Evoke - 6. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Zíral jsem na strop a strašně se snažil, abych nezaslechl smích nebo vzdychy nebo sténání.

K sakru, jestli ji donutí sténat, tak mu provrtám kulku jeho zpropadenou rukou.

Nebyl jsem poblázněný.

Kurva poblázněný? Toto jsem hodil do placu? Fakt? Pohled na Nixonově tváři mě zatraceně málem zabil. Nechtěl jsem vyjít ven s tímto, ať už jsem si myslel cokoliv. Jenom jsem prostě… musel jsem trochu vyčistit vzduch. Neměl jsem moc možností. Neprobudil jsem se jednoho dne a nerozhodl jsem se, že se do ní zamiluju.

Prostě se to stalo.

Láska není najednou – je pomalá, vzestupná a v době, kdy si uvědomíte, že se to nakonec stalo, tak vás tak pohltí, že nemůžete udělat nic jiného, než jí dovolit, aby vás strhla s sebou. Když jste pak už na polovině cesty dolů, je vám to šumák, protože se cítíte zatraceně skvěle.

Láska mě jen tak neopustí.

S naříkáním jsem vypadl ze svého pokoje a vydal se do kuchyně. Vypadá to, že láhev Jacka bude moje milenka po zbytek noci. Musím ji vyhnat ze své mysli.

Spát v její blízkosti znělo hrozně, jako bych porušil slib, který jsem dal Nixonovi.

Sedl jsem si ke stolu a zíral na láhev.

Něco se musí stát.

Musím se změnit, protože to nevypadá, že by se na to chystala ona. Její srdce bylo už odevzdané a moje bude trpět, dokud nepřestane bolet.

Tady a teď jsem si přísahal. Nic nevstoupí mezi mě a mou oddanost Nixonovi. Nic. Ani hnědooká dívka, jejíž tvář byla poslední věc, kterou jsem viděl před spaním.