TLOM - 26. kapitola

Překlad: Liv

GEORGIA

CELÉ ODPOLEDNE JSEM STRÁVILA v malé kryté hale, kde jsem vedla koňskou terapii se skupinou dětí z Provo, hodinu severně od Levan, kteří měli poruchu chování. Byla to menší skupinka než normálně, dohromady jich bylo šest a všichni to byli lidé, které už jsem znala. Když jsem skončila, slunce začalo zapadat a Moses dokončoval vnitřek haly. Po tom trapném ráně jsem šla za tátou. Potřebovala jsem se ujistit, že je v pořádku a potřebovala jsem popadnout dech.

„Děje se to. Já a Georgia. Děje se to,“ řekl. A moje srdce udělalo několik velkých salt a potom mi dopadlo až do žaludku. Dělo se to. A já mu věřila. A najednou jsem z toho měla trochu strach. Takže jsem odešla, následovala jsem svého ubohého tátu ze stodoly, abych mu pomohla se vyrovnat s tím, že se jeho dcera zapojovala do nebezpečných her a s tím, že byl Moses zpátky v mém životě. Ale to bylo včera a teď jsem tady stála, sama v tiché hale. Zrovna jsem dokončila sezení a Mosesmaloval dlouhou zeď, která spojovala halu se stodolou a já jsem si nebyla jistá, co říct.

„Jsi v tom dobrá, víš. Něco jsem z toho slyšel. Je to působivé,“ řekl lehce a já jsem tupě zírala, protože jsem neměla ponětí, o čem mluví. Můj mozek se pořád zaobíral myšlenkou na emocionální rozhovor, který jsem měla s tátou.

„Ta terapie. Ty děti. Všechno. Jsi dobrá,“ vysvětlil Moses s pousmáním.

Chvála mě potěšila a já jsem otočila tvář, abych skryla, jak moc. Bylo to se mnou moc lehké. Byla jsem moc jasná. A to se mi na mě nelíbilo. Ale Moses vypadal, jako by o to měl opravu zájem, ptal se mě na toto a tamto, až jsem se o tom sama rozmluvila, zatímco jsem sundávala sedla koním a kartáčovala je.

„Koně odrážejí energii lidí na sezení. Všiml sis, jak sešlý byl Joseph? Jak tichý? Všiml sis, jak mu Sackett položil hlavu na rameno? A viděl jsi, jak agresivní byla Lori? Šťouchla do Luckyho a on jí to oplatil. Ne silně. Ale potom zůstal v jejím prostoru. Viděl jsi to? Je to subjektivní, chápu. Ale něco na tom je, když stojíš vedle pět set kilogramového zvířete, vedeš ho a jezdíš na ně. Pro lidi, kteří se poddali drogám, sexu, nemocím nebo depresi, je to neuvěřitelně posilující pocit. Nebo pro tyhle děti… že nad nimi mají nějakou moc, že kontrolují jejich životy. Často pracujeme s autistickými dětmi. Koně ty děti odemknou. Všechno, co je v nich potlačeno se uvolní. Dokonce i pohyb, to jemné houpání, spojuje lidi na elementární úrovni. Je to stejný pohyb, který cítíme, když chodíme. Je to jako bychom se spojili s něčím tak silným, tak velkým a na chvíli máme pocit nadřazenosti.“

„Myslel jsem, že budeš veterinářka. Nebyl to plán?“ zeptal se Moses tiše a čistil štětec, zatímco já končila s koni.

„Celý život jsem sledovala, jak rodiče pracují se zvířaty a lidmi. A potom, co Kathleen umřela a ty jsi odešel, už jsem nechtěla dělat rodeo. Už jsem nechtěla být ani veterinářka. Chtěla jsem zjistit, jak tě odemknout, stejně jako to pomohlo tolika lidem.“

„Odemknout mě?“ Moses vypadal šokovaně.

