TYL - ČÁST 2

Překlad: Verča

ČÁST 2

PROLOG

PŘIPADALO MI TO jako vzpomínka, sen, těžké pochopit a vysvětlit, a pro ni tak obtížné to přijmout. Hned od začátku jsem věděl, že Brooke bude mít problém důvěřovat mi. Ale chtěla se se mnou rozejít, když věci šly dobře, nedávalo to smysl.

Za posledních pár hodin jsem se snažil soustředit na tabulky na mé obrazovce počítače. V určitém okamžiku se staly ničím jiným než jen velkou šmouhou nějakých čísel, protože má mysl stále kroužila kolem myšlenky, že Brooke něco skrývá. Viděl jsem to na jejím obličeji, slyšel to v jejím hlase. Nebyla nijak zvlášť dobrá lhářka. Ve skutečnosti nemohla lhát, pokud by jí šlo o život. Mohla by oklamat lidi kolem ní, ale mě oklamat nemohla, a měl jsem v úmyslu dnes večer při večeři věci ujasnit. Ukončím její nesmyslné obavy, protože to je moje žena a jestli to znamenalo, že ji budu muset nutit sednout si a mluvit, pak budiž.

„Prosím, posaďte se pane. Pan Mayfield tu bude brzy,“ řekla jedna z mých asistentek jednomu z členů představenstva v hale. „Dal byste si šálek kávy?“

Zamračil jsem se a přál si být zavřený a předstírat, že nejsem k dispozici, místo toho jsem se musel vypořádat s dalším klientem, který se bál, že ztratí své peníze, jakmile akcie spadnou. Od té doby co se lidé dozvěděli o smrti mého otce, zpochybňovali důvěrnost firmy, jako bych to nebyl já, kdo doteď řídil Mayfieldovo nemovitosti.

V posledních několika týdnech jsem pracoval na vytvoření vlastní společnosti. Investoval jsem všechno co jsem měl – svý prachy, moje byty, své podíly v Mayfieldovo nemovitostech – a byl připraven k zahájení přesunu personálu, který jsem chtěl mít na své palubě. Inspirovaný důvěrou do  nové společnosti a mými schopnostmi vybudovat impérium bez pomoci mého otce by to byl snadný úkol, kdyby na účtu Mayfieldovo nemovitostí nechybělo padesát milionů dolarů.

Zavřel jsem oči a třel si čelo, jak jsem se chtěl zbavit tlaku v mé hlavě. Poslední věc, kterou jsme potřebovali bylo, aby členové představenstva a panikařící akcionáři chtěli vidět finanční zprávy. Nemohl jsem knihy zveřejnit, když jsem přišel na to co se děje. Tabulky na mé obrazovce mi měli říct, kam peníze zmizely, jen jsem se na ně nemohl soustředit, protože všechna má mysl se soustředila na Brooke.

„Pane Mayfielde? Jste –“ Hlas mé recepční se rozléhal interkomem. Stiskl jsem tlačítko pro odezvu, abych ji přerušil.

„Pošlete ho dovnitř.“

„Hned to bude, pane.“

Uslyšel jsem klepání na dveře a pak dovnitř vstoupil muž po padesátce. Jedna z mých asistentek umístila složku na můj stůl a pak za sebou zavřela dveře.

„Posaďte se.“ Ukázal jsem na protější sedačku ode mě a přečetl jméno na složce.

Clarence Holton

Jméno mi bylo nějak povědomé. Chvíli jsem přemýšlel a pak mi to došlo. Četl jsem to jméno v černé knize. Byl tam Holton, o tom není pochyb. Jen jsem si nemohl vzpomenout na jeho křestní jméno.

Přejel jsem pohledem přes jeho sůl-a-pepř vlasy, (zřejmě myšleno prošedivělé) opálenou tvář a jeho na míru ušitý oblek. Můj otec mi říkal, že všichni členové elitního klubu nosili speciální manžetové knoflíčky. Byly stříbrné s vyrytým symbolem, který vypadal jako list rostoucí přes kruhy ve tvaru „V“ – připomínalo to jazyk ještěrky – symbol parazitní zvířecí síly.

„Děkuji, že jste mě přijal,“ řekl Holton. Potřásl jsem si s ním a pak přešel ke stolu. Můj pohled padl na manžety. Byly menší, než jsem si pamatoval, ale byly věrnou kopií těch, co mi ukázal můj otec.

Podíval jsem se mu do očí.

„Jsem zaměstnaný člověk.“ Můj hlas prozrazoval směs nudy a nepohodlí – výherní kombinace ve světě obchodu. Byl to ten druh hlasu, který jsem se naučil používat během svého pobytu v gangu; druh hlasu, kterým jsem si vždy získal respekt.

