PMA - 22. kapitola

Překlad: Tanulka

Nikdy se to nezmění...

Tessa

Blake byl při mně dvacet čtyři hodin denně. Bohužel, stejně jako Palmer, Lexi a rodiče. Blake a já jsme neměli ani chvilku být o samotě. Jen chvilku po probuzení, ale to netrvalo moc dlouho. Lexi mě nemohla ztratit z dohledu na víc jak dvě sekundy a Avery na nás vtrhla hned, jak mě Blake políbil. Když vpadli do dveří, Blakeova tvář se zkroutila zlostí.

Rozdělili si směny, takže jsem si byla jistá, že ani chvilku nebudu sama. Blake opustil místnost jen jednou a to když ho vzali moji rodiče na něco k snětku do jídelny. Když odešel, Palmer a Lexi začali s dvaceti otázkami. Za prvé, chtěli všechny detaily, které si pamatuji o tom, co se stalo. Snažili se mě ptát už před tím, když byl Blake v místnosti, ale jeho testosteron jim rychle zavřel ústa. Jednou jsem se dostala přes všechny podrobnosti, že jsem si nemohla vzpomenout na Jaredův útok, rychle se přesunuly na další horké téma.

„Tak co, vy dva jste zase spolu?“ Zeptala se Lexi a její hlas byl vzrušený.

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny. „Nechtěli jsme o tom mluvit. V této oblasti máme problémy s komunikací,“ odpověděla jsem v žertu.

Ačkoliv, byla to pravda. Nikdy jsme se před sebe nepostavili a neřekli si, co cítíme. Tak hrozné, jak to bylo, jsem si začínala myslet, že potřebuji náš další rozhovor.

„On mě políbil,“ řekla jsem, tváře rudnoucí, když jsem si vzpomněla na nejsladší, nejromantičtější polibek, který mi dal.

„Já se z vás dvou zblázním! Tess, přece stačí muži říct, jak se cítíš. Ty miluješ jeho a on miluje tebe... Proč je pro vás dva tak těžké si to říct!“ Přerušila mě Palmer, a nevěřícně vrtěla hlavou.

„Máme vám to, kurva, vytetovat na čela nebo co?“

Palmer nikdy nemněla problémy s vyjadřováním svých pocitů, vždy na každého vysypala, co jsou zač. Asi se dalo říci, že naše zabrždění ji už dráždilo. Jen jsem zavrtěla hlavou a zasmála se, nevěděla jsem, co říct. Proč si myslela, že mě Blake miluje? Nebyl ten typ, nikdy nebyl a nikdy nebude.

„Vy opravdu potřebujete, abyste se mučili navzájem. Vy k sobě prostě patříte,“ řekla Lexi.

„Chci být s ním. Myslím si, pro Boha, že je to láska navěky! Ale mám pocit, že on to necítí stejně. Vím, že se o mě stará, ale nemyslím si, že mě miluje,“ řekla jsem zamračeně. Teď se mi opravdu nechtělo o tom přemýšlet.

Moje bolest hlavy začínala pomalu ustupovat a věděla jsem, že pokud budu myslet na Blaka, tak se zase vrátí. Sklonila jsem hlavu a snažila se svým emocím bránit.

Palmer ke mně přišla, posadila se na postel vedle mě. „Asi bych vás měla nechat napospas jeden druhému, ale myslím si, že pokud něco neudělám, vy dva spolu nikdy nebudete. Pořád se budete jeden od druhého odstrkovat,“ řekla a vzala mě za ruku. „Miluje tě, Tess. Vím, že se to zdá šílené, přes to všechno, co udělal, ale řekl mi, že ano.“

„Řekl ti, že mě miluje?“ Můj hlas byl plný směsi vzrušení a zmatku. Blake mě miluje?

„Jo, řekl. Ale věc se má tak, že Blake má nějaké démony a z nějakého hloupého důvodu si myslí, že si tě nezaslouží. Odháněl tě od sebe v domnění, že to bude pro tebe nejlepší.“ Podívala jsem se na Palmer a v hlavě mi vířily myšlenky.

„Proč? Proč si to myslel?“ Zeptala jsem se zmateně. Hlava mi začala bušit, jak jsem intenzivně myslela na to, proč si Blake myslel, že by pro mě nebyl dost dobrý.

„Nevím, Tess, ale nevěděla jsi, jak moc se podceňuje a cítí se bezcenný?“ Jakmile to Palmer řekla, věděla jsem, v čem byl problém. Jeho otec.

Vyhrkly mi do očí slzy a cítila jsem se špatně od žaludku, jak jsem přemýšlela o Blakeovi jako o malém, rozkošném chlapečkovi s tmavými vlásky. O chlapci, který se bojí vlastního otce kvůli zneužívání, které bylo způsobeno na člověku, kterého bezpodmínečně miloval.

Nemohu uvěřit, že mě nenapadlo, jak moc ho minulost ovlivňovala. Blake vždycky říkal, že si toho moc nepamatuje, protože byl malý, ale zřejmě neviděl, že ten kretén jeho otec, na něm už poškození zanechal. On vložil zlo do Blakeovy mysli, což mu způsobilo, že si myslel, že je kus hovna a vždycky bude. Není divu, že si lidi vždycky držel dál od těla! Příliš se bál, aby mu nikdo neubližoval jako jeho otec, který jim ubližoval před lety.

O pár minut později, se Blake a moji rodiče vrátili. Okamžitě jsem si všimla, že Blake drží v ruce jednu červenou gerberu a srdce mi zaplesalo. Stále zmatená a rozrušená z předchozího rozhovoru, jsem vyloudila na tváři slabý úsměv.

