AY - 12. kapitola

Překlad: Tanulka

Stojí za to…

Cara

Nikdy jsem nebyla víc v rozpacích. Nemohla jsem uvěřit, že Matt tam seděl, díval se na Cama a mě jako bychom se prakticky udělali na Blakeově pohovce. Pokud by ho Cam neuviděl, nechci ani pomyslet, co by všechno viděl. Když jsem vyskočila z pohovky, byla jsem na Matta naštvaná. Myslím, že jen úchyl dělá něco takového. Ale jakmile jsem začala s ním mluvit, změnila jsem názor.

Matt jednoduše mluvil a snadno si mě prohlížel. Zatím co fyzicky nebyl můj typ, jeho teplý hlas a texaským přízvukem, mě roztápěl jako máslo v letním dni. Vypadal jako typický americký chlapec od vedle s nádechem venkovského kouzla. Jakmile se on a Cam zabrali do diskuze o fotbale, nemohla jsem si pomoci, ale viděla jsem, jak charismatický byl. Jeho přátelské, mořsky zelené oči vypadal skoro stejně jako Camovi „dětské blues“ a měl v nich něco jako klid.

Než jsem se nadála, bylo skoro šest. Brent se připravoval jeho DJ zařízení v obývacím pokoji a přicházeli další hosté. Cam a já jsme neznali nikoho z nich. Se všemi jsme se zdravili a ukazovali, kde v době najdou pití a vysvětlovali plán překvapení, který Blake připravil pro Tessu.

Cam vypadal suverénně jako by mu to tu patřilo. Zavedl mě i představit Tessiným rodičům. Byl stále velmi nervózní, oči přesouval ke dveřím každých pár sekund, jako kdyby někoho čekal.

Potřásala jsem si rukou s Craigem a Elaine, když jsem si všimla, že se Matt zastavil a zadíval se na krásnou odvážnou blondýnu, která právě dorazila. Vypadal, jako kdyby k ní chtěl běžet, chytit ji za nohy a odnést ji pryč, ale váhal. V okamžiku, kdy se jejich pohledy spojili, mohla jsem vidět proč, její modré oči se zúžily a její ruce se zkřížili na hrudi, to byl jistý akt varování, že by se měl držet dál. Sklonil hlavu, otočil se a šel do kuchyně, kde popadl pivo a kopl ho do sebe. Neměla jsem tušení, kdo byla ta dívka, ale Matt s ní byl jistě hluboce spřízněný.

„Kdo je to?“ Naklonila jsem se a pošeptala otázku Camovi. Oči blondýny se přesunuly k naší malé skupince a vydala se k nám.

„Nevím, ale vypadá to, že to brzy zjistíme.“

„Craigu,“ zvolala, když byla skoro u nás. Podívala jsem se na Tessina otce. Teplý výraz na jeho tváři prozrazoval, že tuhle dívku už nějakou dobu zná. „Neměla jsem šanci ti poděkovat za večeři. Bylo to strašně sladký, že jsi zaplatil účet. Děkuji mnohokrát.“

„Rádo se stalo, drahá,“ odpověděl Craig laskavě. „Znáš se s Camem a Carou?“ Zeptal se dívky zatím, co ukázal na nás.

Podívala se na Cama a na mě, modré oči se rozzářily. „Ne, ale už jsem o nich hodně slyšela.“ Její hustý silný jižanský akcent byl rozkošný a nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se, když promluvila. „Jsem Tessina kamarádka, Lexi,“ představila se.

„Ach ano, Tessa o tobě minulý víkend mluvila. Je hezké spojit si jméno s obličejem,“ řekla jsem, když jsem jí podávala ruku. „Jsem Cara a tohle je Cam.“ Odstrčila mou ruku na stranu a překvapila mě, když mě objala kolem krku. Nebyla jsem zvyklá na takovou upřímnost při setkání lidí.

„Každý přítel Tess je i můj přítel,“ prohlásila a tím jsem se uvolnila.

Její tělo se napjalo, když Matt přišel z kuchyně. „Takže ty pracuješ s Blakem jako hasič?“ Zeptala se Cama. Oči jí nervózně těkali sem a tam, mezi ním a Mattem.

„Jo, to dělám, další významný člen stanice #34,“ řekl s pýchou. Usmála jsem se jeho odpovědi a propletla jsem si prsty s jeho. Nic nebylo příjemnějšího než, když Cam mluvil o své práci.