„Nikdy jsem nedostal šanci říct, jak je mi líto ztráty vašeho otce.“

„Nestarejte se o to.“ Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl, další z mých taktik. Tabulky čekaly, a byl tu drobný problém s Brooke. Neměl jsem čas na takovéto řeči a zejména ne s někým jako je Holton.

„Váš otec a já jsme si byli velmi blízcí,“ řekl Holton. „Teď, když už není s námi a vy máte starosti, doufám, že se staneme přáteli.“

To jak řeklo slovo „přátelé“, bylo odporné. Neměl jsem v úmyslu být jeho přítel, dokonce ani známý.

„Budu o tom přemýšlet,“ řekl jsem. „Pokud je to vše-“ Výzva k odchodu visela těžce ve vzduchu.

„Jaký otec, takový syn. Triad magazín pořádá svůj každoroční zářijový večírek.“ Pozvedl obočí, jako kdybych měl vědět, o čem to mluví. Když jsem mlčel, pokračoval: „Byli bychom rádi, kdybyste přišel jako náš čestný host. Jste svobodný, pokud víme. Zúčastní se ho spousta zajímavých modelek. Možná, že jedna bude lahodit vašemu oku.“

„Myslel jsem, že jde o časopis a ne o eskort servis.“

Můj výrok ho zachytil nepřipraveného. Oči se mu podrážděně třpytily a uvědomil jsem si, že Clarence Holton tu nebyl, protože má strach o společnost nebo jeho akcie; byl instruován, aby mě zaměstnal. Možná, že můj otec opustil klub, ale Holton byl stále aktivním členem.

„Budu o tom přemýšlet,“ řekl jsem a vstal. Zapnul si oblek a doprovodil jsem ho ke dveřím. Ze zřejmých důvodu jsem mu nemohl nakopat zadek. Akcionáři by nemohli prodávat nebo by se akcie propadly na historické minimum. Jeho spojení s médii mi zabránilo, abych mu vyhrožoval. Nenáviděl jsem to, protože jsem měl pocit, jako bych podporoval jeho tmavé tajemství a životní styl.

„Díky za návštěvu.“ Držel jsem otevřené dveře a ukázal na asistentku, aby ho vyprovodila do haly.

„Ještě jedna věc, Jette.“ Otočil se čelem ke mně, jeho obličej byl maskou přetvářky. „Prosím přestaň. Bude se ti to líbit.“

Zavřel jsem dveře, než bych mu rozbil hubu. Hněv ve mně pulzoval, proč můj otec přivedl tento nepořádek k nám. Neměl jsem ho odmítnout, když si se mnou chtěl promluvit, předtím než zemřel. Kdybych poslechl, co mi chtěl říct, možná bych věděl, co se děje.

Zhluboka jsem se nadechl a sedl si do svého křesla a díval se na soubor s tabulkami. Měl jsem toho na talíři příliš, a nemohl jsem si dovolit další rozptýlení. Společnost a můj vztah s Brooke – ty jsou na prvním místě. S klubem se vypořádám později.

***

Brooke byla workoholička. Nebyl bych překvapen, kdyby zapomněla na naši schůzku. Můj telefon se kolébal mezi mým ramenem a uchem, když jsem čekal, až mi zvedne mobil. Šlo to ale hned do hlasové schránky, jako tomu bylo několik posledních hodin. Měl jsem jí po konferenci zkontrolovat, ale akcionáři se ke mně stále hrnuli a já jsem neměl čas. Kromě toho jsem si myslel, že tak jako tak si promluvíme u večeře.

„Kurva,“ práskl jsem telefonem na stůl a podíval se z okna. Je zřejmé, že je naštvaná, a neměl jsem tušení proč. Pravděpodobně jsem zašel daleko tím, říkat jí, že se se mnou nerozejde. Brooke se nelíbilo, když jí někdo říkal co má a co nemá dělat. Ale sakra! Ta ženská byla problém.

„Můžu vám něco přinést, než půjdu domů?“ Zeptala se Emma od dveří. Otočil jsem se a uvědomil si, že jsem ji ani neslyšel. Měla na sobě kabát a v jedné ruce držela aktovku. V druhé držela kabelku. Napadlo mě, kolik stála. Můj otec byl znám svou štědrostí.

