TE - 5. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Muži a jejich hračky – krásné ženy, drahá rychlá auta a… a, no vždyť vy už víte… A na konci příprava na schůzku s Emirem. Skončí hrátky ve trojici už navždy?         Sinnel

Odjezd z Londýna pomohl nám oběma. S tímhle městem jsme už měli spojeno tolik negativních emocí, že by je někdo musel vytlačit tlakovou hadicí naplněnou štěstím, než by mě někdo přesvědčil, abych se sem znovu vrátila. Při letu domů byli všichni z nás tak vyčerpaní, že jsme nemuseli Emmě s Michaelem vysvětlovat důvod našeho napětí. I když mám pocit, že stejně zaznamenali tu rozbitou láhev na chodbě. Ale nezeptali se, a myslím, že pokud si to spojili s nějakým skutečným problémem, tak si jen řekli, že jsme spolu měli nějakou hádku.

Letěli jsme na letiště JFK a krátce jsme zvažovali, že bychom zamířili do bytu na Páté Avenue, ale já skutečně toužila po naší vlastní posteli a Neil se mnou souhlasil. Zavolala jsem Deje a řekla jí, že se do práce nevrátím až do středy. Původně jsem měla v plánu vrátit se už v pondělí a nenáviděla jsem to, že zameškám další práci, nicméně s tím, jak se situace vyvíjela, chtěla jsem strávit s Neilem víc času, jen abych se ujistila, že bude v pořádku.

Přišlo mi, že trochu chodí okolo, když jsem se vedle něj v pondělí ráno probudila a našla ho, jak zírá na strop.

„Myslím, že si půjdu dneska zajezdit.“

Žádná slova by nedokázala vyjádřit, jak moc jsem byla vděčná, že rozhodl vytáhnout sám sebe ze smutku a toho šíleného stresu, který ho obklopoval už od okamžiku, kdy jsme se dostali domů. Opřela jsem se o lokty. „To je skvělé, zlato. Myslím, že by ti to mohlo pomoct.“

„Měla bys jít se mnou,“ řekl a žaludek mi klesl. Nesnášela jsem tu představu, jak se řítím na trati v předraženém superautě jen o drobek víc, než jak jsem nenáviděla tu myšlenku, jak se Neil sám řítí tratí v předraženém superautě. Bylo to tak šílené a děsivé. Skutečně jsem nevěděla, jak se z toho dostat. Nikdy dřív mi to nenabídl.

„Nejsem si jistá, zda je to tak skvělý nápad,“ řekla jsem, posadila se a nohy se mi kývaly nad okrajem postele. „V autě se mi dělá špatně, když tam sedím tváří v tvář jisté smrti.“

„Nezabil jsem zatím ani sám sebe, ani nikoho jiného,“ připomněl mi to, jak obvykle obhajoval své časté návštěvy trati. „Jedna jízda Sophie. Jen abych přišel na lepší myšlenky.“
Věděl přesně, jak na mě. Samozřejmě, že jsem musela souhlasit, přece jsem chtěla, aby přišel na lepší myšlenky, že?

S odevzdaným úsměvem jsem si zakroužila hlavou a pak se zastavila, až křupnul. „Pokud půjdu a nebude se mi to líbit, už nikdy mě nebudeš žádat, abych tam s tebou znovu jela.“

„Souhlasím.“ Zakřenil se na mě a protáhl své dlouhé paže. Vypadaly tak skvěle, že mě zvaly zpátky do tepla postele, až jsem si chtěla vlézt zpátky k němu. Ale vyhnal mě do koupelny. „Běž, ať se připravíš. Oblékni si něco přiléhavého, ať moji přátelé můžou žárlit.“

Vydala jsem rozhořčené „Uh!“ Tajně jsem však zbožňovala, když po mně Neil chtěl, abych se vyfintila a mohl se pochlubit se mnou. Když to tak vezmu, hrálo to na moji vzhledem posedlou stránku, díky které jsem byla ve své práci tak dobrá. Dala jsem si rychlou sprchu, a pak jsem si dala načas s úpravou vlasů a make-upu a pečlivě jsem si vybrala své oblečení. Když pak Neil uviděl výsledek, vlasy jsem měla natočené a zvětšené do obrovského objemu, tmavé kouřové oči, černý pletený top s dlouhým rukávem a černé úzké džíny, které byly ještě o něco užší, než mi bylo pohodlné, reagoval přesně tak, jak jsem chtěla.

„Nemusíme vyrazit na trať.“ Byl čerstvě osprchovaný a odhodil ručník stranou. „Můžeme zůstat tady a já s tebou můžu dělat nevyslovitelné věci.“

Pomalu jsem couvala. „Počkej tady, ty mokrý nahý muži. Nedala jsem si práci s tím vším jen proto, abys to všechno zničil. Navíc, nechtěl jsi vystavit na obdiv svou žhavou mladou trofejní ženu, se kterou si uspokojuješ svou krizi středního věku?“

Zvedl obočí a přikývl. „Dobře. Dej mi chvilku, abych se oblékl, a vyrazíme.“

Než se Neil připravil, vybrala jsem si vínovou koženou bundu, která sice proti chladu vůbec nechránila, ale byla dostatečně vykrojená, takže nezakrývala můj fantasticky vypadající zadek. Deja se mě kdysi zeptala, proč mi nevadí, když Neil dělá poznámky ohledně toho, jak mě předvádí. Nemohlo mi to vadit už proto, že polovinu doby jsem se sama oblékala tak, abych sama sebe předvedla.

