FL - 34. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Rachel

Oči mi poletovaly po tmavé místnosti. První věc, které jsem si všimla, než jsem zaslechla tiché vibrace mého mobilu, byla prázdná postel vedle mě. Snažila jsem se být v klidu, pro případ že by Blake byl někde poblíž. Proplížila jsem se do koupelny a v srdci mi bodlo, když jsem zahlédla jméno na displeji.

„Haló.“ zašeptala jsem a ohlídla se za mě do prázdné místnosti.

„Rachel, pane bože, musíš se dostat odtamtud pryč! Já nejsem jen…“

„Kashi, zpomal a mluv trochu klidněji. Co se děje?“

Dýchal ztěžka a mohla jsem slyšet jeho auto, vrčící v pozadí. „Jsi v pořádku? Ublížil ti?“

Chtěla jsem mu říct, že se mu za všechno omlouvám a že jsem včera lhala…. Ale musela jsem ho udržet v bezpečí. Pročistila jsem si krk a snažila se znít silně. „Samozřejmě že ne. B-Blake mi nic neudělal.“

„Zlato, nemusíš mi pořád lhát. Jedu si pro tebe. Udržím tě v bezpečí. Jen zůstaň v bezpečí, než se tam dostaneme, ano? Rachel miluju tě. Miluju tě strašně moc a potřebuji, abys to věděla.“

Srdce se mi z jeho zběsilého prohlášení zlomilo, ale nerozuměla jsem tomu. „Kdo je to my, Kashi? A nechoď sem. Prosím nechoď. Jsem v pořádku, přísahám.“

„Je teď vedle tebe?“

„Ne.“

Vydechl těžkou úlevou. „Rachel, on je zlý. Je mnohem horší, než sis původně myslela. Zůstaň od něj co nejdál, co to půjde. Jestli můžeš utéct, potřebuji, abys to udělala. Jestli ne, tak zůstaň tam, kde jsi, a já si pro tebe přijedu.“

„Kashi, ne!“ zašeptala jsem drsně a rychle se otočila, ujišťujíc se, že jsem pořád sama. „Nechoď sem. Jsem v pořádku. Je mi líto, že jsi naštvaný kvůli našemu rozchodu.“ Hlas se mi zadrhl a oči se začaly zalévat. „Ale musíš se… Musíš pohnout dál. Omlouvám se. Počkej. Jak jsi vůbec věděl, kde jsem?“

„Jak je ten dům zařízený, zlato? Potřebuji s tím pomoct.“

„Co?“

„No tak, Rach. Jak je to tam zařízené? Kde je pokoj, ve kterém jsi?“

„Poslouchej mě, nemůžeš to udělat! Musíš se vrátit domů, tímhle všechno zničíš….“ přerušila jsem a přeběhla k monitorům. Jestli pro mě Kash jede, tak to znamená, že jeden z Blakeových mužů ho sleduje, a Blake to bude brzy vědět. „Musíš to otočit, Kashi, prosím!“

„Ve kterém pokoji jsi?“ zařval na mě, až mi vypadl telefon z ruky.

Poklekla jsem na zem a natáhla se rukou pod postel, dokud jsem ho nenahmatala a přitáhla si ho zpět k uchu. „Kashi, jsi tam?“

„Tohle je velmi důležité. Potřebuji vědět jak přesně je dům postavený a v jakém pokoji se nachází Blake. Můžeš to pro mě udělat?“ Jeho hlas byl napjatý a já nechápala, proč chce tohle všechno tak strašně moc vědět.

„Opravdu nevím, kde je Blake. A tohle není dům, je to spíš jako nějaká garsoniéra. Je to jedna velká místnost s koupelnou. A když mě vzbudil vibrující telefon, tak Blake neležel vedle mě v posteli…“ Rychle jsem se zastavila, když se Kash nadechl. Zavřela jsem víčka a chtěla se stulit do nějakého rohu a umřít. Chtěla jsem ho ujistit, že se nic nestalo, ale jaký by to mělo význam? Nutíc se otevřít oči, sledovala jsem obrazovky. Téměř všechny se zaměřovaly na dům Jenkinsnových a náš bytový komplex, zaměřené na naše dveře a okna. Ale jedna byla zaměřena na místo před budovou. Na několik chvil jsem studovala budovu, až jsem si všimla třech aut stojících před domem. „Jsi ty, nebo Mason na policejní stanici?“

„Proč se na to ptáš?“ Jeho hlas byl drsný.

