TYL - 28. kapitola

Překlad: Verča

Tak konečně se dozvíme, kdo za tím vším stojí! Užijte si kapitolu! J

JETTŮV CELÝ „POSTOJ žena/silný muž“ byl směšný. Nechtěla jsem se cítit zbytečně zatímco dělal všechnu těžkou práci. Pokud si Jett myslel, že se mnou bude zacházet jako s křehkou květinou, která musela být za každou cenu chráněna, tak se mýlil. Já že jsem slabá? Kromě toho Jett nebyl jediný, kdo potřeboval odpovědi. I já jsem se snažila zbavit otravných otázek v mé hlavě. Chtěla jsem zjistit, zda Sylviin odhad o rukopisu je pravdivý a tím tak možná vrhnout nové světlo na celé Lucazzoneho tajemství.

Vykoukla jsem z okna a sledovala ho odcházet s Kennym, pak jsem popadla kabelku. Kuchyň byla prázdná. Jettovo kamarádi, i Brian, se shromáždili v otevřeném prostoru obývacího pokoje/ hale pod Jettovo pokojem. Díky bohu za fotbalové zápasy, kde se křičí a křičí. Vyplížila jsem se kolem nich a dosáhla prvního patra, když jsem ucítila něčí ruku na ramenu.

„Kam jdeš?“ Zeptala se Tiffany, Brianova přítelkyně. Prohlížela jsem si její nadměrně velký svetr tyrkysové barvy a její krátké černé vlasy s fialovými pruhy a přemýšlela nad dobrou lží.

„Jett chce abych získala cit pro jeho auto. Víš, seznámit nás.“ Zaúpěla jsem v duchu nad mou chabou výmluvou.

„Super.“ Pokrčila rameny. „Ale nemůžeš řídit.“

„Jo, to je to, co řekl.“ Obrátila jsem oči v předstírané podrážděnosti, ignorujíc její blahosklonný tón. „Právě si jdu do něj sednout. Je to úžasný řidič, a vypadá to tak snadně.“

„Není.“ Její rty se zakřivily do falešného úsměvu a zmizel o vteřinu později. „Klíče jsou v šatně v rámečku na zdi. Bav se.“ Odešla. Byli jsme tu již několik dní a já pořád nevěděla, co má za problémy. Vylezla jsem po schodech, prošla kolem bezpečnostních kamer a vyšla ven.

Budovy vypadaly hrozivěji než kdy jindy, možná proto, že bylo pod mrakem.

Přešla jsem do dvora a došla k bráně. Strážný se zamračil, ale nevyjádřil se, když jsem prošla a zavolala taxi.

Během jízdy do Sylviina bytu, jsem už nemohla ignorovat mé myšlenky. Bylo tu příliš volných konců, a to zejména část, kdy Alessandro Lucazzone spolupracoval s Robertem Mayfieldem. Pokud nedostanu odpověď, nikdy nenajdu klid. Můj strach mě nadále konzumuje. Nemohla jsem strávit celý život skrýváním se. Vynechala jsem práci, nákupy, kafe se Sylvií, a co nejdůležitější chtěla jsem normální život s Jettem, abych se mohla připravit na mateřství.

Nakonec jsme dojeli k bytu a já jsem vešla dovnitř. Všechno vypadalo klidně, ale vzduch voněl po parfému, který Sylvie používá a po vzpomínkách. Po tolika šťastných vzpomínkách.

Bojujíc proti náhlé nostalgii jsem si zula boty a šla bosa do svého bývalého pokoje. Všechno bylo čisté a postel ustlaná. Stejně tak jako jsem ji nechala, když jsem se přestěhovala k Jettovi. Zamířila jsem ke stolu a začala se probírat hromadou pošty. Sylvie ji pro mě schovávala. Bylo toho hodně. Chvíli mi trvalo než jsem našla Clarksonův dopis.

Prohlížela jsem si staromódní písmo. „B“ a „S“ bylo zakřivené. Nebylo pochyb o tom, že to psala tatáž osoba, které psala do knihy.

Vyskočila jsem z kůže, když něco kleplo na chodbě a kroky narážely na dřevěnou podlahu.