Neil se vynořil ze šatny, právě když jsem si zapínala pásek svých kožených bot na vysokých podpatcích. Sám měl na sobě bílé tričko, přes něj šedý svetr a k tomu vybledlé džíny s černými teniskami. Přes ruku měl přehozenou hnědou koženou bundu.

„Ach má drahá, teď je to skutečně speciální,“ řekl, když jsem zvedla hlavu, zatímco jsem se stále ještě zabývala páskem boty. Podívala jsem se dolů a zjistila, že mi málem z výstřihu vypadla prsa.

„Ošklivý starý muž.“ Srovnala jsem si top na správné místo. „Dobře. Slíbila jsem ti, že s tebou objedu jeden okruh. Ale nesmíš jet rychle.“

Obrátil oči v sloup a ve výrazu beznaděje si povzdechl. „To je závodní trať Sophie. Očekává se, že se tam jezdí rychle.“

„Správně, ale nebudeme závodit.“ Odmlčela jsem se. „Vy hoši tam mezi sebou nezávodíte, že ne?“

Sklonil oči dolů a rozpačitě se poškrábal vzadu na krku.

„Neile!“ vyštěkla jsem. „Co kdybys jedno z těch drahých aut rozflákal? Co kdyby ses zranil? Nebo se zabil?“

„Tahle věta je naprosto mimo,“ zabručel.

„Ty jsi naprosto mimo!“ Dala jsem si ruce v bok. „Myslela jsem si, že se jen scházíš s podobnými nadšenci středního věku, kteří fandí autům na trati. Takže jak to vidím teď, tak se to podobá Pomádě?“

„Ne, to ne. Závodíme o možnost se chvástat. A občas o tisíce dolarů.“ Rty se mu pobaveně zvlnily. „No tak, Sophie, musíš mi dovolit aspoň nějakou zábavu.“

„Co by to bylo za zábavu, kdybys strávil v nemocnici zase tak dlouhou dobu, jako dřív? Protože jestli tvoje Zogani Panda nebo co to máš, shoří v plamenech -“

„Moje co?“

„Tvoje Zogani Panda. To auto, co zepředu vypadá jako brouk.“

„The Pagani Zonda,“ opravil mě, čímž se můj hněv ještě víc vystupňoval.

„Cokoli! Neile, já nechci, aby se ti něco stalo!“ V hrudi mi stoupala panika. Nemohla jsem dýchat. Vrávorala jsem na podpatcích směrem k posteli, na kterou jsem se zhroutila.

Přišel si sednout vedle mě a objal mě. „Sophie, já se nezraním.“

„To mi nemůžeš slíbit,“ připomněla jsem mu. Opřela jsem si tvář o jeho rameno a doufala, že se pode mnou nezhroutí. „Prostě si myslíš, že nemůžeš, protože jsi egoistický sobec posedlý kontrolou.“

„Jsem dobrý řidič a zbytečně neriskuji,“ slíbil mi. „Dneska se mnou pojedeš na trať. Uvidíš to sama na vlastní oči.“

„Dobře, ale žádné závody.“ Bylo to ode mě nezralé, ale pro případ, že se chystá udělat cokoli nebezpečného, nechtěla jsem o tom ani slyšet, ani být poblíž. Popírání pro mě byl jediný způsob, jak si uchovat zdravý rozum. „Vezmi mě tam, zapůsob na mě svým rychlým, luxusním autem, ale neumři při tom, ani mě nezabij, zatímco to budeš dělat.“

Trať, na kterou Neil jezdil a měl tam zaparkovanou část kolekce svých vozidel, byla soukromým zařízením v Connecticutu. Pokud jste zde chtěli jezdit, museli jste platit svůj podíl na její údržbě a poplatky za parkování, a navíc bylo členství jen pro zvané. Byl to klub pro bohaté muže a jejich hračky autíček v reálné velikosti.

Neil nás tam dovezl ve své Hennessey Venom GT Spyder. Bylo to nejdražší auto ze všech, kterým si masíroval své mužské ego, a já se vždycky bála, že si s ním vyrazí do ulic a začne závodit. Nemluvě o tom, že jeho sedadla byla asi tak pohodlná jako ergonomické židle navržená někým, kdo má obrácená kolena. Když jsme po dvou a půl hodině jízdy dorazili do našeho cíle, můj zadek byl už důkladně otlučený.

Načechrala jsem si rukou vlasy, i když po tom všem laku, který jsem spotřebovala, to nebylo potřeba a znovu si přejela rty leskem. „Dobře, takže co zde mám dělat? Být do tebe většinu času tiše zavěšená jako ozdoba?“

„Nikdy! Kromě toho tady družením s ostatními nestrávíme moc času. Chci ti tady všechno ukázat. Seznámit tě s bezpečnostními předpisy a protokoly -“

„To beru,“ řekla jsem se zakoulením očí. „Jak tady vůbec můžete jezdit v zimě?“

„Trať je vyhřívaná,“ řekl, jako by to byla ta nejjednodušší odpověď na světě. „Auta samozřejmě v zimě reagují jinak, ale nemusíme si dělat hlavu s ledem nebo sněhem.“

Čekala jsem, že uvidím hangár s doširoka rozevřenými garážovými vraty, kde budou muži v kombinézách NASCAR pobíhat všude kolem s pneumatikami. Místo toho jsme zastavili před budovou, která byla součástí areálu, který patřil ke country clubu. Neil hodil klíče obsluze a řekl: „Mám na dvě hodiny rezervovanou trať.“ Ke mně dodal: „Všechny čtyři míle.“

„Čtyři míle?“ zírala jsem na něj, když jsme pokračovali ke dveřím. „Představoval jsem si něco jako ovál.“

Zasmál se. „Ach, má drahá,“ a stále se smál. „Neplatil bych tady ty vysoké roční členské příspěvky jen kvůli „troše oválu“. Jsou tady čtyři míle s několika zatáčkami, dlouhými rovinkami a bez rychlostních limitů. Hennessey je to nejrychlejší auto na světě, které se může legálně pohybovat v ulicích. Jak by se ti líbila rychlost dvě stě mil za hodinu?“

„Ne!“ vykřikla jsem a jak jsme vstoupili do budovy, můj hlas se tam rozléhal až příliš nahlas.

