Away - 19. kapitola

Překlad: Nemedi
Kor.: Týna

DALŠÍHO DNE JSME PŘIŠLI do garáže a nebyla vůbec taková, jakou jsem si ji představovala. Nebyla jako dílny v Denveru, ale jistě nebyla ani tak odporná, jak jsem si představovala a za to jsem byla ráda.

Náhlé zalapání po dechu opustilo má ústa, když jsem tam viděla stát své auto. „Ach můj bože! Vypadá hrozně,“ řekla jsem a nevěřícně jsem na něj ukazovala.

„No, udělala si na něm své, Cassandro,“ řekl Moose, když se vysunul ven zpod auta, které stálo vedle mého.

„Já vím, ale nečekala jsem, že uvidím tohle. Už je to týden a stále vypadá tak…“ odmlčela jsem se a snažila se najít to správné slovo.

„Zmačkaně?“ navrhl Moose, když šel k nám v zamaštěné kombinéze a baseballové čepici.

Zmačkaně bylo přesně to správné slovo.

„Myslím, že si z té tvojí nehody byla tak otřesená, že sis neuvědomila stav, ve kterém tvoje auto je. Teď vidím, proč jsem chtěl, aby ses šla nechat vyšetřit do nemocnice,“ řekl Jase, když stál vedle mě a oba jsme vstřebávali stav kovu, který byl před námi.

„Rozhodně to teď chápu.“ Nechápala jsem předtím vážnost situace, ale teď už chápu.

Moose přešel k levému předku auta a ukazoval na různá místa a vysvětloval mi v hatmatilce,  co všechno už udělal a co se ještě stále udělat musí. „Museli jsme vyndat dveře. Čelní sklo se bude muset vyměnit. Taky jsme museli sundat kapotu, přední nárazník, levý blatník a to ani nemluvím o poškození karosérie, chladiče, podpěry chladiče, seřízení co bude třeba udělat nebo o pneumatice a kolu, které budou muset být také vyměněny,“ skončil.

„Cože?“ zeptala jsem se a civěla jsem na něho.

„Tvoje auto je na tom špatně, ale já ho opravím,“ řekl Moose a podíval se na mě takovým tím výrazem „jsi taková holka“.

S Jasem jsme se na sebe podívali a zasmáli se. Vadilo mi, že nemám tušení co mi to říkal, ale nevyrůstala jsem v blízkosti autoopravny.

„Tvoje auto je v dobrých rukou, neboj se,“ řekl Jason.

Moose přešel k velké krabici s nářadím a něco vytáhnul ven.

„Táta tohle našel, když odtahoval auto, věřím, že to patří tobě,“ řekl a podával mi bílý telefon. MŮJ bílý telefon.

Podívala jsem se na něj, mé oči ani nemohly uvěřit tomu, co je před nimi. Žaludek mi šťastně tancoval uvnitř, když jsem vydechla úlevou. „Ach můj bože. Vážně. Moosi, jsi až příliš úžasný. Moc ti děkuju.“

„Kámo, nemáš tušení, jak dlouho jsme tuhle věc hledali,“ řekl Jase Mooseovi, který měl v obličeji výraz, jakoby právě zachránil kotě ze stromu. Tohle nebylo žádné kotě, ale bylo to mé jediné spojení se světem a já jsem byla víc než ráda, že ho mám zpátky.

Vzhlédla jsem k Jaseovi, který měl v obličeji stejně vzrušený výraz, když jsem zmáčkla tlačítko, abych rozsvítila obrazovku. „Funguje!“ vydechla jsem.

„Takže to znamená, že už žádné telefonáty z toho zasloužilého. Jsem zklamaný,“ řekl Jase sarkasticky.

Protočila jsem na něj oči, když jsem přejela prstem po obrazovce.

„Čtyřicet pět zmeškaných hovorů,“ řekla jsem nahlas. Klikla jsem na ikonu v telefonu, aby se mi ukázaly zmeškané hovory. „A všechny od Mel. Měla jsem to vědět.“ Poklesla jsem rameny. Nevěděla jsem, proč jsem si myslela, že by nějaké byly od rodičů. Ačkoli se můj týden obrátil vzhůru nohama, neznamenalo to, že i ten jejich. Taky jsem jim vůbec nedala vědět, takže můžu vinit jen sama sebe za to, že od nich nemám zmeškaný hovor.

