TYL - 13. kapitola

Překlad: Verča

PROCHÁZKA      k Jettovo drahému sousedství byla dlouhá, ale dala mi dost času, abych pochopila, co se právě stalo. V době, kdy jsem dorazila k bytu, slunce bylo už dávno pryč a má mysl se usadila, když jsem přijala, že osud rozhodl za mě, což znamenalo, že toto je můj poslední den s Jettem.

Pozdravila jsem vrátného v hale a vyjela výtahem do Jettova bytu, pohledem jsem se vyhýbala zrcadlům. Nemohla jsem snést pohled na sebe, protože mi moje podobizna připomněla, že brzy už nebudu Brooke. Vytáhla jsem klíče z mé kabelky a vešla dovnitř. Po bůhví kolikáté jsem přemýšlela, jak by Jett reagoval, kdyby věděl, že je jeho otec stále naživu a že byl hrozbou. Věřil by mi?

Pociťovala jsem únavu, když jsem otevřela dveře, očekávala jsem, že budu doma sama, protože Jett trávil hodně času v poslední době v kanceláři, dokud jsem neviděla rozsvícená světla.

„Kde jsi byla?“ Jett stál ve dveřích, ruce pohřbené v kapsách, tvářil se zamračeně.

„Byla jsem na kávě se Sylvií.“ Vyhnula jsem se jeho pohledu, když jsem si zouvala své podpatky. „Holčičí řeči. Znáš Sylvii. Nemohla se dočkat, až mi řekne všechno o jejím vztahu s Kennym a o její nové pracovní nabídce, takže jsem s ní byla o trochu déle, než jsem očekávala.“

Zadívala jsem se na něj a okamžitě si všimla tmavých kruhů pod jeho očima a jemné vrásky na čele. Stejně jako on jsem si ho přála obejmout, ale nemohla jsem, bála jsem se, že bych se rozbrečela.

Změň téma. Nemysli na zítřek. Ještě není.

„Jak šla tvoje pracovní schůzka?“ Zeptala jsem se. „Nečekala jsem, že se vrátíš tak brzy.“

„Byla odložena.“ Zaváhal. „Nate se s námi rozhodl na chvíli zůstat, aby mi pomohl projít nějaké dokumenty. Pokud budeme mít štěstí, nebudeme muset prodat podíly společnosti. Jakmile bude vše vyřešeno, doufám, že na tebe budu mít více času.“ Přešel ke mně, objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

Mé srdce se cítilo, jako kdyby bylo trhané na kusy. Oči jsem měla sklopené k zemi a hlavu opřenou o jeho hruď. Připomínka, že chce se mnou trávit více času, pro mě byla příliš bolestivá.

„Dnes jsem myslel jen na tebe. Nahou. V mé posteli. Chybí mi to. Chybíš mi. Je to kurva bláznivé,“ zašeptal a políbil mě na krk.

„Jsem vděčný, že tu můj bratr zůstal, protože to dělá věci mnohem jednodušší. Těším se až s tebou strávím více času.“

Nemohla jsem si pomoct. Slzy se začaly valit dolů po mých tvářích. Zabořila jsem svou tvář do jeho hrudi v naději, že je neviděl. Konečky prstů mi přejel přes krk. Slyšet zvuk jeho hlasu a stálý rytmus jeho dechu, cítit jeho vůni a teplo jeho těla, to bylo prostě příliš. Nemohla jsem to vydržet. Připomněla jsem si, že mi zbývá něco okolo šestnácti hodin; náš čas spolu už vyprchává. Polkla jsem, jak jsem se chtěla zbavit žluči v krku. Cítila jsem první vlnu vzlyku vlnící se přes mou hruď. Pokud by to slyšel, rozpadla bych se. Nemohla jsem to dovolit, a tak jsem ustoupila a rychle se odvrátila a mířila přímo do koupelny a zamkla za sebou dveře. Jeho kroky jsem slyšela hned. O chvíli později zaklepal.

„Brooke?“ Jeho tón překypoval starostmi. „Jsi v pořádku?“

Srdce mi tvrdě a bolestně bušilo. Otřela jsem si slzy z tváře do rukávu a pomalu se nadechla, abych se uklidnila.

