FL - 35. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Kash

Na displeji jsem znovu zmáčkl Masonovo jméno a doufál, že tentokrát to už zvedne. „No tak, no tak, no tak!“

Od chvíle, kdy jsem slyšel Rachel vykřiknout, všechny hovory jí padaly pořád do hlasové schránky. Snažil jsem Masonovi volat pořád dokola. Ale ani jednou neodpověděl. Věděl jsem, že jsem neměl na té poradě vyšilovat. Ale když si uvědomíte, že má sériový vrah vaši dívku, tak všechen rozum vyletí z okna. Pořád nemůžu uvěřit, že ze všech lidí mě zrovna Mason nechal zadržet na policejní stanici.

„Co Kashi?!“

„Proč ksakru neodpovídáš na telefon?!“

„Připravovali jsme se na zásah.“ poraženě se povzdechl a po pár vteřinách do telefonu znovu promluvil. „Není tady, chlape.“

Krev se mi vařila v žilách. „Je tam. Musí tam být! Právě jsem s ní mluvil. Jste si jisti, že máte správnou adresu?“

„Ano, tohle je určitě Westův dům. Ale on tady taky není. Prohledali jsme každý pokoj a není tu ani známka jeho přítomnosti. Jeho Lexus je venku, takže musel mít jiné auto, o kterém nevíme. Nebo ten Explorer, kterým jezdil ten chlap, co sledoval Rachel, mohl být ve skutečnosti Blakea. Ale není tady.“

„Nemyslím si, že je Blakea. Rachel říkala, že má muže, kteří nás všechny sledují.“

„Vážně?“

„Jo, člověče, dokonce i rodinu Candice.“

Zavrčel. „Ten zasraný hajzl. Vím, že jsme si mysleli, že je Karafiátovým vrahem, ale i kdyby nebyl... Musíme ho dostat. Každý pokoj má plný fotek Rachel, její rozvrh a náhodné věci o ní.“

„Pořád mluvíš o několika místnostech. Ale Rachel říkala, že je jen v jedné velké místnosti. Je tam nějaký přístřešek, nebo dům pro hosty, cokoliv?“

Mason začal volat na Rydera a za chvíli jsem ho slyšel, jak se ptá Rydera na tyto další možnosti. Pak mě zaujalo něco z toho, co předtím řekl.

„Masi! Masi, slyšíš mě?“

„Jo?“

„Říkal jsi, že Blakův Lexus je tam, že?“

Pauza a nějaké mumlání. „Ano, je tu. Není možnost, abych zapomenul na tohle auto. A je zaparkované přímo před domem.“

„Kde je auto Rachel?“

„To nevím, chlape. Proč?“

„Když pro ní dneska přijel, odjížděli oběma auty. Najdi její Jeep, najdeš Rach.“ Podíval jsem se na GPS a povzdechl si. „Nejsem tak daleko, budu tam brzy.“

„Ne Kashi, vrať se zpátky. Máš k tomuhle případu moc blízko.“

„A ty ne? Je jako tvá sestra!“

„Je to tvoje zatracená snoubenka! Do prdele, otoč to!“

Pneumatiky mého auta zaskřípaly, když jsem vjel do zatáčky příliš rychle. Doufal jsem, že právě teď nejsou nikde poblíž policisté s radarem. Ne, že bych jim zastavil. Pořád jsem od nich byl ještě deset minut daleko, i když překročím rychlost. „Jestli umře, a já nic neudělám, nebudu moct sám se sebou žít, Masone. Brzy tam budu. Podívej se po Jeepu, nebo po domu pro hosty a zavolej mi zpět, až je najdeš.“ 

Než mohl začít protestovat, zavěsil jsem a zběsile se díval kolem sebe na řadové domy. Zrovna když jsem projížděl kolem skupiny aut, zachytil jsem jedno bílé auto po mé levici. Musel jsem do toho dát všechno, abych nezabrzdil uprostřed vozovky, nebo se otočil a jel hned k malému domku. Nikdy v životě jsem nebyl tak rád že vidím zatracený Jeep Liberty. Zastavil jsem na konci za řadou aut a vydal se po prašné cestě pěšky, zatímco jsem volal Masonovi.

