Ricochet - 12. kapitola

Překlad: Jilyan

Nick

S ničím víc než postelí mezi mýma rukama a jejím hrdlem, pozoroval jsem Aubree Culling v jejích okázalých, drahých šatech a tří karátovém prstenu a snažil se zpracovat její kecy o ztrátě blízkého, jako by se snad zajímala o kohokoliv jiného než sebe.

Racionální část mého mozku se mně snažila přesvědčit, že neví nic o mé historii, že neví kdo jsem. Tak jak by se mi mohla vysmívat?

Ta iracionální část mně ponoukala ať využiji její komentář jako záminku k odstranění jí z tohoto světa. Možná to věděla. Možná ona a její manžel vysedávali ve vířivce, pili šampaňské, oslavovali každý život, který ukradli pro svůj vlastní prospěch. Možná ti dva šukali při pohledu na snímky z míst činu a na trvalý přísun peněz do jejich peněženek-jejich vlastní pornografie pro bohaté a nemilosrdné.

„Na postel. Hned.“ Slova se prodraly skrz mou zaťatou čelist, zatímco mi horkost spalovala stěnu hrdla. Měla by říct jedno slovo.

Jedno slovo.

Krk jí poskočil, když polkla a pak sklouzla na postel.

Jo, vím všechno o ztrátě blízkých. Zažívám to poslední tři roky, ale nenechám se oblbnout jejím manipulováním. I já můžu vidět, že se stala mistryní dvou tváří-zářivý úsměv pro kamery zakrývající jazyk zmije.

Stojící vedle postele, naklonil jsem se nad ni, položil jsem ruce z obou stran její hlavy. Pode mnou, vypadalo to, že zatlačila hlavu do matrace, jako by se snažila uniknout. Rozesmál bych se, kdyby její koleno nevystřelilo do mého rozkroku a její hlava neudeřila do mého nosu.

Vlny bolesti mi vyrazily do koulí a jednou rukou jsem si sevřel nos. „Kurva.“ Ignorující bolest, odrazil jsem její mlátící ruce a kopy do mého boku a popadl jsem ji za zápěstí, tvrdě jsem je přitiskl na postel.

„Kurva, pusť mně!“ Svíjela s sebou pode mnou, koleny mně bouchala do boku.

Držící obě zápěstí pravou rukou, přimáčknul jsem její útočící stehno, vyšplhal na postel a znehybnil jsem její tělo, šílený touho ji knockautovat. Pode mnou se kroutila a prohýbala s větší silou než bych od ní očekával, až dokud jsem na ni nezatlačil, čelo jsem přitiskl k jejímu a konečně se přestala hýbat.

S těžkými nádechy jsem se jí díval do očí, zuby zaťaté, dech zatrhávající se. V ten moment jsem si uvědomil, že její prsa během potyčky vykoukla zpod jejích šatů a byla přitisknutá k mé hrudi. Slaná chuť krve pokrývala můj jazyk, když proudila do mé pusy. Zvedající mou hlavu z její, snížil jsem pohled k dokonale zakulaceným kopečkům, vztyčeným s jejími pažemi nataženými nad hlavou. Olízl jsem si prsty a ztěžka polkl, pokoušený její odhalenou kůží tak blízko mojí pusy.

Udělala ubohý pokus mně odstrčit. „Ani se kurva neopovažuj,“zavrčela a já jsem se vzpamatoval.

„Neboj se, zlatíčko. Nic se mnou neděláš.“ Přetáhl jsem jí šaty přes prsa a stále držící její zápěstí, jsem se z ní zvedl. „Chceš žít? Dělej přesně to, co ti řeknu. O nic se nesnaž.“

Oči zeširoka rozevřené, třásla se, nosní dírky zvedající se prudkými nádechy, jako by očekávala, že jí ublížím. Pohled na její strach mi vyvolal příliv adrenalinu, rozpaloval mi svaly.

Skloním hlavu, sehnu se nad ni, vnitřně se směji při zaškubáním jejího oka. „Bojíš se mně, Aubree?“

Její zavrčení zdvihnou mé rty do úšklebku. Ta žena měla odvahu, to jsem jí musel nechat.