„Sylvie?“ Přitiskla jsem si dopis k hrudi, když jsem vyhlédla ze dveří. „Nečekala jsem tě doma tak brzy. Kenny říkal-“ přestala jsem mluvit, když jsem se podívala na osobu, kterou jsem neočekávala, že uvidím. Přede mnou, nedaleko knihovny stál Nate s rukama pohřbenýma v kapsách.

„Co tu děláš? Jak ses dostal dovnitř?“ Zeptala jsem se, neschopná skrýt šok v mém hlase. Z nějakého důvodu jsem si říkala, že to musí mít nějaké rozumné vysvětlení.

„Dveře byly otevřené.“ Ukázal na ně.

„Hledáš Jetta? Není tady, ale zavolám mu.“

„Není třeba.“ Usmál se. „Čekal jsem na tebe.“

Ten úsměv byl podivný, způsobil, že mé srdce bilo zběsile.

„Proč?“ Zašeptala jsem.

Cítila jsem se malá.

„Věděl jsem, že se blížíš.“ Pomalu vyšel, promyšlenými kroky dopředu, jeho modré oči mě skenovaly.

„Neodpověděl jsi mi na mou otázku. Proč jsi tady?“ Něco chybělo, jen jsem si nemohla vzpomenout co.

„Ach, Brooke.“ Zasmál se. „Už jsem odpověděl na tvou otázku. Copak neposloucháš?“ Jeho tón byl pohrdavý. „Řekl jsem, že jsem na tebe čekal. Minule jsi odešla, a já jsem neměl jinou možnost, než čekat. Koneckonců jsem zaplatil spoustu peněz, abych tě měl. Tvoje chování mě nepotěšilo, ale jsem ochoten dívat se na tvou netaktnost.“

Netaktnost?

Mé tělo ztuhlo, a můj hrudník se začal svírat strachem. Poplašné zvony zněly v mé hlavě.

„Ty-“ Napadla mě hrozná myšlenka. To nemůže být pravda. Nemohla jsem to ani říct nahlas. Přikývl povzbudivě a jeho oči blikaly potěšením. Zírala jsem na jeho zlý úsměv.

Když mi o něm říkal Danny, myslela jsem, že je starší. Nikdy by mě nenapadl, Jettův atraktivní bratr. Je zřejmé to byl sociopat – okouzlující a sympatický venku, ale zkroucený a nemocný až do morku kostí.

„Jsi Dante?“ Nebyla to tak ani otázka, spíš prohlášení. Můj hlas se třásl a moje hrdlo bylo tak těšné, jako by mě někdo škrtil.

„Jsem Dante.“ Oči se mu třpytily pýchou, jako by to jméno mělo zvláštní význam.

„Pracuješ pro klub a charitu?“ Zeptala jsem se. Setkali jsme se ve výjimečných příležitostech a to byl vždy přátelský a ochotný. Tvrdil, že si je s Jettem blízký. Muselo to být nedorozumění.

„Nepracuju.“ Pomalu zavrtěl hlavou. „Vedu klub. Myslím, že je tu rozdíl, Brooke. Clarkson přesvědčil Lucazzoneho, aby nechal vše charitě a charita je moje.“

Vyschlo mi v ústech. Osoba, před kterou jsem utíkala byla celou dobu mezi námi.

„Zdáš se překvapená,“ pokračoval Nate. „Copak si myslíš, že bych byl schopen sám takového velkého projektu?“ Výraz v jeho očích se změnil z hrdosti na pobavení a zpět k pýše. „Můj bratr je tak zaslepený láskou k tobě, že mi dokonce řekl, kde jste ubytováni.“

„Co ode mě chceš?“ Zeptala jsem se znovu. Doufala jsem, že to byla kniha, ale nějakým způsobem jsem věděla, že se mě nechystá unést.

„Znáš odpověď, Brooke.“ Udělal další krok dopředu a zastavil se jako by měl všechen čas na světě. „Panství. Tebe. Společnost. Všechny věci, na kterých jsem tvrdě pracoval. Všechny věci, které si zasloužím. Jsem tady, abych si je všechny vzal.“

Vytáhl lovecký nůž.