„Ještě nic nemáme Kashi, pracujeme na tom.“

„Našel jsem ji.“ řekl jsem tiše a rychle se přikrčil k zemi. „Je to nemovitost západně od jeho příjezdové cesty, je tu malý domek. Rachelin Jeep je z boku. Jdu dovnitř.“

„Ne, počkej na nás! Musíme probrat, jak nejlépe vpadnout dovnitř a kromě toho nemáš ani vestu. Dostal jsi vůbec zpět svou zbraň?“

„Masone, poslední, co jsem od ní slyšel, než se hovor přerušil, byl její křik. Nebudu čekat ani další minutu. Buď sem hned dostaň svůj zadek, nebo mě nech jít samotného.“ zasyčel jsem a pokračoval po příjezdové cestě.

„Do prdele, Rydere, Mackey, Barnesy, pojďte se mnou, hned!“ Slyšel jsem narážející vítr skrz telefon a Masnovo dýchání. „Přijdeme zadem, jsme na cestě. Kde přesně jsou… Nevadí, vidím tě. Jen tam počkej.“

Strčil jsem telefon do kapsy a pokračoval dál. Nehodlal jsem zastavit. Sotva jsem byl v půli cesty. V době, kdy se ke mně chlapi dostali, nikdo z nich nevypadal, že mě rád vidí, hlavně Ryder. Ale Masnův vztek bojoval se strachem o Rachel a právě teď jsem nevěděl, co z toho u něj vyhrávalo.

Detektiv Ryder si odkašlal, dokud jsem mu nevěnoval pozornost. „Mason říkal, že křičela. Co se stalo potom?“

„Hovor byl přerušen. Snažila se tam odtud utéct. Je to náš muž, vím že je. Říkala, že jsou v pokoji monitory a nich jsou sledováni různými muži její nejbližší. Zatímco jsme mluvili, přenos se přerušil a na monitorech se objevily kytice karafiátů.“ Dal jsem se do pohybu směrem k domu, ale Ryder položil ruku na mou hruď a zastavil mě.

„Tady to přebíráme.“

Ztěžka jsem polkl a zavrtěl hlavou. „Se vší úctou, pane, není žádná šance, že byste mě zastavil od toho dostat svou holku z toho domu. Jestli kvůli tomu přijdu o práci, tak ať. Ale ona je můj svět a jediný důvod, proč je tady, je to, že jsem to posral a v její ochraně zklamal.“ Odstrčil jsem jeho ruku a zastavil se, když mi Mason něco podával.

Zbraň.

Dobrá věc, protože tu svoji jsem ještě z policejní stanice nedostal. Podíval jsem se na svého nejlepšího přítele, s kývnutím vytáhl svou druhou zbraň a rychle jsme se přesunuli k domu. Všechny záclony byly zatažené, a jakmile jsme vykopli dveře, z nitra domu se ozval výkřik. S Masonem jsme neztráceli ani další vteřinu.

Prošli jsme dveřmi, následováni ostatními.

„Austinská policie.“ vykřikl jsem a zamířil do otevřené místnosti. „Ukaž mi ruce!“

„Šerif z Travise County, odhoď zbraň!“

Má krev vřela, když jsem na Blakea zúžil oči, zatímco se nakláněl nad tělem Rachel na posteli. Narovnal se na kolena a pomalu zvedl ruce do vzduchu. Skalpel v jedné ruce a v druhé držel něco, co bylo podobné srpu.

Znepokojivý úsměv přejel přes jeho tvář, když jsem se k němu přiblížil. Vypadal úplně v klidu, i když na něj mířilo pět zbraní. Náhodou jsem se podíval na Rachel a překvapilo mě, že křik, který se rozlehl místností, byl můj vlastní. Krev pokrývala celou její nahou, horní část těla a stékala jí po rukách, které byli připoutány k čelu postele. Automaticky jsem udělal krok směrem k ní, když jsem si vzpomněl, že ten zmetek pořád klečel mezi jejími koleny a nakláněl se nad ní.

„Odhoď zbraň!“ řekl jsem skrz zaťaté zuby a přinutil své oči nepohnout se z jeho rukou. Nechtěl jsem nic víc, než zamířit svou zbraní k jeho hlavě, ale trénink převzal vedení a místo toho jsem mu zamířil na hruď. Můj prst mě svědil na spoušti. Mason měl pravdu. Byl jsem do toho moc citově zainteresovaný a nemohl jsem jasně myslet. Ale taky jsem nemohl nechat někoho jiného zachránit Rachel. 