Nemyslím si, že Lexi slyšela něco z toho, co říkal, protože byla soustředěná na Matta. „Jsou všichni hasiči na vaší stanici zadaní, nebo je tam ještě někdo volný?“ Nakonec zaměřila svou pozornost k nám.

„Ve skutečnosti jsme všichni volní, no, s výjimkou Blaka,“ řekl, vrazíc tak do mé hrudi a já jsem pustila jeho ruku. Podíval se na mě a jeho oči byly plné obav, jako kdyby věděl, co mi jeho slova způsobila.

„V tom případě, myslíš si, že bys mě některému mohl představit?“ Zeptala se spíše bouřlivě, hledíc za nás. Slyšela jsem těžký povzdech, a když jsem se podívala přes rameno, Matt poněkud rychle odcházel. Lexiny oči se od něho neodlepily a při každém jeho kroku byla více zoufalá.

„Věř mi, Lex. Není tam ani jeden kluk, kromě Blaka, který by za to stál,“ odpověděla jsem impulzivně. Camova slova mě bolela a podle výrazu v jeho tváři mu stejně ublížila ta moje. Jeho nozdry se rozšířily, jak hluboce nasával vzduch z mých slov, otočil se a zdrceně odcházel za Mattem. Lexi vypadala překvapeně, pozvedla obočí, když viděla, jak odchází pryč. „Řekla jsem něco špatně?“ Zeptala se mě.

„Ne, Cam prostě….no, on je…“ Já ani nevěděla, jak to vysvětlit.

„Muž?“ řekla, naklonila hlavu a nakrčila nos.

„Jo, to to asi shrnuje.“ Zasmála jsem se a kývla hlavou. „Je Matt…“

„Fuj, nemluv me o něm,“ přerušila mě. „On není hoden být nazýván člověkem.“

„Ach jo, co udělal?“ ptala jsem se jí.

„To není v tom, co udělal, je to o tom, co neudělal,“ řekla s úšklebkem na tváři. „Je to dlouhý příběh, ale řeknu ti krátkou verzi. V podstatě, dal mi jeden z nejkrásnějších polibků v mém životě, řekl, že zavolá a nezavolal.“ Slyšela jsem v jejím hlase bolest, když si začala pohrávat s drahokamem, který měla na krku. „Po týdnu ani slovo, ale já jsem se nadala a zavolala mu, ale on mi nezvedl ani telefon. Musela jsem mu kurva nechat hlasovou zprávu.“

„To je hajzl!“ vykřikla jsem.

„Dnes je to poprvé, kdy ho od toho polibku vidím.“ Její pohled se otočil ve směru, kterým kluci odešli. Přestože byli z dohledu, zírala na dveře, jako kdyby chtěla vidět skrz ně. „Proč jen musí být tak žhavý?“ fňukala. „Myslím, že by bylo mnohem jednodušší, abych na něho vydržela být naštvaná, aby takový nebyl.“

V tu chvíli se dveře rozletěly a Matt se řítil přímo k nám. „Jsou tady! Všichni dolů a ticho.“

Nastalo ticho v celém domě, jak Matt nařídil, všechna světla zhasla a netrpělivě jsme očekávali ctěného hosta.

***

Párty proběhla bez problémů. Tessa vypadala, jako kdyby jí bylo do pláče, když jsme vyskočili a křičeli překvapení. Neznala jsem tam moc lidí, ale užila jsem si to. Cam mě stále ignoroval a já nevěděla proč. Trápil nás v nějaké hře, kde se cítil svobodný, technicky, si to myslel.

Žádné nálepky, pamatuješ?

Možná jsem to se svým komentářem přehnala. Připomínala jsem si ještě jednou, že jsme vlastně nebyli spolu a rozhodla jsem se ho najít.

Neviděla jsem ho od té doby, co přijala Tess s Blakem, takže jsem se rozhodla začít. Rozhodla jsem se začít v kuchyni a došla až k zadním dveřím. Skleněné dveře byly otevřené a mohla jsem slyšet jeho hlas s Mattovým. Zastavila jsem se těsně za dveřmi, když jsem slyšela své jméno vyřčené z Camových úst.

