Wildcard - 8. kapitola

Překlad: Aileen

Scarlett

„Máš hlad?“ zeptá se, líbajíc mě.

Hlad na co? Uculím se nad svými nezbednými myšlenkami a neodpovím, ale můj žaludek to udělá za mě.

„Beru to jako ano.“ Zasměje se. „Na co máš chuť?“

„Na cokoli pokud to znamená, že neopustíme tuto místnost,“ odpovím.

Vstanu a přejdu k oknu. Z tohoto výhledu můžu vidět utábořené fotografy. Usměji se, jak se jeho ruce ovinou okolo mého pasu a přivine si mé nahé tělo k tomu svému.

„Na co máš chuť?“ Políbí mě na krk. „Teda, až na extrémní sex a oh, taky něžný.“

Podá mi menu pokojové služby a já si vyberu první položku, která na něm je. Mám hlad, ale právě teď nemůžu o jídle přemýšlet. V hlavě mi víří spousta jiných věcí.

 „Houbové rizoto,“ řeknu, podávajíc mu ho zpátky.

Přikývne, zvedne telefon a objedná. Dojdu do koupelny a vezmu si jeden z bílých nadýchaných županů, které visí na věšáku. Omotám ho okolo sebe a pevně utáhnu.

Když jsem na cestě zpět, zahlédnu svůj odraz v zrcadle. Kde on vidí krásu, tam já vidím strach a nejistotu. Mám pocit jako bych za poslední dny vůbec nespala. Věci jdou od desíti k pěti a já se bojím, jak dlouho to ještě bude trvat, než se to podělá.

„Za chvilku tu to bude, krásko.“

Jeho slova mě vytrhnou ze zamyšlení. Podívám se na něj a usměji se. Nespouští ze mě své oči, zatímco se k němu blížím.

„Co to je?“ zeptá se a chytne mě za župan.

Zasměji se, jak se snaží ho ze mě sundat. „Raději bych, kdyby poslíček neviděl můj nahý zadek. Nebo můj předek když na to přijde.“

„Nikdo kromě mě tě nesmí vidět nahou,“ ušklíbne se.

Zahihňám se a pokusím se od něj oprostit.

„Mám rád, když hraješ těžce dostupnou.“

Přeruší nás zaklepání na dveře a já nadzvednu obočí říkajíc mu tak že jsem vyhrála.

„Ještě jsme neskončili,“ varuje mě. Samolibě se usměji. Má to snad být hrozba? Protože si vážně nemůžu představit lepší způsob, jak by dnešní noc mohla pokračovat.

Odstrčím napůl nesnědený talíř rizota a vstanu. „Vadilo by ti, kdybych se šla vykoupat?“ zeptám se.

„Jen když mi dovolíš, abych se díval,“ uculí se.

Zasměji se. „Já bych ti to dovolila, ale oba moc dobře víme, co se posledně stalo.“

Zamračí se na mě. „To je dost chabá výmluva.“

Uchechtnu se a odejdu do koupelny, kde si napustím vanu. Zatímco čekám, naliji si sklenici vína z láhve, kterou Ryder objednal spolu s večeří.

„Chceš skleničku?“ zeptám se ho.

Zavrtí hlavou. „Ne, myslím, že jsem dehydratovaný z toho, jak jsem byl dneska dlouho na slunci. Přísahám, že ty další dva týdny mě zabijou.“

Otevřu lednici, popadnu láhev vody a hodím mu ji. Snadno ji chytí.

„Pij. Jaký to je?“

„Voda?“ zeptá se. Odšroubuje víčko a lokne si. „Hm, chutná to jako voda,“ uculí se.

„Ne, ty idiote. Tenisový tábor.“ Protočím očima nad jeho příšerným vtipem. On je vážně někdy takový Brit.

„"Mít rád" jsou silná slova.“ Zamračí se. „Holka, kterou mám učit, je já-vím-všechno spratek. Ani ti nemůžu říct, jak moc mi leze na nervy. A navíc nesnáším to, jak jsem celou dobu venku,“ dodá s úšklebkem na tváři.

„Nesnášíš být venku?“ Vykulím oči. „Seš přece tenista.“ Zachichotám se, ta holka je přesně jako on. Možná že potřebuje ochutnat svou vlastní medicínu.

„Já vím, já vím. Nikdy jsem netvrdil, že je snadné mě pochopit. Jsem komplikovaný chlap.“ Obrátí oči v sloup a já se opět zasměji.