„Prostě mi to řekni.“

„Ne, já jsem na cestě za tebou.“

„Kde je Mason?“

Na několik úderů srdce se odmlčel. „On je taky na cestě k tobě. Ty jsi…“ Zhluboka se nadechl a bolest v jeho hlase mi rvalo srdce. „Rachel, vyspala ses s ním?“

„Kashi….“ zašeptala jsem tiše.

„Prosím, musím to vědět.“

Znovu jsem se podívala po prázdné místnosti a svěsila hlavu. „Ne. Omlouvám se za ten dnešek, Kashi. Nechtěla jsem to udělat. Musíš vědět, že jsem ti takhle nikdy nechtěla ublížit.“ zadusila jsem vzlyk, přikládajíc si pěst k puse, když jsem se ho snažila zadržet. Věděla jsem, že jsem mu to neměla říkat. Ale potřebovala jsem, aby věděl, že jsem nám tohle nechtěla udělat. A možná, když tomu porozumí, otočí se a vrátí se domů. „Blake má muže, kteří každého sledují. Sleduje tebe a Mase, má někoho na Candice, jejího bratra a rodiče…. Omlouvám se. Všechno je to má vina. Nechal dnes ráno vyhodit do povětří auto Georga Jenkinsna.“ Chtěla jsem, aby pochopil, jakým šílencem Blake byl. „Pokud něco uděláš, nevím, co by mohl provést. Musím to udělat. Musím být s ním. Takže prosím… Jeď domů.“

Zasyčel do telefonu několik nadávek, než se rychle zeptal: „Proč si myslíš, že jsme byli na stanici?“

„Na jedné z obrazovek je video. A vypadá to, že jeden z jeho chlapů sedí před tím domem. Vypadá to jako normální budova přes ulici, ale má na sobě několik označení APD“

„Díky bohu. Oukej zlato, poslouchej mě. Zavolám nějakým svým lidem, kteří zajistí bezpečí tvým známým v případě, že by na nás Blake přišel. Ale snaž se udržet v bezpečí. Budeme tam brzy, ano?“

„Kashi, prosím to není dobrý ná.... do prdele.“

„Co, co?“

„Všechny obrazovky se zastavily a přestaly vysílat.“ zasyčela jsem a divoce se rozhlížela po místnosti. Stoupla jsem si a couvala do rohu místnosti.

„Co tím myslíš?“

„Myslím tím to, že je tu plno obrazovek a na nich jsou zobrazeny jen samé kytky. Panebože, co když se něco stane? Ani nevím, co se děje. Je to moje chyba.“

„Květiny, Rachel? Říkala jsi květiny?“ Pořád jsem mumlala dokola a dokola, že je to má chyba, takže musel mluvit hlasitěji. „Jaké květiny, Rachel?!“

„Jsou to vázané květiny.“

„Jaký druh?“ Slyšela jsem jeho auto zrychlit. Zajímalo by mě, proč jsou ty květiny teď tak důležité, když nevím, co se děje s mou rodinou!

„Proč tě…“

„Jen mi to řekni!“

„Jsou to ty… Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenují. Jsou bílé a načervenalé, narůžovělé….“ Panebože, takhle se lidi chovají, když jsou v nebezpečí?! „Ach, karafiáty!“

„Zkurvený hajzl! Rachel, vypadni odtamtud a utíkej! Zlato, slyšíš mě? Utíkej! Najdu tě a ujistím se, že budeš v bezpečí. Jen se dostaň ven z toho zasraného domu!“

„Ale proč?“

„Povím ti to později. Nic si s sebou neber, prostě jdi!“

Strach v jeho hlase konečně došel až ke mně a bez dalšího přemýšlení jsem vyběhla z místnosti. Dveře už byly otevřené a sotva jsem se dotkla trávy, byla jsem náhle stržena zpět za vlasy. Křik bolesti mi vyšel z hrdla a přistála jsem na boku na zemi. Hledala jsem kolem sebe telefon, ale sahala jsem jen do prázdna. Vykřikla jsem o pomoc, ale Blake už mě táhl za vlasy zpátky do domu a já se modlila, aby byl Kash blízko.

„Jsem z tebe zklamaný, drahoušku.“

„Prosím, nech mě jít!“ Popadl jsem jeho ruce, kterými mě tahal za vlasy a snažila se vytrhnout. Ale odhodil mi ruce a pokračoval v tahání mě k posteli.

