TB - 32. kapitola

Překlad: Niki

Tak tu máme konec!

Díky dámy, že jste to se mnou vydržely, psaly komentáře a byly prostě skvělé :-*

Užijte si závěr knihy a snad brzo u dalšího překladu AHOJ :-)

„Sakra, je děsivá,“ zamumlal Jake.

„Povídej mi o tom.“ Travis nespouštěl oči ze dveří, přál si, aby se Kacey vrátila zpátky.

„Takže.“ Travis cítil, jak kolem jeho uší prosvištěl vzduch, když se Jake posadil vedle něj. „Rozsekneme to tady? Právě teď?“

Proč se nevracela? Proč se musel chovat jako takovej idiot? Proč jí prostě nemohl říct, že jí miluje, když to potřebovala nejvíc slyšet? Bylo těžké si pamatovat, že Kacey mohla být nejistá. Neřekla, že jí nikdo neřekl, že je krásná od doby, co jí to řekla její máma?

Vyspat se s ní a pak nic neříct?

Bouchl rukou do židle, ve které seděl.

„Takže, žádný líbání a smiřování se?“ Zeptal se Jake.

„Je mi to líto.“ Travis polkl knedlík v krku. „To nejsi ty….“

„To nejsi ty, to jsem já? Skončil jsi se mnou, brácho?“

Travis navzdory nutkání uškrtit svého bratra, se zasmál. „Ne, a neudělám ti proslov, i když, kdybych věděl, že by tě to pokořilo, zatraceně bych to zkusil.“

„Pro dnešní večer jsem pokořenej. Věř mi.“

Travis se podíval do očí svého bratra, do těch samých, které obvykle zahrnovaly tolik arogance, způsobilo to, že se Travis chtěl stát dramatickým. Místo jeho obvyklé domýšlivosti, všechno co viděl, byla lítost a možná trochu studu.

Jake se smutně usmál a pokrčil rameny. „Zničil jsem dokonalou dívku. Ona chce tebe. Řekla mi, že chce tebe. Nikoho jiného.“

„Ani velkého Jake Tituse?“

„Bože, jak já nesnáším, když vy oba používáte moje celé jméno. Nedokážu si ani představit, jak zlé to bude, když to bude dva proti jednomu.“

„Vítej v mém dětství.“ Travis ho poplácal po zádech.

„Omlouvám se, víš,“ řekl Jake, vrtíc hlavou. „Za všechno. Kdybych to mohl vzít zpátky – "

„Nechtěl bych, abys to vzal zpátky. Tvým vlastním chorým způsobem, si mi jí vehnal přímo do náruče.“

„A pokoření právě přichází.“ Zasmál se Jake. „Jdi za ní.“

„Neslyšel jsi babičku? Uvízli jsme tu na tři hodiny.“

„Deset babek, že babička lže.“ Jake kývl ke dveřím. „Omrkni to.“

Travis vstal ze židle a vyšel ze dveří. Strážný pokýval hlavou, ale nic neřekl. „No, budu….“

„Vychytralá maličkost, ta naše babička.“ Řekl Jake, náhle po jeho boku. „Běž si pro ni.“

Travis si ani nebyl jistý, kterou chodbou jít, natož aby věděl, kde Kacey bude. „Nemám tušení, kam by jí babička mohla vzít.“

„Opravdu? Žádnej nápad? Vůbec nic?“ Jake mu věnoval blbej pohled a zamračil se.

Travis pátral v mozku po jakékoliv vzpomínce, kam by babička mohla Kacey vzít. Určitě někam, kde chtěla, aby se uvolnila a byla šťastná a bylo jí pohodlně a….

„Domů.“

******

„Jsi si jistá, že s tím bude v pohodě?“ Zeptala se Kacey, jakmile položila své tašky v obýváku na ranči, který měl 6000 čtverečních stop.

„Oh zlato, proč by mi jinak dával klíč?“

„Nedal ti klíč. Zvedla si deset kamenů, abys našla schovaný klíč.“

Babička pokrčila rameny. „To je to samé.“

„Jasně.“ Kacey se rozhlédla po místnosti a chtělo se jí brečet. Všechno se zdálo být tak známé, ale přesto odlišné. Připadalo jí to jako doma, i když to byl dům někoho úplně jiného. Poté, co babička vzala Kacey z letiště, vyprávěla jí o Travisovi, když byl malý chlapec.