V hlavní budově byla přehlídková místnost, kterou skutečně nešlo minout. Podél sametového lana byly zaparkovaná auta celou cestou až k recepci, kde se Neil prokázal členskou kartou. Blondýna za pultem se široce usmála a kývla na mě. Když jsme ji míjeli, zaslechla jsem: „Vaše boty zbožňuji!“

„Díky!“ zavolala jsem na ni zpátky, zatímco jsme pokračovali v chůzi. „Kam jdeme? Proč jsme tam to auto nechali? V čem pojedeme? Mohla bych tu zůstat a zabavit se s tou dívkou, co má tak dobrý vkus?“

„Připravují nám auto a kontrolují ho – od pneumatik, přes palivo -“

„Brzdy?“ přerušila jsem ho s nadějí.

„Ano i brzdy,“ řekl mi. „Právě teď ti potřebujeme sehnat helmu.“

Vzadu bylo v místnosti obrovské okno, ze kterého byl výhled dozadu na trať. Kolem okolo byly kovové rámy, které se třpytily na slunci a také dlouhý černo bílý šachovnicový povrch.

„Tohle místo splňuje veškeré tvé sny malého chlapce ohledně Formule Jedna, co?“ škádlila jsem ho. Okolo byly dvě obří televize. Na jedné běžely zprávy, na druhé byl naladěn auto kanál.

„To říká žena, která při první nákupní výpravě do Barney´s skutečně křičela,“ vrátil mi zpátky. Sakra, skutečně jsem si přála, aby právě tohle nezmínil.

Vzadu v místnosti byly velké zamykací šatnové skříňky. Spočítala jsem je. „Hele, tady to má třicet šest členů?“ zeptala jsem se a znovu je přepočítala, protože jsem si byla jistá, že jsem jich musela pár vynechat.

„Třicet šest, kteří mají soukromé šatny.“ Kývl směrem k oknům. „Tamhle je ubytování pro přespolní, kteří se tu objeví jednou nebo dvakrát ročně. A pak jsou tu členové, kteří v téhle oblasti žijí a svoje vybavení si vždy nosí sebou.“ Zadal svůj čtyřmístný kód, předpokládala jsem, že to bylo 6969 a stiskl kliku, čímž se otevřela dvířka. „Mám tu něco pro tebe.“

„Skutečně?“ Nechtěla jsem dárek odmítnout, ale přišlo mi divné, že tady pro mě něco měl, když sem chodil sám. Když se pak objevil s listem papíru, všechny moje naděje uvadly.

Ušklíbl se, objevily se mu v koutcích očí vrásky smíchu. „Je to prohlášení.“

Přeběhla jsem očima přes papír a zamračila se. „Blázne. Myslela jsem, že mi něco dáš.“

„Ach, já ti něco dám, jestli ty -“

„Přestaň,“ přerušila jsem ho a zvedla ruku. „Vidím tu spoustu zmínek o „zranění při nehodě, smrti nebo potlučení“ a to mě moc nerozpaluje.“

„Ničeho z toho se bát nemusíš. To je pouze pro případ, kdyby ses zranila při nehodě, umřela nebo potloukla,“ ujistil mě s morbidním vtipkováním. „Stačí to podepsat a pak už se můžeme pustit do skutečné rychlosti.“

Tomuhle muži mohlo být padesát, ale dneska se choval jako by mu bylo pět. „A po tom se půjdeme podívat taky na hasičské auto?“

„Dobrá myšlenka. Mohl bych si jedno koupit, ať zjistíme, jak by se tu chovalo…“ Zamyšleně se poškrábal na bradě.

„Zapomeň, že jsem se o tom zmínila. Prosím.“ Povzdechla jsem si, opřela papír o dvířka skříňky a podepsala ho. „Jestli mě vybouráš, tak tě rozcupuju, jasný?“

„Slibuji, že při téhle jízdě nepřijdeš ani o život ani o žádnou končetinu,“ přísahal vážně. Pak vyndal ze skříňky pastelově purpurovou helmu a podal mi ji. „Tahle je ta nejhezčí, kterou se mi podařilo sehnat.“

Podívala jsem se na něj a helmu zvedla. Byl to plast v barvě lila, na kterém byl působivými smyčkami kurzívy vytvořen nápis „Sophie“, celý z růžových Swarovski krystalů. „Přece jen máš pro mě dárek!“

„To ano. Už ho tu mám… ach, teď to bude šest měsíců? Věděl jsem, že tě sem nakonec přece jen dostanu.“ Podíval se mi na vlasy. „I když musím přiznat, že tvé vlasy to trochu odnesou.“

„S tím množstvím laku, který jsem použila?“ Zavrtěla jsem hlavou a nepohnul se mi ani vlásek. „Odrazí se od toho zpátky.“

Vrátili jsme se ven na trať. Byla to krátká procházka přes klubový salónek až ke startovací čáře, ale většina cesty vedla vyhřívanou chodbou. Navíc, i když bylo dost chladno, z nějakého důvodu ze mě lil pot.

