W:VT - 9. kapitola

Překlad: Aileen

Ryder

„Díky,“ poděkuje a vezme si ode mě hrnek kafe. Našpulí rty, zadívá se jinam a v očích se jí zračí, že je naprosto ztracena ve svých myšlenkách.

„Jsi v pohodě?“ zeptám se.

„Jo.“ Usměje se - nuceně -, ale uhne očima: něco přede mnou tají. Cítím se blbě za to, že jsem hned podezřívavý. Ani si nedokážu představit, jaké to pro ni musí být, když musí řešit tu sračku s Tonym a zároveň nebýt s Jakem.

„Chceš si o tom promluvit?“ Nechci na ni tlačit.

„Ani ne.“ Zaváhá a pak se ke mně obrátí čelem. „Chci, abys mě přiměl na všechno zapomenout. Dokážeš to?“

Položím svůj hrnek a vlezu do postele. Kousne se do rtu, zatímco mi bezostyšně zírá na hrudník, když vklouznu pod přikrývky.

„Tohle,“ poukážu na svou nahotu se zvednutým obočím. „To je celé tvoje, můžeš si s tím dělat, co jen chceš.“

„Si blbej.“ Sklátí se v záchvatu smíchu.

Čekám, než ji to přejde a jakmile odloží svůj šálek na noční stolek, obejmu ji okolo pasu. Posadím si ji do klína. Vykřikne, jak ji překvapím, a nehty mi zatne do ramenou.

Povzdechnu si. Je tak zkurveně sexy a navíc mi sedí nahá v klíně. Mohl bych být šťastnější? Roztáhne nohy a obkročí mě. Kloužu prsty po její holé noze. Zúžím oči, když zasténá.

„Jsem rád, že jsi tady,“ zašeptám.

Podívá se na mýho tvrdýho ptáka, který se jí tlačí ke stehnu. „To vidím.“

„Ne, není to jen o tom. Jsem rád, že jsi se mnou.“

Trochu zápasím se slovy, protože tyhle sentimentální věci mi zrovna nejdou. Nezávazný sex? Snadný. Otevřít své srdce a riskovat že se zraněním? No, to už moc ne…

„Taky jsem ráda, že jsem tady,“ řekne.

V jejích očích zachytím smutek. Objeví se tam sice jen na vteřinku, ale pro mě je to dost na to, abych pochopil, že v té její hlavě se něco děje. Je tu toho víc než mi už vím? Nevím proč, ale bojím se o ni. Její úzkost přechází na mě a já jsem odhodlaný jí ji zbavit.

Ale než se jí můžu na cokoliv zeptat, sleze mi z klína a vtáhne mi penis do úst. Zasténám z toho pocitu jejích rtů okolo mé délky. Vím, že je to trik, jak mě rozptýlit, ale nejsem schopen to zastavit.

Bere si mě hluboko - což je, vzhledem k mé velikosti, impozantní. Všechny myšlenky na to dostat se jí do hlavy zmizely, když pohybuje ústy nahoru a dolu. Nejsem schopný souvisle myslet, když mi tohle dělá.

„Svaté,“ zamumlám. Ani… nemůžu…

Rukou jí zajedu do vlasů a prohrábnu ty husté, tmavé prameny předtím než je sevřu v pěst a nutím jí tak, aby ze mě pojala víc. Uculí se na mě, oči jí jiskří, jak svým jazykem obkrouží mou špičku.

Dráždí mě a já to miluji.

Má krásnou prdelku. Způsob, jakým ji zvedá a přitom zpracovává mýho ptáka, mě nutí chtít do ní zajet velmi hluboko. Zastavím ji a začnu se plazit na konec postele. Pozoruje mě se zvednutým obočím, není pochyb, že přemýšlí o tom, co to sakra dělám.

Který chlap by se dobrovolně vzdal kuřby?

Jakýkoli, který by právě teď uviděl ten nádherný zadek.

Kleknu si za ni a svými prsty jemně přejedu přes její vchod. Zasténá a trhne sebou. Pevně ji chytnu a prstem vjedu dovnitř. Penis mi tepe a prosí, aby do ní mohl zajet. Je mokrá a díky tomu do ní můžu snáze vnikat.

Natáhnu se za sebe a popadnu kondom. Nasadím si ho, jednou paží ji pevně obejmu a nadzvednu tu překrásnou prdelku výš. Zalapá po dechu, když vklouznu do její kundičky.

„Nemůžeš se tady jen tak procházet a neočekávat, že nebudu reagovat.“ Mám zdrsnělý hlas a sténám, jak svým ptákem vnikám hluboko do její těsné kočičky. „Ty mě ničíš,” zalapám po dechu, když přirazí proti mně. „Si neuvěřitelná.“

Prohne záda a vykřikne.  Mé tělo po ní bolestně touží. Chci cítit každou její část.