Jak ji sledoval a snažil se jí ochraňovat. Řekla, že se cítil, jako by byla jeho povinnost ujistit se, že je vždy v bezpečí. Takže když její rodiče zemřeli, snažil se vše zachovat, dokonce zašel tak daleko, že dal věci jejích rodičů do kůlny, když Kacey prodala dům. Měl jen pár věcí, o kterých věděl, že je ona bude jednoho dne chtít.

Spolkla obří knedlík v krku, jak šla k východnímu konci místnosti a podívala se na fotku Travise a jejího otce, třásli si rukama a smáli se na jednom z jejich loveckých výletů.

Zvláštní, jak zapomněla, jak blízko si Travis a její otec byli, až do teď. Byli lovečtí parťáci tak dlouho, jak si pamatovala. Jake lov nenáviděl. Řekl, že je kruté střílet zvířata a vlastně zašel tak daleko, že řekl Kacey, že její táta nenávidí ty chlupaté věci, protože jim tohle dělá.

Nevadilo, že její otec vždycky snědl všechno, co ulovil.

Jake si vždycky myslel, že je to stupidní sport.

I když nebyl stupidní pro Travise. Její táta vždycky přišel domů po každé lovecké výpravě s anekdotami o tom, co Travis udělal a jak hrdý na něho byl.

Její oči spočinuly na dřevěné podlaze. Měsíc svítil francouzskými dveřmi, které vedly ven na balkón. Travis udělal krásnou práci s budováním domu.

„Mám tě nechat?“ Řekla babička za ní.

„Nemusíš.“ Hlas Kacey se třásl.

„Myslím, že raději odejdu.“ Babička kývla směrem ke dveřím a ještě jednou Kacey objala.

Oči Kacey padly na Travise.

Chtěla běžet k němu.

Hodit mu ruce kolem krku a prosit ho, aby jí nikdy znovu nenechal odejít. Ale ve stejné době, co udělal, bylo ještě tak čerstvé a zraňující. Zejména způsob, jak reagoval na letišti.

Babička šla k jejímu vnukovi a zamumlala něco, co Travise rozesmálo. Dveře se za ní zavřely a zůstali sami.

„Kacey,“ Travis začal mluvit, pak šel cílevědomě k ní, získávajíc rychlost, čím blíže se dostával. „Kacey,“ znovu zamumlal, když ji přitáhl ke svému tělu a políbil jí na ústa. „Tak zatraceně moc se omlouvám.“

Kacey tála v jeho náručí.

„Musím to vysvětlit.“

„To musíš.“ Kacey se snažila odtáhnout, ale jeho paže byly uzamčené kolem jejího těla.

„Byl jsem vyděšený….“

„Proč děsím všechny muže?“ Přerušila ho, frustrovaná a zraněná.

„Nech mě domluvit.“ Usmál se a ona se stala ještě víc podrážděnou, že se jí žaludek při tom pohledu propadl. „Držet tě v náručí, líbat tě, milovat se s tebou. To bylo všechno, co jsem kdy chtěl, a pak najednou jsem se cítil jako takovej blbec, protože jsem se ztratil v tom všem, bez toho aniž bych řekl jedinou věc, pro kterou jsem umíral celý svůj život, abych ji mohl říct.“

„Jakou?“

„Miluji Tě.“ Hlas se mu třásl. „Tebe a jen tebe. Miluji Tě tak moc, že nemůžu dýchat.“

„Právě teď dýcháš,“ zdůraznila, pořád se na něj snažila být naštvaná, zatímco jí srdce divoce bušilo v hrudi.

„No, to jen proto, že dýchám tvůj vzduch. Je to proto, že tě mám v náručí. Kacey, nikdy tě nenechám jít.“

„Dobře.“ Sáhla mu po krku a přitáhla si jeho hlavu dolů, takže se jejich ústa mohla dotknout. Jeho rty se rozdělily. Domov. „Taky Tě Miluji.“

Cítila, jak se jeho ústa formovala do úsměvu pod jejich polibkem, a pak ji zvedl do náruče a zatočil s ní po místnosti. „Znamená to, že zůstaneš?“

„Když se hezky zeptáš a slíbíš, že po mě nebudeš házet věci nebo mě tahat za vlasy.“

„Víš, že tyhle věci nemůžu slíbit. Pravděpodobně tě budu tahat za vlasy, skákat na tebe a tlačit tě proti zdi. A jsem si dost jistý, že během několika minut budeš křičet moje jméno.“

Kacey cítila, jak se jí kolena proměnila do želé.