No dobře, ten důvod jsem znala. I když u toho Neil zatím ještě neumřel, byla jsem přesvědčená, že je čas a vezme mě sebou. Logicky jsem věděla, že je dobrým řidičem. Už mnohokrát jsem s ním jela autem, když řídil a vždycky byl přesvědčivý a hyper soustředěný. Ale tohle mi přišlo šíleně riskantní.

Motor už běžel. Já jsem si nasazovala helmu, zatímco Neil dobromyslně žertoval s jedním z techniků. Když jsem si ji zapínala, třásly se mi ruce. Neil už tu svou měl nasazenou a stínila mu většinu obličeje. „Vypadáš vyděšeně.“

V té helmě jsem slyšela naše hlasy tlumeně. Zamračila jsem se na něj. „Myslíš?“

„Budeš to zbožňovat, uvidíš,“ snažil se mě ujistit. S nakloněnou hlavou dodal: „Pokud se příliš nebojíš?“

„Ach.“ Chtěla jsem říct: „Ach, prosím tě, nebojím se“, ale nenechala jsem se vyprovokovat. „Prostě mě svez.“

Museli jsme počkat, až nám traťoví chlapi dají zelenou. Když se to stalo, čekala jsem, že Neil pomalu vyrazí, ale hned vytočil motor a s trhnutím jsme vyrazili pryč.

„Do prdele!“ Rychle jsem se chytla svého sedadla po obou stranách. Neil se vždycky rozjížděl nepřístojně rychle, bez ohledu na to, jaké auto řídil, ale obvykle to trvalo jen okamžik a pak se rychle vrátil do reality a k dodržování dopravních předpisů. Tady však neplatila ani jedna z těch věcí, takže hluk motoru auta narůstal, a přecházel z nízkých dutých tónů k vysokému vibračnímu sténání.

Vzhledem k tomu, že jsem měla tělo přesně podle zákonů fyziky přišpendlené k sedadlu, nemohla jsem otočit hlavu. Nakonec se mi aspoň podařilo úkosem podívat na Neila. Měl mírně přimhouřené oči soustředěním, ale zároveň se v nich blýskalo i nekontrolovatelnou radostí. Prsty držel sevřené na převodovce, zatímco jsme se řítili do první zatáčky.

„Ach!“ Žaludek se mi zachvěl, když jsme opisovali ten oblouk. Vůz se pohyboval jako nějaký podivný had, takovým šoupavým, hladkým pohybem. Vybrali jsme další zatáčku, která přešla do rovinky a Neil to skutečně rozpálil.

„Co to kurva je!“ Supěla jsem. „Jak rychle jedeme?“

„Právě teď?“ zeptal se a v jeho hlase jsem slyšela samolibý úsměv. „Jen nějakých sto dvacet. Ach, sto třicet.“

„Sto třicet?“ Myslela jsem, že omdlím.

„No, teď sto šedesát. Projedeme další zatáčkou a pak přejdeme na pětku.“ Znovu zatočil, ale ne tolik, aby to s námi smýklo. Potom, než jsem se stačila začít bát, prosmýkli jsme další a pak další, a už udělal přesně to, čím vyhrožoval. Pohnul řadicí pákou, pak znovu a já se podívala na digitální rychloměr.

Ach můj bože. Jeli jsme dvě stě mil za hodinu.

Ještě nikdy jsem nevyzkoušela kokain, ale byla jsem si jistá, že to musí být podobný pocit. Každý kořínek vlasů na hlavě mě brněl, cítila jsem každou píď své kůže. V bočním okénku jsem zahlédla svůj obličej a měla jsem rozšířené všechny póry. V každém z nich jsem cítila svůj rychlý puls. Adrenalin mi prýštil z celého těla a hrozilo, že mi prorazí kůži. Sevřela jsem stehna k sobě, klitoris mi pulzoval a moje kočička se zatínala v rytmu mého tepu. Přinutila jsem se pohledem přejet z Neilových rukou k jeho divokým zeleným očím, které jen zářily, když se řítil tou tratí.

Miloval to. Ještě překvapivější bylo to, že jsem to milovala i já.

Pod zadkem jsem cítila každou další zatáčku, měla jsem pocit, že ještě víc zrychlil. Nikdy v životě jsem na žádném tobogánu necítila takovou naprostou volnost. Když jsme se nakonec vrátili zpátky na startovní čáru, lapala jsem po dechu.

„Musíme někam jít,“ vydechla jsem, když jsme zastavili mimo trať a zamířili ke garáži.

„Chystáš se zvracet z té jízdy?“ zeptal se a sundal si helmu. Ten výraz soustředění na jeho tváři zračil, že celou situaci vůbec nepochopil.

Zbavila jsem se své vlastní helmy, rozepnula jsem si svůj bezpečností pás, uchopila ho vpředu za svetr a přitáhla si ho k sobě.

„Musíme jít někam šukat.“

„Já -“ Neil vypadal, jako by ho zasáhlo nějaké kouzlo a naše auto nasměroval pryč od velice zmateného muže, který se nás snažil navigovat ke garáži. „Nemůžu udělat nic, dokud mě nepustíš, Sophie!“

Opřela jsem se o své sedadlo a svíjela se. „Pospěš si.“

„Nejsem si jistý, jestli to byl dobrý nápad vzít tě sem,“ řekl s překvapeným smíchem. „Přežiju to?“

„Už mě ošukej!“ zasténala jsem a už si sundávala své sako.