„Ne. Můžete jít,“ řekl jsem. „Na druhou stranu, viděla jste Brooke?“

„Během svého setkání odešla. Od té doby jsem jí neviděla.“

Zamračil jsem se. „Jakého setkání?“

„To, které začalo v jedenáct dopoledne. Váš bratr za ní zaskočil.“ Usmála se. „Chcete abych mu zavolala? Možná je tu někde kolem.“

„Udělám to,“ řekl jsem, aby už odešla. Dokonce i když zavolám Nateovi, pravděpodobně nebude vědět víc než já.

Emmin pohled na mě prodléval, jako by mi chtěla něco říct, ale pak mi jen popřála, „Mějte hezký víkend.“

Zamumlal jsem „Jo, vám taky,“ a obrátil jsem svou pozornost zpět ke svému telefonu. Po tom co zavřela dveře, jsem klesl na své křeslo a prsty poklepával na stole, když jsem si vzpomněl na rozhovor s Brooke. Byl jsem si jistý, že jsem slyšel správně, když říkala, že si promluvíme u večeře. Proč by to udělala a pak odešla, aniž by mi to řekla? Vždycky jsem na ni myslel jako odpovědnou. Možná jsem jí neznal, tak jak jsem si myslel. V 7:30 o několik volání později, jsem si uvědomil, že mi to nezvedne a tak jsem vytočil Sylviino číslo. Několikrát to zazvonilo než mi Sylvie odpověděla. „Kde je Brooke?“ Zeptal jsem se úvodem. Televizní reklamy jsem slyšel v pozadí. Následovala krátká pauza, během které snížila hlasitost.

„Jette?“ Zněla překvapeně, zřejmě nečekala, že mě uslyší. „Viděla jsem ji včera.“ Zaváhala. „Je mezi vámi všechno v pořádku?“

Sylvie pravděpodobně věděla, že nejsme v pořádku, ale nebyl jsem připraven přiznat jí to.

„Jsme v pohodě. Řekla mi, že jste se setkaly,“ řekl jsem. „Zřejmě odešla brzo z práce, a myslel jsem si, že by mohla být s tebou. Měli jsme se setkat na večeři. Zarezervoval jsem nám stůl v Le Bernardin.“

„Páni. Místo se musí rezervovat měsíce dopředu. Kéž bych mohla jít taky.“ Řekla Sylvie. „Jsem tak ráda, že všechno dobře dopadlo. Bála jsem se, že by mohla mít příliš velký strach říct ti to.“

Říct mi co? Zamračil jsem se, uvědomujíc, že mi chybí kus obrazu. Brooke nebyla nějak hovorná noc předtím. Ve skutečnosti jsem ji nikdy neviděl tak tichou. Následující ráno byla tajemná.

„Tak co si o tom myslíš?“ Zeptala se.

„O čem?“ Zeptal jsem se opatrně.

„O tom, jak jsem našla knihu s diskem zastrčenou v mé kabelce,“ řekla. Ztuhl jsem. „Přísahám, že to byla nehoda, ale beru vinu na sebe, přestože Brooke byla neústupná, že mi to možná ona dala do tašky. Nicméně jsem ji neposlouchala.“ Zasmála se.

„O čem to ksakru mluvíš?“ Mnul jsem si spánky, jak jsem se snažil najít nějaký smysl v tomto blábolu.

„Jakou knihu?“

Linka zůstala na chvíli tichá.

„Neřekla ti to, že?“ Zeptala se Sylvie nakonec. „Do prdele.“ Linka oněměla. Bez rozmýšlení jsem vytočil znovu její číslo. Tentokrát to Sylvie zvedla po prvním zazvonění.

„Promiň, Jette. Nějak se to odpojilo. Špatný signál.“ Zasmála se. „Takže Brooke u tebe není?“

Ignorujíc její otázku, jsem se rozhodl, že nebudu chodit kolem horké kaše. „Mluvíme o stejné knize a disku, které byly ukradené v Bellagiu?“

„Ano. Bohužel i naštěstí, v závislosti na způsobu, jakým to vidíš. Nebyly ukradeny, jen “ odmlčela se „někde založené.“

Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl.

„Kde jsou teď Sylvie?“

„U Brooke, samozřejmě,“ řekla. Její slova letěla tak rychle, že jsem cítil jako by mi kladivo bušilo v mé hlavě. „Upřímně řečeno, myslela jsem, že ti to už řekla. Chtěla to udělat už včera v noci, protože věděla, že se budeš zlobit a chtěla to dostat z její hrudi.“

„Hej, zpomal.“ Zmáčkl jsem si kořen nosu. „Za prvé, proč Brooke předpokládala, že budu naštvaný? To je šílené.“

„Nevím. Možná proto, že bys jí mohl vyčítat smrt tvého otce?“

„Blbost.“ Byl jsem tak naštvaný, cítil jsem, že bych mohl narazit do zdi. „Nikdy bych ji nevinil.“

„Brooke mi řekla, jak se viníš ze smrti tvého otce. Myslela si, že kdyby kniha nebyla nikdy ukradena, nemusel být mrtvý.“

„Co to do prdele?“ Na někoho tak chytrého, Broočinino uvažování je neskutečné. „To je nejvíce zkurvená věc, jakou jsem kdy slyšel. Ví, že s Robertem jsem neměl nikdy blízký vztah. Přestal jsem před týdnem truchlit.“ Hned potom co jsem se dozvěděl o chybějících padesáti milionech dolarů.