„Ale….“ Položil ji zpátky na nohy „….můžu slíbit, že tě budu navždy milovat.“

„Žádáš mě, abych s tebou žila v hříchu, Travisi Titusi?“

„Ne.“ Jeho oči potemněly, když před ní poklekl na jedno koleno. „Žádám tě, aby ses stala mojí ženou.“

******

„Kacey?“ Travis byl pořád na koleni. „Neřekneš něco?“

„Myslela jsem, že dlouhá pauza byla nutná potom, čemu si mě během noci vystavil.“

„Nemám rád dlouhé pauzy.“

Kacey pokrčila rameny. „To je špatný.“

Travis zvedl obočí.

„Ano, vezmu si tě,….Satane.“

„Aw, vidíš? Už máme přezdívky!“ Travis vyskočil na nohy a znovu ji zvedl.

„Kam jdeme?“

„Oslavovat,“ odpověděl stroze.

„Kam?“ Zachichotala se.

„Do ložnice. Kam jinam?“

„Nemůžeš dívku požádat o ruku a pak s ní spát,“ poukázala Kacey. „Takhle to nefunguje!“

Travis se zastavil, pokládajíc ji na nohy. „Víno na verandě?“

Kacey pokývala hlavou. Nevěřila svému hlasu, že nebude pištět vzrušením.

„Jsi krásná, když se takhle usmíváš.“ Travis se rukou dotkl její tváře.

„Ty způsobuješ, že se cítím být krásná.“ Podívala se dolů.

„Nedělej to, nedívej se dolů, když ti skládám komplimenty.“

Kacey se střetla s jeho pohledem. „Budu se to snažit nedělat.“

„Pojď sem, chci ti něco ukázat.“ Travis ji popadl za ruku a vedl ji do místnosti mimo hlavní prostor obýváku. Vypadalo to jako studovna. Každá zeď byla lemovaná knihami. Uprostřed prostoru byl obrovský dubový stůl stojící na kruhovém koberci. Místnost měla taky vlastní vchod na verandu.

„Schovával jsem tohle, pro tebe, všechny ty roky.“ Travis sáhl do stolu a vytáhl obálku.

„Co je to?“ Kacey se natáhl, aby si ji vzala, ale Travis ji odtáhl.

„Slib mi, že se nebudeš zlobit?“

„Ne.“

„Čísla.“ Zasmál se a předal jí složku. „Budu venku, když mě budeš potřebovat, okay?“

Přikývla, jak za sebou zavřel dveře.

Obálka byla tlustá.

Třásla tím, vysypala obsah na stůl před ní. První věc, kterou spatřila, byla poslední vůle jejích rodičů.

Nepodívala se na to, ani tam nebyla, když se četla. Měla jednoduše babičku, aby jí řekla specifika.

Moc dobrá věc, protože bylo uvedeno v žádných nejistých termínech, že babička byla jejím zákonným zástupcem v případě, kdyby její rodiče zemřeli do jejích osmnáctých narozenin.

Není divu, že babička o ní nikdy neztratila pojem.

Babička byla opravdu její dar z nebes.

S těžkým povzdechem položila vůli stranou a vytáhla malou obálku se svým jménem.

Papír uvnitř byl ze spirálového notesu, něco, na co nepsala už roky.

Dopis byl adresován jí.

