Away - 18. kapitola

Překlad: Nemedi
Kor.: Týna

„TAKŽE TOHLE JE TVÁ PŘEDSTAVA ZÁBAVY?“ zeptala jsem se ho, když jsme seděli na pohovce u něj v pokoji.

„Říkal jsem, že mám něco na mysli, dej tomu šanci, než to odškrtneš, že to není zábava,“ řekl mi, když přešel ke svému šatníku.

Vyšel z něho a v rukou měl stolní hru Scrabble. „Dobře, mám to, pojďme.“

Tázavě jsem se na něj podívala, když vyšel z pokoje a zamířil zpátky nahoru a zastavil se u kuchyňského stolu. Trish a Bart už byli v kuchyni, když jsme tam došli.

„Ahoj Trish, ahoj Barte,“ řekla jsem jim, když jsem si razili cestu kuchyní ke stolu.

„Cassandro,“ řekl Bart. „Rád tě zase vidím.“

„I já vás,“ odpověděla jsem.

„Vidím, že tě Jason tento týden udržoval v jednom kole,“ řekla Trish a zněla až příliš nadšeně.

„Mami,“ řekl Jason tiše Trish, když položil hru na stůl. „Teď ne.“

„Tento týden byl skvělým průvodcem,“ řekla jsem jí.

„To je fajn,“ řekla.

„Dobrá, tak pojďme začít s tou hrou, ne?“ zeptal se Bart, když se posadil ke stolu.

Cítila jsem, jak se za mnou objevil Jason. „Zažiješ zábavnou noc,“ řekl mi tak tiše, že jsem to mohla slyšet jen já. Paže a krk mi obsypala husí kůže. „Je ti zima?“ zašeptal mi do druhého ucha. Ne, vyskočila mi z tvého jemného sexy hlasu, Jasone… myslela jsem si pro sebe. „Ne, jsem v pohodě.“

Mohla jsem vidět, jak se usmívá, když kolem mě procházel. Musela jsem sevřít pěsti.

„Už si to hrála?“ zeptala se Trish a tím přivedla mé myšlenky zpátky ke hře.

„Jasně, neustále,“ lhala jsem. Nikdy předtím jsem Scrabble nehrála, ale upřímně, jak těžké to může být? Se slovy a angličtinou jsem byla opravdu dobrá; musela jsem být dobrá i v tomhle.

„Naprosto a totálně lžeš,“ řekl Jase, když položil herní desku na stůl.

Nezáleželo na tom; tuhle hru vyhraju. „Jsi připravený prohrát?“ zeptala jsem se ho s naprostou jistotou, že prohraje.

„Myslím, že si možná potkal rovného soupeře, synu,“ řekl Bart.

„Dobře, zlato, podíváme se, co v tobě je,“ řekl, když každému z nás podával písmena.

Položila jsem si písmena a už jsem měla slovo, bylo malé, ale postačí to. Začínala Trish, pak jsme pokračovali po směru hodinových ručiček, což znamenalo, že Bart a Jason budou na řadě přede mnou. Dívala jsem se, jak Trish pokládala dolů své slovo a pak Bart vyměnil několik žetonů. Zas až tak jsem tu hru neznala, ale netrvalo dlouho se chytit.

Jason se kousl do spodního rtu, když pokládal žetony dolů pro své první slovo.

„Dvojité slovo a to dělá dvacet dva bodů pro mě.“ Pohlédl na mě a pokrčil rameny s lehce domýšlivým výrazem. Normálně nebyl ohledně věcí nafoukaný, ale vlastně jsem si užívala, že vidím tuhle jeho stránku. Byl víc soutěživý, než jsem si myslela.

Trish přerušila mé myšlenky, aby mi dala vědět, že jsem na řadě.

„Hmm, asi budu muset hrát s tímto slovem, které mě, jak už se tak stává, prováže s Jasonovým.“ Pohlédla jsem na něj poté, co jsem skončila s pokládání svých žetonů slova ‚VÝROBCE‘, což mi dalo přesně dvacet dva bodů. „Snažila jsem se ti to říct, Jasone,“ řekla jsem škádlivě.

„Ještě není konec, zlato,“ řekl a zamrkal těma svýma dokonale dlouhýma řasama přes jeho zelené drahokamy v očích.

„Ani zdaleka,“ zašeptala jsem mu, když byla na řadě Trish.

