TBZ - 19. kapitola

Překlad: Lucie

Ahoj děvčata, děkuji moc za vaši podporu při překládání.

Měla jsem poslední dobou pocit, že vás kniha moc nebaví, ale když jsem si přečetla vaše úžasné komentáře pod poslední kapitolou, musela jsem změnit názor. Vaše komentáře mě neskutečně nabily energií a jako poděkování bych vám chtěla tuto kapitolu věnovat.

Užijte si ji, protože nám už moc kapitol do konce knihy nezbývá a konečně se dozvíte, jak to s Parker a Everettem dopadne.

I Poté, co Everett usnul, jsem zůstala vzhůru. Myšlenky na dnešní den nechtěli opustit mou mysl. Náš moment na řece Purgatoire, a pak když jsem do ní spadla. A vše, co Everett řekl během obdivování stop dinosaurů o zanechání odkazu někde na Zemi.

Rychle jsem vytáhla svůj laptop a udělala pár hovorů, abych si domluvila schůzku na následující ráno. Everett vedle mě těžce oddechoval po celou dobu, takže jsem byla schopná provést naše plány bez přerušení.

Poté jsem odložila laptop pryč a zalezla si zpátky do postele vedle Everetta. Dívala jsem se, jak zhluboka oddechuje, než jsem položila hlavu na jeho paži. Stejně jako poprvé, obalil svou rukou a přitáh si mě k sobě.

***

Následujícího rána jsem Everetta nechala spát. Za normálních okolností by byl vzhůru ještě přede mnou, ale věděla jsem, že byl z předchozího dne vyčerpaný, tak jsem co nejtišeji zabalila naše věci, abych ho nechala v jeho hlubokém a klidém spánku.

Přinesla jsem jídlo z kontinentální snídaně, která byla v hale, a uvařila jsem konvici kávy v malém hotelovém kávovaru.

Byla to právě káva, která ho konečně probudila. Sledovala jsem ho z křesla naproti postele, uviděla jsem jeho ruce natáhnout nad hlavu, když se rozhlédl. Když mě jeho oči našly, položil se zpět do polštáře. Zdánlivě se mu ulevilo. Vstala jsem z křesla, nalila jsem mléko do hrnku, které jsem ukradla ze snídaňového bufetu, než jsem vylezla na postel. "Tady," řekla jsem a podala mu hrnek.

Everett se posadil a vzal si ode mně hrnek, aby se napil. "Děkuju," řekl, aniž by jeho oči opustily moje.

"Jak se cítíš?"

Everett dal kávu dolů. "Jsem v pořádku, Parker. Dobře?" V jeho hlase byla cítit mírná rozmrzelost. Věděla jsem proč. A tak jsem na něj netlačila.

"Dobře. Mám pro nás plány, než pojedeme za tvou rodinou."

"Jaké?"

"Chci se dnes nechat tetovat."

Everett zavrtěl hlavou. "To myslíš vážně?"

"Smrtelně vážně."

Usmál se nad volbou mých slov. "Jestli si necháš udělat tetování, tak já taky."

To bylo přesně to, v co jsem doufala, že řekne. "Takže se oba necháme tetovat," řekla jsem a kousla se do rtu.

"Jo." Zpříma se posadil na postelu. "A budeš poslední, kdo to moje uvidí."

Postrčila jsem ho. Ne tvrdě, ale dost na to, aby kávou polil sebe i postel. Podíval se dolů na kávou nasáklé prostěradlo a pak se podíval zpátky na mě.

Než jsem si uvědomila, co se děje, popadl mě a vyválel mě v té rozlité kávě.

"Polib mě, Parker." Letmo jsem ho políbila na rty. "Umíš to líp." Znovu jsem zatlačila na jeho rty, přičemž jsem se snažila vykroutit z jeho sevření. "Polib mě s citem," řekl, přenesl ruce na mé tváře.

"Ale já nevím, co cítím," vydechla jsem.