Chystal se mě zabít.

Uvědomění mě zasáhlo. Musela jsem hrát o čas, dokud nenajdu cestu ven. „Nerozumím.“ Udělala jsem další krok, a moje záda narazila do zdi. Obývací pokoj byl po mé pravici. To byla moje jediná šance k uprchnutí. Uháněla jsem kolem něj v naději, že se zamknu v pokoji a otevřu okno, abych si přivolala pomoc. Nebyla jsem ani u dveří, když se mnou praštil o zem, otočil mě a utáhl ruku kolem mého krku.

„Ještě jsme neskončili.“ Jeho stisk byl těsný. Myslela jsem, že omdlím. Dlaně mi vyletěly vzhůru, abych ho odstrčila, když se mé oči naplnily vlhkostí z nedostatku kyslíku. Jeho tvář se ke mně blížila, cítila jsem jeho dech na mých rtech.

„Od samého začátku, jsi nebyla nic než jen „mlýnský kámen“ v mých velkých plánech, Brooke. Zemřeš. A já dostanu vše. Jak jednoduché,“ řekl Nate. „Vsadím se, že jsi nevěděla, že to přichází.“

Jeho ruce pustily můj krku. Vytáhla jsem se na kolena a lapala po dechu. Takže ta automobilová honička nebyla o knize; chtěli mě zabít. Nate mě strčil na záda a přidržoval mi nůž na krku. Slzy mi začaly stékat po tvářích, ne ze strachu, ale z šoku.

„Nebreč, maličká. Všechny ty roky, Alessandro měl dát nemovitost mě,“ začal Nate. „Ale pořád hledal dědice, takže mi nezbývalo nic jiného, než ho oklamat jako všichni ostatní. Tak jsem si koupil oblíbenou charitu jeho zesnulé manželky a zajistil, že Clarskon dopíše klauzuli, že kdyby se ti stalo něco předtím, než se přihlásíš k dědictví, všechno připadne ETNADU. Poté, co podepsal vůli, Lucazzone zemřel.“ Sledoval mě. „To bylo před několika týdny, těsně předtím než jsem přesvědčil Jetta aby se s tebou setkal kvůli potencionálnímu partnerství.“

Zavrtěla jsem hlavou. To nebylo možné. Věděla jsem, že vůle byla vypracována před mým setkáním s Jettem, to Alessandro nebyl mrtvý. To znamená, že to časově nesouhlasí.

„Nevěřím ti,“ řekla jsem. „Setkala jsem se s Alessandrem před několika týdny. Je v komatu, ale naživu.“

„Clarkson pracuje pro mě, Brooke,“ řekl Nate věcně, jako by to byla odpověď na všechny mé otázky. „Starý muž se kterým ses setkala byl herec, kterého jsem najal. Nebo proč si jinak myslíš, že zdravotní sestra vás nikdy neopustila abyste si vy dva promluvili v soukromí? Byl trochu senilní a museli jsme se ujistit, že neudělá chybu.“ Nate se zasmál a hrál si s nožem přitisknutým k mému krku, zjevně rozčilený jeho vlastním šílenstvím.

„Ty a Jett jste hráli od začátku. Nebo si myslíš, že to byl osud?“ Zeptal se. „Přichystal jsem schůzku mezi váma. Dokonce jsem vybral bar. Jako jeho nová asistentka jsi měla odcestoval do Itálie, setkat se se starým mužem, a nikdy se nevrátit živá. To co jsem nečekal, bylo, že přijel Jett a přišel na to, že je s panstvím něco špatně, nicméně si mi udělala laskavost, Brooke. Dávalo by smysl, že by tě zabil v žárlivosti a pak zabil sám sebe, protože by nedokázal žít s pocitem viny.“

„To nikdy neudělal,“ zašeptala jsem.

„Máš pravdu. Ale s mojí pomocí to udělá.“ Nateovo modré oči jiskřily. Uvědomila jsem ji, že je to blázen. Doslova šílenec. Psychopat. „Žárlivost může být silný motiv. A každý ví, že je Jett vášnivý člověk. To je dobrý plán, ne? A když zemře Jett, získám akcie firmy.“

Srdce mi bušilo rychle a zaplavilo mě zoufalství, když jsem se podívala do Nateovo chladných očí – očí vraha.