„Ano.“ Setkala jsem se s jeho pohledem, ale nemohla jsem to vydržet. Upřímnost byla těžká. Neuvěřitelně intimní. „To jsem nakonec udělala. Mám vysokoškolský titul z psychologie. A potom jsem si dodělala magisterský titul.“ Pokrčila jsem rameny. „Možná mi jednoho dne budeš muset říkat doktorko Georgie. Ale abych ti řekla pravdu, nechci rozdávat předpisy. Radši budu trénovat koně a pomáhat lidem. Nevím, jak bych poslední dva roky přežila, kdybych tuhle práci neměla.“

Na chvíli byl ticho a já jsem se na něj bála podívat.

„Jsou koně opravdu tak chytří?“ zeptal se a já jsem s radostí změnila téma. Nechtěla jsem mluvit o sobě.

„Myslím, že chytří je špatné slovo, i když jsou inteligentní. Jsou neuvěřitelně uvědomělí. Napodobují, reagují. A stačí, abychom je sledovali, a pochopíme sami sebe. A proto dokážou být koně mocnými nástroji. Kůň může uběhnout kilometr jen kvůli strachu. Jen kvůli toho. Nepřemýšlí, když běží. Jen reagují. Psi, kočky, lidi – všichni jsme dravci. Ale koně jsou kořist. Ne dravci. A protože jsou kořist, mají instinkt, emoce a strach. Z nějakého důvodu mají zvětšené emoční cítění. A reagují odpovídajícím způsobem.“

Moses přikývl, jako by věřil tomu, co říkám. Došel až ke mně a koně nereagovali. Byl klidný. Koně byli taky klidní.

„Pojď sem,“ řekla jsem a vábila ho blíž. Najednou jsem mu to chtěla ukázat.

„Georgio. Víš, jak to dopadlo posledně,“ protestoval Moses, ale hlas měl klidný.

„Vezmi mě za ruku.“

Natáhl ruku a prsty vklouzl mezi ty mé, dlaň na dlani a já jsem udělal krok ke koním.

„Máš strach, Mosesi?“ Připomnělo mi to poprvé, když jsem ho nutila, aby si pohladil Sacketta. Ale teď jsem se mu nevysmívala. Vůbec ne. Chtěla jsem vědět, jak se cítil.

„Ne. Ale nechci, aby se báli oni.“ Podíval se na mě. „Nechci, aby ses bála ty.“

„Já se nebojím.“ Odpověděla jsem okamžitě. Slyšela jsem, jak za mnou Lucky zařehtal a Sackett si odfrkl, jako by pochyboval o pravdivosti mého tvrzení.

„Bojíš,“ řekl.

„Bojím,“ přiznala jsem s povzdechem. „Tohle je pro mě důležité. Takže jsem nervózní.“ A když jsem to přiznala, strach mě opustil. Sáhla jsem po jeho druhé ruce, abychom stáli čelem o sobě, naše ruce zamčené.

„Prostě tady budeme stát a ty budeš držet moje ruce,“ řekla jsem.

Moses položil bradu na svou hruď a zhluboka se nadechl.

„Copak?“ zeptala jsem se tiše.

„Cítím se jako dítě. Nechci se s tebou cítit jako dítě.“

„Já tě tak nevnímám.“ Pravdivější slova ještě nebyly vyřčeny. Moje ruce se ztratily v těch jeho a ten kontakt byl tak opojný, že jsem chtěla zavřít oči, aby se místnost přestala točit.

„Dobře. Tak potom nechci, aby ses na mě dívala jako na někoho, koho musíš opravit.“

Zavrtěla jsem hlavou, ale cítila jsem v hrudi žal, do očí se mi draly slzy a já jsem byla vděčná, že stojíme ve středu zastíněné haly. Slunce už skoro zapadlo, u vstupu do stodoly ještě pořád tančilo slunce, ale ve středu, kde jsme stály, byla tma a cítila jsem, jak za námi koně trpělivě čekají. Jejich jemné dupání a odfrkávání mě uklidňovalo.