„Opravdu sis myslela, že tě nechám o samotě, aniž bych byl poblíž dveří? Jak blbý si myslíš, že jsem?“ tiše se zasmál. „Já nejsem amatér.“

Jemně mi řekl: „Moje máma bude tak rozrušená, až dostane tu zprávu. Byl jsem tak blízko, nechat všechny se dožít rána. Málem jsem byl na tebe pyšný, za to, jak jsi reagovala na tvého malého přítele.“ hrozivě vykřikl, když mě dotáhl k posteli. „Vstávej!“

Udělala jsem, co mi bylo řečeno a když mi pustil ruce z vlasů, vyšel ze mě malý vzdych.

„Pověz mi něco, zlatíčko… Chceš, abych nechal tvé přátelé žít?“

„Ano!“

„A co jsi proto ochotna udělat? Chceš-li abych odvolal své muže…“

„Cokoliv! Řekla jsem ti, že cokoliv. Jen jim prosím neubližuj. A musím předtím vědět, že jsou v pořádku.“

Vytáhl z kapsy dálkové ovládání, spoře osvětlené kytice na obrazovce okamžitě zmizely a nahradil je živý přenos. Předpokládala jsem, že první obraz byl z policejní stanice.

„Teď si lehni a chytni středovou tyč u čela postele.“

Zakňučela jsem, když jsem lezla doprostřed postele. Zvládnu to. Zvládnu to. Pro Kashe a Jenkinsnovy. Zvládnu to.

Jakmile jsem ležela a držela se, Blake popadl pouta a připoutal má zápěstí k čelu postele.

Zvládnu to. Zvládnu to.

Přivázal mi kotníky k nohám postele. Nezvládnu to. Do prdele, já to nezvládnu. Tělo se mi začalo nepřetržitě třást, když si na plně oblečený Blake lehl a přitiskl svá ústa na ty moje.

„Čekal jsem, Rachel. Čekal jsem, až budeš starší. Plýtval jsem svým časem hledáním holek, které se ti aspoň trochu podobaly.“ Přejel rukou skrz mé vlasy a studoval je. „ Dlouhé nohy, dlouhé, rovné, téměř tmavé vlasy. Oči přesně v barvě safíru.“ těžce vydechl a nakrčil obočí. „Ale žádná z nich nebyla ty. Žádná z nich neměla tvoji výbušnost. Žádná z nich neměla tvojí bojovnost do života. Takže si žádná z nich nezasloužila tvoji krásu.“

„Stejně jako Jenn.“ S hrůzou mi to došlo a sledovala jsem jeho znechucený výraz.

„Všechno, co jsem do téhle doby udělal, bylo pro tebe a naši společnou budoucnost. Jen bych si přál,“ řekl proti mým rtům, „abys přestala dělat takové potíže.“ Najednou byl ze mě pryč a prohledával šuplíky ve stolku.

Upevnil roubík kolem mé pusy a já jsem začala přemýšlet, jaký druh zvrácených věcí Blake dělal, až do chvíle, kdy začal na stolek vytahovat různě velké nože. Jakmile vše vyndal, vytáhl dva klíče z kapsy a odemkl dvířka skříně na nočním stolku. Pomalu vstával a já jsem zahlédla vázu s karafiáty, která předtím byla na obrazovkách. Široce se na mě usmál. Jako kdyby byl na něco pyšný.

„Tyhle jsou pro tebe, drahoušku. Jakmile to dokončím a udělám tě svou. Nikdy nezapomenu na den, kdy ses s těmahle kytkami objevila u našich.“

Hlavou jsem potřásala, když jsem se snažila vyhledat vzpomínku o karafiátech. Ale nic tam nebylo a Blake zařval ve frustraci, vytahujíc jednu květinu ven a zbytek hodil proti zdi. Zvuk skleněné vázy, která se rozbila o zeď, naplnil místnost. A Blake na mě hodil tu zbylou květinu.

„Má Rachel by neměla zapomínat, že přinesla mé rodině kytici karafiátu, přesně téhle barvy…“

O můj bože, už si vzpomínám. To bylo hned potom, co jsem si myslela, že jsem se do něj zamilovala a jeho babička zemřela. Moje máma je koupila, ale já je chtěla dát panu Westovi sama. Na to jsem úplně zapomněla, protože to bylo asi před deseti lety. Jak to, že si to pamatuje?

Blake se smutně usmál a popadl karafiát, který ležel u mé hrudi a jezdil s ním po mé tváři až k ramenům. „Vidíš, moje Rachel by neměla zapomínat. Ale něco stalo a ty ses změnila. Už nadále nejsi mojí Rachel. A stejně jako ty další napodobeniny, Rachel, si nezasloužíš celou kytici. Budeš potřebovat pouze jednu, drahoušku.“

Co je do prdele špatně s tímhle chlapem?