AY - 11. kapitola

Překlad: Tanulka

Není připraven….

Cam

„Blaku, uklidni se. Všechno bude v pořádku. Jsem si jistý, Cara a já zvládneme nějaké zatracené stuhy,“ řekl jsem mu do telefonu s neklidným tónem.

Blaka chystal promoční večírek jako překvapení pro Tessu a já už ho měl plné zuby. Už mi tento týden volal nejméně desetkrát za dnešek a to bylo teprve dvě hodiny odpoledne. Obvykle byl Blake bezstarostný, ale tento týden byl horší než ženské při premenstruačním syndromu – kontinuální výkyvy nálad a znepokojující byly některé z jeho příznaků, kterými trpěl.

„Je mi líto, Came, ale chci, aby dnešní večer, byl bez chybičky.“

„Bude bez chybičky a bude se jí líbit.“ Snažil jsem se zmírnit jeho stres. „Cara a já budeme na místně nejpozději ve čtyři a nastartujeme to. Je něco, co bys potřeboval dřív, než se tam vydáme?“ zeptal jsem se váhavě, s vědomím, že jsem právě sám otevřel na seznamu tlačítek ta, která jsem tak úplně v úmyslu neměl, aby se zapnuly.

„Ne, myslím si, že jste udělali všechno, co potřebuju.“ Nastalo dlouhé ticho a já jsem mohl slyšet promoční pochod hrát v pozadí. „Do prdele, už začínají, musíme jít. Matt tu bude kolem čtvrté a pomůže vám. Ještě jednou díky, Came.“

Linka oněměla. „Ta holka ho pořádně srazila na kolena,“ řekl jsem, odložíc si svůj telefon do kapsy.

„Mám ji ráda,“ Cara promluvila skrz celý můj obývací pokoj. „Dobírá se Blaka pro jeho peníze.“

„No, dobře, doufejme, že ho má ráda, tak hodně jako on ji.“ Sedl jsem si na pohovku vedle Cary a položil ruku kolem ní a přitáhl si ji k sobě.

„Věř mi, že ano,“ řekla nonšalantně.

„Jak to víš?“

„Protože mám magickou moc, která umožňuje číst lidem myšlenky.“ Podíval jsem se na ni se znepokojujícím pohledem a zasmál se. „No tak, Came, jsi slepý? Copak nevidíš, jak se na něj dívá? Ženské oči vždy vypráví příběh.“

Cože dělají?

„Opravdu?“ Chytil jsem ji kolem pasu a položil ji na záda. „Tato nová informace může být velmi užitečná.“ Plazil jsem se nad ní a rozkročil se nad jejími boky, položil jsem ruce kolem její hlavy, zatímco ona se pode mnou svíjela. Uvidíme, jaký příběh, tvoje oči vypráví.“ Hravě jsem oči zavřela a otočila hlavou. „Podívej se na mě, Caro,“ objednal jsem i pro ní. Miloval jsem, jak se podvolovala mým příkazům, když jsem si s ní takhle hrál.

V místnosti se rozhostilo ticho, jak jsme se na sebe dívali. Jediný zvuk, který jsem slyšela, byl náš těžký dech, který stoupal a klesal. Její duhovky byly hnědší v denním světle, a když na ní zazářilo slunce, mohl jsem vidět záblesk světla, který skrze ně vyzařoval. Můj tep se zrychlil a najednou to bylo všechno, co jsem slyšel – ozvěna uvnitř mě byla jako vlak v tunelu a v tom vlaku bylo vše, čeho jsem se kdy obával. Závazek byla jedna z věcí, na kterou jsem nebyl připraven. Od té doby, co Amber odešla.

Já a Cara jsme to měli jednoduché a to pracovalo pro nás. Staral jsem se o ni – hodně – ale neměli jsme žádnou nálepku, žádné povinnosti vůči sobě navzájem a to bylo potřeba, aby to tak zůstalo. Alespoň, tak to říkala moje hlava, ale moje srdce bylo jiného názoru. Mé srdce se do ní propadalo a nebyl způsob, jak přestat. Ale co bylo ještě děsivější, byla skutečnost, že ona se začínala propadat do mě a já jsem věděl, že to povede k zatraceným problémům – to emoce byly vždycky.

„Takže povíš mi svůj příběh?“ zeptala se, když se na mě koukla přes řasy.

„Nic se neděje,“ řekl jsem rychle. Moje mysl byla vyvedená z míry emocí, které mě prostupovaly, takže bylo těžké přemýšlet. Její tvář poklesla a podívala se na mě, v očích bylo znát evidentní zklamání a já jsem se okamžitě cítil jako zasraný blbec.

S hlavou bojovalo mé srdce, snažil jsem se shromáždit myšlenky, ale moje srdce přemohlo mou mysl. Pomalu jsem se naklonil, jako bych ji chtěl políbit, ale těsně před jejími rty jsem se zastavil. „Chceš vědět, co jsi opravdu četla v mých očích?“ Zašeptal jsem.