„Já nevím, Matte. Myslím, že mě Cara děsí,“ přiznal. „Být s Amber mě nikdy neděsilo.“

„To proto, že jsi do té doby nebyl nikdy zraněn, člověče,“ řekl Matt. „Bez ohledu na to, co Amber udělala, nesmíš se bránit Caře. Ona není Amber.“

Cam se trochu zasmál. „Řekl jsem tatáž slova Caře o jejím ex. Možná bych se kurva měl začít řídit vlastní radou.“ Odmlčel se a slyšela jsem, jak vzdychá. „Vím, že Cara není Amber, ale…je to složité. Amber byla moje první….všechno. Jsem na její odchod kurva tak nasranej, ale část mě chápe, proč odešla. Víš?“ Camův hlas byl tichý, když promluvil. „Já prostě nevím, jak se nebát a vpustit Caru dovnitř.“ Můj žaludek se potopil, mé srdce vlálo v mé hrudi.

Cam mě chce vpustit dovnitř.

„Pak najednou udělá poznámku, jako byla tahle, kterou udělala a to mě od jakéhokoliv konce odradí.“

„No, Came, já opravdu nevím, co ti mám říct, kromě toho, že si myslím, že až moc analyzuješ. Byl bych s tímhle opatrný, nenech si ji utéct, pokud si nejsi jistý, že to, co chceš. Protože jakmile to uděláš, bude těžké ji dostat zpátky.“

„Caro, jak se máš?“ Tessin hlas mě zaskočil.

Zakopla jsem o vlastní nohu a zavrávorala, narazila do zdi, modlila jsem se, abych nebyla přichycena z poslouchání. „Ehm, hledám Cama, neviděla jsi ho?“ Zeptala jsem se jí, hrajíc nevinnou, oči rozšířené obavami.

Slyšela jsem šustění židle na terase a během několika vteřin byl Cam mezi dveřmi.

„Hledáš mě?“ řekl a jeho hlas byl přísný, když přistoupil blíž, napadajíc tak můj prostor. Jeho vůně mě pohltila a způsobila mi závrať touhou.

„Hmm, jo, je všechno v pořádku?“ Mé oči se přesunuly k Mattovi, který prošel dveřmi. „Neviděla jsem tě celou noc,“ dodala jsem a ohlédla se na Cama. On nic neřekl, když stál přede mnou, jeho pohled hřál. Musel být na mě ještě naštvaný z té dřívější poznámky.

„Caro,“ znovu zavolala Tess. Otočila jsem na ni hlavu. „Pojď se mnou na panáka.“ Pohodila hlavou, abych ji následovala.

Podívala jsem se nahoru přes řasy na Cama a čekala, jak zareaguje, ale nic neudělal, nebylo nic než ticho. Byla řada na mě – udělala jsem krok směrem k Tesse, když se jeho ruka zvedla a položil ji na zeď za mnou. „Bude tam za minutku, Tess. Musím s ní nejdřív mluvit,“ trval na svém a oči pronikaly do mě, držíc mě tak na místě, zatímco se moje mysl točila v kruzích.

Ani jsem neviděla Tess odejít. Jediná věc, na kterou jsem se zaměřila, byly ty dva modré kruhy.

„Myslela jsi to vážně?“ zeptal se mě a mé čelo se zvrásnilo v odezvě. „Když jsi řekla, že za to nestojím?“

„Nevím, Came. Byla jsem naštvaná z toho, co jsi řekl ty – „

„Ano nebo ne, prskavko,“ varoval mě.

„Ne,“ zašeptala jsem, dívajíc se mu na ruce. „Nemyslela jsem to tak.“

Jemně mi vsunul ruku za šíji a druhou mi zvedl bradu. „Ani já ne,“ přiznal se. „Ty patříš ke mně a já to časem uznám, i když nejsem na to úplně připravený.“

Usmála jsem se, když jsem se k němu naklonila a položila ruce na jeho boky. „Nežádám tě o trvalý vztah, Came. Vím, že na potřebuješ čas. Jen chci být pro tebe víc, než jen kus zadku.“

„Věř mi… ty jsi pro mě mnohem víc než to.“ Pohladil mě po tváři.

Zavřela jsem oči a cítila jeho rty na mých. Vstoupil do mých úst pomalu a pak začal zvyšovat rychlost polibku rytmicky zvyšujíc tak můj tep – jeho jazyk kmital ven a dovnitř mých úst, jak mě přirážel ke zdi. Když se odtáhl, jeho dech byl těžký. Vydal jemný sten, když tlačil jeho tělo na moje. „Chci tě už celý den, Caro. Co kdybychom odtud vypadli a ztratili se?“

„Myslela jsem, že se nikdy nezeptáš,“ řekla jsem.

