TC - 32. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Vidím do tebe

Přijdu k ní a odstrčím tomu blbečkovi ruku z jejího boku. Pak Charlie vezmu prázdnou sklenici. „Co si myslíš, že děláš?“ zeptám se jí.

„Nic nedělám,“ zamumlá.

Otočím se ke klukovi vedle ní. „Proč ji tak naléváš? Je opilá.“

Kluk couvne, ale jeho kámoši ho strčí ke mně. Podívá se na ně a vzpomene si, že nás sledují, tak se na mě zamračí s novou sebedůvěrou. „Co je? Jsi její přítel, nebo co?“

Blue na Charlie zakřičí: „Kolik jsi toho vypila?“

Charlie zamumlá něco o Arnoldovi Schwarzeneggerovi.

„Byla jsi pryč jen 10 minut,“ dodá Blue.

Kluk mě strčí do ramene. „Slyšel jsi mě? Řekl jsem, co –“

„Slyšel jsem tě. Dělej si jen starosti o to, jak se, sakra, dostaneš od mé holky.“ Blue mě dloubne do ramene.

„Jo,“ přidá se Blue, který stojí teď za mnou. „Sakra, vypadni odtud.“

Kluk zvedne ruce. „Vůbec nic se nestalo. Asi tady jde o nějakou trojku, tak si to vyřešte.“ Začne odcházet, ale dodá: „I tak je hnusná.“

Chci ho chytit, ale ještě předtím dopadne na zem. Blue stojí nad ním a v tváři se mu odráží nedaleké plameny. Otevřu pusu. Blue váží asi 12 kg, ale asi ví, jak toho využít, když je nasraný.

Chytnu Charlie za ruku a stáhnu ji dozadu, když se Blue skloní a chytne kluka za tričko. Trhne s ním a jejich tváře jsou jen kousek od sebe. Pak mu Blue něco tiše řekne. Kluk vytřeští oči a couvá, než vstane. Blue cukne rukou, pustí ho a kluk i s kamarády vypadne.

Blue. Je. Sakra. Zkurvysyn.

I když jsem chtěl debila sejmout sám, byl jsem na Blua pyšný jako rodič při absolvování na své dítě.

Položím mu ruku na rameno a snažím se z něj dostat ten šílený pohled. Setřese to ze sebe, ujistí se, že je Charlie v pořádku a pak zmizí na parket. Nejsem si jistý, co to do něj vjelo, ale vím, že se mi to líbilo.

Pak se podívám na Charlie. Sotva stojí a líně se na mě kření. Měl bych být rád, že je ožralá. Vím, že bude jinak usuzovat a dělat věci, které by neudělala. Ale dokážu myslet jen na to, že ji musím dostat do hotelu, kde bude v bezpečí. Byl to hrozný nápad. Přijet do Vegas, aby žádala o další zkrášlování, ale měli bychom tady zůstat. Musím splnit smlouvu, ale měl bych ji nechat hřešit tradičním způsobem. To, co se stalo dnes, bylo příliš riskantní.

Ale proč? Vždyť ji máš dostávat do problémů. A ne ji před nimi zachraňovat.

Setřesu to ze sebe, když táhnu Charlie na druhou stranu. Nevím proč; prostě mám pocit, že ji musím mít pro sebe. Abych zjistil, jestli je v pořádku, i když bych si s tím neměl dělat starosti.

A nedělám si je.

Nebo ano?

Zatlačím Charlie do tmavého rohu a podívám se přes rameno, jestli nás někdo nesleduje. Pak se k ní nakloním a prostě se nadechnu. Naše dechy se mísí a cítím z ní skořici.

Zvednu ruce a položím jí je na tváře. Zahřívá mi jimi dlaně. Zavře své modré oči a usměje se.

„Charlie,“ řeknu a skloní hlavu. Políbím ji na čelo. A není to jen pusa, protože se nevzdálím a prakticky se nadechnu jejího šamponu. Zavřu oči a zašeptám: „Proč to dělá?“

„Mmm?“

Nakloním hlavu na stranu a najednou vím, na co se doopravdy ptám: proč nemůžu zůstat stejný? Narodil jsem se jako nevinné dítě. Kdy se to vše změnilo? Co mě změnilo na takového člověka, když jsem zemřel? Byla to jedna chyba za druhou? Jedno špatné rozhodnutí, které vedlo k horšímu?

Možná jsem odsouzený k tomu, abych takový byl.

Můj naprostý opak, který objímá, se pohne. Podívá se na mě a všimnu si, že má pod očima rozmazanou řasenku. Pohladím ji pod víčky, ale jen to zhorším.

„Charlie.“ Řeknu si spíš pro sebe a doufám, že nezajde příliš daleko, aby pochopila, co říkám – co cítím. „Zůstaň.“

Jen se usměje a přitiskne ke mně. Začne mi těžknout v náručí, jako kdyby usínala. Držím ji a nepřipadám si jako ten, kdo ji ničí. Připadám si jako ochránce. Ale to není pravda, že? Nejsem ten, kdo si myslí. Nejsem jako ona. Nejsem dobrý.

Ale Charlie – ta ano. Proč by si jinak jako životní cíl vybírala pomáhat ostatním, když měla takovou smůlu? A proč by jinak Chlápek nahoře měnil pravidla a poslal Valery, aby mě sledovala?

„Dante,“ řekne Charlie. Vypadá překvapeně, jako by zapomněla, kde jsme.

„Jsem tady.“

Přitisknu si ji k sobě a zvedne hlavu.

„Neopouštěj mě, dobře?“ řekne.

Dívám se jí do očí, ale nepromluvím. Nemůžu.

„Musím ti něco říct, Dante.“ Pořád je opilá, ale je v tom naléhavost. Jako by to musela říct teď, nebo nikdy. Zvedne ruce a položí mi je na tváře. Pokožka mě začne při jejím dotyku pálit.

„Myslím si, že jsi krásný.“

Usměju se, protože si myslím, že skončila. Ale položí mi dlaně přímo na srdce.

„Jsi krásný přesně tady,“ řekne.

Zavřu oči a pak vydechnu.

„Vidím v tobě dobro, Dante,“ pokračuje Charlie.

„I když ty ne, já ano. Máš dobré srdce. Víš, jak jsem na to přišla?“

Otevřu oči. Dívá se na mě, jako kdyby na světě nebylo nic jiného. Jako by celá planeta a celý lidský druh zmizel. Pomalu mě vezme za ruce a položí si je na hrudník.

„Protože to cítím tady.“ Poplácá si našima rukama na hrudník. „Vím, že jsi dobrý, Dante. Protože to cítím.“

Obejmu ji a přitisknu si její hlavu na hrudník. Nemůžu se nadechnout. Nedokážu odpovědět.

Ale pak přijdou slzy.

Brečím.

Poprvé od smrti otce mě pálí oči, slzy mi tečou po tvářích a dopadají jí do vlasů. Tohle jsem chtěl slyšet po celé dva roky, co je ze mě chodící noční můra. Ale nikdy jsem si nedovolil v to věřit. Chci být dobrý. Ale jak můžu, když vše, co dělám, a za čím stojím, je naopak? Myslel jsem si, že nedostanu druhou šanci. Ale Charlie mi ji dala. Prostě ve mně něco vidí.

A možná tím můžu být.