„Nikdy jsem tě nechtěla opravit. Nikdy. Ne tak, jak myslíš.“

„Tak jak?“

„Předtím jsem jen chtěla, abych byl schopen oplácet mou lásku.“

„I přes ty trhliny a to všechno?“

„Neříkej to,“ zaprotestovala jsem a v hrudi mě zabolelo, jako vždycky, když jsem pomyslela na to, jak začal jeho život.

„Je to pravda, Georgie. Musíš se smířit s tím, kdo jsem. Stejně jako jsem to udělal já.“ Jeho hlas byl tak tichý a jemný, že jsem sledovala jeho rty, abych o nic nepřišla.

Znovu jsem za sebou cítila koně. Cítila jsem, jak se posouvají a jak mě jemně šťouchají do zad, a znovu, trochu silněji.

„Calico chce, aby ses přiblížila,“ vydechl Moses. Přistoupila jsem blíž. Calico do mě znovu šťouchla, dokud mé tělo nebylo od Mosese jen pár centimetrů. Calico dala hlavu kolem mého ramene a tiše vydechla, její dech zvedl rozpuštěné vlasy kolem mého obličeje. Moses měl široké oči, ale jeho dech byl pevný a dlaněmi pořád jemně držel ty mé. Potom se Calico prošla a natlačila se Mosesovi na záda. Stála s hlavou dolů, oči přivřené a tělo nehybné. Moses jí mohl cítit, ale neviděl jí. Cítila jsem, jak se mu začaly třást ruce, a sledovala jsem, jak polkl, když se jeho oči zaměřily na Sacketta, který procházel okolo. Pak se Sackett natiskl na má záda, bok jeho těla se opřel o mě, jako by mě podporoval, zatímco s Calico házely ocasem, aby od sebe drželi mouchy. Ale já a Moses jsme stáli uprostřed, zakrytí jejich masivními těly v klidném stínu rychlého soumraku.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zašeptala jsem, srdce mi bušilo tak prudce, že mě napadlo, jestli necítí ty vibrace v mých rukou.

„Samozřejmě.“ Jeho hlas byl stejně tichý jako můj.

„Miloval jsi mě někdy?“ Možná nebylo fér se na to ptát, když u nás byli dva pět set kilogramové detektory lži, ale nemohla jsem ty slova udržet. „Já jsem tě milovala. Vím, že jsi tomu v hloubi duše nevěřil. Nevěřil jsi, že bych mohla. Ale milovala jsem tě.“

„Georgio.“ Moje jméno na jeho rtu byl téměř sten a cítila jsem, jak mi z oka spadla slza a pospíchala po mé tváři dolů, aby co nejrychleji unikla tlaku, který jsem měla v hlavě. A potom se kolem mě obmotaly jeho paže, přitiskl mě k sobě, jako by čerpal sílu ze zad Paint.

„Proč ses ode mě nedržela dál?“ řekl přidušeně. „Tolikrát jsem ti řekl, abys odešla. Ale ty jsi to neudělala. Neopustila jsi mě. A já ti ublížil. Vytvořil jsem tuhle situaci. Udělal jsem to. Věděla jsi, že jsem ztratil každou osobu, kterou jsem miloval? Každého. A zrovna když jsem začal doufat, že by to s tebou mohlo být jiné, umřela Gi. A dokázala mi, že jsem měl pravdu. A já už jsem nemohl dovolit, abys mi byla na blízku. Byl jsem v psychiatrické léčebně, Georgie! Psychiatrické léčebně. Na tři měsíce. A já jsem nehodlal dovolit, aby tě to ovlivnilo. Nehodlal jsem dovolit, abych ti ublížil. Snažil jsem se tě zachránit. Nevrátil jsem se, protože jsem se snažil tě zachránit… přede mnou! Ty to nechápeš?“

