Enforce - 45. kapitola

Překlad: Mili

Ledová srdce se pořád lámou.

Nixon

Trace, moje Bella: Kde jsi?

Byla to už druhá zpráva, kterou mi to pondělí poslala. Druhá zpráva, na kterou jsem odmítal odpovědět. Nebyl jsem si jistý, co říct, jakým způsobem se vypořádat s touto situací, aniž bych jí zlomil srdce. Nenávidím, že musím být důvodem jejích slz, a vypadá to, že nedělám nic jiného, než že ji dovedu k slzám, pak jí slíbím, že už to znovu neudělám, načež stejně ten proces celý zopakuju.

Nahlas jsem zasténal a zasunul jsem mobil do zadní kapsy.

Chase do mě strčil loktem. "Je ti dobře?"

"Je mi fantasticky," lhal jsem. "Proč by mi nemělo být?"

Vyklenul obočí. "Oh, no víš, nemůžeš se dotknout holky, kterou máš rád? Nebo možná stačí myšlenka, že vháníš její osobu ke svému hezčímu bratranci?"

"Pitomče." Odfrkl jsem smíchy.

"Víš, že to je pravda... škola je rozdělená. Včera jsem viděl holku, která na sobě měla tričko s nápisem Team Nixon... už tě označkovaly, brácho."

Zakoulel jsem očima. "Snažíš se, abych se cítil líp?"

"Team Chase je o něco lepší, ty Chasovky jsou sexy. Vážně, z nějakého důvodu mám sklon lákat exotiku..." Nahlas se zasmál. "Nediskriminuju."

Konečně něco, čemu se můžu zasmát. "Díky."

"Za?" Pokrčil rameny a pohledem se odvrátil k chodníku.

"Za to, že jsi takový osel, když to potřebuju."

"Pro tebe budu vždycky osel."

"Prožíváte svůj moment, chlapi?" Prohlásil za námi přicházející Tex, svýma obříma rukama nás oba dva objal kolem ramen a snažil se nás oba dva zmáčknout do Campisi sendviče. "Protože mám taky krapet lásky, kterou bych kolem sebe chtěl rozdávat..."

"Běž. Do háje." Odstrčil jsem ho.

Zasmál se a přešel k nám. "Takže, Phoenix ve třídě ztratil zas ten svůj pojebanej rozum... vykopli ho. Ten borec si nevede moc dobře, Nixone. Měl by sis s ním promluvit."

"A říct mu co přesně?" Zanadával jsem. "Skončili jsme s ním."

"Je to náš nejlepší kámoš," bránil ho Chase. "A víš, že jeho otec je... Prostě... s ním promluv, dej mu příležitost. Všichni děláme chyby. Já se na téhle také podílel a nepřiložil jsi mi pistol k hlavě."

"Zatím." Podíval jsem se na něho. "Zatím."

"Vsadím se, že svým dětem budeš před spaním povídat ty nejlepší příběhy." Zakýval souhlasně Tex. "Byl jednou jeden chlapec a dívka, kteří se do sebe zamilovali... a pak ten chlapec tu dívku zastrašoval a zastřelili ho. Konec."

"Chlape..." Zakoulel Chase očima. "... nech toho."

"Do třídy." Kývnul jsem na ně. "A jo, promluvím s Phoenixem. Potřebuju zjistit, s kým naposledy měli kšefty. Ten pohyb peněz na jejich účtu byl ze Sicílie. Byla to pekelně velká částka."

"Ze Sicílie?" Tex vyklenul obočí. "Nemyslíš, že - "

"Ne," přerušil jsem ho. "A ty by sis to taky neměl myslet. Tvůj otec by nedělal obchody s De Langem. I když si s tebou zahrává, tohle by neudělal."

Texův pohled nevypadal přesvědčivě.

A já o tom taky nebyl úplně přesvědčený, ale nezmíním se o tom - zatím.

