W:VT - 12. kapitola

Překlad: Aileen

Scarlett

Na Penninu radu si koupím mobil na jednorázové použití, takže mě nebude moct vysledovat. Dost mě znepokojuje, kolik toho o tom ví, ale jsem příliš zoufalá na to, abych to dál zkoumala. Jestli to bude fungovat a on mě pak na dobro nechá pak je to to jediné, na čem mi záleží. Jak málo znám svou kamarádku, je momentálně ten nejmenší problém.

Sedím v autě před svým domem, když se rozhodnu zavolat. Už dvacet minut se tu snažím sebrat odvahu. Jaký asi bude.  Na živobytí si vydělává tak, že vydírá jiné - a bůh ví co dalšího. Zabil už někoho? Je to… zabiják?

Zhluboka se nadechnu a zmáčknu volat. Zvedne to po čtvrtém zazvonění.

„Haló?“

„Ahoj,“ pozdravím.

Srdce mi bije jako o závod a taky se snažím potlačit smích, jelikož se směji pokaždé, když jsem nervózní. Jsem teď tak trochu podělaná, protože s těmihle věcmi nemám vůbec zkušenosti. Ani nevím, co mám říct. Jak mám začít? Tohle není jako objednávání pizzy. "Čau, potřebuji, abys vystrašil mého ex, tak aby se ode mě držel, co nejdál?"

„Tvé číslo mi dal přítel, který tvrdí, že byste mi možná mohl pomoci.“

Mám pisklavý hlásek z toho, jak jsem nervózní. Ruce se mi třesou tolik, že mám strach, že upustím mobil. Pro větší stabilitu se opřu o dveře.

„Uh-huh.“

Čekám, že řeknu něco víc. Neřekne.

„Um, p-potřebuji, abyste se o něco postaral.“

„O něco nebo o někoho?“

„O někoho,“ vydechnu.  Zavřu oči a projedu si vlasy rukou. Co to dělám? Nemůžu to udělat. Ale nemyslím si, že mám na výběr. Soustředím se na volant a odtrhnu se od emocí.

„Co přesně chcete?“

Na to existuje seznam? V hlavě mám vymeteno. Promnu si čelo, snažíc se něco vymyslet. Nevím, co chci. Jsem naštvaná na Penny za to, že mě nevarovala, že svou objednávku budu muset upřesnit.

„Můj ex mě vydírá. Je to otec mého syna a chce prachy. Ale vím, že i když mu je dám tak se opět vrátí. M-myslím, že ho chci vystrašit. Nechci mu ublížit, jen abyste mu pohrozil.“ Můj hlas přejde v kvikot.

„Myslíte, že mu mám pohrozit?“ Posmívá se. „Dámo, v téhle věci není prostor pro myšlení. Buď to víte, nebo ne.“

„Chci, aby zmizel z mého života.“ Řeknu a s přesvědčením v hlase. Nevím, odkud ta síla přišla, ale je tu. Na druhé straně je ticho.

„Víte, kde je kamionová zastávka u Menzies Creek?“

„Ano,“ odpovím. Nevím, kde to je, ale jsem si jistá, že to najdu.

„Sejdeme se tam za hodinu. Budu o něm potřebovat víc detailů, současnou fotku a deset tisíc v hotovosti.“

Zavěsí dřív, než mám šanci cokoli říct. Položím telefon a soustředím se na svůj dech.

Do háje, co jsem to právě udělala? Co když mu ublíží? Bože, co když ho zabijí? Jak s tím budu moct žít?

Už toho lituji a to to ještě ani nezačalo.