ATY - 8. kapitola

Překlad: Peťa

Dalších pár dní se rozmazává. Zvládám se vyhýbat Loovi pokaždé, když přijdu a odejdu z bytu. Při příležitostech, kdy spím v Drake, mám sluchátka, abych ohlušila Loovy a Cassiiny zvuky milování. Většinou trávím noc někde jinde, na jakémkoli místě, které zahrnuje anonymní sex a překvapení v podobě záhadného muže.

Můj nový objev zaplavuje dobu, kdy jsem vzhůru. Když neprojíždím tunami neznámých čísel, zkoumám Craiglist (pozn. webová stránka s nabídkami práce, diskuzními fóry apod.) kvůli někomu, kdo je ochotný mít sex. Ještě jsem nemusela použít online zdroj na píchačku, ale to kouzlo mě přivádí zpátky. Jen s pouhou přezdívkou se spouští to, že nacházím samu sebe, jak si představuju osoby na druhém konci. Jak vypadají. Co bych jim mohla dělat v posteli.

Čím víc se Lo vzdaluje, tím víc se obracím k sexu, jediné věci, po které umím sáhnout. Je to, jako by mezi nás vsouval obrovský prostor. Nepožádal mě kvůli svezení celý týden a přestali jsme spolu probírat naše noční plány. Bývala jsem schopná sestavit jeho program tak plynuje jako svůj vlastní. Teď vám nedokážu říct, jestli se minulou noc dostal do postele, aniž by ztratil vědomí.

Ležím na svých fialových pokrývkách, zamýšlím se nad svou velmi malou existencí a zírám na slunce. Vylézá na oblohu a svítí zářivými paprsky skrz štěrbiny v mých žaluziích. Ruka zakryje moje nahá záda. Nechci ho probudit. Doufejme, že se jeho oči budou třepotavě otevírat, zatímco předstírám ospalost. Jsem vzhůru od pěti ráno, přemýšlím a zírám na stejné místo. Slunce. Okno. Můj život.

Třísk! Zvuk od mých dveří mnou cukne. „Lily!“ klepe znovu Lo, jeho pěst buší do bílého dřeva.

Srdce mi uvízne v hrdle. Položím si polštář přes hlavu, motající se a třeštící v po-opilé přílivové vlně. Dveře klapnou a já proklínám fakt, že má Lo klíč.

Můj omámený chlapský host se podepře. „Kdo jsi?“ zeptá se se zívnutím.

„Nemluv tak nahlas,“ zasténá jiný hlas. Co?! Já jsem ne … že ne? V mé posteli jsou dva chlapi! Neudělala jsem … Nemohla jsem mít sex s oběma. Prohledávám své vzpomínky, ale mám okno, když se dostanu ke svému anonymnímu „rande“ v baru. Chlast odpouští všechny prohřešky, ale nepomáhá při ránu poté.

Moje končetiny zkameněly.

„Oba kurva vypadněte,“ ušklíbne se Lo. „Hned!“

Oba se rychle šourají pro své oblečení, házejí na sebe jednotlivé části, zatímco se rozpadám do svých pokrývek a krčím se pod další peřinou. Když konečně zmizí, pokoj zahalí ticho.

Obvykle kdykoli Lo ráno vykopne nějakého chlápka, je vůči tomu tak lhostejný. Někdy dokonce nabídne ubohému chlapovi šálek kávy, než odejde. Tohle není normální.

Zatímco se vyhýbám jeho pohledu, Lo přechází po pokoji a slyším krčení plastu. Vykouknu ze své pokrývkové-jeskyně.

On uklízí?

Použiju část přikrývky, abych si zakryla hrudník, a napřímím se. „Co to děláš?“ Můj hlas vyjde slabě a přiškrceně. Neodpoví. Místo toho zůstává zaměřený na odhazování prázdných lahví od piva, spolu s mnoha částmi oblečení, do černého pytle na odpadky. Klučičího oblečení.

Poprvé po celých dnech se skutečně podívám na svůj pokoj. Navrstvený různým spodním prádlem, zasypaný flaškami chlastu a znečištěný bílým práškem na mém toaletním stolku – je nechutný. Moje podlaha se skrývá pod hromadami hýření a hříchu. Polovina pokrývek se kupí na podlaze a použité kondomy jsou roztroušené po koberci. Je to, jako bych se probudila v posteli někoho jiného.