"Později." Odmávnul jsem je a šel hledat Phoenixe. Za normálních okolností by se měl nacházet v obchodní budově, tak jsem začal tam.

A hned, jak jsem otevřel dveře, jsem ho viděl opírat se o zeď s telefonem přilepeným k uchu, s tváří bílou jako duch.

S třesoucíma rukama ukončil hovor a rukama si pročísnul své odbarvené blond vlasy. Nikdy jsem nepřišel na to, proč se od nás chtěl odlišovat tím, že se snažil vypadat jako surfař z Kalifornie, ale jedna moje část byla přesvědčená o tom, že nesnášel pocit, že se tak podobá otci.

Vítej v klubu.

"Phoenixi," vyštěkl jsem.

Vzhlédl ke mně a zamračil se. "Co k čertu chceš?"

Zakoulel jsem očima a došel k němu. Vypadal strašně. Uniformu měl zmačkanou, jako by v ní spal, a tvář mu hyzdily kruhy pod očima. V této chvíli jsem si neuvědomoval, že to byl děsivý záblesk budoucnosti, jeden z nepředstavitelných obrazů, jeden z hororů, který jsem ani já nemohl strávit.

"Měli bychom si promluvit."

"Nemám ti co říct..." Hlas měl prázdný a lhostejný, jako by byl loutka a někdo skrz něho jenom promlouval. "... ani té tvojí děvce."

Zaťal jsem pěsti. "Řekni to ještě jednou, Phoenixi. Varuju tě."

"Všechno ničí."

"Není to o ní, už ne," řekl jsem a opatrně jsem zkoumal jeho reakci.

Zamračeně kopl do země. "Vždycky je to o ženských. Kvůli nim se svět točí, ne? Bez nich se nic neobejde. Vždycky je to o nich, o nich nebo o něm. Už jsi někdy žil svou vlastní noční můry, ze které se nemůžeš probudit?"

"Phoenixi..." Přimhouřil jsem oči a zaostřil pohled na jeho krk, kde jsem u jeho límce zpozoroval modřiny. "... stalo se něco s tvým otcem?"

"Co se staráš?" Šťouchl mě do hrudníku, ale nebyla v tom žádná síla. I jeho svaly to vzdávaly, stejně jako to vzdával on. "On mě využívá, ty mě využíváš. Oni mě využívají!" To poslední řekl s takovou zlobou, až jsem musel odstoupit, protože jsem se bál, že vytáhne zbraň. "Všechny nenávidím."

A věci jdou od špatného k horšímu.

"Ale nejvíc ze všech nenávidím ji." Zazářily mu oči. "Všechno bylo v pohodě, dokud sem nepřišla. A teď se na mě podívej." Zasmál se bez náznaku humoru. "K čertu, podívej se sám na sebe. Jedna holka a celá dynastie se veze na kolenou." Ruce se mu třásly, když sahal do kapsy. "Ta děvka měla zůstat ve Wyomingu."

Tělem mi proběhl vztek. Tak tak jsem se udržel, abych nevytasil zbraň. "Byl jsi zničený už předtím, než došla, tak neobviňuj ze svých sraček dívku, která až do včerejška ani netušila, kým je."

Řekl jsem až příliš.

Phoenix se krutě zasmál. "Představ si moje překvapení... Alfero..." Vyštěkl smíchy. "A všechno se vrací na začátek, hm? Moje rodina je pořád ve sračkách, já nemám nic a ztrácím své přátele. No, nikdo nikdy neřekl, že si zasloužím něco lepšího."

Odplachtil zrovna ve chvíli, kdy do mě narazilo nějaké tělo.

Odstrčil jsem stranou nějakou holku a lehce zasténal.

Trace.

To je nejhorší načasování vůbec, protože jsem si nebyl jistý, jestli nás Phoenix pořád sleduje, ale nemohl jsem riskovat, jestli ano. Byl čas, aby plán vstoupil do akce.

