MMM - 30. kapitola

Překlad: Marta

Tak konečně posílám další kapitolu, moc se omlouvám za to zpoždění, ale všechno se nám doma tak nějak nakupilo, nemoci opakovaly …  Ale jedeme dál. Užijte si Matta J

Matt

Zatahám si za kravatu, snažím se tu mrchu uvolnit. Nenávidím nosit zasranou kravatu. Logan strčí hlavu do pokoje. „Jsi připravený?“ zeptá se.

Logan je vyšňořený v obleku od Madison Avenue, které Emilyna matka poslala pro všechny. Její máma nás ráda obléká. A protože její táta tu společnost vlastní, plně toho využíváme. Logan vypadá, jako by právě vyšel ze stránky časopisu. „Řekneš Emily, aby mi přišla uvázat tu věc, jo?“ ptám se. Přikývne a jde pro ní.

Přijde do místnosti a vypadá jako milion dolarů. Je pěkně upravená. Většinou nosí kanady a džíny. Pamatuji si, když jsem jí poznal a měla na sobě každodenní uniformu pro katolické školačky a modrý pruh ve vlasech. Teď se potácí na 12 centimetrových podpatcích, dokud nestojí přede mnou. „Jsi si jistý, že chceš jít na tuhle svatbu?“ zeptá se mě tiše, když mi začíná uvazovat kravatu.

„Nevidím důvod, proč ne,“ říkám. Podívám se na její boty. „Jsi si jistá, že bys měla nosit tyhle chůdy? Co když zakopneš?“

Odfrkne si. „Jsem těhotná, Matte, neumírám. Přestaň si dělat starosti. Přísahám, že jsi horší než Logan.“

„Nechceš si vzít nějaké plošší boty? Cítil bych se lépe.“

Utáhne mi kravatu pevně u krku. „Odkdy se starám o to, aby ses cítil lépe?“ zeptá se, ale jemně se na mě usměje.

„Od vždy. Začala jsi mě milovat v den, kdys mě poznala.“

„Myslíš, když sis vyzvracel vnitřnosti?“ prohodí ke mně. Je jediná, která ví, jak špatně mi tehdy bylo. Alespoň jsem si myslel, že byla. Ukázalo se, že všichni bratři to věděli, jen se to snažili ode mě udržet dál.

„Přinesla jsi mi kýbl,“ připomínám jí, a ta myšlenka mě přinutí k úsměvu.

„A zázvorovou limonádu.“

„A tulila ses se mnou na gauči.“

Podívá se mi do očí. „A pořád bych to dělala, kdybys mě nechal.“

„Em,“ zasténám.

Zvedne ruku, aby mě zastavila. „Chápu to. Opravdu.“

Přimhouřím na ni oči. „Chápeš?“

Přikývne. „A jsem za tebe tak šťastná,“ říká jemně. „Kdy se vracíš zpátky na kontrolu krve?“ zeptá se. Je jediná, která se mě na to zeptala.

„Příští měsíc,“ povím jí. „Jak to víš?“ Podívám se na ni, když si rovnám věci na šatníku. Jen chci prostě zaměstnat ruce. Nenávidím mluvení o rakovině. Nenávidím, že je to taková velká část mého života.

Pokrčí rameny. „Znám tě, Matte,“ říká. „Chceš, abych šla s tebou?“ zeptá se.

Zavrtím hlavou. „Je to jen krev, Em,“ povím ji. Děsivý, život-měnící odběr krve, ale je to jen jehla ve velkém schématu věcí.

Přikývne. „Ok,“ říká. „Ale řekni mi, kdyby sis to rozmyslel.“

„Řeknu.“

„Takže, řekl jsi Sky o April, že jo? Nejde dneska večer naslepo?“

Přikývnu. „Řekl jsem jí o ní.“

„A ona je v pohodě s tím, jít s tebou na svatbu tvé expřítelkyně.“

„Uzavření,“ říkám. Dám si peněženku do vnitřní kapsy saka.