Racionální část mě protestovala – prosila mě, abych ta slova vzal zpět. Plachý úsměv zářící na její tváři, když lehce pokývla hlavou na souhlas, ve mně zavřel mezeru a tiše ji líbal.

Píp…píp…píp

Hlasitým zvukem telefonu Cara nadskočila a já pustil její ruce. Zhluboka jsem se nadechl, snažil se srovnat mou rozptýlenou mysl a vyndal mobil ze své kapsy. Byla to textovka od Blaka.

Do prdele, dort!!!

Zavrtěl jsem hlavou předtím, než jsem se vrátil k odpovědi.

Postarám se o to.

„Na co jsi zapomněl teď?“ Zeptala se Cara, v jejím hlase bylo znát podráždění.

„Dort.“ Vstal jsem, pomáhajíc Caře na nohy a ona ztěžka vydechla. Prostupovala mnou úleva, jak moje mysl získala znovu kontrolu nad mou slabou chvilkou. „Myslím si, že bychom měli jít. Máme toho ještě hodně udělat.“

Dostali jsme se do auta a vydali se směrem k pekárně vyzvednout dort, který Blake objednal. Od té doby, co jsme se dostali do auta, jsme toho moc neřekli a rozpaky mezi námi rostly.

„Co děláš příští neděli?“ Zeptala se Cara, prolamujíc tak podivné ticho v autě, když jsme dojeli na parkoviště.

„Tebe, doufám,“ odpověděl jsem s potutelným úsměvem.

Natáhla ruku a poplácala mě po ruce, trhl jsem sebou, předstírajíc, že jsem zraněn a její hravost tím prolomila ledy. „Chceš přijít na večeři, ty chytráku?“ Zeptala se a protočila oči v sloup.

„Záleží na tom, co uděláš, prskavko. Umíš vůbec vařit?“ Dobíral jsem si ji.

„Počkej, oni přijedou tvý rodiče?“ Zeptal jsem se zaskočeně.

„No, jo,“ řekla a podívala se dolů, zápolíc s prsty. „Myslela jsem, že byste se mohli setkat.“

Ona mě chce seznámit se svými rodiči? Hovno! Nejsem na to zatím připravený. Milión výmluv mi běželo myslí, ale jediný pohled na ni a věděl jsem, že neexistoval způsob, jak bych jí mohl lhát, i když pravda, jí bude bolet víc.

„Myslím si, že tuhle večeři vynechám, Caro.“ Zněl jsem jako pěkný osel.

Její hlava vyskočila a podívala se na mě vykulenýma očima. „Co? Proč?“

„Upřímně řečeno,“ mnul jsem si zátylek. „Nejsem na to připravený.“ Zaparkoval jsem auto v parku a rozepnul si bezpečnostní pás v naději, že je připravena přijmout mou pravdu a hotovo.

„Ježiši, Came, to není, jako bych se tě ptala, jestli si mě vezmeš, je to jen večeře. Rodiče budou ve městě dva týdny – mezi jejich cestou a já jsem si myslela, že bych vás mohla sezná…“

„Dobře, tak to jsi myslela špatně! Nepřijdu, tak se kurva neptej,“ zavrčel jsem, vylétl z auta a zabouchl za sebou dveře.

Proč to nemůže prostě nechat být?

Vstoupil jsem do pekárny, aniž bych se ohlédl a nebyl jsem překvapen, že za mnou nešla.

***

Zbytek cesty do Blakeova domu jsme strávili v tichu. Cara se na mě ani nepodívala, zírala jen z okýnka s rukama zkříženýma na prsou. Byla naštvaná a já jsem potřeboval udělat nějakou škodu a to rychle.

„Země volá Caru,“ řekl jsem a přitáhl si tak její myšlenky k sobě, když jsme zastavili na červenou. Natáhl jsem ruku a položil ji na její nohu. „Budeš se mnou prosím, mluvit?“ Zeptal jsem se, naklápějíc hlavu.

„Není co říct, Came,“ řekla chladně.

Hluboce jsem se nadechl. „Omlouvám se, neměl jsem se na tebe utrhnout. Já ani nevím, proč jsem to udělal.“

„Možná je to proto, že jsi vůl?“ Vyštěkla na mě.

„Máš pravdu, Caro, jsem vůl.“ Světlo na semaforu zezelenalo a já jsem začal zrychlovat, vděčný za to, že se jí nemusím podívat do očí, když jsem řekl zbytek. „Nevím, jak se s tímhle hovnem vypořádat – s tebou. Motáš mi hlavu a já svádím tuhle bitvu každý den zatraceně. Část mě, kterou Amber zničila, tě chce odstrčit jako všechny ostatní.“

„A co chce ta druhá část?“ Zeptala se a její hlas zněl nadějí.

