FL - 39. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Kash

„Masi? Jsem doma.“ Uvolnil jsem si kravatu a rozepnul první dva knoflíky na košili.

„Řekl jsi tvé mámě, že chci víc banánových chlebíčků?“

Zasmál jsem se, otevřel ledničku a vzal si z ní flašku vody. „Řekl. A ona mi pověděla, že až jí navštívíš, tak že nějaké udělá.“

„Super, takže se uvidíme později.“ popadl klíče z pultu a zamířil ke dveřím.

„Whoa. Počkej. Cože? Ona ti je nebude dělat dneska večer. A řekl jsi mi, ať okamžitě dorazím zpátky domů a teď odcházíš? Stěží vidím své rodiče jednou týdně a teď jsem se u nich sotva zastavil.“

„Jo, dobře.... musím jít. Pravděpodobně se uvidíme zítra. Nebo někdy.“

Moje pusa poklesla, když jsem ho sledoval vyjít ze dveří. Zrovna jsem strávil celý den po soudech, promeškal jsem vařené domácí jídlo a to kvůli čemu vlastně? Seru na to. Převlíknu se a vrátím se tam. Nepřijdu o mámino domácí jídlo bezdůvodně.

Rychle jsem šel do pokoje, shodil kravatu, košili a vzal si svůj odznak, pistoli a pouta s opaskem, když se mé oči najednou zaměřily na novou věc, která ležela na komodě. Mé srdce vynechalo pár bolestivých úderů, než začalo splašeně bušit. Hrudník se mi stáhnul a musel jsem se donutit položit pouta dolů, než jsem popadl Masonovu misku, která tam stála. Byla plná kyselých bonbónů a byly tam pouze ty zelené. Zavřel jsem oči, když jsem ucítil, do pokoje vešel někdo další. Jestli to na mě Mason hraje, nebo se znovu snaží donutit mě, abych za ní chtěl jet a viděl ji, tak ho zastřelím.

Zhluboka jsem se nadechl, pomalu se otočil, vzhlédl jsem a uviděl jsem tam stát Rachel. Vypadala ještě krásněji, než jsem si pamatoval. Předtím, než mě mohla naplnit jakákoliv naděje, v hlavě se mi přehrál na náš poslední rozhovor a mou hruď zasáhla bolest. Neviděl jsem ji něco málo přes čtyři měsíce a neuběhl ani jeden den, abych si nepřál to vše vrátit a změnit.

Ani jeden z nás nic neříkal, jen jsme tam stáli a dívali se na sebe. Ale pak se její oči naplnily slzami a začaly se přelívat. Nemohl jsem se už od ní držet dál. Nevěděl jsem, co tady dělá, ani co ode mě chce. Jediné, co jsem věděl, bylo, že jí miluji ještě víc, než když jsem odešel. A teď má holka pláče.

„Rachel.“ vydechl jsem, když jsem si ji přitáhl do náručí.

Vzlyk se jí zadrhl v krku a zabořila hlavu do mého krku. Jakmile jsem ji políbil na vrcholku hlavy, utáhla své ruce pevně kolem mého pasu. Vdechoval jsem její sladkou vůni a téměř nahlas děkoval bohu za to, že mi jí přivedl zpátky. Doprovázejíc nás k posteli jsem si na ni sedl, přitáhl si ji do klína a obalil kolem ní své ruce. Nic jsem neříkal, bál jsem se toho. Jakmile byla v mém náručí, věděl jsem, jak rychle se to může změnit. Takže jsem jí jen držel, snažil se prodloužit tenhle okamžik a zapamatovat si pocit jejího těla proti mému.

„Omlouvám se.“ zašeptala a odtáhla se.

Chtěl jsem ji držet na místě, ale věděl jsem, že už není moje, abych jí mohl držet. Takže jsem zaťal zuby a nechal jí sklouznout z mého klína na druhou stranu postele.

„Já...ne.. já jsem nechtěla brečet. Chtěla jsem si s tebou promluvit a měla jsem naplánovanou celou tu věc, co ti řeknu. Ale jakmile jsem tě uviděla a... já se omlouvám. Tohle se nemělo stát.“

Nevěděl jsem jak reagovat na to co řekla. Rachel je tady, na Floridě. Přišla za mnou. Kdyby mi chtěla říct něco špatného, nejela by na druhou stranu USA, správně? Zavolala by nebo.... dobře, prostě by pokračovala v nemluvení se mnou.