Takže takhle vypadal rodinný večer. Bylo více než osvěžující vidět rodiče jako jsou tito, rodiče, kteří ukazovali náklonnost, kteří se bavili se svými dětmi. Nikdy bych neřekla, že Scrabble večer by byl právě ta vstupenka na zábavný večer. Běžně pro mě byly rodinné večery trapné a nepříjemné, zvláště čím jsem byla starší. Teď jsem si uvědomila, co mi vlastně scházelo. Bylo mi z toho smutno, ale také jsem byla šťastná, že jsem měla šanci to zažít, i kdyby to mělo být jen pro tentokrát.

Hra pokračovala ještě přes hodinu. Bart byl první ze hry, Trish ho následovala, čímž nás s Jasem nechali, abychom to dokončili a určili vítěze. Tohle byla skutečné kovbojské měření sil, nebo tak mi to aspoň Bart řekl. Mysleli byste si, že to byla národní soutěž v televizi vzhledem k tomu, jak soustředění byli, když seděli s očima upřenýma na desku a čekali na Jaseův tah.

Pokud bych nebyla schopná napojit svá písmenka na jeho další slovo, které položí, prohraju hru. Seděla a vrtěla jsem rukama v klíně, jak jsem netrpělivě čekala na jeho tah.

Konečně položil dolů své poslední písmeno a pohlédl na mě. ‚ŠŤASTNÝ‘.

Poznala jsem ze způsobu jakým se na mě díval, že za tím slovem bylo víc než by kdokoli mohl vědět. Cítila jsem se stejně, ale právě teď jsem musela položit svá písmena, abych si šla pro výhru, kterou Jason právě umožnil.

„Čtrnáct bodů, Jasone,“ řekla Trish, počítala nám skóre.

Začala jsem se křenit od ucha k uchu, když jsem věděla o slovu, které budu moci vyspelovat. Buď se bude smát nebo se naštve a jestli jsem ho znala tak dobře, jak jsem si myslela, tak udělá přesně to, co mé slovo říká.

Položila jsem všechna písmena, která spelovala slovo ‚ZRUDNOUT‘. Posadila jsem se zpátky na židli po tom, co jsem dokončila položení všech žetonů. Okamžitě jsem se podívala na Jasona.

„Vážně?“ zeptal se a potřásal hlavou jak se jeho tváře začaly zbarvovat právě tím odstínem červené, kterou jsem tak ráda viděla.

„Ach, radši tomu věř. Nemohlo to vyjít líp ani kdybych to sama naplánovala,“ řekla jsem.

Trish a Bart se teď s námi hystericky smáli.

Trish zvedla hlavu nahoru poté, co mi zaznamenala skóre, ačkoli já už jsem svá čísla věděla. Byla jsem naneštěstí příliš dobrá ve sčítání zpaměti. „Náš nový vítěz je Cassandra,“ vyřinulo se z ní.

„Cože? To není možné,“ řekl Jason, když vzal list se skóre.

„Přečti si to a plač, pane. Trojité body za slovo a mé R přistálo na dvojitém skóre za písmeno. Oprav mě, jestli se mýlím, ale to mě dostává o dvacet čtyři bodů před tebe. Vyhrála jsem, vyhrála jsem!“ uvědomila jsem si poté, co jsem to řekla nahlas.

„WOOHOO!“ Zakřičela jsem. Možná jsem i udělala malý taneček, když jsem vstávala ze židle a fandila sama sobě. Pohlédla jsem na Trish a Barta, kteří měli stále záchvat smíchu nad mým slovem a mým čistým entusiasmem nad výhrou. Bylo to už dlouho, ale konečně jsem udělala něco, aniž bych selhala. Malé krůčky, Cassandro, malé krůčky. Nemohla jsme si pomoct, ale sama pro sebe jsem se zahihňala. Právě jsem přirovnala neselhání v životě k výhře ve Scrabble. Opravdu jsem musela mít tenhle uplynulý týden až moc přísunu čerstvého vzduchu. Sedla jsem si zpátky než by mé nadšení zašlo ještě dál.

Jason seděl vpředu na židli se sexy výrazem ve tváři, což nebyl ani trochu obličej poraženého. To bylo pravděpodobně proto, že se ani neblížil k tomu, aby jím byl. Vyhrával nade mnou každý den.

„Nechám ti tentokrát tuhle výhru, ale jen proto,“ odmlčel se, když se naklonil blíž ke mně, „že vypadáš právě teď tak šťastně a já tě takhle rád vidím.“

„Nebo co takhle proto, že jsem skutečně vyhrála,“ řekla jsem a naklonila jsem se k němu blíž. „A taky jsem právě teď opravdu šťastná.“

Střelil po mně dalším úšklebkem než vstal ze židle.

