Elect - PROLOG

Překlad: Mili

Dámy, tak jedeme a držte si klobouky… ;)

Ukryl jsem se ve stínu a doufal, že mě nezahlédne, když v tom znovu uhodil mámu. Slíbil mámě, že přestane pít. Slíbil, že nebude hrubý, ale on své sliby nikdy nesplnil – už dávno ne.

„Ty hloupá děvko! Viděl jsem, jak ses na něho dívala! Myslíš, že si toho nevšimnu?“

„Nedívala!“ Moje máma si utřela oči a snažila se dosáhnout na otcovu ruku, ale zatlačil ji do země a kopl ji nohou do břicha.

V obavách jsem se rozhlédl po pokoji pro nějakou pomoc. Chase byl vedle mě; viděl jsem, jak mu bělají klouby na prstech, když zatínal ruku v pěst. Byl zrovna tak bezmocný jako já. Polkl jsem, když můj pohled zavadil o strýčka Tonyho; pomalu mým směrem zavrtěl hlavou. Stál bez hnutí v rohu, v jeho pohledu nebyl žádný náznak emocí. Chce, abych tady jen tak seděl a sledoval to? Sledoval, jak mi můj otec zabíjí maminku? Nemají muži ochraňovat ty, které milují? Cítil jsem, jak mi nosní dírky vzplály tichým rozhořčením. Někdo musí něco udělat.

Uslyšel jsem další výkřik a pak sklo, tříštící se o zem. Otočil jsem se právě včas, abych zahlédl, jak máma padla k zemi a zpod tváře se jí roztéká krev.

„Mami!“ Rozběhl jsem se směrem k ní a odstrčil otce z cesty. Musím ji zachránit, musím ji ochránit. „Mami!“

„Nixone.“ Něčí ruka mě zastavila. „Přestaň.“

Vzhlédl jsem do Chasových smutných očí. „Musím ji zachránit.“

„Ale nemůžeš.“

„Ale můžu! Musím - “

„Nixone, jsi můj nejlepší kamarád na celém světě, ale taťka říká, že jestli se tvůj táta znovu naštve, tak si to vybije na tobě. Jak já to vidím, stane se to každou chvíli.“

„Ale…“ Podíval jsem se na svou matku. Naposledy na mě jednou kývla, než jí táta dal finální ránu. Její oči se zachvěly a zavřely se, než její hlava dopadla na zem. Sledoval jsem, jak se jí pohnuly rty, a jsem si jistý, že ještě dýchá.

Její hruď se zvedala a klesala.

Naživu. Byla ještě naživu – pro tentokrát. Strachy paralyzován jsem sledoval a počítal sekundy mezi každým slabým nádechem, doufal jsem a modlil se, aby nebyl její poslední.

„Nixone, pojď už.“ Chase mě vzal za paži a vedl mě dveřmi ven. Ve chvíli, kdy se moje noha dotkla trávy, jsem začal utíkat.

Hnal jsem své nohy, až bolely, a zastavil jsem se u stromu v nejvzdálenějším koutě našeho pozemku.

„Nixone.“ Chase byl hned za mnou, popadal sice dech, ale držel se mě. „Je mi to líto, Nixone. Je mi to líto.“

Zakýval jsem. Věděl jsem, že bylo správné říct, že je mu to líto; mně to bylo taky líto. Je mi líto, že neposlechnu Chase a že jednoho dne zabiju svého otce za to, co dělal mamince. Zabiju ho a půjdu za to do pekla – ale bylo mi to jedno. Táta říkal, že tam půjdu tak jako tak.

„Uděláme dohodu.“ Chase mi položil ruku na rameno.

„Dohodu?“ Posmrkl jsem a otočil se k němu. „Jakou dohodu?“

„Takovou, co bude navždycky. Takovou, která bude lidi ochraňovat, než aby jim ubližovala.“

„Jak to uděláme?“ Náhle jsem se začal zajímat. Co kdybych dokázal každou bolest zahnat? Co kdybych mohl každého zachránit!

„Uděláme to takhle.“ Chase vytáhl svůj kapesní nůž a řízl se do dlaně, potom zakýval na mě, abych udělal to samé. Bez zaváhání jsem se řízl do dlaně a podal mu nůž zpátky. „Pokrevní bratři. Nikdy jeden druhému neublížíme a budeme chránit lidi, jako je tvoje máma, Nixone. Lidi, kteří se neumí sami bránit. Budeme je ochraňovat.“

„Jak?“ Sledoval jsem, jak mi odkapává krev z natažené dlaně.