„Prosím,“ zašeptala jsem. „Mluvíš o svém bratrovi. Nestaráš se o svou rodinu?“

„Omlouvám se, že věci skončí takto,“ řekl Nate. „Ale byznys je byznys a každý bojuje sám za sebe.“

„Nech ji jít, Nate.“ Známý hlas přicházel od dveří. Nate zmírnil tlak na noži a já jsem sledovala jeho zorné pole. Uviděla jsem Jettovo otce jak na nás míří pistolí.

„Takže to jsi byl celou dobu ty? Jak jsi mě mohl zradit, Nate?“

„Táto?“

„Sundej ten nůž.“ Robert zamával pistolí. „Řeknu ti to ještě jednou, Nate. Nech ji jít.“

Nate o krok ustoupil, jeho nůž klesl na podlahu. Doplazila jsem se ke dveřím obývacího pokoje. Nate se zdál jako zamrzlý, pravděpodobně zpracovával zprávu, že je jeho otec naživu. Pár sekund mlčel. Robert promluvil jako první.

„Vychovával jsem tě jako vlastního,“ řekl Robert. „A teď mi to takto vracíš? Po tom všem, co jsem pro tebe udělal?“

Zírala jsem na něj, naprosto zmatená. Nate nebyl jeho biologický syn? A co Jett?

„Kdo byl ten chlap v márnici?“ Zeptal se Nate vyčítavě. Jeho hlas zněl nahněvaně.

„Nějaký člověk, který byl mrtvý,“ odpověděl Robert.

Nate mlčel a díval se na svého otce. Oči se pohyboval mezi otcem a nožem na podlaze. Nakonec se zeptal: „Proč jsi falšoval svou smrt?“

„Když jsem mluvil před lety o klubu, učinil jsem rozhodnutí, že vás ochráním před jeho vlivem. Ale ty jsi se připojil za mými zády a vydíral mě všechny ty roky.“ Robert zavrtěl hlavou. „Myslel jsem, že ti můžu věřit, ale ty jsi mě bodl do zad.“

„Neměl jsem navybranou, tati,“ řekl Nate pomalu. „Byl jsem taky vydírán.“

Robert se hořce zasmál. „Blbost. Za mými zády si s každým manipuloval. Když jsem poslal Clarksonovi peníze, už jsem tušil, že jsi skutečným příjemcem. Ale nebyl jsem si jistý. Jediné, co jsem věděl, bylo, že to musel být relativně nový člen, někdo, kdo znal každý můj krok, kdo mě sledoval. Když mi Clarence Holton řekl, že jsi novým vůdcem klubu a máš zájem o Broočino panství, nemohl jsem tomu uvěřit. Musel jsem vidět na vlastní oči, že syn, kterého jsem vychovával jako vlastního to mohl udělat.“ Odmlčel se. „Tak jsem předstíral svou smrt, když jsem se snažil udržet Brooke v bezpečí a získat knihu. Byl to jediný způsob, jak zjistit identitu vyděrače.“

„Proč ta kniha?“ Zeptala jsem se.

Robert Mayfield na mě přimhouřil oči. „Čísla jsou kombinace P.O. boxu, který obsahuje videa pořízená během různých-“ zaváhal „- klubových setkání. Myslel jsem, že vyděračem bude jeden z nich.“ Jeho pozornost se obrátila zpátky k Nateovi. „Jsem si jistý, že bych našel důkaz, díky kterému by si vydíral členy po celé roky. Tvůj důkaz je tady, zradil jsi důvěru, kterou jsem do tebe umístil, když jsem ti řekl o tomto důkazu. Sledoval jsem byt po celé dny, protože jsem věděl, že se Brooke nezastavila a ty také ne.“ Zavrtěl hlavou, ve tváři měl směs vzteku a smutku. „Jsem tebou hluboce zahanben, Nate. Z toho, co jsi udělal. Z toho, co se stalo.“

„Je mi to líto, tati.“ Nateovo chování se změnilo. Jeho obličej vypadal provinile, hlas měl plný smutku, když vystoupil kupředu s nataženýma rukama. „Kdybych věděl, že jsem pro tebe byl zklamáním, dávno bych se změnil.“

Byl to takový dobrý herec. Zpomaleně jsem sledovala jak Nate vytahuje zbraň.