„Přesně. Tak jak říkáš, všechno to zní opravdu hloupě. Brooke byla přesvědčena, že za to nese vinu ona.“

„To já.“ Můj hlas přešel do šepotu. „Ale z jiných důvodů, než si myslíš.“ Začal jsem přecházet po místnosti sem a tam a můj hněv proudil skrze mne. „Podívej, bojím se o firmu. Držel jsem nás před úpadkem několik let, ale otec udělal obrovskou finanční díru, která by mohla spolknout půlku New Yorku. Nechci to nikomu říkat, aniž bych riskoval, že se akcie budou potápět. Vím, že máš obchodní vzdělání, takže si dovedeš představit, co by to znamenalo.“ Můj pohled padl na hodiny na stěně „Na tom teď ale nezáleží. Musím mluvit s Brooke. Máš představu, kde by mohla být? Kavárny, které navštěvuje? Nejsem v pohodě s tím, že je tam sama. Ne když má tu zatracenou knihu a myslí si, že jsem nepřítel.“

„Zkoušel si jí volat?“

„Jo.“ Zděsil jsem se v duchu, s uvědoměním, že je to zřejmé. „Má to vypnuté. Jinak bych ti nevolal.“

„Vypnuto jako, že blokuje horory nebo že ho má úplně vypnutý?“ Zeptala se.

„Vážně?“

„Promiň. Omlouvám se za tento dotaz. Já jen prostě nemůžu uvěřit, že by si vypnula mobil. To nikdy nedělá. Možná, že se jí vybila baterie, nebo ho někde nechala.“

Vydechl jsem. „Jediná věc, na které záleží je, abych jí hlavně našel.“

„Znám pár míst, kde by mohla být. Jsi v práci?“

Konečně.

„Jo.“

„Budu tam za dvacet minut,“ řekla. „Mimochodem, Jette, je mi opravdu líto tvého otce. Nejen proto, že je mrtvý, ale také…víš…“ Odmlčela se.

„Díky.“
Zavěsil jsem a podíval se z okna na poslední paprsky zapadajícího slunce, které zbarvily oblohu do barvy tmavé mědi. Nelíbilo se mi, že mi Brooke neřekla o knize. Mohl bych se vyrovnat s faktem, že se se mnou pokusila rozejít, protože jsem viděl její motivace. Možná si myslela, že mě tím chrání; možná dokonce chránila sama sebe, od toho co si myslela, že jí řeknu. Mohl bych se s tím vypořádat, ale nemohl jsem se smířit s tím, že ode mě drží tajemství, díky kterému může být v ohrožení.

Snad po sté jsem nakoukl do mobilu. Celý příběh zněl příliš přitažený za vlasy. Moje intuice mi říkala, že něco chybí. I přesto, že mi Brooke nevěří, slíbila mi, že zůstane, takže co donutilo změnit její rozhodnutí?

Kliknul jsem do zrychlených voleb, našel jednu osobu, o které jsem věděl, že mě nikdy nezklame. Přitiskl jsem si mobil k uchu a zašeptal: „Kenny, potřebuji abys vystopoval Broočinin telefon. Hned teď. Musím vědět kde je a s kým.“

„Sledovat jí?“ Zasmál se Kenny. „Máš to mít.“

***

Ahoj!

Kniha má 30 kapitol + epilog, takže jsme v půlce knihy. Série Surrender Your Love se skládá ze tří dílů. Tento díl je závěrečný. Autorka ale dále pokračovala sérií No Exceptions, která se skládá ze čtyř dílů. Série je opět o Jettovi a Brooke. (není to vyprávěno z Jettova pohledu) Ještě nevím, zda v překladu této série budu pokračovat. Uvidím podle vás, ale radši bych se pustila do něčeho nového. J - Odpovědi na vaše otázky.

Jinak děkuji za vaše komentáře. Baví mě číst, co si myslíte o postavách J Doufám, že se kapitola líbila. Bude to ještě hóódně zajímavé.

Mějte se hezky!

                                                                                                                                                       Verča