„No tak,“ řekl Jase a přitáhl mou pozornost.

„To je v pohodě. Neřekla jsem jim to. Je to moje chyba, že jsem si myslela, že prostě jen tak budou vědět, že se něco děje s jejich dcerou,“ řekla jsem.

„Není to v pohodě, Cassie, ale jestli jim chceš zavolat, tak ti dáme soukromí,“ nabídl se jako ten sladký Jason, kterého jsem poznala.

Zatřásla jsem hlavou. „Ne, jsem v pohodě. Opravdu,“ lhala jsem a zamrkala jsem očima, abych odehnala pryč pár slz, které se chtěly prodrat ven. Tohle nebylo nic nenormálního s čím bych se již dříve nepotýkala.

Cítila jsem jeho ruce na mých ramenou a jak je zmáčkl, když mi zašeptal do ucha zpoza mě. „Opravdu jim na tobě záleží, Cassie. Někdy rodiče prostě jen mají zvláštní způsob, jak to ukázat.“

„Já vím,“ zašeptala jsem zpátky.

„Velký D by mohl vyprávět,“ řekl Moose.

„Velký D?“ zeptala jsem se.

Jase přešel dokola a postavil se přede mě. „Můj bratr; měl nějaké problémy s rodiči, takže chápu, čím si procházíš. Bude to v pohodě,“ snažil se mě ujistit.

„Ale říkal si, že o tvém bratrovi nemluvíte. Takže jak to bude v pohodě?“ snažila jsem se tomu rozumět, ale nemohla jsem. Jeho rodiče neprobírají jeho bratra, ale on říká, že všechno bude v pohodě. Jak to mohl jistě vědět?

„Protože nakonec bude všechno v pohodě. Musí být,“ řekl.

„Asi.“ Pokrčila jsem rameny a těžce jsem se snažila, abych mu uvěřila.

„Promiň, kámo,“ řekl Moose Jasonovi s omluvným výrazem.

„Nedělej si s tím starosti,“ řekl a pokývl hlavou.

„Takže jdeme dneska večer ven nebo co?“ zeptal se Moose a kroutil špinavým hadrem v ruce.

„To je na Cassie,“ řekl Jason a podíval se mým směrem.

„To asi záleží na tom kde je „ven“,“ řekla jsem.

„Jen bar,“ pípnul Moose.

Moc věcí jsem nevěděla, když přišlo na miminka, ale věděla jsem, že by tohle bylo špatné, takže dneska večer žádný alkohol pro mě. „Zní to, že by to mohla být zábava.“

„Mohla být? Cassandro, to není k diskuzi. Rozhodně to bude super,“ řekl Moose a přehodil si hadr přes rameno.

„Nemusíme chodit jestli nechceš,“ ujistil mě Jason.

„Ne, můžeme. Bude to zábava,“ odpověděla jsem.

„Vidíš, tak je to správně,“ řekl Moose. „Nehledě na to, že chodíme aspoň jednou týdně. To je tady ve městě taková tradice.“

„Tak to bych nechtěla narušovat tradice,“ řekla jsem.

„Dobře, Mossei, uvidíme se večer, kamaráde.“ Jason zamával, když jsme odcházeli z garáže s otřesnou omluvou pro auto v něm.

Cítila jsem úlevu, že ještě není hotové, ale zároveň jsem byla v šoku jak opravdu špatně vypadalo. Taky jsem si nemohla pomoct a ušklíbla jsem se při představě, co by si pomyslel můj otec, kdyby viděl mé auto v jeho nynějším stavu. Jen ten obrázek jeho v mé mysli způsobil, že mi projížděly záchvěvy páteří a ne rozhodně takové, jaké mi způsobuje Jason. To nebyla konverzace, kterou bych byla připravená s ním vést. Nechám to auto spravit a vedle tučného účtu, který budu musel zaplatit se to nikdy nedozví. To byl plán a hodlám se ho držet.

„Jsi hrozně potichu. O čem přemýšlíš?“ zeptal se Jason, když jsme parkovali u domu.

„O ničem. Jen se netěším na to, že budu muset svému otci říct o tom autě.“

„Dnešní večer pro tebe teda bude fajn. Vypadáš, že by se ti hodila noc venku,“ řekl, když otevřel dveře.

Jo, mohlo by to pro mě být fajn, doufám.