„Uzavření,“ opakuje. „Jsi připravený jít?“ zeptá se. Podívá se na mě od shora dolů. „Jsi téměř tak pěkný jako Logan, víš to?“ Zakření se na mě a dá ruku kolem mojí paže a jde ven z koupelny.

„Dej ruce pryč od mámy mého dítěte,“ říká Logan.

Rozesměju se, protože to je ta nejsměšnější věc, kterou jsem kdy slyšel vyjít z jeho pusy. „Přinuť mě,“ posmívám se.

Směje se a vycházíme ze dveří společně. Drží se za ruce a já je následuji. Vypadáme směšně takhle oblečení v sousedství, odkud jsme, a bojím se, že nás přepadnou, pokud tu budeme otálet příliš dlouho. Ale táta Emily pro nás dnes poslal řidiče a jeho limuzínu. Bylo to od něj velmi hezké a trošku tím budu Sky rozmazlovat.

Vyrazíme k jejímu bytu. Řekla mi, abych jí napsal, až budeme blízko, takže se s námi může sejít na ulici, ale neudělám to. Jdu k jejímu bytu a zaklepu. Dveře otevře Seth. „Zatraceně, vole,“ říká. „Jsi v obleku.“ Usměje se. „Jsem rád, protože ona je taky ve společenském.“

Ustoupí dozadu a je to, jako by otevřel oponu do Let’s Make a Deal (pozn. zřejmě americká soutěž). Sky vyjde z pokoje a jde ke mně. Má podpatky, které vypadají dokonce ještě vyšší než ty Emily a není právě teď mámou. Vypadá jako právník, který má peníze, a nemohl bych nikdy ani doufat, že s ní budu žít.

Zahvízdá na mě. „Vypadáš pěkně,“ říká. Jde ke mně s náhrdelník zavěšeným přes prsty. Přitiskne mi ho do ruky a otočí se ke mně zády. „Můžeš mi ho připnout?“ zeptá se. Nadzvedne si vlasy, které nejsou v culíku, na který jsem zvyklý, visí jí v rafinovaných vlnách na zádech. Má na sobě šaty, které jí lpí na těle. Vím, že už jsem viděl všechno, co je pod šaty, ale zatraceně jestli můj pták není šťastný, když se otočí zády ke mně.

Připnu jí náhrdelník kolem krku a sehnu se, abych políbil jemnou kůži. Zavrní a otočí se ke mně. „Díky.“

„Jsem tak rád, že jsi tady,“ říká Seth. „Musel jsem zhlédnout 452 šatů. A když vybrala šaty, musela udělat tanec s botami.“

Vystřelím obočí vzhůru. „Tanec s botami?“

Dá jednu nohu na podlahu a stojí jako plameňák. Předvádí dívčí hlas. „Tahle bota nebo tahle bota?“ ptá se a přeskakuje z jedné nohy na druhou.

Sky se směje a strčí ho do ramene. „Nebyla jsem tak hrozná.“

Seth převrátí oči a jde sebou hodit na gauč. Mellie a Joey si hrají na zemi s Barbínkami.

„Jsi si jistý, že budete v pořádku, Sethe?“ zeptá se Sky, ale Seth se kření a píše na telefonu. „Sethe!“ zavolá hlasitěji.

Vzhlédne. „Co?“

Sky obrátí oči vzhůru. „Jsi si jistý, že budete v pořádku?“

Dá si jednu ruku na zadní část gauče. Ten kluk je samá ruka, samá noha. „Budeme v pohodě,“ říká. Vrací se zpátky k telefonu.

„Zavolej, když budete něco potřebovat, jo? Cokoliv.“

„Ok,“ říká nepřítomně. Něco se děje, ale nevím co.

„Budeš tady někoho mít, Sethe?“ zeptám se.