„Přestaň,“ řeknu mu, hanbou dohnaná k slzám. „Nemusíš to dělat.“

Odhodí prázdnou krabičku od kondomů do pytle, než vzhlédne ke mně. Jeho výraz zůstává nevyzpytatelný, což mě děsí ještě víc. „Jdi si dát sprchu. Oblékni se a pak půjdeme.“

„Kam?“

„Ven.“ Otočí se zády a pokračuje ve vyhazování mých věcí. Uklízela jsem jeho pokoj nesčetněkrát, ale vždycky to bylo tak, že nevěděl o světě, když jsem to dělala.

Zabalím si fialovou pokrývku kolem těla a kolébám se směrem ke koupelně. Poté co si našamponuju vlasy a vytvořím mýdlovou pěnu na každém palci kůže, vyjdu ven a natáhnu si froté župan s pantoflemi. Zlehka našlapuju zpátky. Plný odpadkový pytel leží u otevřených dveří a v klenuté chodbě slyším puštěný kohoutek v kuchyni.

Převleču se v šatně, hodím na sebe pohodlné černé bavlněné šaty, protože nevím, jaký oděv je vhodný pro jakékoli místo, kam máme namířeno. Ani neumím odhadnout cíl cesty. Moje hlava zahálí otupělá a lhostejná jako moje tělo.

Když znovu vstoupím do svého pokoje, Lo stojí u dveří, odpadkový pytel je pryč. Lo mi věnuje rychlý zběžný pohled, zatímco si vážu vlasy do malého ohonu, prsty se mi třesou. „Připravena?“ zeptá se.

Přikývnu a následuju ho ven, přičemž popadnu klíčky. Když jdu, zaznamenávám všechny mé bolesti a bolístky. Tmavé, žluté skvrny tvoří modřiny na mých loktech a stehnech, pravděpodobně z toho, jak jsem minulou noc narážela do věcí a nepamatuju si to. Záda mě bolí taky, jako bych narazila do dveřní koule nebo něčeho. Slzy mě bodají do očí, které zůstávají pěkné a růžové, zatímco odmítnu nechat vodárny uniknout.

„Kam jdeme?“ zeptám se znovu a vklouznu na sedadlo řidiče, protože Lo nemůže.

„Na zdravotní kliniku. Potřebuješ se nechat testovat.“

Můj žaludek se stáhne. Správně. Testovat. „Nemusíš jet.“

Sleduju ho, jak se snaží najít vhodnou odpověď, ale skončí zamumláním: „Prostě jeď.“ Zařadím rychlost a zamířím známými cestami.

„Kdy jsi naposledy byla na přednášce, Lil?“ zeptá se tiše, zatímco zírá z okna a sleduje míhající se budovy.

„Naposledy ve středu.“ Myslím.

„Včera?“ Místo mezi obočím se mu svraští.

„Je čtvrtek?“ řeknu překvapeně. Proč jsem si myslela, že je sobota? Ruce se mi znovu začnou třást a sevřu jimi kožený volant. Horké slzy mě opaří na cestě dolů, zrazují mě. „Jen jsem se trochu spletla.“ Jak jsem se vůbec dostala na tohle místo?

„Já vím.“

Vdechuju napjatý vzduch a projedu autem dalších pár ulic, než souběžně zaparkuju. Nakloním se, abych otevřela dveře, ale Lo mi položí ruku na rameno.

„Můžeme si na chvíli promluvit?“

Ztuhnu zpátky na sedadle. Moje oči přilepené na neosvícené palubní desce. Je tohle moje maximální dno? Myslela jsem si, že ten těhotenský strach je nejděsivějším momentem mého života, ale to že jsem se vzbudila v posteli se dvěma chlapy, které si nepamatuju - to mě bude strašit. Jak můžu promeškat dny? Jako by mi je sex a tvrdý alkohol ukradly… možná se na té krádeži podílely i drogy. Ani si nedokážu vzpomenout.

Přála bych si být Lo. Nemyslím si to často, ale právě teď mu závidím jeho schopnost být „fungujícím“ alkoholikem, tím, který nemá agresivní nebo fyzické nebo ztracené vzpomínky. Pije celý den a celou noc, pouze trpí následky, když překročí svou toleranci a odpadne.