„Ta část chce zkoumat.“ Podívala se na mě se zmateným výrazem ve tváři. „Chci prozkoumat všechno. Tvoji mysl, tvoje srdce,“ zastavil jsem a naklonil hlavu směrem k ní, jak moje oči pomalu běžely po ní. „A každou píď tvého nádherného těla. Jednoho dne tě budu vlastnit, zevnitř i z venku.“

„Vždyť to už děláš,“ zamumlala polohlasně, tak tiše, že jsem si nebyl jistý, zda jsem slyšel správně.

Vzal jsem ji za ruku. „Nevzdávej to už se mnou, prskavko.“

Mé srdce už Caře propadlo, ale byla to mysl, která potřebovala přesvědčit – musel jsem na tom ještě zapracovat. S úsměvem sáhla do kabelky a popadla skovaný pytlík skořicových medvídků, hodíc si jednoho do pusy. „Ty a ti tvoji zatracení medvědi,“ řekl jsem a zavrtěl nad ní hlavou, a to navzdory tomu, že jsem se natáhl a vzal si jednoho.

Hodila po mě ošklivý pohled, když si dala dalšího do pusy. „Miluješ je a pocit, který ti dělají na tvém péru,“ zavrněla a myslela na tu noc, kdy mě měla v puse s jedním z nich. Kombinace Caryiných úst, brnícího tepla a skořice bylo to nejlepší vykouření, co jsem, kdy zažil. Podívala se na mě s uličnickým úsměvem. „Ujisti se, že necháš nějakého na později.“

***

Když jsem souhlasil, že Blakeovi s touhle párty pomůžu, nemyslel jsem si, že budu kurva věšet stuhy a vázat balónky po celém jeho zatraceném době přes dvě hodiny. Nepomáhalo, že se Matt neukázal, tak jak měl. Naštěstí tu byla Cara, která jako profík lezla nahoru a dolů po žebříku, takže bylo všechno perfektní. Samozřejmě, že jsem jí pomáhal, když mě potřebovala, ale většinou jsem stál opodál a obdivoval její krásný zadek přímo před mou tváří.

Moje péro už to nemohlo vydržet. Nafukovalo se jen z pozorování ji.

„Tak, konec. Jak to vypadá?“ Zeptala se.

Stále jsem se jí díval na zadek a odpověděl jsem. „Výborně.“ Popadl jsem ji za pas a stáhl ze žebříku, a jak se chichotala, chtěl jsem ji ještě víc. Hodil jsem ji na pohovku a lehl si nad ní.

„Polib mě, prskavko.“ A ona to udělala. Jezdila prsty v mých vlasech a líbajíc mě, ze mě vytahovala všechno hovno. Jezdil jsem rukou po jejích prsou a dolů na břicho, udělal jsem si cestu až k jejímu pohlaví, které jsem třel přes džíny. Zvedala boky vzhůru, tlačíc se mi do dlaní a začala sténat. Začal jsem jí rozepínat džíny a mohl jsem cítit její vlhkost. Hlasitě sténala s očekáváním. Koutkem oka jsem zahlédl postavu stojící ve dveřích, která nás pozorovala. Vyskočil jsem, připraven bojovat, ale trochu jsem se uvolnil, když jsem poznal, že to byl Matt.

„Nepřestávej, kvůli mně, právě to začínalo být zajímavé.“ Zasmál se a opřel se o rám dveří, strčíc si ruce do kapes.

„Do prdele!“ Cara zařvala a vyskočila na nohy. Mattův neohlášený vstup jí vyděsil.

„Co tu kurva děláš?“ Zaútočil jsem na něj. „Neumíš zaklepat?“

„Byl bych zaklepal, kdyby to byl váš dům,“ řekl se zasraným úšklebkem, když vstoupil do místnosti. „Ale to není.“ Zasmál se a rozhlédl se. „Dobrá práce, už jste skončili?“

„Jo, díky za tvou pomoc,“ pousmál jsem se, když se posadil na pohovku.

„Žádný problém.“ Položil nohy na stole, otočil se a podíval se na Caru. „Ahoj, já jsem Matt. Nemyslím si, že jsme se už potkali.“ Natáhl k ní ruku.

„Cara,“ odpověděla nesměle a potřásla mu rukou. Její tváře byly ještě trochu zarudlé od příchodu Matta.

„Těší mě, Caro a omlouvám se, jestli jsem tě před tím vylekal. Uvítám každou příležitost, nachytat Cama. Je to příliš velká zábava sledovat jeho červeň ve tváři, když jsi s ním.“

Zasmál se a pohlédl na mě. Matt byl takový namyšlený parchant, ale jeho nedostatek arogance mě ohromil.

„Bez obav, je to běžný jev a učím se s tím vypořádat.“ Zahihňala se a moje péro se opět pohnulo. Co bych dal za to, aby byl uložen hluboko v ní právě teď.

Zkurvený Matt!!! Bude to kurva dlouhá noc.