HB - 43. kapitola

Překlad: Simča

Vivian

Říci, žeDashWallace hrál brilantně v zahajovacím zápase, by bylo hrubé podcenění. Říci, že vlastnil hřiště a vedl hru, by bylo blíž, ale ne zcela popisné,jak se jeho sebevědomí přeměnilo v konkrétní čin.

Poté, co vyhráli s hvězdnýmshortstopem, kterýbyl na pálce čtyřikrát a dostal BB, dvě mety, kterých se nikdo nemohl dotknout, odcizenídomácí mety a dva homeruny přes hřištěa plot, vyhlašovatel

tátapředstíral, že telefonuje aptal se ostatních,jestli si nedělal ze všech srandu na jarní přípravě. Uvažovali, jak tomu chlapovi, který všechny dostal do kolem, se podařilo hrát si na levého po dobu dvou měsíců.

Věděl jsem to.

VIP parkoviště bylo k ničemu. Nemohla jsem odejít v osmé směně debaklu. Musela jsem zůstat do konce, protože, víte, já spala se shortstopem. Táta a já jsme uvízli v zácpěv Elysian parku, což bylo vždy desetkrát lepší než provoz na dálnici.

Táta mi dovolil řídit jeho auto. Jeho kolena bolela po dlouhém dni dostávání zpět domu do pořádku. Znovu mi zazvonil telefon ve středové konzoli.

"Co se děje s tou věcí?" Táta ho sebral.

"Tati, opravdu?" Nechtěla jsem, abyvidělzprávy mezi Dashem a mnou. Trapné.

"Říká, že to věděl."

Provoz se otevřel, a já jsem jela přímo naSunset. "Prosím tě, nejeď nahoru."

"Věděl, co?"

"Nemám tušení, a jedu. Takže teď na to zapomeň."

"Zeptám se ho."

Věděl co?

"Tati, opravdu?" Vytrhla jsem mu telefon.

Ding ding.

Nemohla jsem se podívat. Jela jsem třicítkou na Sunset a světla byla synchronizována na západ, takže tam nebylo zastavení na červenou.

"Podívám se," řekl táta, nastavujíc ruku.

Vše, co jsem potřebovala, bylo, aby můj táta viděl něco oDashovém jazyku na mé kundičce nebo způsobu, jak jsem zněla, když jsem se udělala. A tak jsem zastavila.

"Podívám se," řekla jsem. "Ale ustup."

"Jsem zvědavý muž, a dnes předvedl skvělou hru."

"To jo." Přitiskla jsem se zády k bočním dveřím řidiče a naklonila telefon jen trochu, takže jsem mohla vidět jehoodpověď.

Jsi můj talisman

Neodpověděla jsem. Rozjela jsem se od chodníku a přemýšlela o tom.

Jeho talisman. To byla pěkná věc říci. Všechno na tom bylo správné a dobré, a měla bych být šťastná. Bylo hezké být potřebná. Bylo fajn být dobrou věcí v životě muže. Baseball bylpro něj velmi důležitý, a když jsem byla talismanem, hrál lépe, bez ohledu na to, jak absurdní to bylo, mělo by mě to udělat šťastnou.

Ale to se nestalo.

Musela jsem vypadat zamyšleně nebo tak něco, a byla jsem tak v mé vlastní hlavě kvůli odpovědnosti, která byla na mě kladena, že jsem nepomyslela na reakci mého otce.

"Ten chlap je omezenec. To s ním je. Skončila jsi."

"Cože?"

"Nepustím ho do domu. Slyšíš mě?"

"Proč?" Zeptala jsem se.

"Co tím myslíš, proč? Máš ten pohled na tváři. Ten, který jsi měla, když byl omezencem naposledy. Nemám na to žaludek. Nejprve ho zabiju."

"Tati-"

"Vím, že stárnu-"

"To není-"

"Měl jsem to udělat už dávno."

Hodila jsem mu telefon do klína. "Nečmuchej. Jen se podívej na poslední dvě, jinak by sis přivedl infarkt."

Podíval se na obrazovku. "Jsem silný jako kůň," zamumlal, nasadil si brýle na čtení. Znovu se podíval na obrazovku.

"Neposouvej to nahoru," řekla jsem.