„Nemyslím si, že jsem se někdy předtím tak bavila, když jsem hrála nějakou stolní hru,“ řekla jsem Trish a Bartovi, když jsme začali uklízet ze stolu.

„Hrajeme jednou týdně, ale nikdy to nebylo tak soutěživé nebo vzrušující,“ řekla.

Dokončili jsme uklízení hry, dali jsme žetony do sáčku, ze kterého jsme je tahali a dali desku zpátky do krabice.

„Dobře, kdo je připravený na nějakou večeři? Dneska večer jsem uvažoval nad grilováním.“ Oznámil Bart, když vzal balíček kuřecího z lednice.

„To zní dobře, tati,“ řekl Jason. Přešel blíže ke mně. „Vyhovuje ti to, Cassie?“

Ačkoli jsem teď opravdu milovala domácí jídla, byla jsem příliš vyčerpaná na to, abych zůstala dále vzhůru. Měla jsem tušení, že kvůli těhotenství jsem se začínala cítit unaveněji než obvykle. „Myslím, že to vynechám, jsem vlastně opravdu unavená a zamířím do postele.“

Trish ke mně přišla, jako by se to snažila udržet jen mezi námi. „Jsi si jistá, zlatíčko? Opravdu bys měla něco sníst. Cítíš se špatně? Chceš balíček krekrů?“

Byla příliš milá. „Mám balíček ve svém pokoji. Myslím, že jsem prostě měla až příliš mnoho zábavy na jeden den,“ řekla jsem jí.

Přikývla a šla zpátky do kuchyně.

Jason měl v očích znepokojení, když šel směrem ke mně a můj žaludek se cítil provinile, že mu lžu. Věděla jsem, že musím dělat to, co mi říkala Mel a dát mu šanci odpovědět jeho vlastním způsobem, ale prostě jsem se až příliš bála. Chránila jsem své city před zraněním, které nepůjde zhojit.

„Dobrou Barte, dobrou Trish,“ zakřičela jsem k nim, jak začali připravovat večeři.

„Hele, zítra tě někam vezmu.“ Postrčil hlavu směrem ke mně.

„Kam?“ zeptala jsem se.

„Moose chce, abych tě přivedl se podívat na tvé auto.“

Nebyla jsem ještě připravená na to, aby mé auto bylo hotové. Nemohla jsem ten pocit zařadit, ale chtěla jsem strávit více času s tímto mužem, který stál přede mnou. Chtěla jsem zjistit, co tohle chvění a ta husí kůže opravdu znamenají. Jen jsem potřebovala více času. Nikdy bych si nepomyslela, že to řeknu vzhledem ke spěchu, s jakým jsem utíkala od svého života nebo z Keatonu, ale mé srdce mi říkalo, abych zůstala. Mel poznala, že se něco děje, ale já jsem potřebovala vědět, jestli on také.

„Nevypadáš moc nadšeně?“ zeptal se a přibližoval se po centimetrech ke mně. „Nemusíme se na něj jít podívat. Myslím tím, že to může být pro tebe těžké, když ještě není hotové, zrovna přišly součástky.“

A výdech. Vzhlédla jsem k němu. „Ne, můžeme jít. To by bylo fajn. No, možná ne fajn vidět ho tak jak je teď, ale vidět nějaký pokrok je asi to, co jsem tím myslela,“ řekla jsem, zakloktávala jsem se vlastními slovy.

Potřásl hlavou a zasmál se. „Jsi si jistá, že si v pohodě?“

„Jo, jen jsem vážně unavená, pravděpodobně usnu v minutě, kdy mi hlava spočine na polštáři.“

„Chceš, abych ti dělal společnost?“ zeptal se, jeho oči si mě prohlížely, jako by se dívaly po známkách nemoci.

Ano. Chci, abys zůstal.

„Ačkoli bych byla ráda, kdyby ano, tak si nemyslím, že bych byla příliš společenská.“

„Tak se tedy prospi. Dobrou, Cassie,“ řekl tiše.

„Dobrou, Jasei,“ řekla jsem mu stejným tónem jako on. Zdržoval se na místě, otevřel rty. Vypadal, jako by chtěl říct něco jiného, ale neudělal to. Zavřel ústa a odešel.

Když jsem se dostala do postele, jediná věc, na kterou jsem mohla myslet byl Jase a chvění, které jsem z něj měla. Takové, jaké jsem předtím nezažila a husí kůže, kterou jsem neměla kvůli tomu, že by mi byla zima. Najednou jsem se usmála, když jsem pomyslela na to, jak fajn bylo tyhle pocity mít.