FL - 28. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Vysvlékla jsem se ze svých šatů a vlezla do sprchy poté, co jsem si vlasy sepnula na vrchol hlavy. Horká voda padala na mé tělo, až jsem z toho úžasného pocitu zasténala. Ráda bych si dala koupel a vydrhla ze sebe špínu z celého dne, ale Kash si taky dával jen rychlou sprchu po dlouhém dni. Když jsem si houbou vydrhla celé tělo a smyla pěnu vodou, ještě několik minut jsem si užívala, jak se mé svaly pod vodou uvolňují. Candice šla hned po škole k jedné ze svých jednorázovek a řekla, ať jí do zítřka nečekám. Což nebylo neobvyklé, od chvíle, co se dozvěděla o zasnoubení.

Byla jsem si jistá, že se mi snaží vyhýbat, jak je to jen možné. Nedávalo to smysl, ale na druhou stranu, ona mi už nedává smysl delší dobu. Celé naše přátelství se od konce minulého školního roku rapidně změnilo a já nevěděla, jak to napravit. Byly okamžiky, kdy jsem viděla tu mojí starou Candice. Ale pak, ve zlomku vteřiny, byla zase pryč. Přenesla jsem své myšlenky zpět k aktuálnímu dění, abych nedostala panický záchvat. Právě teď, v práci bylo fajn, Kash byl úžasný a tahle horká sprcha byla božská. Neočekávala jsem Kashe brzy, takže jsem se nebyla schopna přinutit k odchodu. Ale i tak jsem byla připravená trávit čas sama se svým mužem. Usmála jsem se, vypnula vodu, ručníkem se usušila a navlékla na sebe pohodlné oblečení, než jsem se vydala do kuchyně najít něco ke svačině.

Zarazila jsem se, otáčejíc se do kuchyně, když jsem ve stínu zahlédla hned několik věcí, které tam na mě čekaly. Zasmála jsem se a rozsvítila světla. Tenhle chlap… Prostě cvok. Šla jsem k velké míse, odměrkám, směsi na palačinky a podívala se na pánev na sporáku, který už byl zapnutý. Mohla jsem cítit teplo vycházející z místa, kde jsem stála. Nechala jsem stéct několik kapek ze svých prstů na pánev a sledovala, jak to začalo okamžitě prskat a vypařovat se. Sakra. Musel přijít a zapnout to hned poté, co jsem vlezla do sprchy.

V okamžiku, kdy jsem začala pracovat na těstu, telefon ohlásil zprávu.

Kash: Mám hlad, chceš něco?

Já: Vtipné, uvidíme se, až se sem vrátíš.

Podívala jsem se na dveře a svraštila obočí, když jsem si všimla, že jsou stále zamčené. Je to oficiální. Musí mít klíč. Popadla jsem mísu a začala míchat těsto zrovna v okamžiku, kdy si začal odemykat, a já se vracela do kuchyně. Dveře se otevřely, a zatímco jsem nalévala těsto na pánev, ušklíbla jsem se.

„Vůbec nechápu co je na tom vtipného… Ach ženo. Jsi perfektní.“

Nadzvedla jsem obočí a jen kývla, zatímco jsem pokračovala v nalívání těsta na pánev, dokud nebyla plná.

Kash vešel do kuchyně, objal mě kolem pasu a přitulil se k mému krku „Je to, jako bys mi četla myšlenky.“

Vyšel ze mě krátký smích. „No, tentokrát jsi tady zanechal docela jasné náznaky.“ Popadla jsem špachtli, které ležela vedle s ostatními věcmi, otočila se a zamířila ji na něj „Ale nemysli si, že ti to znovu jen tak projde. Mohl ses aspoň hezky zeptat.“

Trhl hlavou dozadu „Uh. Cože?“

„Ale jak jsem řekla, bylo to vtipné. Takže to nechám být.“ Dala jsem mu cudný polibek, a když jsem se odtáhla, pořád vypadal trochu zmateně, než nasadil svůj sarkastický úsměv, který normálně nosil, když si prosadil svou. „A tvoje tajemství je venku. Ale nebudu tě nutit vrátit mi zpátky klíč, který si nějak získal.“

„Jaký klíč?“

Ušklíbla jsem se a otočila se zpátky k palačinkám. Pokud chce hrát hloupého, tak ho nechám. Alespoň teď vím, jak se celou tu dobu dostával dovnitř.

„O můj bože, schovejte mě.“ zasyčel Mason, tiše za sebou zavřel dveře a zhasl světla. „Oh, děláš palačinky? Máte i nějakou slaninu?“

Můj obličej opadl, i když mě v té tmě nemohl vidět. „No, dělala jsem palačinky, dokud jsi nám tady nezhasl. A vůbec. Už neudělám ani jednu, jsem unavená. Proč vy chlapi mi taky neuděláte nějaké jídlo? A proč jsi zhasl světla?“

„Schovávám se.“ vykřikl Mason šeptem, zrovna když Kash rozsvítil světla v kuchyni a řekl: „Schovává se před jedním manažerem z baru.“

„Oh, a to se musíš schovávat před svým šéfem tady?“ zatrucovala jsem. Chtěla jsem být sama s Kashem.