"Má štěstí." Položil telefon do konzole a složil ruce do klína. "Nechám ho žít."

Snažila jsem se opravdu tvrdě, abych se nerozesmála při představě, jakmůj polo-pohyblivý otec vraždíDasheWallace- vyškoleného sportovce -s ničím menším než střelnou zbraní. Miloval mě.

Natáhla jsem se pro jeho ruku a stiskla ji. "Bude to v pořádku."

"Proč máš na sobě teda ten pohled?"

Nejočividnější odpověď by byla "jakýpohled?", ale nechtěla jsem lhát. Věděla jsem, co tím myslel. Místo toho jsem změnila téma. "Chceš se najíst v kavárně Sid?"

"Ne. Bolí mě břicho od té věci, kterási říká párek. Chutnalo to jako osolený polystyren.Proč jsi talisman? A proč ses tak zatvářila, když tě tak nazval?"

Sjela jsem ze Sunset, takže jsme mohli jet domů. "Je to hodně zodpovědnosti. A bojím se, že jestli prohraje nebo tak něco, bude to moje vina."

"Tvoje vina?"

"No… že mi to bude mít za zlé."

"Oy. Nikdy jsem neviděl dva lididělat tolik problémů. "

Jeli jsme na západ doBeverly, ale nemohla jsem si toho všímat. Já problémy nedělala. Kdybych měla být v jeho životě, chtěla jsem být víc než králíček na jeho klíčence.Zastavila jsem na červené zóně a

uchopila svůj telefon.

Nechci, aby náš vztah závisel na tvém průměruodpalů

Byla jsem si na sto procent jistá, že byl ještě stále na stadionu, mluvíc s tiskem mimo kamery. Hodila jsem telefon dozadu. Nechtěla jsem jim být pokoušena.

"Ach ne," řekla jsem, zastavujíc za rohem našeho bloku vpravo kolem třetí odpoledne.

Volvo bylo zaparkováno na naší příjezdové cestě. Parkování na příjezdové cestě někoho jiného, bylo velký ne-ne v našemsousedství a obvykle výsledkem pocitem nároku nebo čestným omylem. Mohla jsem někoho vidět opřeného o dveře řidiče, a jakmile jsem se dostala kolem auta, viděla jsem, kdo to byl.

"Do prčič."

"Je rychlý, ten chlap," řekl táta.

Zaparkovala jsem za Volvo. Barva vozu byla hluboká, roztavená zlatá a DashWallacesi hrál s telefonem. Vsunul si ho do kapsy, když jsme se dostali ven z auta. Rozběhl se na pomoc tátovi, ale byl odpálkován.

"Jsem v pořádku, Pane Čtyři RBI."(RBI – velký odpal a následný homerun?) 

"Měl jsem dobrý zápas." Podíval se na mě s polovičním úšklebkem.

"To je nevkusný auto." Táta na něj rozmáchl holí.

"Je to Volvo."

"Je zlatý," vložila jsem se do toho.

"Je to roztavená zlatá." Přešel ke mě. "A je tvoje."

Položil ruku na mou a sevřel ji. Cítila jsemtvrdou krabičku s klíčem v dlani. Když jsem stáhla ruku, opravdu tam byl klíč.

Zarazila jsem se. "Dashi."

"Vezměme ho na projížďku."

Zastavila jsem se, podívala se na něj, pak tátu, který byl u dveří, rachotíc klíčem. Moje ústa byla otevřená. Nevěděla jsem, co na to říct. Chtěla jsem ho přijmout. Moje auto stálo za čtyři sta dolarů, a potřebovalotři sta dolarů za opravu.

"Jdi!" Táta mě propustil s mávnutím. "Jdi se svým fňukalem. Koupil ti auto."Zavrtěl hlavou, mumlajíc, "Mešuge páreček."(Mešuge – bláznivý)

"Co to znamená?"

"Před minutou jsi byl omezenec. Mešuge je velký pokrok,"řekla jsem.

Táta otevřel dveře, zamával nám a zabouchl je, aniž by se zeptal, jestli chci jít dovnitř. Čelila jsemDashovi, můj milovník-přítel. Mimo mou ligu ale přesto v mém životě.

"Chci mluvit o svém odpalujícím průměru," řekl.

"Já taky. A já řídím. "