„Ne!“ Vykřikla jsem, ale už bylo pozdě. Tlumený výstřel se odrážel od stěn. Robert padl na podlahu a z hrudi mu začala vytékat krev.

„Proč se nepřiznáš, že žárlíš, tati? Že jsi nikdy nedosáhl toho, čeho jsem dosáhl já?“ Nate zvedl otcovu zbraň, oči stále upřené na starého muže, a zastrčil si jí do pouzdra na zádech. Klekla jsem si vedle Robert a přitiskla ruce na jeho hruď, abych zastavila krvácení.

„Co jsi to udělal?“ Zařvala jsem na Nata. „To je všechno tvoje vina, Brooke. Kdybys neutekla, můj plán by vyšel.“

„Musíme mu pomoct, Nate,“ prosila jsem ho. „Prosím, zavolej sanitku, nebo vykrvácí.“

„Nestarám se o něj. Není to ani můj otec.“

Zírala jsem na něj v šoku. „Jak můžeš říct něco takového?“

„Je to pravda.“ Pokrčil rameny a zkontroloval zbraň. „Před lety jsem otevřel jeho sejf, protože jsem potřeboval peníze a on mi je nechtěl dát. A našel jsem svůj rodný list. Vzal mě od mých skutečných rodičů. Nikdo se mě nezeptal, jestli od nich chci být odebrán.“

„Vzal jsem tě ze sirotčince, Nate!“ zašeptal Robert. „Tví rodiče tě opustili.“ Jeho tvář byla narušena bolestí.

„Lžeš.“ Nate znovu zvedl pistoli. „Ty zasraně lžeš.“ Vrátil se ke svému otci, jeho obočí bylo zkroucené.

„Byl jsi sirotek, Nate. Tvá matka tě nechala ve škarpě, když si měl sotva tři dny.“

I když to byla špatná výmluva za jeho činy, z nějakého důvodu jsem pochopila Nateovu bolest. Jeho minulost byla založena na lži.

„Nezaplatil bys ani desetník, kdyby to byla pravda,“ zavrčel Nate.

„Nate!“ Jeho otec se dusil. „Postavil jsem společnost. Nechtěl jsem se vypořádávat s jakýmkoliv skandálem nebo špatnou publicitou. Všechno jsem to dělal proto, abyste s Jettem mohli mít bezstarostnou budoucnost.“

„Zasraně tě nenávidím,“ zašeptal Nate. Držel zbraň u Robertovo hlavy. „O nic se nestarám. Oba dva vás zasraně zabiju.“

Můj pohled přeběhl přes celou místnost, když jsem hledala něco, co bych mohla použít jako zbraň. Cokoliv, aby nás ten psychopat nezabil. Potřebovala jsem nějaké rozptýlení.

Bušení a hlasy venku za dveřmi mě donutily couvnout, Nate otočil hlavu. Využila jsem příležitost a popadla vázu na stolku a rozbila jsem jí o Nateovu hlavu. Zakymácel se a zbraň mu spadla na podlahu. Vrhla jsem se pro ni a namířila na něj. Ruce se mi třásly, protože jsem věděla, že Nate má ještě jednu zbraň zastrčenou v pouzdře na zádech.

„Ani nepřemýšlej o tom, že jí vytáhneš,“ zasyčela jsem. „Nebo budu střílet.“

Nate se zasmál, nevyvedlo ho to z míry a udělal krok vpřed. „Podívej se na to, jak držíš tu zbraň. Neumíš ani vystřelit.“

Zvedla jsem zbraň výš.

„Přísahám, že to udělám.

Vrhl se na mě a já vystřelila. Minula jsem.

Kurva.

Dveře se vykopnutím otevřely, z mého pohledu jsem viděla Jetta a několik chlapů. Nate se otočil, paže rozevřené, zděšený výraz na tváři.