Vzhlédne, obličej červený. „Ne, ona dnes večer nemůže přijít.“ Na vteřinu si neuvědomí jeho chybu. Pak rychle spěchá říct, „Myslel jsem on. Ne ona.“

Teď to chápu. Chtěl tu mít holku.

„Žádné holky,“ říká Sky. „Nejsem připravená být už babičkou.“

Seth nevzhlédne od telefonu.

„Sethe!“ zakřičí Sky.

Trhne hlavou. „Co?“

„Žádné holky v tomhle domě dokud tu jsou tvé sestry. Slyšíš mě?“

Zasalutuje jí. „Slyším tě.“

Sky jde políbit Joey a Mellie na hlavičky a já jdu k Sethovi. „Slyšel jsi, co řekla, že?“ ptám se.

Trošku kajícně vzhlédne. „Ano.“

„Dobře.“ Ukážu na něj prstem. „Chovej se slušně.“

„Ty taky,“ říká s úšklebkem. „Kdy budete doma?“

Sky otevírá pusu, ale přeruším ji. „Za několik hodin.“

„To je vše?“ ptá se Sky.

Přikývnu. Ale to není vůbec vše. Dám jí ruku na spodní část zad a vedu jí z místnosti potom, co políbí Setha na čelo. Nakrčí obličej a pak se vrací ke svému telefonu.

„Opravdu jen několik hodin?“ zeptá se za zavřenými dveřmi.

„Ne,“ říkám. „Jen jsem to řekl, aby neměl ponětí, kdy budeme doma. Bude tak míň pravděpodobné, že tu dnes večer bude mít holku.“

Usměje se. „Oh, velmi dobrý nápad.“

„Tři mladší bratři,“ připomínám jí. Prohlédnu si jí od shora dolů. „Vypadáš nádherně,“ povím ji.

Zrůžoví jí tváře. „Děkuji ti,“ říká. Nakloní hlavu. „Měl jsi mi napsat, když jsi dorazil. Setkala bych se s tebou dole.“

„Moje mamka by se obracela v hrobě, kdybych tě nevyzvedl u dveří.“ Je to pravda. Nesnášela by to. Upravím si sako. „Vychovala pět džentlmenů.“ Zvedám nos do vzduchu, chovám se bláznivě.

Podívá se na mě. „Ano, myslím, že vychovala,“ říká jemně.

Zaháknu jí ruku kolem pasu a přitáhnu si jí proti sobě, když se zavřou dveře od výtahu. Dotknu se rty jejích. „Chystám se ti zničit rtěnku,“ varuji ji.

„Mám ji sebou,“ vydechne tiše. Pak mi hodí paže kolem krku a políbí mě. Chytnu do dlaní její zadek a nadzvednu si jí proti sobě. Nevypadá, že by jí to vadilo. Vydává proti mým rtům malé zvuky, které vystřelují rovnou do mého srdce.

Otevřou se dveře a odtáhnu se dozadu. Otře mi rty palcem. Vezmu si svůj kapesník a otřu si tvář. „Vše v pořádku?“ zeptám se.

Otřu jí kousek rtů, který jsem rozmazal. „Já?“ zeptá se.

„Překrásná,“ říkám.

Vezmu ji za ruku a vedu ven z budovy. Je tak kurevsky krásná, že chci, aby jí viděl celý svět. A co je ještě lepší, že je moje.

Krátce se zastaví, když uvidí limuzínu. „To je pro nás?“ zeptá se.

Přikývnu a uvedu ji do auta, když řidič otevře dveře. Vklouzne vedle Emily a Emily jí dá skleničku šampaňského. Vezme si ji do jedné ruky a druhou mi položí na nohu po tom, co se dostanu dovnitř vedle ní. Konečky prstů kreslí líné kruhy na mém stehně. Položím ruku na její, takže musí přestat. Podívá se na mě zmateně, ale jediný její dotek způsobuje, že je můj pták tvrdý.

Logan se směje z druhé strany auta. „Sklapni,“ říkám a v tu samou dobu znakuji.

Jen se směje ještě hlasitěji.