„Jsem v pořádku.“

„Řekl jsem něco špatně? Nechtěl jsem tě rozrušit.“
Jak jsem mu mohla říct ano?

„Ne. To já.“ Nadechla jsem se a zatajila dech, když se můj tep opět zvýšil. „Jsem unavená, přecitlivělá a trochu nemocná. To mé hormony, ale je to normální.“
Tato část byla pravda. To mi řekl můj gynekolog, když jsem k němu šla, aby potvrdil mé těhotenství po návratu z Itálie.

„Chceš něco? Třeba večeři? Objednám ji.“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou, i když mě nemohl vidět. „Nebudu to schopna udržet.“

Bože, bylo tak těžké předstírat, ale bylo mnohem jednodušší lhát za zavřenými dveřmi. Nikdy bych ho nenechala vidět, jak rozbitá jsem.

„Jdu se vykoupat a půjdu si lehnout.“ Odmlčela jsem se, čekajíc na jeho odpověď. Když nepřišla, pokračovala jsem, „Neboj se o mě. Jen mi dej trochu času o samotě, Jette. Byl to dlouhý den.“
Mlčel, ale věděla jsem, že tam je. Oddělovalo nás jen několik centimetrů, a přesto jsem měla pocit, že to bylo mnohem více. Možná mě nezná tak dobře, ale byl odborníkem na řeč těla. Pokud bych otevřela dveře, obávám se, že bych mu to přiznala. Musela jsem zůstat silná, pro sebe, pro něj, kvůli našemu dítěti.

„Brooke.“ Jeho hlas byl jako hedvábí mazlící mé smysly.

„Jo?“ Zadržela jsem dech.

Ostře se nadechla. „Vím, že jsem tě, vlastně nás poslední dobou zanedbával.“ Přejel rukou přes dveře. Nebo se o ně možná opíral. Nemohla jsem to říct, ale představovala jsem si ho, jak tam stojí, něco cítí, něco znepokojujícího a mé srdce se zlomilo o trochu víc. „Je mi líto, že jsem s tebou netrávil tolik času jako obvykle. Jen jsem nechtěl, abych tě stresoval svými problémy.“
Mé oči znovu zvlhly. Chtěla jsem ho ujistit, že jsem to chápala, protože jsem věděla, že pro něj ztráta otce byla tvrdá. Místo toho jsem ale řekla: „Nemusíš mi to vysvětlovat.“

„Pojďme zítra na po práci na večeři. Zarezervuju nám stůl, kdekoli budeš chtít. Ty vybíráš.“

Příliš pozdě.

Zítra večer budu v Oregonu a Jett na mě bude čekat, přemýšlet kde jsem. Nejdřív mi zavolá, pak Sylvii, poté se jeho starost o mě zvětší. Jak dlouho bude muset čekat, než vyhlásí pátrání? Nebo najme Kennyho aby mě znovu našel? Pravděpodobně, ale tentokrát nemám žádné kreditní karty. Slzy mi stékaly po tvářích. Budoucnost bez něj bude prázdná a deprimující.

„Bejby?“ Řekl Jett, vytrhávající mě z mých depresivních myšlenek. Jeho tón byl prosící a já si uvědomila, že si mé mlčení vyložil nesprávně. „Chci to udělat pro tebe. Možná tento víkend. Žádné telefony. Žádná práce. Jen ty a já, bílá pláž a dobré jídlo.“

„Milovala bych to.“ Hořce jsem se usmála. Nyní nastal čas, abych mu řekla všechno, k čemu v budoucnu nedostanu šanci. Myslela jsem na jednu věc, co bych mu mohla říct, aniž by získal podezření. „Nemohla jsem si přát lepšího přítele než tebe, Jette. Děkuji za to, že jsi tu vždycky pro mě a miluješ mě takovou, jaká jsem.“

Díky za všechno.

Přešla jsem k obrovské rohové vaně a zapnula studenou vodu a vysvlékla se z mých šatů.

„Budu ve své kanceláři,“ řekl tiše Jett. „Zavolej, když budeš něco potřebovat.“

Počkala jsem, až odejde. Teprve když jsem si byla naprosto jistá, že je pryč, vstoupila jsem do ledové vody, i když jsem si byla jistá, že ani chlad neotupí bolest. Lehla jsem si do vany plné vody a nechala stékat slzy po mých tvářích.