Zajel do zadní části z většiny prázdného parkoviště a zaparkoval za odpojeným přívěsem. Sníh už zakryl všechny stopy po pneumatikách, takže se už dlouho nehýbal a ani nějakou dobu nebude. Během vteřiny naše auto zastavilo a já se mu vrhla do klína. Chytila jsem jeho obličej a políbila ho silněji a odvážněji, než bych udělala obvykle. I během našeho vanilkového sexu jsem ho většinou nechala vést. Dnes však ne. Popadla jsem ho za vlasy a trhla jeho hlavou k sobě. Vzpínala jsem se nad ním a dobývala se do jeho kalhot.

Odvrátil ode mě obličej. „Máš na sobě boty Sophie! Tohle nepůjde.“

Při těch slovech se mi vrátilo trochu zdravého rozumu. Sedla jsem si zpátky a v obličeji jsem měla výraz nadrženého zmatku. Stále jsem chtěla sex, ale měl pravdu – boty a džíny by představovaly překážku.

Naštěstí hned vymyslel řešení, které můj adrenalinem a hormony zahlcený mozek nebyl schopen nalézt. „Budeme se muset dostat ven.“

Jakmile otevřel dveře, dostala jsem se mu z klína a málem jsem zadkem dopadla na sněhem zakrytou dlažbu. Vzduch byl tak studený, že mi přišlo, jako bych ani nemohla dýchat. Ještě se mi v sobě podařilo sebrat dost duchapřítomnosti na to, abych se rozhlédla kolem sebe a ujistila se, že v dohledu nikdo není. I když si nemyslím, že by mě to zastavilo.

Neil si stoupl za mě a rukou mě sevřel zezadu kolem krku. Stlačil mě dolů na kapotu, plácl po zadku a zavrčel: „Sundej si ty zatracené džíny.“

Sáhla jsem mezi svoje tělo a kapotu auta a zatáhla za zip. Neil mi je chytil za rozkrok a tím až příliš těsným denimem prudce trhl dolů. Tím stáhl i moje kalhotky. Zezadu na stehnech jsem cítila dotek jeho kalhot a zkroutily se mi prsty u nohou. Když do mě vstoupil, prohnula jsem záda a z hrdla se mi vydralo dlouhé zasténání úlevy.

„Tiše, zvuky se v chladu silně rozléhají,“ varoval mě a těžce při tom dýchal. „Tohle bude muset být rychlé, jinak oba zmrzneme.“

Tak jako tak jsem nepotřebovala moc času. Přirážel do mě a já si prstem třela v rychlých kroužcích můj klitoris. Orgasmus na mě zaútočil rychlostí blesku a v žádném případě jsem se nemohla držet zpátky, i když jsem měla rty pevně stisknuté k sobě. Vydechla jsem a unikl mi rozedraný zvuk, kroutily se mi i prsty u nohou, až jsem cítila v nich křeče.

Neil se skláněl nade mnou a své vlastní sténání tlumil do mých vlasů, zatímco do mě proudilo jeho teplé semeno. Zakroutila jsem se, až zasyčel nepohodlím a vystoupil ze mě.

Narovnala jsem se a natáhla si džíny a schovala zničené kalhotky. „Aspoň, že ty jsme nezničili.“

„Omlouvám se. Měl jsem je stáhnout, ale když jsem na to pomyslel, už bylo pozdě.“ Ztěžka se opíral o auto.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se, když jsem se zapínala.

„Cože? Ó ano. Prostě… nech mě popadnout dech.“

Někdy byly chvíle, kdy jsem zapomínala, že je Neil mnohem starší než já. Asi proto, že jsme společně trávili spoustu času a mnohokrát jsem viděla, jak nezralý dokázal být. Ale když se příležitostně projevil jeho skutečný věk, jako třeba právě teď, nebo někdy i nějaká jeho menší připomínka, začínala jsem panikařit. Ve vzpomínkách jsem se vždycky vrátila k tomu, co řekla jeho matka na Emmině svatbě o tom, jak strašné to bylo, když ztratila svého manžela. A teď jsem byla tady, přiměla ho ošukat mě na trati o auto, které by se pravděpodobně při jakémkoli nárazu rozpadlo. Abych překonala svůj iracionální hněv, přešla jsem na stranu spolujezdce.

„Sophie?“ zasípal a opatrně si zapínal poklopec.

Neodpověděla jsem mu a nasedla zpátky. Snažila jsem se neprásknout dveřmi moc tvrdě, když jsem v duchu počítala, kolik by to mohlo stát, kdybych je poškodila. Bylo jen dobře, že se tyhle dveře otvírala jinak než ta klasická, takže by se neměla tak snadno poškodit.

Všechno to mi přišlo jako šílenství. Po všech těch sračkách, kterými jsme si prošli, kdy jsem ho skoro ztratila, je na sebe ochotný vzít tohle riziko? Chtěla jsem mu říct, že mu nikdy nedovolím, aby někdy opakoval tyhle šílenosti. Pak jsem si vzpomněla, proč jsem sem s ním dneska hlavně zamířila. Radši budu chtít, aby byl šťastný, protože byl tak nešťastný.