„Měla bys mít.“ Ztuhl jsem, když jsem vytahoval její paži k pelesti. Dlouhá jizva se jí táhla po předloktí, její okraje byly nestejné a zakřivené. Přes její zápěstí bylo  tetování, které odkazovalo na smrt někoho blízkého. Včera v noci, když jsem ji přivazoval poprvé, jsem si toho nevšiml. Jeden nemusel být génius, aby poznal pokus o sebevraždu.

Můj pohled vystřelí k jejímu a ona napřímila oči, bradu vztyčenou v odporu, na znamení, že nebude nic vysvětlovat.

Co je mi po tom, jestli se snažila zabít? A kromě toho, čím déle jsem na ni zíral, tím více to vypadalo, že je jí to nepříjemné. Otočila hlavu.

„Co je tohle?“

Její hlava vylétla zpátky mým směrem. „Co? Pod povrchem už nejsem tak perfektní?“

Očividně měla nějaké hlubší problémy, ale já jsem neměl za cíl, nebo za zájem, je zkoumat. Aubree sloužila jedinému účelu-pomstě. Takže co, že některé fragmenty její minulosti neodpovídali dokonalosti její přítomnosti?

„Každý má jizvy. Čím jsou tvé výjimečné?“

„Nikdy jsem neřekla, že jsou výjimečné. Ve skutečnosti jsou mou denní připomínkou, že nic není tak výjimečné, jak se tomu lidé rozhodli věřit.“

Všechny zvony v mé hlavě začnou bít na poplach-do prdele se zkurvenou misí. Nepotřeboval jsem, aby se mi Aubree Culling dostala pod kůži, tak jako s jejími otázkami, jestli mně její manžel najal, abych ji zabil a pak ta jizva, ale něco temnějšího, hlubšího šeptalo za hlukem v mé hlavě.

Rychle jsem přivázal její ruce k posteli, ignorující tu dotěrnou myšlenku, ale ta stejně přetrvávala. Možná mi něco uniklo. Všechny ty hodiny, pozorující Cullingovi, studující je den za dnem všechny ty roky.

Možná Aubree Culling nebyla ta, za kterou jsem ji považoval.

Vypadni odtamtud.

Vyšel jsem z té místnosti. Nenechám se ovlivnit jejími sračkami. Ona byla ta usmívající se tvář v Cullingově propagandě. Gentrifikace odpadu vnitřního města a řídící síla za brutální smrtí mé ženy a mého syna.

Věrná, milující Stepfordská panička, která vyplnila svému manželovi každý morálně špatný rozmar. Vystrašená, nebo ne, zůstávala nepřítelem ze stejného důvodu, proč si každý voják pod Hitlerovou vládou zasloužil zemřít s tím diktátorským zmetkem-věřili lžím.

Alec a já jsme plánovali příliš dlouho, než abychom nechali jednu manipulátorku zničit to svými krokodýlími slzami a prosbami o soucit. O schopnost soucítit jsem přišel už dávno.

Pořád rozzuřený jsem sešel do kuchyně a opřel se rukami o pult. Udrž to v sobě. Část mně se nikdy nevypořádala s tou částí plánu, která zahrnovala její únos. Měl jsem pocit, že strávit příliš moc času s Aubree byl špatný nápad. Nepomáhalo, že byla přírodní kráska, s medově zabarvenou pletí, zlatýma očima a dolíčkem ve tvářích, které jí dodávaly jakési hravé, mladistvé vzezření-něco co kamery a novináři úplně nezachytili.

Rozhazující dvířka od skříňky, popadl jsem láhev tequily, odhodil jsem uzávěr a zaklonil ji. Po dlouhém doušku, praštil jsem s lahví na pult s vytřásl pálení v mém hrdle. Zpod dřezu jsem vzal hadr, otevřel kohoutek a navlhčil jeho okraj, než jsem si ho přiložil k nosu, otíral jsem usychající krev, kterou způsobila svou přesnou ránou.

„Jste pořádně výmluvná, paní Culling, ale mně neukecáte.“ Tisknoucí si hadr u nosu, zadržel jsem zbývající krev a popotahující, zvedl jsem láhev a znovu se napil. Položil jsem láhev a podíval se směrem ke schodišti. Předpokládám, že bych jí měl dát něčeho najíst. I když bych ji rád nechal hladovět, Alec by se asi zbláznil.

Už je to dlouho, co jsem vařil jídlo pro ženu a neměl jsem ponětí, co sakra jedí.