Pořád se na mě přimhouřeně dívá a nechá uniknout těžký výdech. „Pamatuješ, když jsme poprvé přijeli do Pennu a oba jsme šli na tu pyžamovou párty pro prváky?“ Ah, ano, Pyžamový Jam. Spalující vzpomínky na nás oba přinesou těžké zamračení. „Našla jsi mě ráno na podlaze v bezvědomí.“

Cenzuruje ten obraz. Kde jeho tváře byly pokryté zvratky. Kde jsem si ho zvedla do náruče a po ten nejděsivější moment si myslela, že můj nejlepší přítel nakonec podlehl svému největšímu nedostatku.

Loův hlas se prohloubí. „Všechno, co si dokážu vybavit, je probuzení v nemocnici, kdy jsem se cítil, jako by mě kurva přejel dvacetitunový kamion.“

„Právě ti vypumpovali žaludek,“ připomenu mu.

Lo přikývne. „Mohl jsem slyšet, jak se hádáš se sestřičkou kvůli zavolání mému otci. Trvala jsi na tom, že musí tu záležitost udržet v tajnosti, protože mi je osmnáct.“

Musela jsem předstírat, že jsem jeho sestra, jen abych mohla jít do jeho pokoje. Tak pitomé. Všechno. Celá ta noc. Právě teď. Ale napravit to, co bylo uděláno, to co jsme nechali ztuhnout, je nad mé síly. Část mě bude vždycky věřit, že jsme prošli změnou. Možná jsme už přijali, že tohle je to, jak budeme žít a tohle je to, jak začneme umírat.

Nad myšlenkou dvou chlapů v mé posteli mě pálí oči. Ale nechci, aby se to stalo znovu. Tohle vím.

„Potom jsme udělali dohodu, pamatuješ?“ pokračuje, pečlivě si vybírá slova. „Řekli jsme, že jestli to má fungovat - ty a já, Lo a Lily, tak že si děláme cokoli, co chceme, jsme takoví, jací jsme – pak musím znát své limity a nikdy je nepřekračovat. Upřímně mě nikdy nenapadlo … Nikdy mě nenapadlo, že by to byl problém i pro tebe.“ Roztřesenou rukou si projede vlasy a zhluboka se nadechne. „Nevěděl jsem, že závislí na sexu by mohli mít limity, Lily, ale někde… někde jsi překročila hranici. A děsíš mě k smrti. V těch dnech jsem tě nemohl dostat pod kontrolu. Když ztratím vědomí, nejsi doma. Když se probudím, už jsi obvykle pryč. To bylo poprvé, co jsem tě viděl a …“ Přetře si pusu a odvrátí pohled.

Srdce mi bije tak rychle. Nevím, co dělat nebo co říct. Mezi námi se natahuje napětí, ne to dobrého, a bolí to být s tím v kontaktu.

Jeho hlas se ztlumí, zatímco si tisknu dlaně na horké slzy. „Nemám žádné právo říkat ti, ať přestaneš. To není to, co se snažím říct, ale aby tohle uspořádání fungovalo, musíš znát svůj limit. Tohle, šukání s chlapy v motelech, neodpovídá mým požadavkům a…“ opět se zadrhne na slovech „šukání … dvou chlapů. To musí skončit. Co kdyby ti ublížili?“

Zavřu oči a slzy se vyhrnou. „Nepamatuju si je.“

„Byla jsi opilá,“ uvědomí si a jeho rysy potemní. „Co je po tomhle? Orgie? Sexuální ponížení?“

„Přestaň.“ Otírám si oči a ošívám se nad těmi představami.

„Na co myslíš?“ zamumlá.

Nemůžu to udělat znovu. „Přestanu, ne se sexem, ale s motely, se zprávami cizím lidem, Craiglistem“-

„Craiglistem?!“ zakřičí. „Co to, kurva, Lily? Víš, kdo se snaží získat sex na těchhle věcech? Sexuální obtěžovatelé dětí a úchylové, to ani nemluvím o tom, že je to zkurveně ilegální.“

„Nepoužila jsem to!“ zakřičím zpátky, moje tváře hoří. „Jen jsem se dívala.“

Zvedne ruce, zhluboka meditativně se nadechne a stočí je do pěstí. „Měla jsi pocit, jako bys se mnou nemohla mluvit?“

Nikdy jsem neměla problém svěřit se Lo. To je to, v čem jsme oba dobří, ale obrátit se k anonymnímu sexu se zdálo jako přirozený vývoj, jakmile se naše dynamika začala posouvat. „Věci se změnily.“ Zamumlám tak tiše, že si myslím, že mu ta slova unikla.