„Jak se máš?“ Byla to ta nejhorší otázka, se kterou jsem mohl vyjít. Ale bylo to lepší než položit další deset otázek, které mě zabíjely.

Otevřela ústa, ale zase je zavřela a přejížděla očima po něčem za mnou, když přemýšlela. „Upřímně, nejsem v pohodě.“

Má chyba. Je to moje chyba, že není v pohodě. Žaludek se mi převrátil a musel jsem se držet- abych ji neobejmul.

„Ta věc co se stala s Blakem se už lepší. Mívala jsem noční můry, ale teď už je to ojedinělé. Vrátila jsem se do práce jen na zbytek semestru a rozhodla jsem se, že už se do dalšího semestru nezapíšu. Chodila jsem tam stejně jen kvůli tomu, abych zůstala s Candice. Nesnáším obor, na který jsem chodila a taky t, že s ním nic nedělám.“ Roztřeseně se usmála a podívala se na mě. „A konečně jsem navštívila hrob svých rodičů.“

„To je skvělé. Jsem na tebe pyšný.“

„Nesnášela jsem tě.“ Zašeptala náhle a já si připadal, jako by mě někdo znovu střelil. „Od toho telefonátu, kdy mi to Candice řekla, jsem nikomu o rodičích nepověděla. Nikdy jsem nechtěla. A samozřejmě jsem to v zápalu boje řekla tobě. Ale potom jsem si uvědomila, že jsem chtěla, abys to věděl. Chtěla jsem, abys o mně věděl všechno. Vždycky jsi viděl skrz mé kraviny a nenechal jsi mě je skrýt. To jsem na tobě milovala.“

Zavřel jsem oči a opustil mě drsný výdech, když použila minulý čas.

„Tak moc jsem lpěla na myšlence, že mě přijdeš zachránit.“ řekla přidušeně, až si musela odkašlat. „Když jsi vběhl do toho domu… bože, vzpomínám si, že jsem přemýšlela, že jsi tady, že jsi pro mě přišel. Ale pak do mě narazila slova, která jsi řekl, čím jsi a já… já jsem se dál nemohla soustředit ani na Blakea. Moje srdce se roztříštilo, když jsem si uvědomila, že jsi mi lhal. Zbořil si každou zeď, kterou jsem měla, aby mezi námi nic nestálo. Ale nakonec jsem ani nevěděla, kdo jsi ty, Kashi.“ zašeptala a otřela si pár nových slz.

„Rachel, nemohl jsem ti to říct…“

„Já vím. Mason a Candice mi všechno řekli. Vím o vaší práci v utajení. Vím to. Ale nikdy jsi se neměl snažit mít se mnou tak vážný vztah, když jsi přede mnou skrýval něco tak velkého. A nikdy jsi mě neměl žádat, abych si tě vzala. Pokud jsi mi nemohl dát sebe, tak jsi mě nikdy neměl žádat, abych ti já dala sebe. To ke mně nebylo fér.“

„Omlouvám se, že jsem ti to neřekl. Ale miloval jsem tě tehdy a miluji tě teď.... Nikdy nebudu litovat, že jsem tě požádal o ruku.“ Její oči se zavřely, zhluboka dýchala a než mohla reagovat, řekl jsem jí slova, na které jsem myslel, jakmile mi dal detektiv Ryder do ruky obrázek Blakea. „Omlouvám se za to, že jsem tě neudržel v bezpečí, Rachel.“

Její oči se prudce otevřely „Ty…“

„Nenávidím se za to, že jsem to dopustil. Přísahal jsem, že nenechám jeho, nebo někoho jiného se tě znovu dotknout, a ten slib jsem nedodržel.“

„Kashi, počkej.“ její modré oči nevěřícně přejížděly po mé tváři. „Jak můžeš něco takového říct? Ty jsi mě zachránil. Dlužím ti svůj život…“

