MTT - 16. kapitola

Překlad: Sabča

Ahoj holky, tady máte další kapitolu, tentokrát jsem se snažila ji poslat o něco dříve, tak si ji užijte ☺. Mia se rozhodně jen tak nevzdá! 

A všimla jsem si, že jste si oblíbili Ryana, takže Vás určitě potěší, že druhý díl této série je právě o něm, a já ho určitě přeložím ☺. - Sabča

Summer

„Je to pravda?“ zeptala jsem se.

„Co je pravda?“

„Že kvůli mně s nikým nerandíš?“ zeptala jsem se a zamračila se.

„Potom, co se stalo s Tinou...“ vytratil se jeho hlas.

„Protože Tina byla děvka, rozhodl ses, že odteď nebudeš randit s nikým?“ 

„Ne na chvíli, jen jsem chtěl, abys byla moje první priorita,“ řekl tiše. Miluji svého tátu.

„Nemusíš rozdělovat svůj život, tati,“ řekla jsem mu a nenáviděla, že to dělal kvůli mně.

Zasmál se. „Není to tak velká oběť, holčičko.“

„Dobře, ale nemusíš se o mě bát, tati. A ano, Tina byla děvka, ale taky jsem byla sobecká. Neměla jsem být tak šťastná, že jsi jí dal kopačky. Miloval jsi ji?“ zeptala jsem se, náhle jsem měla pocit viny.

Když táta propukl ve smích,věděla jsem, že ne, nemiluje ji. „Jsi moc roztomilá, Summer.“

„Dobře, ale my jsme v pohodě, tati, jo?“ řekla jsem, nechala jsem mé oči, aby mu sdělily vše, co potřebuje vědět.

Jsme spojení. Neodstrčím ho, minulost je minulost, a nebudu mu házet všechny staré démony do obličeje.

„Dobře, holčičko,“ řekl.

„Chci, abys byl šťastný,“ řekla jsem mu a usmála se na něj s láskou. „Víš, všechny peníze, které si mi kdy poslal, sedí na mém bankovním účtě.“

„Opravdu? Nic z toho jsi neutratila?“ zeptal se a zamračil se.

„Ne, nechtěla jsem tvé peníze, tati. Chtěla jsem jen tebe. Neznala jsem celý příběh, tak jsem si myslela, že mě prostě vyplácíš za to, že tam nejsi.“

Zavřel oči a já si zanadávala za to, že jsem to přinesla. „Hele, teď už vím, že to tak není. A teď mám ušetřené peníze stranou na horší časy,“ řekla jsem.

„Pokud chceš nějaké peníze, stačí říct slovo, holčičko. Nevadí mi to,“ řekl.

„Já vím, tati, ale jsem v pohodě a vydělám si své vlastní peníze,“ řekla jsem.

Zašklebil se. „Jsi hodná holka, Summer.“

„Snažím se,“ řekla jsem spokojeně.

„Nakrmíš mě teď?“ zeptal se s úsměvem.

Zasmála jsem se. „Samozřejmě, starý muži. Posaď se.“

Ten den po vyučování jsem šla studovat do knihovny. S těžkým povzdechem jsem si vytáhla učebnici a zvýrazňovače a začala jsem rovnou pracovat. Po hodině nebo tak nějak, jsem se podívala nahoru, když jsem někoho slyšela odtáhnout židli naproti mně.

„Takže se znovu setkáváme, Silasi,“ řekla jsem pobaveně.

Dnes se však nezdálo, že by se na mě Silas usmál. Ve skutečnosti vypadal trochu vystrašeně.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Jo, proč?“ zeptala jsem se, cítila jsem něco podezřelého.

„Jen se ptám.“ Hmm.

„Co máš dnes?“ zeptala jsem se ho, dívala jsem se na jeho masivní učebnici.

„Obchodní právo,“ odpověděl s povzdechem. 

Usmála jsem se. „Zní to zajímavě.“

„Není. Ale je to všechno o konečném cíli, že jo. Budu schopen pomoci lidem, kteří to potřebují,“ řekl tiše.