Odnesu víno do koupelny a zastavím kohoutky. Zvednu mobil a zavolám Penny. Je po osmé a já chci Jakeovi říct dobrou noc. Kdybych zavolala později tak by už spal.

„Ahoj, maminko,“ pozdraví. Bodne mě u srdce, maminko, mi říká jen ve chvíli, kdy se mu po mně stýská. Jindy se už cítí moc dospělý.

„Ahoj, zlatíčko. Jak se cítíš?“ Jsem znepokojená, protože zní, jako by sípal. „Udělal jsi svá dechová cvičení?“

„Jo, bublinky jsou po celé podlaze,“ zachichotá se.

Usměji se. Velmi brzy jsem se naučila, že je lehčí s ním provádět dechová cvičení, když je přeměním na hru. Jednou z těch her byla právě láhev s mýdlovou vodou a brčko. Přímo miluje, jak se snaží dostat bublinky z láhve.

„Hodný kluk. Moc tě miluju a zítra tě vyzvednu, ok?  Pár dní budeme bydlet v hotelu.“

„Proč?“

„Protože Ryder přijel, aby tě viděl.“

„Vážně? Skvělý!“

„Spi sladce a poslouchej Penny, dobře?“

„Jo,“ vzdychne, což mě donutí se zasmát. „Miluju tě, maminko.“

„Já tebe taky. Dáš mi Penny?“ Čekám a poslouchám šum, který značí předání telefonu. „Je v pořádku? Zní zadýchaně.“ Vím, že se o něj postará, ale prostě si nemůžu pomoct: Vždy se bojím, když přijde na Jakea.

„Je mu dobře, Scar. Myslím, že zní hůř, protože je moc unavený.“

Přikývnu. Věřím jí, protože praktikovala jako zdravotní sestra, než se narodili Max a Lucy.

„Zavolej, jakmile mě budeš potřebovat, ok? Nechám si zaplej mobil.“

„To víš, že jo,“ směje se. „Seš si jistá, že ty seš v pohodě? Pořád tě trápí?“

Podívám se na pootevřené dveře a usměji se.

„Nic mi není. Jsem s Ryderem.“

„Bože, jsem šťastná za tebe, Scar. Pokud si někdo zaslouží pořádnýho chlapa, jsi to ty.“

***

S povzdechem zavřu oči a ponořím své tělo do horké vody. Vana je obrovská; dost velká na to abych se natáhla a relaxovala. Popíjím víno a snažím se na nic nemyslet.

„Pěkně ses tu zabydlela.“

Vzhlédnu a usměji se na Rydera, který se opírá o futra. Přejede mi mráz po zádech, když se podívám na jeho obnaženou hruď. Samolibý úsměv se mu objeví na rtech, jak tu přede mnou beze studu stojí zcela nahý.

„Líbí se ti, na co se díváš?“ Nadzvedne obočí.

„Myslím, že v tom už máme jasno,“ odpovím, smějíc se. Usměji se, jak přejde ke mně a čupne si. Zamračí se a rukou si sáhne na spodní část zad.

„Buď opatrný,“ pokárám ho. Poslední věc, kterou potřebuji je, abych se bála i o něj.

„To jsem vždy,“ zamumlá.

Nakloní se, vezme můj obličej a přiblíží ho k sobě. Mé rty se setkají s jeho v měkkém sladkém polibku. Chci mu odporovat, že nikdy není opatrný, ale rozptyluje mě, svůdník jeden. Vstane a usměje se.

„Užij si koupel. Počkám.“

***

Jak přicházím k posteli, kde na mě čeká, musím potlačovat smích.

Leží na boku a pravidelně oddechuje. Usnul. Vklouznu do postele vedle něj. Tolik k čekání. Zavrtí se, obejme mě rukama a vtáhne mě do svého objetí.

Jeho rty mi políbí zadní stranu krku. „Miluju tě,“ zamumlá.

Moje srdce začne bít jako splašené, protože vím, že není při vědomí a že si to pravděpodobně zítra nebude ani pamatovat. Ale řekl to: miluje mě. Žádný muž mi nikdy neřekl tahle slova. Nebo je aspoň nezmínili.

Mám knedlík v krku. Proč se musel Tony vrátit? Proč nemůže nechat věci tak, jak jsou? Už dvakrát jsem musela sesbírat kousky svého života po té, co mi ho rozcupoval.

Nemůžu tím znovu projít. Nehodlám to znovu zažít.