Blake opět začal klesal svým tělem k Rachel.

„Stůj nebo tě zastřelím!“

„To opravdu nechceš udělat.“ řekl klidně

Chceš se do prdele vsadit?

„Když o mě mí muži neuslyší každých patnáct minut, mají rozkaz zabíjet. Vzhledem k tomu, že jsem poslouchal Rachel, během vašeho zdrcujícího hovoru... Tak vím, že víš kdo umře. Takže se rozhodni. Zastřel mě, nebo mě zatkni a budeš mít krev jejích příbuzných na svých rukou... Nebo mě nech jít a můžete doufat, že sem dostanete sanitku dostatečně rychle, než nám tu naše ubohá Rachel vykrvácí.“

Oči mě zradily a podíval jsem se zpátky k Rachel, přejíždějíc po jejím krví pokrytém těle. Bylo tam hodně krve a ona byla pobledlá a politá potem. Modlil jsem se, aby jeden z mužů už zavolal sanitku. Neměl jsem u sebe vysílačku a nemohl jsem vytáhnout telefon. Těsně předtím, než jsem se pohledem vrátil k Blakeovi, zachytil jsem její výraz a byl bych raději, abych ho neviděl. Nedívala se na muže který nad ní klečel s noži v ruce. Dívala se na mě, se slzami tekoucími přes její tvář. A byl to pohled, kterého jsem se bál měsíce. Ten pohled, jako by nevěděla, kdo jsem.

Slyšel jsem ostatní detektivy a šerify jak se snaží přinutit Blakea odložit nože, ale já se nemohl přestat dívat na ni. Zklamal jsem ji. A nenáviděl jsem se za to. Když jsem přišel do Austinu, měl jsem jen jeden úkol. Najít Karafiátového vraha, předtím než si najde další oběť. Když jsem potkal Rachel, dostal jsem nový úkol. Milovat ji a udržet ji v bezpečí. Nejenže jsem jí nechal odejít s vrahem, kterého jsem měl najít, ale taky jsem před ní schovával část svého života, abych jí ochránil. A to nakonec způsobilo ten výraz v jejích očích. Tenhle výraz byl směsicí nedůvěry a strachu. V hrudi mě bolelo a modlil jsem se, aby jednoho dne pochopila, proč jsem to před ní skrýval.

Abych před ní skryl své slzy, otočil jsem se k Blakeovi. Stále ignoroval příkazy a díval se na mě se stejným úsměvem, který měl, když jsem přišel. Detektiv Ryder vyměnil svou zbraň za Taser a dal mu poslední varování. Blake na poslední chvíli zvedl ruce se srpem a skalpelem výš, visící mu na konečcích prstů, přímo nad Rachel. Věděl jsem, že když dostane ránu kulkou nebo Tasrem, tak ty věci mu spadnou a nepochybuji, že srp umístěný nad jejím hrdlem by nadělal hodně škod.

Předtím, než mohl kdokoliv jednat, zastrčil jsem pistoli a vrhl se na něj přes postel. Narazil jsem do něj a letěli jsme na druhou stranu postele. Zvuk kovu dopadající na dřevěnou podlahu nikdy nebyl hezčí. Slyšel jsem, jak se chlapi za mnou pohybují a i když se Blake proti mně nepokoušel bojovat, nemohl jsem přestat s jeho mlácením, dokud mě od něj Mackey a Barnes neodtáhli a Ryder mu nasazoval pouta.

Otočil jsem se a našel Masona, jak se snaží sundat Rachel roubík z pusy. Odstrčil jsem jeho ruce a vzal za něj. „Sundej ty pouta, Masi!“ Rukami jsem přejížděl po její uplakané tváři a srdce se mi zlomilo, když jsem se střetl s jejíma očima. Dívala se na mě, ale neviděla mě. V těch nádherných modrých očích nebylo nic. Žádná bolest. Žádný strach. Žádná zrada. Žádná láska. Byly prázdné, dívajíc se skrz mě. „Je mi to tak líto Rach. Omlouvám se. Máme tě, zlato. Jsi v bezpečí.“

Políbil jsem jí na vrchol hlavy a pohledem kontroloval zbytek jejího těla. Bylo tam hrozně moc krve a její kůže se měnila do nepřirozeně šedé. Nemohl jsem říct, zda ta krev teče z více ran, ale roztrhl jsem si triko a přitlačil jí ho dolů na břicho, kde krev stále vytékala ven.