Neil nastoupil a rychle za sebou zavřel dvířka. „Drahá, kdybych věděl, že budeš tak naštvaná, tak bych je neroztrhal.“

„Cože?“ Myslel si, že jsem naštvaná kvůli svému spodnímu prádlu. Ach, tím to bylo mnohem jednodušší. „Nešílím kvůli tomu.“

„Vypadala jsi tak rozzlobeně, že jsem si myslel -“

Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. Doufala jsem, že to zní upřímně. Nenáviděla jsem, kdy jsem Neilovi lhala, zvlášť když to bylo něco, na čem jsem pracovala se svým poradcem. Ale jsou lži, kterými chráníte svůj zadek, a jsou lži, kterými chráníte lidi, které milujete. Moje emocionální problémy byly mými vlastními a já ho jimi nechtěla zasáhnout.

„Prostě mi byla zima,“ ujistila jsem ho. „I když při zpětném pohledu, chápu, proč ti to tak přišlo. Dupala jsem, ale snažila jsem se tím znovu získat cit do nohou.“

Váhal mezi nejistotou a přijmutím, ale když přikývl, ulevilo se mi.

„Takže se ti jízda líbila?“ zeptal se s úšklebkem. „Myslím tím, ta na trati.“

Ušklíbla jsem se na něj. „Moc vtipné. Neřekla bych, že jsem si to užila, jako spíš, že jsem to vydržela. Pocítila jsem adrenalin až, ale bylo to pro mě trochu děsivé. Jsem připravená jet domů.“

„Aha, dobře.“ Vypadal rozpačitě. „V tomhle ohledu pro tebe mám trochu špatné zprávy.“

Oči se mi rozšířily. „Cože? Nemáš v plánu to znovu zopakovat, že ne?“

„Ne, ale musíme s tím autem zajet zpátky do garáže. Ke konci se trochu kymácelo levé přední kolo.“ Nepodíval se na mě, ale položil ruku k mému sedadlu, jako by mě chtěl podpořit.

„No, lepší, než aby to pak cestou domů jelo špatně…“ Potom jsem pomyslela na něco příšerného. „Chystáme se vrátit zpátky… a oni budou vědět, co jsme dělali, že?“

Neil se na mě podíval pohledem prosím-nezačni-ječet. „No, drahá jsem si jistý, že to není poprvé, kdy někdo…“

Moudře to nedokončil.

*******

Ve středu jsem v práci obdržela překvapivý e-mail. Přeposlala jsem ho Neilovi, popadla telefon a vytočila číslo domů.

„Máš chvilku, zlato?“ zeptala jsem se, když to zvedl.

„Máš ty chvilku?“ zeptal se. „Ty jsi ta, kdo je v práci.“

„Chytráku.“ Naznačila jsem Penny, aby zavřela dveře. Poslechla a přes prosklený průzor mi ukázala zvednutý palec. Ztišila jsem hlas a otočila se. „Dostala jsem e-mail od Emira. Přeposlala jsem ti ho.“

„Ano?“ Slyšela jsem, jak se Neil rozzářil, a nesnášela jsem, že mu jeho naděje zničím.

„Potřebuje nás vidět, ale jen na drink. Žádný sex.“ Prstem jsem si hrála s pramenem vlasů. „Netušíš, co se děje?“

„Možná má čas jen na drink,“ řekl Neil, i když to znělo nejistě. „Právě teď jsem u počítače, takže se na to podívám.“

Zatímco si ho četl, zapnula jsem telefon na hlasitý odposlech a sama si ten mail také četla.

Sophie,

Mrzí mě, že při této návštěvě New Yorku nemůžu trávit čas s tebou a Neilem. Je tu jedna věc, kterou bych s vámi potřeboval projít, ale naše obvyklé uspořádání by k tomu nebylo vhodné.

Pak tam pokračovala další část, kdy navrhoval, aby naši asistenti dohodli schůzku, ale to už mi nepřišlo jako důležité.

Slyšela jsem, jak Neil vydal zvuk porozumění a rychle jsem vypnula hlasitý odposlech.

„Co si myslíš?“ zeptala jsem se, ale už jsem tu odpověď znala.

„Myslím, že jsme skončili, drahá.“ V hlase mu bylo slyšet evidentní zklamání. „Vždycky je tu možnost, že jsme si to špatně vyložili, ale -“

„Je to náš kamarád na šukání, a teď se s námi chce sejít, a nechce šukat. Myslím, že je to naprosto zřejmé.“ To byla škoda. Emir se mi skutečně líbil, a to nejen na sex. Když tu zůstal týden v létě, skutečně jsme si to užili. Bylo zábavné ho poznat. Ráda bych věděla, zda bychom mohli všichni zůstat přáteli.

Domluvili jsme si schůzku na další noc. Vzala jsem si na sebe elegantní modré šaty a zlaté boty na podpatcích. Vlasy jsem si nechala splývat volně po ramenou. I když jsme se chystali rozejít, chtěla jsem vypadat dobře.