Když se neptá, co jsem říkala, tuším, že slyšel. „Vím, že umím být královský kretén. Ale miluju tě. Jsi moje nejlepší kamarádka a jediný člověk, kterému jsem kdy řekl, že mám problém. Nezáleží na tom, jestli jsme ve zkurveném falešném vztahu. Měli bychom spolu mluvit. Přijď za mnou, než se zcvokneš, okay?“

Otřu poslední slzu a popotáhnu. „Jak se má Cassie?“

„Nebyla v bytě celé dny, Lily,“ řekne, připomene mi všechen ten čas, který jsem ztratila v zamlženém stavu.

„Co se stalo?“ Můj hrudník se odlehčí a já nenávidím, že mě těší jeho samota.

„Je tu dívka, která vyběhla z mého bytu.“ Odmlčí se. „Vypadala jako netopýr z pekla. Sotva si učesala vlasy, pro ni nic neobvyklého“- pokrčí rameny - „ale zdála se naštvaná a jediný rozdíl v našem vztahu byla tato nová blondýnka na barové stoličce. Tak jsem ji pustil k vodě, usoudil jsem, že to možná vyřeší problém nebo dva.“ Čeká a nakloní ke mně hlavu, zatímco zpracovávám, co právě řekl.

Můj hrudník se rozšíří.

„Bylo to tak?“ zeptá se.

Měla bych být lepší člověk a říct ne, nechat ho, aby měl normální život s nádhernou blonďatou sexbombou. Ale nikdy jsem nebyla dobrá v kousku ctnosti. „Možná.“

Opravdu se usměje a položí mi ruku na krk. Políbí mě na čelo předtím, než můžu zformovat myšlenky, a když se odtáhne, jeho rty se otřou o mé ucho. „Jsem tu pro tebe. Vždycky.“

Zhluboka se nadechnu, jeho slova dostatečná na to, aby mě nasměrovala na kliniku s hlavou vzpřímenou a rameny dozadu. Budu okay. Ať se stane cokoli, přinejmenším Lo zůstane po mém boku.

* * *

Po zdravotní klinice si Lo u barového pultu mixuje pití, zatímco já si dělám plány na učení kvůli blížící se zkoušce, přičemž otevřu notebook a rozprostřu na baru své poznámky. Jakmile najdu dva týdny opomíjené cvičné problémy z ekonomiky, uvědomím si, jak moc pozadu opravdu jsem.

Je tu světlá stránka. Jsem čistá. Bez nemocí a komplikovaných rozhodnutí. Jako rehabilitace nebo kliniky na potraty. Přidusila jsem Lo k smrti, když se ten test vrátil, zatímco jsem z něj objímala život, když jsem plakala úlevou. Nevím, co bych dělala, kdyby neznal mé tajemství -kdybych s vědomím svého problému byla sama.

Dlouho předtím, než jsme začali s naším falešným vztahem, při každé příležitosti jsem pomáhala skrýt Loovu závislost. Pašovala jsem ho do jedné z ložnic pro hosty na Villanově, dokud se nevyspal z kocoviny. Kopala jsem lahve Jima Beama a Marker´s Mark (pozn. whisky) pod jeho postel, před pokojskou číhající kolem a jeho otcem prozkoumávajícím vznešenost synových věcí.

Tenkrát lhal mým sestrám o mých plánech na víkend. Většina byla strávena na párty pořádanými děcky ze státních škol. Píchání kluků z jiných škol pomohlo zmenšit drby o mně na Daltonu. Byla jsem při výběru vypočítavá.

Pak jednoho chladného večera v říjnu jsem prolezla Loovým oknem. S Jonathanem Hale na konferenci v New Yorku jsem mohla použít dveře, ale od té doby co jsem sledovala Dawsonův svět (pozn. v originále Dawson´s Creek) jsem věřila, že je jen jeden způsob, jak správně vejít.

Bylo mi sedmnáct a byla jsem se šmouhami od slz a právě jsem měla sex. Lo seděl na podlaze z tvrdého dřeva, telefon v jedné dlani a sklenička Glencairn whisky v druhé. Vyskočil na nohy hned jak uviděl moje zacuchané vlasy a rozmazanou řasenku.

„Kdo to byl? Ublížil ti?!“ Lo zuřivě skenoval moje tělo, hledal zranění.

„Ne,“ řekla jsem s úšklebkem. „Neudělal … není to on.“

Zatímco jsem nechala Lo zmateného, šla jsem k jeho psacímu stolu a zvedla láhev Marker´s Mark. Popadl ji z mé ruky, než jsem mohla i jen sejmout víčko. „To je moje,“ řekl.