"To ani nemusíš. Cokoliv to je, nech to svými rty přenést na ty mé."

Srdce mi bolestivě bušilo v hrudi. Ale udělala jsem, jak řekl. Nechala jsem na malý okamžik své rty vznášet nad jeho, než jsem změnila směr a políbila ho po straně obličeje. Jako první jsem mu políbila ucho, po polibku jsem mu do něj vzdechla a přemístila se na jeho spánek. Rukou jsem mu odstranila vlasy z čela, na jeden úder srdce jsem zaváhala, než jsem přitiskla ústa na malý důlek na čeho čele. A pak jsem políbila jeho jizvu. Cítila jsem, jak se jeho dech zachvěl proti mému krku. Políbila jsem ho doprostřed čela, pomalu, než jsem se mu podívala do očí. Byly zavřené, a tak jsem mu každé víčko políbila předtím, než jsem přešla na jeho tváře, na špičku nosu, bradu a pak jsem putovala dolů po hrudi.

Ochutnala jsem kávu z jeho břicha, ale nezastavila jsem se v líbání jeho celého těla. Rty jsem měla přitisknuté k jeho pokožce, kde se skrývalo jeho srdce. Ucítila jsem vděčnost, když jsem ucítila stálý rytmus na rtech. Políbila jsem místo, kde byla vytetovaná slova a pokračovala jsem dolů po kmeni stromu. Políbila jsem ho přes břicho a přes vlaštovky na druhém boku.

Když jsem dosáhla jeho bicepsu, můj dech se zastavil. Částečně, protože jsem cítila touhu, když jsem byla v jeho přítomnosti, ale převážně to bylo kvůli líbání všech rozbitých a perfektních Everettových částí, se vším, co jsem k němu cítila.

Políbila jsem každou linku na jeho bicepsu, než jsem položila svoje čelo na jeho rameno, přemožena jakýmkoliv citem, co jsem k němu cítila.

Jeho ruce se obalily kolem mé čelisti a přitáhly si mě blíž. Jeho jasně modré oči hleděly do mých, pak se ke mně naklonil a políbil mě, jemně, měkce. Doposud byl každý jeho polibek jiný a tento nebyl vyjímkou. Byl to léčivý polibek. Léčil části, které mě bolely z toho, jak mě nutil cítit.

Odtáhla jsem se a nechala hlavu odpočívat na jeho prsou. Byla jsem neskutečně vyděšená z polibku, který jsem dala Everettovi. Vyděšená z toho, co znamenal, co v tom polibku viděl. Cítila jsem jeho ruku, jak se dotkla mých vlasů, jak v nich bloudil prsty.

Leželi jsme na posteli, hlavu jsem měla na jeho kávou polivém hrudníku, jeho prsty ve vlasech a snažila jsem se pochopit, co se právě mezi námi s Everettem stalo.

***

"Kdy jsi domluvila schůzku?" zeptal, když mě vedl do tetovacího salónu na okraji Autinu, kde žila jeho rodina.

"Včera v noci, zatímco jsi spal."

Everett vypadal příjemně překvapeně, což zasadilo malé semínko štěstí v mé hrudi, když jsem viděla, jak se tváří. Stěstí byla opravdu podivná emoce. Jako by můj hrudník byl naplněn malými vlajkami. Dělalo se mi z toho nevolno, ale rozhodla jsem se to nechat být. Nebyl to bolestivý pocit jako ty ostatní.

Everett se otočil, obešel mě a chytil mě za ruku. "Co si necháš vytetovat?"

"To je tajemství."

"No, potom to moje bude taky tajné." Stiskl mi ruku ne jednou, ne dvakrát, ale třikrát. A tak jsem mu ji také stiskla třikrát.

Everett se na mě podíval a znovu mi třikrát stiskl ruku. Ať už to bylo cokoliv, bylo to úmyslné. Asi minutu se mračil než zase rozjasnil svou tvář. "Jsi připravená?"

"Ano."