„Pomoct lidem, jak? Sáním jejich krve?“ řekla jsem a chichotala se. „Dobře, promiň, žádný právnický vtípky. I když jich mám hodně.“

Silas se na mě pobaveně podíval a zavrtěl hlavou nad mými vtipy. „Jednou mi můžeš pomoct. Víš, rozvést se se svým třetím manželem nebo tak něco.“

„Co tím chceš říct?“ zeptala jsem se, lapala jsem po dechu v předstíraném rozhořčení.

„Vůbec nic,“ řekl a culil se.

„Dobře, musím studovat, takže budu tvoji přítomnost chvíli ignorovat. Nepoužívej trestný čin,“ řekla jsem a pokračovala s mojí prací. Po další hodině jsem skončila. Dívala jsem se na Silase, jak žvýká své pero, obočí měl pokrčené, jak se soustředil. Nechtěla jsem ho rušit, tak jsem si klidně sbalila mé knihy a postavila se k odchodu.

„Ahoj,“ řekl a na sekundu vzhédl od své práce.

„Uvidíme se,“ řekla jsem, předtím než jsem šla ven. Slunce zasáhlo mé oči, jak jsem vyšla ze dveří, tak jsem našla své velké červené sluneční brýle dole v batohu a nasadila jsem si je. Xander říká, že v těchto brýlích vypadám jako brouk, protože zakrývají půlku mého obličeje. Raději o nich přemýšlím jako o mých kocovinových brýlích.

Když jsem přišla do obývacího pokoje, po běžné cestě domů, byla jsem překvapená, když jsem viděla Reida ležet na pohovce. Jeho bosé nohy visely přes okraj pohovky, a když jsem přišla blíž, viděla jsem, že na sobě neměl nic jiného, než džíny.

Tohle byl pohled, na který bych si mohla zvyknout při příchodu domů.

„To je milé překvapení,“ řekla jsem, když jsem si sedla na okraj pohovky vedle něj.

„Ahoj, krásko,“ řekl, jeho hlas byl hluboký.

„Spal jsi?“ Naklonila jsem se a otřela se o jeho krk.

„Mmm-hmm.“

„Posuň se, zlato,“ řekla jsem a snažila jsem se sama na něj tlačit. Reid se zasmál a vytáhl mě tak, že jsem ležela přímo na něm, každá část našich těl se dotýkala. „Někdo je rád, že mě vidí,“ řekla jsem s úsměvem. Přitlačila jsem své boky na jeho a sama jsem zasténala.

„Vždy rád vidím moji holku,“ řekl s úsměvem.

„Dnes nepracuješ?“ 

„Ne, Ryan řekl, že je mrtvo, tak by nemělo cenu tam jít.“

„To od něj bylo hezké.“ Položila jsem si hlavu na jeho pevný, teplý hrudník. Běžela jsem prsty po jeho paži, cítila jsem jeho hladkou kůži.

„Jak šla třída?“ zeptal se, ovinul pevně paže kolem mě.

„Dobře, opravdu. Jsem nad tím, opravdu,“ řekla jsem a nepřítomně pohladila jeho hruď.

„Nad vším, opravdu.“ Obrátila jsem oči v sloup nad jeho chabým vtipem.

„Co budeme dnes večer dělat?“ 

Když Reid mlčel, podívala jsem se mu do očí. „Co je?“

„Ryan mi řekl, co se stalo na večeři,“ řekl, jeho čelist byla tvrdě zaťatá.

„Jo, ten chlap je idiot,“ zamumlala jsem.

„Jo, už tě nebude otravovat,“ řekl hlasem, který byl jistý a odhodlaný.

„Co jsi udělal?“ zeptala jsem se a zamračila se.

„Zatím nic, ale požádal jsem tvého otce, aby posunul souboj, aby byl dřív,“ řekl a znělo to samolibě.

Povzdechla jsem si. „Reide, čeho tím dosáhneš?“

„Nerespektuje moji ženu.“

„Barbare.“

„Miluješ moji barbarskou stránku,“ řekl s úsměvem.

„Jen v ložnici,“ připustila jsem a slyšela jsem hluboký smích.

„Vážně?“ slyšela jsem Xanderovo zavrčení, když vstoupil do místnosti. Sedla jsem si vedle Reida a usmála se na mého bratra.

„Ahoj, bráško.“

„Potřebujeme si nastavit nějaké zatracené hranice, sis,“ řekl, vypadal pobouřeně. Otevřel ledničku a vytáhl energetický nápoj. 