Divoce jsem zavrtěla hlavou, přitiskla tvář na jeho hruď a otřela jsem slzy do jeho měkkého trička. Nechápala jsem to. Myslela jsem, že mě odmítal, tak, jako to dělal vždycky. Nerozuměla jsem tomu. Ale teď už rozumím. A díky tomu se všechny rozbité kousky mého já znovu slepily dohromady. V jeho slovech byl lék a tak jsem kolem něj taky obmotala ruce a držela ho tak, jako on držel mě. Jeho tělo bylo proti mému tvrdé, pevné, stabilní, vítalo mě a já jsem se o něj opřela tak, jak jsem to ještě nikdy neudělala, protože jsem věřila, že mě nenechá spadnout. Koně se posunuli a já jsem cítila, jak se Sackett zachvěl, když pocítil mou úlevu. Calico tiše zařehtala, jemně přejela nosem přes Mosesovo rameno a já si uvědomila, že nejsem jediná, kdo se třese.

„Malovat. Odejít a nikdy se nevracet. Nemilovat.“ Řekl mi Moses do vlasů. „To byly moje zákony. Měl jsem v plánu odejít hned, jak dodělám školu. Nechtěl jsem nic víc, než malovat a cestovat. Malovat a cestovat. To byly ty jediné věci, které dělaly můj život snesitelnějším. A potom jsi přišla ty. Ty a Gi. A já jsem začal přemýšlet o tom, že jeden nebo dva zákony poruším.“ Moje srdce burácelo do mé hrudi, když vyslovoval slova a já jsem k sobě pevně přitiskla rty, aby se mi z krku nevydral vzlyk ve stejnou chvíli, kdy tlumeně vyslovoval slova, která jsem chtěla slyšet.

„Nakonec, Georgie, jsem porušil jen jeden. Miloval jsem,“ řekl jednoduše, jasně, jednoznačně.

Miloval.

A Calico se přesunula, vzdálila a prošla ven dveřmi do ohrady, kde se rozlévaly poslední paprsky slunce. Sackett jí pomalu následoval, dlouhý nos měl u země a nechal mě s Mosesem samotnou, zabalenou v jeho náručí, jako by udělali svůj díl práce.

„Kdo jsi, Mosesi? Nejsi stejný. Nemyslela jsem si, že bych tě ještě někdy mohla milovat.“ Slzy mi stékaly po tváři a já je neutírala. „Předtím jsi nevěděl, jak milovat. Nevím, co dělat s tímhle Mosesem.“

„Věděl jsem, jak milovat. Předtím jsem tě miloval. Jen jsem nevěděl, jak ti to ukázat.“

„Tak co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Eli. Eli se stal. A ukázal mi jak,“ odpověděl tiše.

Nezvedl hlavu z mých vlasů a já jsem byla vděčná. Potřebovala jsem chvíli. Věděla jsem, že pokud bych se na něj podívala s lítostí, strachem nebo dokonce nedůvěrou, zničila bych to, co jsme mezi sebou teď měli. A věděla jsem, že pokud ho budu milovat, opravdu ho milovat, ne ho jen chtít nebo potřebovat, budu se muset smířit s tím, kdo opravdu byl.

Takže jsem přitiskla rty na Mosesovův krk a zašeptala. „Děkuji, Eli.“

Slyšela jsem, jak se Moses rychle nadechl a stiskl mě pevněji.

„Miloval jsem tě předtím, Georgie. A miluju tě pořád.“

Cítila jsem jeho slova, jak bublala v jeho hrdle a potom jsem přitiskla rty na jeho, abych je mohla ochutnat. Nic nebylo tak sladké. Zvedl mě v náručí a já jsem kolem něj zabalila ruce, nohy, starou Georgiu i tu novou Georgiu. A s jednou rukou, kterou měl na mém boku a druhou, kterou měl na mých zádech, mě Moses políbil tak, jako by měl všechen čas na světě a žádné místo, kde by byl radši. Když zvedl hlavu a přesunul ústa z mých rtů na můj krk, slyšela jsem, jak zašeptal,

„Georgiiny oči, Georgiiny vlasy, Georgiina ústa, Georgiina láska. A Georgiiny dlouhé, dlouhé nohy.“