„Takže teď se nedělíš?“

„Nikdy jsem to nedělal.“

Třela jsem si paže, cítila jsem se prázdně a byla mi zima. Dál na mě zíral, jako by mě jeho neodbytný pohled mohl otevřít. Hádám, že něco na ten způsob udělal.

„Ta párty byla pěkně chabá,“ zamumlala jsem tiše.

„Zřejmě dost na to, aby tě rozplakala,“ řekl Lo hořce. Cuknul sebou při zvuku svého vlastního hlasu a napil se z láhve. Pak popošel vpřed, oči změklé, když si třel pusu. „Víš, že mi můžeš říct cokoli, Lil. Nikam nepůjdu.“

Lo tou dobou věděl většinu mých špinavých tajemství. Sex. Porno. Neustálá sebeláska. Ale říct mu o tomhle byla nejtěžší část našeho přátelství. Připadalo mi to jako vstup do něčeho nepřirozeného.

Klesla jsem na matraci, zatímco Lo stál a držel flašku za jako z vosku červený krk, přičemž čekal, až začnu.

„Bylo to fajn. Sex byl fajn.“

Lo si utrpením promnul spánek. „Lily, ven s tím, kurva. Doháníš mě k šílenství.“

Zírala jsem dolů na podlahová prkna, neschopná se setkat s jeho očima, a řekla jsem: „Potom jsem si myslela, že to bude stejné. Ale když jsem si brala svoje oblečení, zastavil mě.“

Vzhlédla jsem a Loovy lícní kosti vypadaly jako ostré sklo. Rychle jsem pokračovala, než mě zastaví hromadou vulgarit. „Neublížil mi. Jen se mě zeptal na otázku.“

Povrchně jsem se nadechla a v rukou kroutila spodní částí trička. Pak jsem otevřela pusu a snažila se předložit zbytek, přičemž jsem lapala po vzduchu.

„Mám hádat?“ zeptal se Lo. Jeho hruď se zvedala a klesala uspěchanými obavami. Než jsem mohla odpovědět, přecházel pokoj na délku a chrlil ven otázky. „Byla jsi panna? Děláš to často? Chceš to dělat znovu?“ Přestal a projel si třesoucí rukou vlasy. „Co do pekla se tě zeptal?!“

„Chceš ošukat mého kamaráda?“ řekla jsem sotva šeptem.

Lo upustil láhev a ta přistála v hlasitém thunk na podlahu z tvrdého dřeva.

„Myslela jsem, že to bude sranda. Odešel a jeho kamarád přišel. A to bylo to …“ Můj spodní ret se třásl, když mi hanba vklínila do srdce praklinu. „Lo,“ dusila jsem se jeho jménem. „Co je se mnou špatně?“

Přišel blíž a sklonil se na mou výšku na posteli. Opatrně uchopil zadní část mé hlavy, jeho prsty propletené v mých hnědých loknách. Jeho hluboké jantarové oči naplnily moje. „Nic s tebou není špatně,“ řekl. Dal si mou hlavu do ohbí ramene, jeho ruka mě obklopila v utěšujícím sevření a chvíli mě držel.

Když se odtáhl, sčísnul mi vlasy za ucho a zeptal se: „Bojíš se, že se zraníš?“

„Někdy. Ale to mě nezastaví.“ Mrkáním jsem zahnala slzy. „Myslíš … myslíš, že jsem jako ty?“

Předtím jsme nikdy otevřeně nepřiznali jeho závislost na alkoholu nebo to jak užívá víc pití, než kterýkoli průměrný dospívající kluk.

Pomalu prstem přejel po liniích na mé dlani, než ztrápenýma očima vzhlédl ke mně. Jeden polibek na hlavu a pak se narovnal. Napjatým hlasem řekl: „Nedávno jsem našel svou starou edici Amazing Spider-Mana. Měli bychom si udělat čtecí maraton.“ Napjatě jsem ho sledovala, jak jde k cedrové bedně a odepíná mosazné zámky.

Tu noc mi nikdy pravdivě neodpověděl.

Ale stejně jsem to pochopila.

To bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že nejsem jen další promiskuitní holka na škole. Neměla jsem sex jen pro zábavu, nebo protože mě nutil cítit se mocně. Měla jsem ráda ten vrchol, ten spěch a jak se zdálo, že to vyplní prázdnotu, která ve mně pořád roste.