„My nic neděláme,“ řekla jsem trochu obranně, můj obličej zčervenal.

Xander si povzdechl a odešel, ale ne dřív než jsem viděla, jak měl na tváři malý úsměv.

Zazubila jsem se na Reida, který se na mě už díval. Vypadal...spokojeně. Jeho oči byly tak měkké a dívala jsem se, jak si olízl svůj spodní ret.

„Vypadáš šťastně,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Jsem šťastný.“

„Dobře,“ řekla jsem, sklonila se a políbila ho na jizvu.

„Můj otec mi to udělal,“ řekl a jeho hlas byl tak tichý, že jsem ho sotva slyšela.

Posadila jsem se. „Co?“

„Jo, bil moji matku a já se ho snažil zastavit. Řekl, že mi chce dát lekci,“ řekl a přitáhl si mě znovu ke své hrudi.

„Kolik ti bylo?“ zeptala jsem se a děsila se odpovědi.

„Deset.“

Slzy my zaplnily oči, když jsem si představila malého Reida Knoxe, který se postavil svému otci. „Tvůj táta je ve vězění, ne?“

„Jo,“ řekl, bez dalších podrobností.

„Je mi to líto,“ řekla jsem, můj hlas se trochu zlomil.

„Krásko,“ řekl tiše, když viděl mé slzy. „Nikdy jsem nebyl dobrý přítel,“ pokračoval, když jsem nic neřekla. „Nikdy jsem si nemyslel, že budu manžel. Vůbec. Ale po setkání s tebou, si myslím, že tentokrát bych mohl být jiný. Pro tebe bych mohl. Myslím, že už jsem.“

„Jsi pro mě perfektní,“ řekla jsem mu, zachytila jeho rty v potřebném polibku.

„Do prdele!“ Slyšela jsem Xandera zaklet, jak přišel zpátky a zničil okamžik.

„Příště budeme u mě,“ řekl Reid důrazně, vypadal podrážděně.

„Nebo můžete jít prostě do jejího pokoje,“ zamumlal Xander, vyšel ze dveří a zabouchl je za sebou.

„No, vzduch je čistý,“ řekl Reid, usmívající se proti mým ústům. Táhl svojí ruku na zadní straně mého stehna, což mi způsobilo mrazení po celém těle. Sáhla jsem rukou dolů a stiskla ho, když jsme oba slyšeli zaklepání na dveře.

„Možná, že půjdou pryč?“ Řekl a vypadal nadějně.

Další zaklepání. Tentokrát hlasitější.

„Netrpělivý parchanti,“ zamumlal, seděl pořád se mnou.

„Vyřídím to,“ řekla jsem a položila nohy na zem.

„Ne, nevyřídíš, lež tady a odpočívej, vyřídím to já,“ řekl a políbil mě na nos předtím, než seskočil z gauče.

„Dej si košili!“ řekla jsem, zvedla ji a hodila ji po něm.

Vypadal pobaveně. „Proč?“

„Pobavil si mě,“ řekla jsem a obrátila oči v sloup. Dal mi chlapecký úsměv a oblékl si košili, rychle šel ke dveřím, když začalo více klepání, tentokrát hlasitější. Slyšela jsem, jak otevřel dveře a pak jak naštvaně řekl, „Co tady sakra děláš?“

Vstala jsem a následovala ho ke dveřím, oči mi plály, když jsem viděla, že tam stojí Mia. A nebyla sama.

Vedle ní stál malý chlapec.

Vypadal přesně jako Reid. 

Blond vlasy, modré oči a roztomilé malé rty.

Podívala jsem se na Reida, který na malého chlapce civěl. „Ani náhodou,“ řekl najednou, vypadal vyděšeně. Když tam jen stál a nic nedělal, jen zíral, pozvala jsem je dál. Všichni jsme šli do obývacího pokoje a tam seděli, rozpačitě. Mia posadila dítě vedlě ní na pohovku. 

Před chvílí bych přísahala, že můj život byl perfektní.

„Je tvůj,“ řekla Mia s ustaraným výrazem, ale také trochu samolibým.

Měla jsem pocit, jako bych najednou rušila, a tak jsem řekla, „Nechám vás na chvíli o samotě, lidi.“ Vstala jsem, když mě Reidův pohled zastavil.