„Potřebujeme santiku!“

„Už je na cestě. Zavolali jsme ji ještě předtím, než jsme dorazili k tobě.“ řekl Mackey, když se vynořil z koupelny s ručníky. On a Mason je obalily kolem jejích ramen.

Držíc košili a tlačíc na její břicho jsem vzal jeden ručník a začal jí utírat krev z hrudi. Zvedl jsem ručník a zahlédl slovo, které bylo vyryté do její hrudi, než se zase začalo zaplňovat krví. Přitlačil jsem jí ručník víc a dokola se omlouval a hledal po jejím těle další věci, kterých jsme si nemuseli všimnout. Ještě předtím, než Barnes zavolal, že je sanitka tady, se Rachel začala jemně třást a svíjet se.

„Začíná dostávat šok.“ vydechl Mason. „Ať sem hned zdravotníci dorazí!“

„No tak zlato, zůstaň s námi. Nech oči otevřené, Rachel. Potřebuji, abys zůstala vzhůru, okay?“ Její rozpraskané rty byly křídově bílé a oči se jí zvrátily. Obrovské slzy jí padaly přes tváře až do vlasů. „Zůstaň vzhůru, Rachel!“ Cítil jsem někoho, jak mě tlačí dozadu, a když jsem se otočil, viděl jsem tři zdravotníky s nosítky.

Přesunuli jí na nosítka. Mason mi přitlačil krví nasáklé triko do hrudi a vedl mě z domu. „Postarají se o ni, ale my musíme jít, Kashi. Pojď.“

„Nemůžu jí opustit.“

„Já vím, že nechceš, ale stále tu máme nějakou práci. Čím rychleji se o to postaráme, tím dřív můžeš být u Rachel.“

Tohle byl případ, který se řešil roky a na vyšetřování jsme pracovali několik měsíců. V žádném případě to neskončí tak rychle. Prostě mě budou muset najít v nemocničním pokoji Rachel. Ona je mojí prioritou.

Právě jsme došli k detektivu Ryderovi, když kolem nás prováželi Rachel na nosítkách. On i Mason mě museli držet za ramena, abych za ní nevyrazil.

„Brzy tě odsud pustíme Hendricksi. Vím, že chceš být s ní.“

Potřebuji. Já to potřebuji. Otočil jsem se a pusa se mi otevřela. „Kdo mu do prdele dal telefon?“

Mason trhl hlavou do strany a oba dva jsme se dívali na zadní sedadlo policejního vozu, kde seděl Blake. Zadní dveře byly dokořán, ruce měl spoutané za zády a telefon držel mezi tváří a ramenem. 

„Odvolává své muže.“ vysvětlil Mackey, když jsme ho popadli. „Poslouchám jeho hovor, dělá to co mu bylo řečeno.“ Když k němu Blake vzhlédnul, vzal telefon, dal ho do důkazního sáčku a přistoupil k zadní části auta.

„Proč se směješ, ty hajzle? Jdeš za mříže za tři vraždy a jeden pokus o vraždu.“ Mason pevně svíral horní část dveří a díval se přes ně na Blakea.

Jeho zasraný úsměv se rozšířil.

„Jsem si jistý, že za ty tři holky tam budeš hnít až do smrti. Ale za Rachel se ujistím, že tam budeš trpět každý den ještě víc, než musela kterákoliv z nich.“ Ustoupil jsem a nechal Masona zavřít dveře.

Blakeův úsměv se nějak rozšířil ještě víc. „Taková ostrá a zbytečná slova. Škoda, že se to nestane.“

Slyšel jsem vzdálený výstřel, zlomek vteřiny poté, co Blakeova hlava odletěla dozadu a mě postříkala krev. Mason i já jsme se otočili a křičeli, že je v okolí střelec. Další dva výstřely a Mason narazil na auto, než se sesunul na zem. Stěží jsem zaznamenal, že byl zasažen, když jsem ucítil bolest, vycházející mi z hrudi. Kolena se mi podlomila a ramenem jsem se snažil přidržovat, zatímco druhou ruku jsem odtáhl ze své hrudi, která byla pokrytá krví. Poslední věc, kterou jsem viděl byl Mason, kontrolující si jeho neprůstřelnou vestu a natahoval se po mě.