***

Když bylo moje tetování dokončeno, vyšla jsem ven a hledala Everetta. Když jsem ho nikde neviděla, sedla jsem si na obrubník a čekala. Rozhodla jsem se napsat Miře.

Já: Jak to všechno šlo?

Poklepala jsem nohou na asfalt, když jsem čekala na její odpověď.

Mira: Dobře. Museli jsme ho nechat jít. Ale myslím, že je přesvědčen o tom, že Andra nikdy na ranči nebyla.

Me: Andra? Proč mě oslovoval Coro?"

Mira: Byl zmatený.

Já: Mám pocit, jako kdybys mi něco neříkala.

Mira: Protože neříkám. Nepotřebuješ to vědět. Zapomeň na to.

Asi minutu jsem to v sobě dusila, naštvaná, že mi to neřekla. Ale věděla jsem, že ať Miře řeknu cokoliv, její názor nezměním.

Dveře od tetovacího salónu se otevřely a ven vyšel Everett. Rozhodl se vzít si na sebe tričko s dlouhým rukávem a šortky, a tak jsem věděla, že nebudu schopná poznat, kam si nechal udělat své tetování. Naštěstí moje bylo taky schované.

Natáhl ke mně ruku a vytáhl mě z obrubníku k sobě. "Co sis nechala udělat?" Zeptal se.

"Co sis nechal udělat ty?"

"Aha," řekl s porozuměním v očích. "Neřekneš mi to, dokud ti to neřeknu já."

Přikývla jsem.

"Potom budeš muset počkat, protože ti to neplánuju ukázat, dokud nebudeme zase nazí.

Kousla jsem se do rtu. "Totéž platí pro tebe," odpověděla.

Everett se zazubil. "Nemůžu se dočkat." Mrkl a táhl mě k autu. Byla jsem překvapená, jak se náš vztah vyvíjel.

"Stále jedeme navštívit tvé rodiče?"

Přikývl. "Ale nejdříve si dáme pozdní oběd s mou sestrou a synovcem."

Pokračovala jsem v kousaní se do rtu. Everett pro mě otevřel dveře na straně spolujezdce. "Jsi v pořádku?" Zeptal se, ale dovnitř mi nepomohl.

"Jo," řekla jsem nonšalantně.

"Žádně lži."

Protočila jsem oči.

"Právě teď si přeji přidat "žádné protáčení očima" do pravidel," zasmál se. "No tak, co máš na mysli má drahá Parker?"

Na to jsem zvedla obočí. "Drahá Parker? Vážně? To zní, jako kdybych byla tvůj mazlíček."

Položil mi ruku kolem ramen a přejel mi s ní po vlasech. "Má drahá."

Odstrčila jsem ho. "To je tak divný." Ale část mě se chtěla smát. Velká část. Přesunula jsem se z kousání rtu na kousání vnitřní tváře.

"Nesměj se, Parker," řekl Everett a naklonil se ke mně. "Mohlo by to na tvém obličeji vypadat divně."

Odolala jsem nutkání znovu protočit oči. "Proč jsi dnes ráno takový hravý? Kde je můj temný, zadumaný Everett?"

Naklonil hlavu na stranu. "Kdy jsem se stal tvým?" Zeptal se.

Na vteřinu jsem přestala dýchat. Ani jsem si neuvědomila, dokud na to nepoukázal, že jsem ho nazvala "můj Everett".

"Uklidni se, Parker. Dýchej. Jen jsem tě škádlil. Temný a zadumaný Everett je teď pryč, díky novému tetování. Ale neboj se, jsem si jistý, že se vrátí hned, jak se setkáme s mými rodiči na večeři."

Jakýkoliv úsměv se vkrádal na mou tvář, rychle zmizel.

"Pojď," řekl a naznačil mi, abych nasedla do džípu. "Jdeme si dát pizzu, která nás už volá." Poplácal mě po zadku, když jsem lezla do auta, a tak jsem mu věnovala ostrý pohled přes rameno.

Jen se zasmál a vylezl na sedadlo řidiče.