Naaranžoval jsem na talíř nakrájené jahody, vejce, salsu, avokádo, toast a klobásu. Úplná paleta barev. Všechno, o čem Alec tvrdil, že ji viděl jíst. Zpátky nahoru, znovu jsem vešel do místnosti, po cestě jsem vzal židli postavenou u stěny a posadil se vedle ní.

Vnitřně jsem se chechtal z toho, jak mně koutky očí pozorovala. Jenom chlast mně udržoval vlídným. Zabodl jsem vidličku do jahody a položil jsem ji jí na rty.

Trhla hlavou do strany. „Nemám hlad.“

„Neptal jsem se jestli máš hlad. Jez.“

„Jebat tě,“ vyštěkla nazpět.

Můj jazyk narazil na mé zuby, když se můj úsměv rozšířil nad jejím patetickým pokusem o rebelii. „To by se ti líbilo, že?“

Přeskočí pohledem zpátky ke mně, s bradou znovu vztyčenou a věděl jsem, že jí z pusy vylétne zase něco smělého. „Radši bych šla míli s okurkou v zadku, než tě jebat.“

„To můžu zařídit.“ Sakra, za to bych i zaplatil, abych to viděl. Ty jsi číslo, Pistolko.“

Zamrká. „Jak jsi mně to nazval?“

„Pistolko.“

„Co to má sakra znamenat?“

„Je to, jako bys tou pusou střílela. Vypadá to, že toto je tvá hlavní vlastnost. Měla bys mít náhubek místo řetězů.“

„Já-“

Jakmile otevře pusu, strčím dovnitř jahodu.

Nozdry rozevřené, pokousala ji a spolkla.  „Ty jsi-“ Další slovo, další jahoda proklouzla přes její rty. Zavrčela, zdvihla hlavu z polštáře, naštvaně kousala a skřípala zuby.

Šťáva z jahod stékající z koutku jejích úst, mně téměř zlomila. Musel jsem v sobě zadusit smích, jako bych viděl záblesk vzteklého zvířete v ní, připraveného roztrhat mně na kousky. „Chceš říct ještě něco?“ Natáhnu vidličku s vejci.

Koutky jejích rtů se zvednou, očima po mně vrhá dýky a přikývne. „Jsi zkurvený-“

A dovnitř s vejci.

Zůstala potichu, zatímco jsem ji krmil zbývajícím jídlem, až do posledního sousta, když vzhlédla. „Proč já? Proč jsem tady?“

Očekával jsem tu otázku-byl jsem překvapený, že se nezeptala už dřív. To ale neznamenalo, že jsem jí plánoval odpovědět. „Otevři pusu.“

Úhel jejích obočí se na moment prohloubil, než její oči zesmutněly a zeširoka otevřela pusu, zavírající oči.  Ten pohled byl neskutečně erotický, obzvlášť když hrot jejího jazyka vykoukl, připravený přijmout poslední jahodu.

Okouzlen, položil jsem ji jí na jazyk, v duchu jsem si vyhuboval za erekci tlačící proti mým kalhotám. Jaký sadistický bastard… To vzrušení, které jsem díky ní cítil nemělo nic co dělat s city, nebo jakoukoliv přitažlivostí k té ženě. Chtěl jsem příležitost něco od Aubree Culling vzít-něco, co by jí zasáhlo tak hluboce, jak jsem byl zasažen já. Sex z nenávisti, po kterém bych ji zanechal v bolestech a plačící, topící se ve vlastní sebelítosti, tak jako já ten první rok, než za mnou přišel Alec s myšlenkou na pomstu.

Chtěl jsem aby se cítila malá, zranitelná, slabá.

Otevřela oči a jen tehdy jsem si všiml, že se má ruka před ní třese. Rychle jsem položil vidličku a vystřelil ze židle.

Možná jsem vrah. Nelítostný zkurvysyn, ale neznásilňoval jsem. Abych neudělal nic hloupého, musel jsem se od ní dostat.

„Chci to vidět,“ vyhrkla.

„Vidět co?“ Nemohl jsem skrýt znechucení v mém hlase, vědom si toho, že viděla můj moment slabosti.

„Tvé jizvy. Předtím jsi řekl, že všichni máme jizvy.“ Položí hlavu zpátky na polštář. „Ukaž mi svoje.“

„Naser si,“ řeknu, vycházející ze dveří.