Zatřásl jsem hlavou. „Ty mi nedlužíš nic.“

„Ano, to dlužím. To je důvod, proč jsem tady.“

Trhl jsem sebou. Důvod, proč je tady je, že se cítí, že je mi dlužna za svůj život? Musí se mi kvůli tomu znovu lámat srdce? Vyskakujíc z postele jsem si projel rukama skrz vlasy, zavrčel jsem a začal chodit. „Nechci, aby ses cítila, jako kdybys mi zatraceně něco dlužila. Byla to má práce, Rachel. Měl jsem ho najít předtím, než ublížil někomu dalšímu, ne přijít na poslední chvíli a zachránit tě! V prvním případě jsi tam vůbec neměla být. Doslova jsem viděl, jak jsi odcházela s vrahem, a nic jsem neudělal.“ Přestal jsem přecházet a stál zády k ní. Své třesoucí ruce jsem si dal v bok a sklonil hlavu. „Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že tě miluji se můj smysl života změnil. Na starání se o tebe… abych tě udržel v bezpečí… a miloval tě. Selhal jsem skoro ve všem, včetně mé práce. Takže ne, Rachel, ty mi zatraceně nic nedlužíš. A je mi líto, že jsi jela celou tu cestu, protože sis myslela, že to tak je.“

„Kashi.“ řekla jemně. „Nepřijela jsem sem, protože jsem se cítila, jako že ti něco dlužím. Myslela jsem tím, že jsi mě zachránil, což je důvod proč jsem tady… tady a naživu. A dlužím ti život, ale to není důvod, proč jsem na Floridě, ve tvé ložnici. Jsem tu, protože se cítím nešťastně.“

Bože, věděl jsem, jak se cítí.

„Jak jsem řekla. Posunula jsem se dál přes to, co se stalo a dokonce jsem se za poslední měsíce uzdravila víc, ohledně smrti rodičů, než za poslední čtyři roky. Ale cítím se, jako bych byla ztracená. Snažila jsem si namluvit, že ty a já jsme pro sebe špatní a že ti neodpustím to, co jsi mi udělal. Pořád jsem si říkala, že zítra to už tolik bolet nebude a že ses pohnul ve svém životě, protože ses o mě nikdy nezajímal.“

Rychle jsem se otočil, abych jí řekl, jak moc se mýlí, ale ona pokračovala v povídání.

„Ale nakonec jsem si uvědomila, že ty lži, kterými jsme žili, byli mnohem skutečnější, než cokoliv co jsem kdy zažila. A bez ohledu na to jak moc jsem se snažila, nemohla jsem oklamat ani samu sebe, abych si myslela, že se přes tebe někdy dostanu.“ Olízla si rty a podívala se na mě, než se podívala do svého klína. „Řekla jsem ti tu první noc, co jsme byli spolu, že mě nutíš se cítit milovaná a vystrašená ve stejnou chvíli. A to stále platí. Děsím se hloubky svých citů, které k tobě mám. Bojím se toho, jak snadno mi můžeš ublížit. A bojím se žít zbytek svého života bez tebe. Fyzicky jsem se posunula se svým životem, ale část mě umírá každý den, který jsem bez tebe.“

Můj dech byl těžký, když jsem se na ni díval. Stále se dívala do klína. Potřeboval jsem jí vidět, potřeboval jsem vědět, co to pro nás znamená. Dřepl jsem si před ni, položil své ruce po obou stranách postele u jejích boků a podíval se do těch nádherných modrých očí. „Rachel, co mi tím říkáš?“

„Tím říkám, že bez tebe nemůžu žít. Pořád tě miluju.“ Její slova byla tak měkká, až byla skoro neslyšitelná. Ale já je slyšel a to bylo vše, co jsem potřeboval vědět.

Postavil jsem se a přitiskl svá ústa k jejím, pokládajíc jí na postel a vznášejíc se nad ní. Její ruce svíraly mojí košili a zasténala mé jméno, když jsem prohloubil polibek.

„Tak strašně moc jsi mi chyběla.“ zamumlal jsem proti její kůži a sál její citlivé místo za uchem. „Odpusť mi, Rachel.“

Její dech se zadrhl, když jsem postupoval k jejím rtům. Chvěly se proti mým a já otevřel oči.

„Zlato, proč pláčeš?“ Otřel jsem její slzy a držel její obličej v dlaních.