Vypadalo to, že Neil uvažoval stejně. Navzdory tomu, jak obrovskou jsme měli šatnu, sami sobě jsme se tam navzájem pletli a proklínali se, dokud jsme se nepřipravili. Když se na mě přes rameno podíval, přestal si na okamžik zapínat své stříbrné manžetové knoflíčky a zeptal se: „Ty si bereš zlaté šperky? Měl bych si vzít jiné?“

„Stříbro ti ladí k vlasům,“ škádlila jsem ho. „Nechápu, proč jsme tak napjatí. Tak nějak víme, co od toho máme očekávat.“

„Podívej, jestli to má být konec, chci, aby toho trochu litoval,“ řekl Neil a v zrcadle si zkontroloval vlasy. „Zanechat dobrý poslední dojem, aby na nás s láskou vzpomínal.“

„A nechal si nás utéct jako blázen.“ Přistoupila jsem k němu blíž a položila mu ruku na klopu saka. „Jsi v pořádku, zlato?“

„Samozřejmě.“ Smutně se na mě usmál tím svým polovičatým úsměvem. „A ty?“

Pokrčila jsem rameny. „Nevím. Na jedné straně, nevíme, že se s námi chystá rozejít. Na druhé straně si však nemyslím, že jsem pro něj emocionálně tak přitažlivá jako ty.“

Neil zůstal velice tichý.

„Všechno je v pořádku,“ řekla jsem tiše. „Nejsem hloupá. V Londýně jste spolu prožili něco zvláštního. Byl to tvůj první dobrý Dom. Pokud k němu něco proto cítíš, cítím -“

Zvedl hlavu a zadíval se do stropu se svým obvyklým pohledem Sophie-nebuď-hloupá. „No, až tak daleko bych to nebral.“

„Ale prožil jsi s ním úžasnou zkušenost. A v létě jsme si s ním užili. Neříkám, že ho miluješ víc, než miluješ mě, ale možná do něj můžeš být trochu zamilovaný.“ Narovnala jsem mu kravatu. „Nešílím. Taky mi bude chybět.“

Letěli jsme do města a setkali se s Emirem v baru na dolním Manhattanu. Vybral skutečný bar, ne místo, kde bychom se mohli i najíst, což jen posílilo naše podezření.

Když jsme vstoupili dovnitř, hosteska nás uvedla k VIP stolům vzadu, k osamocenému rohovému boxu, který nám pro hovor poskytoval naprosté soukromí. Emir tam na nás už čekal, dokonale oblečený jako vždy a když jsme se k němu blížili, postavil se. Černé vlasy mu dosahovaly k límci, ta jeho chaotická změť kudrn se mi líbila a na bradě měl narostlé strniště.

„Leife, Chloe,“ pozdravil nás jmény, které jsme vždy používali, a která nastavovala náš vtah s ním jako páru. Vzal mě za ruce a políbil na tvář a pak to zopakoval s Neilem. Následně jsme se posadili.

„Oba vypadáte moc dobře,“ řekl Emir s jednou rukou opřenou zezadu o sedačku.

S Neilem jsme seděli vedle sebe, naproti němu. Na čerstvě oholených nohách mi naskočila husí kůže. Navzdory tomu, že jsme čekali špatné zprávy, moje tělo reagovalo na Emirovu přítomnost. Moje libido si nevedlo o nic lépe.

Neil se mi pod stolem dotkl rukou kolena a líně mi přejížděl po jeho vnitřní straně malíčkem a prostředníčkem. Nebyla jsem jediná, na koho útočilo Emirovo charisma.

Jsme tady, protože se s námi prostě rozchází, připomněla jsem sama sobě.

Pohledem jsem po obou z nich přejela. Potřebovali jsme nějak zareagovat. „Mám ráda tvoje vlasy!“ vyhrkla jsem a pak si odkašlala.

U našeho stolu se objevila servírka, elegantní blondýna s dlouhým štíhlým krkem. Emir se na ní uznale podíval. Naježila jsem se. Aspoň před námi by si to mohl odpustit.

Dobře, nepohnout se dál. Neměli jsme žádné tušení, co Emir dělá mezi našimi návštěvami. Věděli jsme, že má manželku a další milence. Ale ani my jsme se mu s těmito detaily nesvěřovali, takže jsme nemohli očekávat, že to bude dělat on.

Ne, že by se z naší strany stalo něco, o co bychom se mohli podělit. Kromě příležitostných schůzek s Emirem jsme se s nikým jiným nevídali. S Neilem jsme probírali možnost najít si dalšího milence, ale ty rozhovory skončily ve stádiu „někdy“.

Neil si objednal dvojitou whisky a já dala přednost Jacku s colou. Rychlé nápoje, díky kterým by tahle noc mohla rychle skončit.

„Omlouvám se, že jsme se nemohli setkat za našich normálních okolností,“ řekl Emir, jakmile servírka odešla. „Ale přicházím s poněkud nešťastnými zprávami.“

Zhluboka jsem se nadechla, abych si dodala odvahy. Viděla jsem, že Neilův hrudník také stoupá a klesá, takže jsem věděla, že dělá totéž.

„Bude nejlepší, když všechny ty nepříjemnosti nám řekneš najednou, nemyslíš?“ požádal Neil tiše.

Emir upil svého vína a přikývl. „Čím víc o tom mluvím, tím méně těžkým se to stává. Moje žena a já se rozvádíme.“

Obočí mi vyletělo nahoru. S Neilem jsme byli zticha. Nevěděla jsem, co na to říct.

„Všechno to šlo… do háje,“ pokračoval Emir. „Její přítelkyně začala žárlit a požadovala, aby si moje žena vybrala. Udělala to a nevybrala si mě. Má v plánu se s naší dcerou odstěhovat do Francie. To samozřejmě nemůžu dovolit.“

„Dcera?“ Neil se naklonil dopředu a ostražitě se podíval po servírce, která se vracela s našimi nápoji.

Já jsem se okamžitě zhluboka upila.