Kash se vedle mě zasmál, políbil na tvář a popadl špachtli z mé ruky a posunul mě na stranu. „Vzhledem k tomu, že ji nejspíš opustil nahou v našem bytě, jo, potřebuje se schovat tady.“

„Masone Hendricksi!“

„Ztiš se, Rachel.“ Odskočil od okna, jako kdyby jeho šéfka mohla proletět skrz. „Ona je zatracený blázen.“

„Dobře, tak co jsi jí udělal? Ech.... kromě toho že jsi s ní spal?“

„Nic, já nic neudělal. Akorát je přilnavá jak hovno. Začala brečet, protože jsem jí řekl, že se ke mně nemůže nastěhovat.“

Zastavila jsem se v nalívání sirupu na palačinky. „Jak dlouho už s ní spíš?“

„Tohle bylo poprvé.“ Když jsem po něm střelila pohledem, vyhodil ruce do vzduchu.

„Přísahám, Rach, poprvé. Když jsme skončili, zeptala se mě, kdy si může nastěhovat věci. Ještě jsem se z ní ani nevytáhl.“

„Fuj, Masi! Nechci vědět detaily!“

„Jasně. Myslel jsem si, že žertuje, tak jsem se začal smát a šel se postarat o pár věcí. Když jsem se vrátil, tak se mě zeptala znovu a já jí řekl, že nemůže. Okamžitě začala brečet a křičet na mě. Ptala se, co pro mě dnešní noc znamenala. A odmítla odejít!“

Popadla jsem vidličku a můj talíř, míříc ke dveřím. Cestou jsem poplácala svou volnou rukou Masona po hrudi. „Vybral sis dobře.“

„Kam se chystáš?“ zeptal se Kash z kuchyně.

Nepodívala jsem se na něj, jen jsem pokrčila rameny a otevřela dveře. „Zkontrolovat škody.“

Vešla jsem do protějšího bytu ke klukům a udělala si pohodlí na pohovce. Jakmile se televize zapnula, dveře Masonova pokoje se otevřely a vešla krásná, rozcuchaná žena. Pořád ještě nahá.

Trapas.

Zaměřila jsem se na její rozmazané pruhy od líčení, kývla na ní a koukla zpět na televizi, dávajíc si sousto palačinky.

„Kdo jsi?“ dala do svých slov tolik jedu, jak jen bylo možné a stále brečela. Znovu jsem pokrčila rameny a promluvila skrz palačinku.

„Masonova sestra, ty?“

Cukla hlavou „Masonova sestra? Co tady děláš?“

„Bydlím tady. Jakže jsi říkala, že se jmenuješ?“

„Oh, neřekla.“ Rychle se podívala do Kashova pokoje a zpět k tomu Masonovému. „Ty bydlíš tady?“

„Jo, mimochodem dobrý výkon. Znělo to docela působivě.“ Její oči se rozšířily a vzalo mi to veškerou sílu, abych nevybuchla smíchy, nebo se nezakuckala, když jsem si rychlým tempem ládovala palačinku do pusy. „No víš, můj snoubenec bydlí hned vedle. Možná, že příště můžeme křičet spolu. Nebo uvidíme, kdo vydrží déle. Mohla by to být sranda.“

Zaměřila jsem svou pozornost zpět k televizi, takže jsem se na ni nemusela dívat a když jsem koutkem oka viděla, že nevydala žádný zvuk, otočila jsem se zpět k ní. Vypadalo to, jako by byla v šoku a znechucená. Alespoň přestala brečet.

Zíraly jsme na sebe několik vteřin, až jsem jí nakonec nabídla talíř. „Palačinky?“

Ve tváři se jí mihly známky zdravého rozumu a vběhla zpět do Masonového pokoje. Ramena se mi třásly tichým smíchem, až jsem musela kontrolovat svůj obličej, i když jsem věděla, že je z toho zadržování celý rudý. Vzala jsem si ještě poslední hluboký nádech, když vyběhla ven, tentokrát už oblečená.

„Uvidíme se někdy příště, Melanie!“

Zastavila se kousek od dveří a podívala se na mě, jako kdybych patřila do blázince. „Mé jméno..... nevadí, zapomeň na to. Řekni Masonovi, že budu..... že se uvidíme v práci.“

Smála jsem se tak moc, že jsem pořád ještě brečela, když jsem se vrátila do bytu. Oba dva chlapi stáli u okna a jedli palačinky.“

„Co jsi udělala?“ zeptal se Mason v úžasu. „Utíkala ke svému autu.“

Další zachichotání mi vyšlo z hrudi, když jsem oplachovala talíř a dávala ho do myčky. „Nemám tušení. Připadala mi milá. Asi jsem jí moc nevoněla.“

Kash se ušklíbl a díval se na mé červené tváře a vlhké oči.

„Vrátí se ještě?“

„Ne, Masone, to asi ne. Je mi to líto, sousede. Vím, že jsi byl z téhle opravdu odvařený. Ale teď už máš volný byt, tak tě musím požádat, abys nás tady nechal samotné a odešel.“

Položil talíř na pult a vtáhl mě do velkého medvědího objetí. „Děkuji, zlatíčko.“

Pokládajíc mě zpět na zem, věnoval mi polibek na hlavu a plácl Kashe po zádech, než vyběhl z bytu. Kash ke mně přistoupil a pomohl mi uklidit náš snídaňovo - večeřový nepořádek a po pěti minutách ticha se konečně otočil a zeptal: „Takže, co se tam opravdu stalo?“