„Sedni si, potřebuju tě tady, Summer.“

„Ne, nech ji odejít, ona s tím nemá nic společného,“ řekla Mia, přimhouřila oči.

„Ona s tím má dost společného,“ ušklíbl se Reid. Jeho tvář změkla, když se otočil ke mně a jeho oči mě prosily, abych zůstala.

„Proč nevezmu...“ zastavila jsem se, protože jsem si náhle uvědomila, že neznám jméno toho dítěte.

„River,“ odpověděla upjatě. Vypadala, že si nepřeje, abych byla u jejího syna, ale zároveň si přála mluvit s Reidem o samotě.

„Rivere, proč nejdeš se mnou? Ukážu ti moje figurky želvích ninjů,“ řekla jsem, ignorovala jsem zvědavý pohled od Reida a nepřátelský pohled od Mii. I když mi házela do cesty dýky, a pravděpodobně vymýšlela způsoby, jak mě zabít, dala mi mírné kývnutí, aby mi dala vědět, že je v pořádku, když ho vezmu.

River se na mě usmál, tak jsem ho vzala nešikovně do náručí. Reid se rozešel s Miou před dvěma lety, takže musel být tak rok a pár měsíců starý. Byl těžký v mé náruči, tak jsem ho nadzvedla a přidržela si ho výš. Nechci nechat spadnout chudáčka dítě. Cítila jsem jejich oči na zádech, když jsem šla do svého pokoje a zatlačila jsem do dveří mou nohou. 

Sedla jsem si doprostřed postele, pak jsem zatřásla hlavou v domnění, že to nemůže být dobrý nápad. Dala jsem ho na koberec a pak jsem dostala z pod postele moje nejoblíbenější dětské hračky. Vytáhla jsem plastovou nádobu a nahlédla jsem dovnitř a hledala svoji oblibenou Donatello figurku.

„Uh huh!“ Zajásala jsem, když jsem ho našla. Ujistila jsem se, že na něm není nic volného a předala ho Riverovi. River se na něj díval, zamrkal na něj zuřivě. Pak ho zvedl a hodil ho tak daleko, jak jen mohl, což byl asi metr.

Chudák Donatello. 

„Nejsi jejich fanoušek, co? Nemyslím si, že můžeme být přátelé, zlato,“ řekla jsem s úsměvem. River šel a vytáhl panenku s úsměvem. Potom, ignoroval hračky, šel k mému stolku a začal se natahovat po mém televizním ovladači. Reid přišel, když jsem se snažila jemně vypáčit dálkový ovladač z jeho malé ručičky. Podívala jsem se na něj a věděla jsem, že mé oči jsou plné otázek.

„Říká, že je můj. A když se na něj podívám, nemůžu to popřít,“ řekl a svraštil obočí. 

„Dobře,“ řekla jsem. Chci říct, co jiného jsem měla říct? Tak to prostě je, ne?

„Jsi s tím v pohodě?“ zeptal se mě a já chci křičet.

„Jo, to je přesně to, jak jsem si představovala můj den,“ řekla jsem sarkasticky. Zvedla jsem Rivera a předala ho Reidovi. Reid si ho držel od těla, jako by neměl žádnou představu, co s ním dělat. A myslím, že neměl.

„Proč ho držela od tebe?“

„Říkala, že jsem nebyl na dobrém místě, po Reecově smrti a ona chránila Rivera,“ řekl.

To je mrcha.

„Měl bys jít, Reide, poznat svého syna,“ řekla jsem, smutně jsem se usmála.

„Summer-“

„Jdi, Reide, stejně jsem si chtěla jít zdřímnout,“ řekla jsem a snažila se, aby to znělo přesvědčivě.

„Dobře, uvidíme se dnes večer,“ řekl a políbil mě na rty, předtím než se naše rty rozešli. Zaváhal u dveří, otočil se a pozoroval mě.

„Uvidíme se večer,“ řekla jsem nuceným úsměvem.

„Jsem tak šťastný, že tě mám, krásko,“ řekl tiše, než odešel pryč. Slyšela jsem přední dveře zavřít, když odešli. Teprve pak jsem mohla nechat spadnout slzy.

Reid se dnes večer nevrátí, aby mě viděl.