„Rychleji,“ zašeptá.

Chytím ji za boky a přirazím tvrději. Zasténá a vyčerpaně se zhroutí na postel. Zazubím se, lehnu si vedle ní a přitáhnu si ji do náruče.

„To bylo… nečekané,“ řeknu s úšklebkem na tváři.

Vzdychá, jak jí zasypávám krk polibky. Tulí se ke mně. „Mhm,“ souhlasí. „Někdy je neočekávané dobré.“

***

„Co máš na dnešek v plánu?“ Vyjdu ze sprchy a čekám na odpověď. Nic. „Scar?“ S ručníkem omotaným okolo pasu vejdu do pokoje. Je prázdný. Není po ní ani stopy až na malý vzkaz, který leží na neustlané posteli.

Zvednu ho a čtu.

Promiň, něco se stalo v práci. Promluvíme si později xx

Přečtu si to ještě několikrát, než to odhodím. Proč mi to nemohla říct? Kolik námahy by jí to stálo přejít ty tři metry do koupelny a oznámit mi to?

Snažím se ignorovat nepříjemný pocit, který se mi usazuje v žaludku, když si oblékám šortky a triko. Vezmu telefon a napíšu jí.

Já: Všechno v pohodě?

Ona: Jo. Zapomněla jsem na schůzku, to je vše. Zavolám ti pozdějc. Měj se hezky xx

Popadnu sportovní tašku a opustím místnost. Stále nejsem přesvědčen, že je v pohodě, ale já už jdu taky pozdě. Ať už se s ní děje cokoli, bude to muset počkat.

***

Jakmile dojedu do klubu, jsem předvolán do kanceláře Ricka Masona. Je mi jasné, o co jde - malá výměna názoru s Cally. Mé očekávání je takové, že mě vyhodí a ztratím polovinu sponzorů. Z toho by Matt dostal infarkt.

Nikdy předtím jsem se s Rickem nesetkal, ale vím, že je výkonným ředitelem tohoto klubu, prezidentem mého největšího sponzora a předseda Juniorské Tenisové Asociace.

Jinými slovy, musím uctívat jeho zadek.

Už mám připravenou omluvu, ale nic z toho mě nemrzí. Nemám trpělivost či chuť učit nějakého spratka typu já-vím-všechno tomu jak vyhrát přičemž mě ve skutečnosti vůbec neposlouchají - a ano, vidím v tom tu ironii,

Ale taky ještě nejsem připraven na to, abych se vrátil do Londýna - ne, dokud nevyřeším tu věc se Scarlett a dokud nepřijdu na to co se s ní sakra děje.

„Posaď se, Rydere.“

Posadím se a čekám, až spustí haldu zasraných keců.

„Vyrozuměl jsem, že jste byl trenérem Cally Harmerové.“ Nečeká na mé potvrzení. „Právě jsem mluvil s jejím otcem. Zřejmě dala dost jasně najevo svou nelibost k vám a vašim vyučujícím metodám. Jste vůbec obeznámen s její kariérou?“ Sedne si zpět na židli a vyčkává, až něco řeknu.

Pokrčím rameny. Vím toho dost: zhýčkané, bohaté děcko s mírným tenisovým talentem a tatíček na zavolání.

„Je to mladá talentovaná dívka, ale pracovat sní je zpropadená noční můra.“

Zasměji se a promnu si čelist. Rick je obrazem profesionality a v kombinaci s jeho slušňáctvím, je vtipné od něj slyšet něco takového.

A zřejmě to znamená, že mě nevyhodí, jak jsem předpokládal.

„Callyin otec si myslí, že se od tebe může hodně naučit. Chtějí, abys ji příští dva týdny trénoval na plný úvazek. Jackson Harmer nám věnoval za minulý rok přes deset milionů dolarů, takže chápeš, že mu chci co nejdříve vyhovět.“

 Ah, Jackson Harmer. To vysvětluje některé z postojů toho dítěte. Nikdy jsem toho chlapa napotkal, ale je to jeden z největších obhájců týhle země. Ten chlap zničil každého právníka, který se proti němu kdy postavil. Klidně by obětoval svou vlastní rodinu, kdyby to znamenalo, že ten případ vyhraje.