***

Po zaparkování jsme neztráceli čas. Cam mi sundal oblečení a během několika minut byl ve mně. Nedostali jsme se ani ven z auta. Okna byla zamlžená z tepla našich těl a auto se otřásalo, kola rachotila, když jsme se dostali na vrchol. Když jsme skončili, Cam vytáhl deku a nějaké polštáře a zeptal se, jestli se chci dívat na hvězdy. Tak jsme to dělali.

Leželi jsme na zádech na Camově náklaďáku, poslouchali hudbu a já jsem cítila jak se Camova ruka plíží, až chytila moji. Teplo jeho doteku se mi šířilo tělem.

„Já nevím…“ Zarazil se a podíval se znovu na hvězdy. „Jaká je tvoje oblíbená zmrzlina?“

Zasmála jsem se a obrátila pozornost k obloze. „Kávová, co tvoje?“

„Jahodová. Kdy máš narozeniny?“ střílel otázku hned zpátky a cítila jsem, jako bychom hráli na dvacet otázek.

„Sedmého března. Kdy ty?“ Otočila jsem se k němu.

„Únor, jedenáctého. Oblíbená barva?“

„Oranžová…ty?“

„Modrá.“ Převalil se na bok a opřel se o ruku. „Oblíbený film?“

Napodobila jsem jeho kroky a opět jsme se tak dívali do očí. „Fight Club,“ řekla jsem a po jeho tváři prošel obrovský úsměv.

„Opravdu? Proč?“ zeptal se se zvědavým úsměvem.

„Protože je to o víc, než o boji, to jsi si uvědomil, že ‚Nejsem vaše zasraný khaki‘ že na věcech nezáleží. Materialismus je hloupý.“ Položila jsem si hlavu na ruku a zírala na Cama s vykulenýma očima. „To, a že Brad Pitt je v tom filmu vynikající,“ řekla jsem, zvedajíc na něho obočí. Vyprskl smíchy. „Věděl jsem, že to s tím má něco společného.“

„Drž hubu,“ řekla jsem, praštíc ho do hrudi. „Líbilo by se mi to, i kdyby tam nebyl. Co ty?“ Jeho oči těkaly kolem, jakoby se chystal říct obrovské tajemství. Naklonil se blíž, položil ruku až k jeho ústům, jako by se mi chystal něco pošeptat do ucha. Sklonil se blíž, zvědavá na to, co ta jeho opověď bude. „Fight Club,“ zašeptal mi a jeho oči se zúžily.

„Nevysmívej se mi.“ Odtáhla jsem se od něho.

„Nevysmívám se! Přísahám. Miluju ten film,“ připustil a podíval se na mě. Naklonil hlavu na stranu a bylo vidět, že mi to chce dokázat. „Věci, které vlastníte, budou nakonec vlastnit vás,“ citoval, když se díval na mě.

„Ten film mě ovlivnil a já jsem si uvědomil, že chci bojovat.“ Jeho tvář se trochu propadla do snů.

„Jaké to bylo?“ Zeptala jsem se ho s vážným hlasem.

„Co?“

„Bojování…jaké to bylo?“ Zavřela jsem oči a na okamžik jsem otázky zalitovala.

„Je to návykové, osvobozující. Alespoň pro mě.“ Otevřel oči a podíval se na hvězdy, jak se ztrácel ve své mysli. „Když jsem v ringu, nemáš nikoho, kdo by ti pomohl – jsi jen ty a tvůj soupeř. Jeden z vás vyhraje a druhý ztratí. Nemáte se na koho spolehnout, jen sami na sebe a zjistíš to opravdu rychle. V ringu nezáleží na to, kdo jsi, odkud jsi přišel, nebo kdo je tvůj otec. Jediné, na čem záleží, jsi ty a tvoje pěsti.“

Znělo to pyšně, jak to vysvětloval, ale cítila jsem, že je z toho smutný. Bojování bylo pro něho všechno a v jednom okamžiku to ztratil, když od něho odešla. Ráda bych ho viděla bojovat, jen jednou.

„Stýská se ti po tom?“

Nezněl poraženě. „Každý kurva den.“ Podíval se na mě a na jeho tváři se objevil lehký úsměv. „Amber mi vždycky říkala „Když jdeš po cestě za svým snem a někdy šlápneš vedle, tak najdi zase novou cestu“ a věřím, že to jsem udělal. Miluju být hasičem, téměř stejně jako bojování. A kdo ví, možná jsou sny, které jsem ještě neobjevil.“