„Díky Bohu, že jsi tady, Jette,“ vykřikl Nate, jehož pohled nervózně přebíhal po pistoli v Brianových rukou. „Vrhla se na našeho otce. Ona je zapojena do jeho hovna a teď se mě snaží zabít.“

Zírala jsem na něj.

Ne-uvěřitel-né.

Ten chlap nebyl jen dobrý herec, byl rozený lhář.

Jett vytáhl pistoli a namířil ji na Nata. „Nevěřím, že by to má přítelkyně udělala.“

Zpomaleně jsem sledovala Nate jak vytahoval zbraň z pouzdra. Jett zaměřil. Okamžik nato vyšel tlumený výstřel a Nate se zhroutil na zem. Z jeho nohy se řinula krev, jeho obličej byl zkroucen bolestí.

Neměla jsem tušení, že Jett střílí takto dobře. Brian a jiný chlap zvedli Nata na nohy a odtáhli ho. Ale moje mysl byla už někde jinde.

Jettovo ruce byly všude kolem mě, kontolujíc jestli nemám nějaké zranění. „Jsi zraněná?“

„Ne, ale on ano.“ Ukázala jsem na jeho otce, který ležel v kaluži krve, stále při vědomí. „Nate ho střelil, když se mě tvůj otec snažil chránit. Musíme mu pomoct.“

„Do prdele,“ zamumlal Jett, klečíc vedle Roberta, když vytáhl mobilní telefon a zavolal Samovi.

V době kdy přijela soukromá sanitka, byla jsem jeden velký nervózní nepořádek. Nepomohlo mi ani vidět Jettovo ustaranou tvář, když si vyměnil pár slov s otcem.

„Co říkal?“ Řekla jsem, když sanitka odjela.

„Řekl mi, kde najít P.O. box s videi. To je jediná věc, kterou mi řekl,“ řekl Jett vážně. „Stěží mohl mluvit.“

„Ach, Bože.“ Zabořila jsem obličej do jeho hrudi.“ „Doufám, že to zvládne.“

Neodpověděl. Ticho pokračovalo i při jízdě do Samovo nemocnice.

„Jak si mě našel?“ Zašeptala jsem. Seděli jsme v čekárně po dobu dvou hodin, dokud nám Sam nepotvrdil, že Jettův otec zvládl kritickou operaci. Vyhýbat se tématu bylo snadnější. Bylo to jednodušší, než přiznat, že Jonathan Mayfiel si s Jettem hrál po celou dobu, a že Robert Mayfield mohl zemřít kvůli chamtivosti jeho adoptivního syna.

„Díky tvému mobilu.“ Jett se pousmál. „Kromě toho, že jsi tvrdohlavá, tak mě napadlo, že jsi poslouchala a vzala si mobil.“

„Ale jak? Říkal jsi, že se do večera nevrátíš.“

„Kenny zjistil, že Clarence Holton převedl padesát milionů Clarksonovi, takže můj další odhad byl takový, že ho někdo musel vydírat, a nebyl to můj otec.“ Jeho oči se setkaly s mými a na okamžik mi vzaly dech. „Ale pak mi zavolal Brian, že tě jeho přítelkyně viděla odcházet a vyjel jsem.“

„Jsem ráda, že jsi to udělal,“ zašeptala jsem, odmítajíc myslet na to, co by se jinak stalo.

Svěsil ramena. „Tohle bych od svého bratra nikdy nečekal.“

„To samé řekl i tvůj otec.“ Naklonila jsem hlavu na jeho rameno. „Co teď bude s Natem?“ Zeptala jsem se.

„Najdu videa a předám je úřadům, a nechám je rozhodnout. Zaslouží si vše, co přijde.“

Posadila jsem se, pozorujíc ho. „A co tvůj otec?“ Nemohl odhalit otcovo zapojení, aniž by riskoval kolaps Mayfieldovo realitek. Nedovolil by aby tolik lidí přišlo o práci.

„Nevím, Brooke,“ řekl Jett poraženě, „ale jsem si jistý, že něco vymyslíme.“