„Trénovat ji?“ Zopakuji, konečně mi ta slova dojdou. „Bez urážky, Ricku, ale já nejsem trenér. Jsem hráč. A i kdybych byl, nemyslím si, že bych s ní zvládnul každý den - natož dva týdny.“

Rick se pousměje. „Rydere, chci, abys o tom přemýšlel předtím, než mi dáš odpověď. Nechtěl by sis o tom promluvit s Mattem? Nemusím ti připomínat, že mnoho tvých sponzorů je znepokojeno tvým nedávným chováním.“

Vstanu a pousměji se. Nesnáším, když mi někdo vyhrožuje a tohle mi dost zní jako ultimátum: buď budu učit toho spratka, nebo ztratím své sponzory. „Budu to mít na paměti, Ricku. Teď pokud ti to nevadí, už jdu pozdě.“

***

Matt to přijme hned po druhé zazvonění. „Rydere,“ řekne. Zní to pobaveně a mně je hned jasné, že to ví.

„To si ze mě děláš kurva srandu,“ zaprotestuji. „Ta holka je nekontrolovatelná.“ Jsem víc než naštvaný a jde to znát na tónu mého hlasu.

„Vím, jak se cítíš, Rydere.“

Zamračím se na telefon, jelikož neoceňuji jeho pobavení.

„Ale musíš to udělat. Bez debat,“ dodá. „Mimochodem, jak jde uzdravování?“

„Fajn,“ zaskřípu zuby. Každý den se cítím víc jako mé staré já a už mě to tolik nebolí. Ne, že bych mu to řekl.

„Dobře. Plánuji schůzku se specialistou, ok?“

„Cokoli chceš,“ zamumlám a mnu si čelo. „Podívej, musím jít. Mám zpoždění.“

„To je změna,“ směje se.

Stále se mračím, když zavěsím a strčím telefon do tašky. Procházím chodbami klubu ke kurtu tři. Nemám páru, jestli se Cally dneska vůbec ukáže. Pokud jo tak to nebude bez boje.

 Aspoň že vzájemný odpor k tomu druhému, je oboustranný.

***

Nemůžu si pomoct, ale mou náladu zhorší už jen to, jak ji uvidím, když s úšklebkem na tváři vejdu na kurt, má ruce v bok a mračí se na mě. Možná si zlepším tím, že z jejího malého perfektního života udělám něco méně perfektního.  Vsadím se, že jí táta nikdy neprotiřečil.

Takhle se asi cítí Matt, když se věci poserou mou vinnou.

„Doufala jsem, že se neukážeš,“ zareptá.              

Odfrknu si, zatímco se vyhýbá očnímu kontaktu.

„Víš, můžeme jen předstírat, že mě učíš. Nikdo nemusí vědět, že ne.“

Zasměji se, protože vím, že to myslí vážně. „Dobrý pokus, ale pochybuji, že to bude fungovat.“ Kývnu směrem ke stropu, kde jsou zavěšené kamery. „Si myslíš, že jsou tu jen jako dekorace?“

Zúží oči a znovu se zamračí. Špičkou svých běžeckých bot kopne do podlahy. „Dobře,“ řekne ledově. „Existuje mnoho míst, kde bych byla mnohem raději než být teď tady s tebou. Například u zubaře se zubním kanálkem. Nebo jít na cytologii s rakovinou děložního čípku.“

„No, ten pocit je vzájemný.“

„Jo? Myslím, že si budeš muset zajít na cytologii, kvůli své obří vagíně,“ odfrkne si.

Směji se, protože to je vše, na co se zmůžu. Tahle holka fakt nemá zábrany.

I přesto, že touto situací nejsem nadšen, musím to alespoň zkusit a pamatovat si, že já jsem tady ten dospělý. Vím, že musím udělat to nejlepší. Oba dva, Rick i Matt, mají pravdu: Nemůžu si dovolit nasrat své sponzory. Zvlášť když nevím, jak si stojí má kariéra.

„Hele, neměl jsem ti říkat, to co jsem ti řekl a omlouvám se. Můžeme začít znovu? Oba dva jsme tu zaseklý, takže se ode mě můžeš aspoň něco naučit.“

Otevře pusu a já čekám, že zase něco odsekne, ale pak ji zavře a přikývne. „Fajn. No, tak mě něco nauč.“

Tak jo.

„Pojďme zapracovat na tvém odpalu. Je to tvé nejslabší místo.“

Znovu otevře pusu a já se zasměji.

„Věř mi, zlato. Když se mně podařilo najít tvou slabinu, tak tvým soupeřům taky.“ Pokrčím rameny jako bych se nestaral. „Jestli nechceš být nejlepší, tak neposlouchej.“

Přejde k základní čáře a zírá na mě. „Tak budeš mě učit nebo co?“

Uchechtnu se a jdu k ní.

Kupodivu na mě její hrubá a neomalená osobnost zapůsobila. Urazila mě tolikrát, že jsem to už přestal počítat, neposlouchá a vždycky chce mít pravdu, ale ve skutečnosti ji mám rád.

Ne, že bych jí to kdy pověděl.