„Pravidla.“ Pokrčil Chase rameny. „Ty ochraňují lidi, že? Tak to aspoň říká moje máma.“ Usmál se. „Vymyslíme pravidla a začneme svůj vlastní klub. Tím nebudeme poslouchat nikoho jiného, jenom sebe.“

To se mi líbilo. Kousl jsem se do spodního rtu. „Jak si budeme říkat?“

„Vybraní?“ Nabídl Chase.

„To zní chabě. Musíme znít… mnohem silněji než tohle.“

Pohledem jsem blýskl k silnici, kde ze země trčela cedule. Bylo na ní napsané volba. „Vyvolení.“ Ukázal jsem. „Budeme se nazývat Vyvolení.“ Dávalo to smysl; konec konců, prezident byl taky vyvolený z voleb, ne? Nebyli jsme tak úplně vybraní, ale dělali jsme rozhodnutí, zvolili jsme sami sebe jako ochránce. To jsme byli my.

„Kdo další se může přidat?“ Zeptal se Chase.

 „Tex a Phoenix. Budou chtít.“ Najednou mi připadlo, že z mých dvanáctiletých ramen spadla strašná tíha. „Neměli bychom si na to plácnout?“

„Jo.“ Chase vrazil ruku do mé a naše krev se smíchala. „Není cesty zpět, Nixone.“

„Ne.“ Zakroutil jsem hlavou. „Žádná cesta zpět.“

* * *

Zatímco jsem si ten moment přehrával znovu a znovu v hlavě, přitiskl jsem si prsty na spánky a pozoroval, jak se v měsíčním světle mihly obrysy Chase a Tracey. Opravdu by mi to udělal? Po všech těch sračkách, kterými jsme spolu prošli?

Odhadoval jsem její reakci a doufal, že se mýlím. Modlil jsem se k bohu, aby mě Trace aspoň jednou v životě poslechla. Její oči na krátký okamžik zasvítily zájmem, načež se podívala dolů na zem.

„Kurva.“ Čekal jsem ve stínu. Část mě věděla, že se tohle stane. Ta část, která mi říkala, ať pošlu své city k čertu a ignoruju všechny varovné signály, kterých jsem byl svědkem. Ale teď to vypadá, že už je příliš pozdě. Zůstal jsem tam jako opařený, sledoval a čekal.

„Chasi, nemůžeš…“ Trace zakroutila hlavou. „Nemůžeš být takový. Nemůžeme to udělat!“

„Nic neděláme,“ Řekl Chase tichým hlasem a vzal Trace za ruku. „Že?“ Podíval se přímo na mě, ačkoliv neviděl nic víc, než pouhý stín. Vím, že jsem byl dobře ukrytý. „Necítíš to samé?“

Trace vytrhla svou ruku z Chasovy. „Nezáleží na tom, co cítím. Není to o mně, Chasi.“

„Ale je.“ Chase se po ní znovu natáhl. Tentokrát vzal její ruku v tak intimním gestu, až jsem myslel, že se pozvracím na zem. Venkovní vzduch byl zatraceně chladný a ledové částečky se snažily dostat pod můj vlněný kabát.

„Není.“ Povzdechla Trace. „A nikdy nebylo.“

Chase si ji přitiskl k sobě. Padla mu na hrudník a vzhlédla do jeho očí. „Co to děláš?“

Chase povzdechl. „To, co jsem měl udělat už před dlouhou dobou.“ Přitiskl jí dlaň zezadu na hlavu a přitáhl si ji k polibku. Jejich rty se dotkly.

Musel jsem odvrátit pohled.

Jediný zvuk té noci byly mé lehké kroky, když jsem odcházel pryč… a nechal na místě, kde jsem stál, své srdce, rozbité na malé kousíčky. Ztratil jsem ji; a ani to nebyli Siciliáni, kdo mi ji vzal, ale můj nejlepší přítel.

Nocí zaburácel hlasitý a zřetelný výstřel ze zbraně. Otočil jsem se právě včas, abych zahlédl, jak se Trace hroutí do Chasovy náruče.