„Já nevím.“ Opustil jí zvuk na půl pláč a na půl smích. „Vím, že se chovám směšně, ale jsem prostě šťastná. Cítím, jako kdyby všechno bylo znovu správné. Dobře, to zní blbě a jako klišé.“

„Nejsi směšná.“ Políbil jsem jí na čelo předtím, než jsem jí přejel rty po tváři a chytal další její slzy. „A máš pravdu, je to docela klišé.“ zasmála se a zatlačila proti mé hrudi. Jen jsem se usmál a políbil ji na nos. „Ale cítím se úplně stejně.“ Ještě jednou jsem přitiskl své rty k jejím, přetočil se na bok a přitáhl si ji k sobě tak, aby mi čelila. „Mé jméno je Logan Rayn, ale každý mi říká Kash.“ řekl jsem a ona se jemně zasmála. „Narodil jsem se a vyrůstal v Tampa Bay na Floridě a skoro čtyři a půl roku pracuji ve vymáhání práva. Brzy mi bude dvacet šest a nemám žádné sourozence. Udělám cokoliv pro palačinky a balíček zelených kyselých bonbónů.“ usmála se a já jí přejel palcem po bradě. „A udělám cokoliv, abych tě už znovu neztratil.“

„Mé jméno je Rachel Lynn Mastersová, je mi dvacet jedna a jsem z Yorba Linda z Kalifornie… dříve taky známé jako daleký západní Texas.“ mrkla a sklouzla ke mně blíž. Několik chvil se na mě jen dívala, než se zhluboka nedechla a zase vydechla. „Nevím, co chci dělat po zbytek svého života, ale vím, že ať je to cokoliv, chci to dělat s tebou.“ Uzavírajíc prostor mezi námi mě jemně políbila a promluvila proti mým rtům. „Odpouštím ti, ale už žádné lži.“

„Žádné.“

Naklonila se a opřela se o loket. „Myslím to vážně, Kashi. Ani žádné odpouštivé lži, abys mě uchránil před ublížením. Pokud se zeptám, jestli je můj zadek velký, nemůžeš lhát.“

„Ženská, stěží vůbec nějaký zadek máš. To byl ten nejhorší příklad, který jsi mohla dát.“

Rachel se ironicky usmála a vrhla se na mě. Přetočila mě tak, že byla na vrchu. Přitáhl jsem si jí k sobě a vášnivě políbil. Zasténala, když jsem lehce kousnul její spodní ret a liboval si, jak chutnala.

Zapomněl jsem o ní vše a nechtěl jsem nic jiného než strávit zbytek večera uctíváním jejího těla, ale nemohl jsem uvěřit, že je opravdu tady a nechtěl jsem na ní tlačit. Přinutit své ruce, aby zůstaly jen na jejích bocích, bylo hodně těžké, ale právě se vzpamatovala ze zranění.

Přejížděla zuby proti mé čelisti, až se mi prsty na jejích bocích zkroutily. Potichu se zasmála, než mi zašeptala do ucha. „Potřebuji tě. Hned. Přestaň se držet zpátky.“

Není potřeba říkat to dvakrát. Přetočil jsem nás tak, že ležela na zádech. Popadl jsem její triko a strhnul ho z jejího těla. Moje ruce cestovaly ke knoflíku u jejích riflí a pusu jsem přesunul k její pravé krajkové podprsence ve stejný čas, kdy mi ona strhla tílko a zaútočila na můj pásek.

Uctívání bude muset počkat na později. Neměl jsem trpělivost, ještě ne.

Nakonec jsem rozepnul knoflík a uvolnil zip a začal jí stahovat kalhoty, když jsem to uviděl a chtěl umřít. „Bože, Rach.“ Tělo mi ztuhlo, rukou jsem pomalu přešel k prozkoumání její jizvy na břiše. „Já se oml....“

„Nedělej to. Není to tvoje vina.“ Její ruce opustili moje boky, přešla s nimi k mým tvářím a přitáhla si mou hlavu tak, abych viděl její krásné ztrápené modré oči. „Dobře?“

Zavrtěl jsem hlavou, políbil jsem vnitřek jejího zápěstí a stáhl ji zpět, když jsem si vzpomněl… Podíval jsem se na její dlouhou jizvu na zápěstí a nechal rty putovat po té jizvě, než jsem popadl její druhou ruku a udělal to samé. „Rachel, jsi nádherná.“ řekl jsem tiše a políbil vyryté slovo na jejím levém prsu. „A já tě miluju.“ Ploužil jsem se dál dolů, políbil každou část jizvy na břiše a slíbil: „Nějak ti vynahradím každou značku, kterou na tvém těle udělal.“

Horečná vášeň byla zapomenuta, a zbytek noci jsem strávil milováním a uctíváním každé části jejího těla.