SW - EPILOG

Překlad: Marťa
Kor.: Jitka

V předvečer mých 20. narozenin jsem seděla na plyšovém sedadle limuzíny a sledovala míhající se městské osvětlení, jak jsme mířili k centru LA. Tolik se toho během posledního roku změnilo. Připomínalo to jízdu na horské dráze a tichý konec byl v nedohlednu.

Becca a já jsme byly pozvané na konkurz do olympijského týmu, a k našemu překvapení, prošly jsme prvním kolem. A pak druhým… a pak byla konečně naše jména vytištěná na olympijském seznamu. Byly jsme v týmu zdaleka nejmladší a v průběhu těch několika měsíců jsme toho musely hodně dokázat. Tréninky byly náročné jak psychicky, tak fyzicky, ale já jsem ani jediný okamžik nebrala jako samozřejmost. Musela jsem opustit tým ULA a dát si ve škole přestávku, ale nikomu to nevadilo. Chtěla jsem hrát fotbal a můj sen se začínal plnit na světové úrovni.

„Máš všechno zabalené?“ Zeptala se Becca vytrhujíc mě z myšlenek. Podívala jsem se zpátky do limuzíny, abych zjistila, že se na mě Emily zvědavě dívá.

Pokrčila jsem rameny. „Je ještě pár věcí, které budu balit na poslední chvíli, ale mám. Hlavně si nesmím zapomenout zabalit svůj pas.“

„Dávej si pozor a večer moc nepij. Měla bys myslet na to, že musíš být zítra ráno schopná něco dělat,“ smála se Emily.

Usmála jsem se jejímu vtipu a přemýšlela o tom, kolik úsilí musel Liam do dnešní noci vložit. Nemluvě o tom, že se chystám opustit zemi, připravil mi Liam ještě narozeninovou oslavu. Detaily ohledně toho držel pod pokličkou, i když jsem se to z něj snažila dostat. Ten chlap mi nic neřekl, celý den jsem strávila tak, že jsme se s Beccou a Emily nechaly hýčkat, vzrušené tím, co nás na konci večera čeká.

„Vlastně si nemyslím, že budu pít,“ řekla jsem a pohlédla na své zářivé červené šaty. Byly z elastického materiálu a pokryté flitry. Měly malý výstřih, nabírané rukávky a rozšířenou sukni. Byly poměrně krátké, ale věděla jsem, že to Liamovi nebude vadit.

„Jo, já taky ne,“ souhlasila Becca. Obě jsme musely přestat s konzumací čehokoliv „nezdravého“, když jsme se dostaly do olympijského týmu.

„Počkat, takže teď jsem ta nejbláznivější z naší trojice já?“ Zasmála se Emily.

Nemohla jsem se ubránit úsměvu, když jsem si vzpomněla na první noc, kdy jsme se s Emily protáhly na párty hráčů LA Stars. Myslela jsem, že jsem vadná, ale nakonec jsme se všechny tři srovnaly. Ráda si myslím, že jsem si půjčila od Emily trochu jejího klidu a já jí předala nějakou mojí divokost. Becca nám předala jen asi tunu modřin.

„Ach, zapaříme s tebou, až se vrátíme ze Švédska,“ mrkla jsem na ní a za okamžik limuzína zastavila přímo před moderním klubem.

Obsluha se rychle rozběhla otevřít dveře a pomohla nám při vystupování na červený koberec. Rozhlédla jsem se po scéně, která se přede mnou objevila. Klub byl moderní s elegantními bílými zdmi a břečťanem omotaným kolem železného nápisu z poloviny století, který označoval název klubu. Jakmile jsem prošla dveřmi, všimla jsem si, že osvětlení interiéru nahradily závěsné svíčky a atmosféra tak byla, díky nim intimnější.

V hlavní místnosti před námi jsem uviděla své spoluhráčky z týmu ULA, stejně jako rodinu a přátele. Bylo tam několik kluků z týmu LA Stars a viděla jsem i Joshe, kterému jsem kývla na pozdrav. Oba jsme se snažili zapomenout na drama několika minulých měsíců a vycházeli jsme spolu celkem v pohodě.

Moji a Liamovi rodiče si povídali ve středu místnosti a já si musela přitisknout ruku na srdce, protože jsem při pohledu na ně neodolala a široce se usmála. Znamenalo pro mě hodně, že je tam všechny mám. Zvlášť, když jsem věděla, jak dlouho trvá let z Londýna do Los Angeles.

Nicméně, ta nejdůležitější osoba stála mezi našimi rodiči, a když jsem ho uviděla, nemohla jsem se udržet, abych nebyla neskonale blažená z toho, jaké štěstí mě potkalo. Liam vypadal jako vždy krásně ve svém černém obleku šitém na míru. Vlasy měl sčesané dozadu, které ještě víc zvýrazňovaly ostré rysy jeho hladce oholené tváře.