Emir s elegantním pokrčením ramen odpověděl na Neilovu nevyslovenou otázku. „Nepřišlo mi vhodné se o ní zmínit dřív. Ne v rámci hranic našeho vztahu.“

Když jsem polkla, trhla jsem sebou. Bylo to namíchané v příšerném poměru. „To naprosto chápu,“ ujistila jsem ho.

„Pak také budete chápat, že v rámci toho, abych dosáhl co nejlepšího výsledku pro sebe, musím být ve svém osobním životě velice obezřetný.“

Takže to tak bylo. Teď přichází to, že se s námi rozchází.

Zadržela jsem dech.

Přejel pohledem ze mě k Neilovi, když promluvil. Bylo vidět jak mu je to líto. „Takže dokud se všechen tenhle zmatek nevyřeší, věřím, že bychom měli dočasně naše setkání pozastavit.“

„Dočasně?“ vyjekla jsem.

„Ach, díky bohu,“ řekl Neil a v jeho hlasitém dechu byla slyšet úleva. „Mysleli jsme, že se s námi chceš rozejít.“

„Cože? Ne!“ Emir při těch slovech vypadal zděšeně. „Prostě se pro teď budu muset udržovat v určité vzdálenosti. Za pár měsíců, až bude po rozvodu, bych byl rád, pokud vás znovu uvidím.“ Snížil hlas. „Možná bych vám mohl ukázat, jak ho ošukat, Chloe.“

Neil se začervenal od krku až k čelu. „Ano, no, vždycky je tu ta možnost.“

Zvažovala jsem to. Sledovat Neila… Tyhle špinavé představy mě vždycky fascinovaly.

V tuhle chvíli to však nebylo na pořadu dne. Natáhla jsem se přes stůl a položila svou vlastní ruku na Emirovi. „Jsi v pořádku?“ Bylo ode mě správné se na něco takového zeptat? „Můžeme pro tebe něco udělat?“

„Ne, ne,“ řekl jemně. „Nic z toho není vaše starost. Jen jsem chtěl, abyste vy oba věděli, že to, že se stahuji, není kvůli tomu, že bych měl něco proti vám.“

„No, je mi velice líto, co se stalo,“ řekl Neil a upil ze své sklenice. „Sám jsem rozvedený. Není to nic jednoduchého.“

„Ne, ale někdy -“ Emir kývl směrem ke mně, „není výsledek až tak špatný.“

„Na to si připiju,“ řekl Neil se smíchem a zvedl svou skleničku, aby si přiťukl s Emirovou.

******

Cestou domů jsem se v autě opřela o Neilovo rameno a zavřela oči.

„Nemyslíš si, že se někdy dostaneme do podobného stadia, že ne? Že se staneme… teritoriální vůči všem ostatním?“

Jeho hruď se pode mnou zvedla, jak se zhluboka nadechl. „Už teď se cítím teritoriálně. I když se bavím tím, když se o tebe dělím s Emirem a kdybych našel správného partnera, dělal bych to znovu, myslím, že je jen přirozené, že v rámci toho procesu cítím určitou žárlivost.“

„Už jsme zjistili, že nedostatek mé žárlivosti vůči Emirovi má co do činění s mou neznalostí týkající se tvé bisexuality.“ Cítila jsem se při tom špatně, ale mé předchozí myšlenky mnou silně otřásly. „Jsem si jistá, že mi to připomeneš.“

„To určitě,“ řekl s trpkým pobavením v hlase. „Nikdy nevíš. Možná by ses cítila stejně neohroženě, kdybych spal se ženou.“

„Ale to se nedozvím dřív, dokud se to nestane.“

„Líbilo by se ti…“ Neil se odmlčel. „Můj přítel, Ian a jeho manželka Gena jsou swingeři. A na mé narozeninové party vypadali, že mají zájem. Co ty na to, chtěla by ses s nimi sejít? Uviděli bychom, zda by se stalo něco víc.“

Rozhodně bych neměla problém vyspat se s Ianem. Byl v Neilově věku, vážně cool a mluvil s tím nejšílenějším přízvukem, který jsem kdy slyšela od někoho jiného než Deji. Ani Gena nevypadala špatně. Byla to skutečně přátelská zrzka s nádhernýma křivkama a v podstatě splněné Neilovi sexuální fantazie.

To mě, ale trochu zastrašilo. Přišlo mi, že jsem přesný opak Neilových fyzických kritérií pro ideální ženu. Byla jsem malá černovláska s menším poprsím. Oproti Geně jsem však měla svěží tělo. Pevné, svěží, malé, ale i tak.

Zešílela bych žárlivostí, kdybych viděla Neila s jinou ženou? Co když by se jí líbil, ale já se nelíbila Ianovi? Nebo naopak?

Navíc, nevěděla jsem, co skutečně „swinging“ je. I když jsem měla nějakou představu. „Swinging je něco jako to, že si vyměňuješ partnery?“

„Může být,“ řekl Neil s přikývnutím, které zůstalo v dolní poloze, když promluvil. „Někteří swingeři dělají partnerské výměny, někteří ne. Někdy je to skupinová aktivita. Nedozvíme se to, dokud si nenastavíme pravidla. Ale pokud se věci vyvinou tímto směrem, nemusíme to dělat hned na první schůzce.“

„Skupina?“ Snažila jsem si představit, jak líbám Genu a dotýkám se jí. Nezvládla jsem to. Když jsme jednou byly s Holli opilé, vyzkoušely jsme to, ale připadalo mi to trochu divné, protože to byla moje nejlepší kamarádka.

Bude to divné s jinou ženou za naprosto jiných okolností?

Tak nějak jsem to chtěla zjistit.