Plán ji zachránit.

Plán zachránit jeho.

Udržovat je oba dva od sebe.

Udržovat ji od přímé palby.

Podíval jsem se jí do očí a v duchu se omluvil za všechno, co se jí chystám udělat. V mysli jsem jí držel blízko sebe a šeptal jí do ucha, prosil za odpuštění a pomalu a neochotně jí vracel zpátky srdce, aby ho mohla věnovat někomu jinému, někomu, kdo si ho zaslouží víc.

Sbohem, Trace.

Mohl jsem tě milovat.

Miloval jsem tě.

K sakru, pořád tě miluju.

Popadl jsem ji za paže a odstrčil ji od sebe. "Co si do prdele myslíš, že děláš?"

"Eh?" Její tvář pohasla.

"Proč se mě dotýkáš?" Dobíral jsem si ji svým nechladnějším hlasem, když studenti procházeli kolem.

"Protože..." Očima blýskla na lidi kolem a pak zpátky na mě.

"Protože?" Výhružně jsem k ní přistoupil a naklonil hlavu, ztrácel jsem zpropadený rozum pod jejím zavrhujícím pohledem. "Co je, sežrala ti kočka jazyk? Nebo hádám, že v tvém případě by to byla... kráva?"

"Kráva?" Zopakovala. "Nixone, co to je s tebou, k čertu, včera večer..."

Chodbou se rozeznělo lapání po dechu. Sakra, Trace. To sis nevybrala dobré téma, ale dokonale se do té role vžiju, protože mi to tak usnadňuješ, a navíc jsem v této chvíli byl tak nazlobený, že poté, co jsem si vylil své srdce a duši, tak přesto věříš tomu, že tě nechci.

"To byla evidentně chyba, jestli si myslíš, že od tebe chci víc." Obrnil jsem se proti její náhlé neschopnosti dýchat a odmítal jsem se jí dotknout.

"Ale říkal jsi..."

"Jsi hluchá?" Zařval jsem s nakřápnutým hlasem. "Nechci tě, farmářská holko. Ne teď, ne včera večer... nikdy." Zasmál jsem se. "Nech mě, ať ti to vysvětlím tak, abys tomu rozuměla. Nikdy tě nebudu chtít. Vždyť se na sebe podívej. Nejsi jako my a nikdy nebudeš. Tak udělej sama sobě laskavost a nech mě zatraceně na pokoji." Ruce se mi zuřivě třásly, když se od ní odtrhnul pohled.

Jak se na mě tak dívala, slzy jí kanuly dolů po tvářích.

"Jdi ode mě k čertu pryč." Naše hrudníky se skoro dotýkaly, když jsem se naklonil a zašeptal. "Odejdi. Hned."

Konečně začala procházet kolem mě.

Nakonec jsem si ještě zatloukl poslední hřebík do rakve, když jsem pod vousy zahučel, "Bůůů."

Její tělo zachvátily vzlyky. Slyšel jsem je. K čertu, všichni studenti je slyšeli.

Když jsem se otočil, bylo to zrovna v momentě, kdy Trace narazila do Phoenixe. Rychle jsem zapadl do nejbližší třídy a zaposlouchal se, zatímco jsem  tísňový signál Chasovi.

"Dobrá show. Dobré vědět, že tě konečně vyšoupnul tam, kam patříš. Možná, že teď, když je děvka pryč ze hry, se můžou věci vrátit do starých kolejí, kde byly, než jsi znečistila tuhle školu," řekl Phoenix.

Parchant.

Ale uvěřil tomu. Díky bohu tomu uvěřil.

"Vyser si oko!" Zakřičela.

Chtěl jsem se nad tím zasmát, ale na to mě moje srdce až příliš bolelo.

Chase: Co to kurva, Nixone?

Já: Míří k západní hale. Vem ji, utěš ji. K čertu, je mi to jedno. Jsem z toho venku. Prostě... jsem mimo hru.