Věděla jsem, že musel vycítit můj pohled, protože vzhlédl v okamžiku, kdy jsem se kousala do rtu.

Jeho šedé oči mě přikovaly na místě a já zůstala nehybně stát, když ke mně zamířil. Každým krokem, kterým se ke mně blížil, držel na uzdě svůj úsměv. Když se přiblížil, Becca a Emily se ode mě jako na povel odporoučely.

„Připomeň mi, abych tě nenechával nosit červenou, pokud spolu nebudeme v v ložnici,“ ušklíbl se a svým pohledem mi vzal dech.

„Myslíš šaty?“

„Miluju ženu v šatech,“ řekl a vzal mě za ruku. „Pojďme si na vteřinku promluvit o samotě.“

„Ale já se chtěla pozdravit s mými rodiči,“ protestovala jsem slabě. Hm. Bude ještě spousta času promluvit si s nimi. Teď jsem z něj chtěla strhat ten oblek.

„Oni to pochopí. Pojď,“ řekl a táhl mě přes klub do postranní chodby, na jejímž konci byly jediné černé dveře, které chránil statný vyhazovač. Liam na muže kývl, vyhazovač odemknul a podržel nám dveře, abychom mohli projít.

Zmateně jsem svraštila obočí. „Počkej, kam jdeme?“ Zeptala jsem se.

Liam se na mě podíval s uličnickým úsměvem, ale místo odpovědi mě vedl dál po tmavém schodišti. Myslela jsem, že jdeme do druhého patra, možná do VIP salonku nebo tak něco, ale místo toho zatlačil do těžkých dveří na vrcholu schodiště s nápisem „střecha“.

Do temné chodby proniklo světlo a v ten moment jsem si uvědomila, že nepůjde jen o malý rozhovor. Polknula jsem knedlík v krku a pokračovala za ním dál otevřenými dveřmi. Když jsem před sebou uviděla tu scénu, vyrazilo mi to dech.

Vytvořil na střeše malý kousek ráje. Nad hlavou nám zářily řetězy světel. Všude kolem to hrálo rozmanitými barvami květin, ze kterých se linula opojná vůně. Liam mě za ruku vytáhl ven na střechu. Na okamžik jsem zavřela oči, nechala jsem se vést dopředu a snažila se zklidnit srdce, které mi chtělo vyskočit z hrudníku.

Když jsem zamrkala a znovu oči otevřela, shlédla jsem dolů k cestičce z čajových svíček, která nás dovedla do středu střechy. Do malého ráje.

Tam jsme se zastavili a Liamovy tmavé oči se střetly s mými. Jako zpomaleně jsem sledovala, jak si kleká na jedno koleno a v tu chvíli mi ruce vyletěly k očím, jak jsem se snažila zastavit příval slz, který hrozil přetečením. Nebylo to skutečné. Nemohlo být. Protože pak bych zažila všechno, o čem jsem kdy snila.

„Kinsley Bryantová…“ spustil a mně opravdu začaly téct slzy. „Je mi šestadvacet a nikdy jsem nenašel nikoho, s kým bych chtěl strávit zbytek života. Tři měsíce předtím, než jsem tě poznal, jsem hledal jen další vzrušení, další párty a další holku. A pak jsem vešel do mého domu a našel tě sedět v mojí kuchyni. Měl jsem pocit, jako bych uviděl tu nejkrásnější bytost, jakou jsem kdy spatřil a věděl jsem, že budeš moje zkáza.

Od toho okamžiku jsem na tebe nemohl přestat myslet a snažil jsem se ti odolat, ale už tehdy jsem věděl, že udělám všechno proto, abych tě měl po svém boku.“

Odmlčel se a já viděla, jak se snaží ovládnout své emoce. Liam Wilder, fotbalista tvrdý jako hřebík, je vlastně ten nejjemnější muž, jakého jsem znala.

„Minulý rok jsem sledoval, jak usiluješ o to splnit si své sny a byl jsem nadšený z toho, že můžu stát vedle tebe…“

Ruka se mu třásla, když vytáhl z kapsy obleku malou černou krabičku.

„Liame…“

Jeho oči vyhledaly mé a já se utopila v naprosté zranitelnosti tohoto okamžiku. „Vezmi si mě,“ řekl a jemně otevřel krabičku. Z hrdla se mi ozval šťastný vzlyk. „Jsem příliš mladá,“ protestovala jsem chabě.

Ušklíbl se a zavrtěl klidně hlavou. 

„Vezmi si mě,“ řekl znovu sebevědomě a já věděla, že mi svým kouzlem ukradl srdce.