Kacey,

Nevím, proč tohle píšu. Asi si budeš myslet, že tvoje stará máma zešílela, že dala něco takového do našich osobních věcí, ale seděla jsem ve škole během mé přípravy na hodinu a myslela jsem, že bych ti měla věnovat nějaká slova podpory. Slyšela jsem od jiného učitele, že ty a Jake jste se dnes rozešli. Já vím, je to těžké. Maturitní ročník není nikdy lehký. Ale zlato, nemyslíš si, že je lepší kamarád než přítel? Ten kluk by neprošel kolem zrcadla, aniž by se v něm neprohlédl! Víš, že se směješ, protože je to pravda! Vím, že jsme na tebe někdy vyvíjeli nátlak, ale panebože, měla by sis vzít Travise, a my bychom byli hrdí. To bylo, jak jsem se tě snažila rozveselit. Vím, jak moc pohrdáš tím chlapcem, i když tu pro tebe byl, aniž by sis to uvědomovala. Hádám, že co říkám tak je. Je důležité, aby sis držela své možnosti otevřené. Je důležité žít a ne být uvíznutá v minulosti. Minulost je nazývána minulostí z nějakého důvodu. Pokud se neustále ohlížíš za sebe, tvé oči nejsou na silnici před tebou. Neřídíš auto tímto způsobem, tak proč bys měla tímto způsobem žít svůj život? Není život důležitější, než řídit vyřízenou Subaru? Miluji tě tak moc. Jako máma ti musím umožnit dělat chyby, učit se a vyrůstat, ale musíš vědět, že moje láska k tobě je nekonečná. Bez ohledu na to, co jsi udělala, moje láska je bezpodmínečná. Kdekoliv budeš, pomůže ti vyrůstat, a můj malý poklade, chci, abys vyrostla! No, zvonek právě zazvonil. Nesmím ti tohle dát, dokud se nevdáš. Vím, že právě teď protáčíš oči, ale pojďme si prostě říct, že pravděpodobně nejsi připravená slyšet ode mě tohle všechno právě teď. Ale jednoho dne, jednoho dne tento dopis bude mít smysl, a doufám, že tě toho dne najde. Ve skutečnosti, to je právě teď moje modlitba.

Miluji tě, Máma

Kacey si otřela slzy z tváře hřbetem ruky, ale plakala víc, když viděla několik dalších dopisů v té samé hromadě. Její máma jí psala dopisy a nikdy jí je nedala. Máma byla vždycky takhle zvláštní, zapisovala své myšlenky, pak v první řadě zapomínala, že je napsala.

Kacey vždycky viděla svou mámu psát maličkosti do jejích zápisníků, ale neměla tušení, že to bylo vždycky pro ni.

Zastrčila dopisy zpátky do obálky a vyšla ven na verandu, kde Travis popíjel víno.

„Zachránil jsi to všechno pro mě?“

Travis se jí podíval do očí a přikývl. „Nevím, co se v každém z nich píše, Kace. Nikdy jsem se nepodíval. Jen jsem věděl, že jednoho dne, jednoho dne se na všechny budeš chtít podívat a sobecky jsem chtěl být ten muž, co ti je dá.“

Kacey mu seděla na klíně a opřela se mu o hruď.

„Musím se k něčemu přiznat.“ Nervózně se zasmál.

„Co jsi udělal?“

„Opil jsem se.“

„Teď?“

Travis se znovu zasmál. „Ne, teď ne. Opil jsem se před několika týdny a naříkal jsem u babičky, jak se žádná žena nebude nikdy dát srovnat s tebou. Jsem si dost jistej, že jsem se litoval, a já nikdy nemám ve zvyku dělat takový věci, ani nemám ve zvyku opilej volat svojí vlastní babičce.“

„Myslíš si, že to je důvod, proč předstírala mrtvici?“ Zeptala se Kacey, vzala mu víno z rukou a napila se.

„Je to možný.“ Vydechl Travis. „Ať tak či onak, je mi to jedno. Jsem vděčný.“

„Já taky.“ Kacey se u něj uvelebila a povzdechla si.

„Možná teď bude směřovat svojí pozornost na Jakea, zatímco my si budeme užívat líbánky daleko, daleko od rodiny.“

Kacey se zasmála. „Chceš říct, že nechceš, aby se k nám tvoje máma, táta, pan Casbon a babička připojili?“

„Shodili bychom letadlo během několika sekund, uznej to.“

Kacey se chichotala. „Tak jako tak tě budu mít radši pro sebe.“

„Je tu ještě jedna věc.“ Travis si ztěžka povzdechl.

„Co?“

„Jake nám dluží milion dolarů.“

„Huh?“ Kacey ucukla a podívala se do Travisových očí. „Co to sakra? Proč?“

Travis se samolibě usmál. „Vsadil jsem se s ním o milion dolarů, když mi bylo osm, že se s tebou ožením.“

Kacey vybuchla smíchy. „Měli bychom mu to zítra říct?“

„Měli bychom,“ souhlasil Travis, pak jeho ústa našla její a ona se hned přestala smát, příliš rozptýlená tím, co jeho ústa dělala.

Odešla z domova, aby se vyhnula bolesti, nevěděla, že v jeden den, tento den, se vrátí, aby našla své vlastní opravdové štěstí.

K O N E C