„Liame…“ začala jsem. Hlavu jsem měla zahlcenou myšlenkami.

Umlčel mě dalším zavrtěním hlavy. „Tu první noc, kdy jsem poznal tvojí mámu, jsem ti lhal.“

Svraštila jsem obočí ve snaze vzpomenout si na to, o čem jsme tehdy mluvili. „Co? Jak?“

„Tu noc jsem žertem řekl, že tě za tři sta dní požádám o ruku. Tehdy jsem už s naprostou jistotou věděl, že si tě chci vzít. Mohl jsem tě požádat přesně v ten okamžik, ale chtěl jsem ti dát čas. Čekal jsem tři sta dní, ale už nebudu čekat ani o hodinu déle.“

„Ano.“ Odpověděla jsem tak tiše, že to nebylo přes prsty, kterými jsem si zakrývala ústa, slyšet.

„Vezmeme se, až budeš chtít. Ať to trvá, jak dlouho chceš. Můžeme počkat, dokud nám nebude devadesát devět, než projdeme uličkou. Budu se o tebe starat a snášet ti modré z nebe. Jen, když mi řekneš, že si mě vezmeš.“

Další šťastný vzlyk, který prošel mou bariérou a já padla na kolena před něj.

„Liame, řekla jsem ano. Ano. ANO!“ Zasmála jsem se a objala ho. Zabořil se mi do krku a pažemi si mě přitáhl blíž k sobě. Nestihla jsem se ani podívat na prsten.

Znamená to, že jsem šílená? Klidně bych přijala i motouz svázaný do uzlu, kdyby to znamenalo, že si vezmu tohoto muže.

Ačkoliv on o tom nechtěl slyšet.

„Chci ho na tobě vidět. Trvalo mi věčnost, než jsem našel takový, o kterém jsem věděl, že si přeješ,“ řekl, když natáhl ruku a začal mi navlékat kroužek na prst. Sotva jsem udržela prsty v klidu, když mi pomalu nasouval kroužek kolem nehtu a přes kloub. Byl to jednoduchý, zaoblený čtvercový diamant na tenkém kroužku. Vypadal jako naprosto perfektní kombinace jemnosti a zdobnosti.

„Vybral jsi dobře, Wildere,“ škádlila jsem ho s mrknutím, jakmile jsem konečně mohla skrz příval slz promluvit.

„Díky, paní Kinsley Wilderová,“ řekl s uličnickým úsměvem, když poprvé zkoušel mé nové jméno.

Hravě jsem se na něj podívala. „Hmm… a co takhle místo toho Liam Bryant?“

„Dobře.“ Zasmál se a znovu mě objal.

„Ne. Ne, počkej. Pan Kinsley Bryantová. Jo. Ten prsten se mi vážně líbí.“

„Ty jsi snová.“

„No, je jednadvacáté století,“ zažertovala jsem.

„Hmm,“ řekl a já se nadechla vůně jeho těla a kolínské, což dočasně vyřadilo část mého mozku z provozu. „Řekněme, že všechna naše jména spojíme.“

Usmála jsem se. „Promiň, ale neposlouchala jsem. Jsem zaneprázdněná přemýšlením o tom, že si mě skutečně chceš vzít.“

„Věř tomu.“

„Řekni to ještě jednou, abych věděla, že je to pravda.“

„Kinsley Grace Bryantová, ty krásný, bláznivý cvoku, vezmeš si mě, abychom spolu mohli vytvářet malé fotbalové zázraky?“

Zasmála jsem se. „Vezmu si tě.“

Epilog po epilogu (protože mohu)

Liam a já jsme na olympijských hrách vyhráli stříbro a bronz. Získali jsme také titul „nejroztomilejší pár“. Což už samo hodně vysvětlovalo.

Když jsem se vrátila zpět do Los Angeles, dostala jsem několik nabídek od různých profesionálních týmů z celé země, včetně klubového týmu v LA.

Becca přišla o panenství s Pennem v olympijské vesnici. Jo, ty zvěsti o tom, co se tam děje, jsou pravdivé. Liam a já jsme odmítli pozvání na orgie od ruských gymnastek. To bylo z většiny geopolitické rozhodnutí z mé strany.

Emily a její přítel zažili trapný sexuální debakl po Skypu. Řekněme, že když chcete dělat sex po internetu, nesundávejte si tričko, dokud si nejste skutečně jistí, že voláte svému příteli a nikoli rodičům „kazatelova syna“.

Josh dostal blbou blondýnu do jináče a děti se ukázaly, jako velký problém. Spravedlnosti bylo učiněno za dost.

Tara skončila tím, že pózovala pro Playboy, a navíc se uchytila se svou vlastní televizní reality show.

Nábožně jsem jí sledovala.

J KONEC J