Poznal, že se něco, během doby co byl pryč, stalo. Ve spojení s výrazem na tváři a slzami v očích, to bylo jasné znamení, že něco není v pořádku. Rychle přešel na mou stranu postele a Palmer ustoupila, poté, co viděla jeho výraz obavy ve tváři.

„Je všechno v pořádku, Tess?“ Zeptal se mě. Zkontroloval všechny přístroje, na které jsem byla připojena, a hledal jakékoli známky úzkosti.

„Jsem v pořádku. Bolí mě hlava a jsem připravená jít domů, to je všechno,“ řekla jsem, když jsem si otřela slzy a snažila se chovat normálně. Posadil se vedle mě a podal mi květinu.

„Viděl jsem ji dole ve vestibulu, tak jsem neodolal,“ prohlásil, když mě políbil na čelo. „Jen jsem si přál, aby měly taky jednu růžovou a jednu žlutou.“

Ze všeho nejvíc jsem chtěla si ho přitáhnout k sobě a vzít si ho právě tam

Chtěla jsem mu tak moc říct, jak moc ho miluju a jak moc nechci být bez něj, ale věděla jsem, že tohle není vhodné místo. Potřebovali jsme být sami.

***

Druhý den ráno jsem byla propuštěna z nemocnice s příkazy, abych příštích pár týdnů odpočívala, aby se moje tělo a hlava dali do pořádku. Několik hodin před tím než jsem byla propuštěna, přišel za mnou do pokoje policista, aby mě vyslechl o tom, jak se to celé odehrálo.

Také mě informoval, že Jared bude převezen do okresní věznice, jakmile bude natolik stabilní, aby mohl být propuštěn z nemocnice a obviněn z pokusu o vraždu. Zeptal se mě, jestli budu u soudu svědčit proti němu. Souhlasila jsem, protože jsem věděla, že pokud bych to neudělala, Jareda by pravděpodobně propustili a to bylo to poslední, co jsem chtěla řešit.

Poté, co jsem se vrátila domů, přinutila jsem rodiče, aby se konečně vrátili domů a ujistila je, že když budu cokoliv potřebovat, oni budou ti první, komu zavolám. Lehla jsem si a snažila si trochu odpočinout po té hrozné noci v nemocnici, ale nemohla jsem zavřít oči. Moje mysl se zaobírala jediným, co mě zajímalo a to byl Blake. Zoufala jsem potřebovala s ním mluvit a to jsem měla asi ještě šest hodin, než dostanu šanci.

Odešel z nemocnice brzy ráno, protože musel do práce. Bohužel nebyl nikdo volný, kdo by pokryl jeho dvaceti čtyř hodinovou směnu. Prosila jsem ho, aby šel domů a trochu si odpočinul, než měl jít do služby. Koneckonců, to nebylo jako bych byla sama. Rodiče zabrali volnou postel, co jsem měla v nemocničním pokoji a po skoro hodině dohadování se Blake rozhodl, že bude spát na nepohodlné židli u mě v pokoji.

Vypadal vyčerpaně, když mě ráno políbil na čelo a řekl mi sbohem, že se uvidíme dnes večer a on, že přinese večeři. Zdálo se, že nakonec našel někoho na polovinu směny, takže jsem byla vzrušená z toho, že ho uvidím tak brzy a zároveň nervózní.

Konečně se mi uklidnili myšlenky k usínání, když někdo zaklepal na dveře. Pomalu jsem se zvedla z gauče a modlila se, aby to nebyli mí rodiče, Palmer nebo Lexi. Už jsem je viděla dost v nemocnici, a i když jsem je milovala, nedokázala jsem si představit být s nimi déle.

Usmála jsem se srdečným úsměvem, když jsem otevřela dveře a uviděla Shana stojícího na druhé straně. Držel malého bílého medvídka a lesklý stříbrný balónek s nápisem „Uzdrav se brzy“.

„Ahoj Tess! Jak se cítíš, zlatíčko?“ Zeptal se mě tiše. Jeho jasné modré oči byly plné znepokojení.

„Dobře, myslím. Ještě to docela bolí, ale není to nic, co bych nezvládla,“ odpověděla jsem a pokynula mu, aby šel dál.

Podal mi medvídka a balónek, když jsme šli k pohovce. Než jsem si sedla, jsem balónek pustila a dívala se, jak stoupá vzhůru ke stropu. Objímala jsem jemného bílého medvídka na hrudi a sedla si na gauč, nohy jsem si dala pod sebe. Shane seděl na opačném konci gauče a sledoval svoje boty. Kopal nohou do konferenčního stolku.

„Děkuji za medvídka a balónek. Jsi moc hodný,“ řekla jsem, když jsem si vjela rukou do vlasů. Shane tu za uplynulý měsíc pro mě hodně byl, nevěděla jsem, jak bych mu to měla splatit.

„Takže...jsi tady pro podrobnosti celé události nebo jsi o tom mluvil s Palmer?“ Zeptala jsem se s úšklebkem, znajíc odpověď na mou otázku.

„Opravdu, Tess? Mezi Lexi a Palmer, jsem si jistý, že znám všechny detaily. Vyprávění detailů nebude nutné,“ odpověděl mi sakrasticky. „Bál jsem se o tebe. Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Můžu ti něco donést? Jídlo? Vodu? Advil?“ Zeptal se mě, když se díval na moje černé oko.

„Pěkné, že?“ Zasmála jsem se. „Vypadá to mnohem horší, než to je. Jsem v pořádku, opravdu. Prostě se jen potřebuju vyspat. Jsem vyčerpaná. V posledních dnech jsem nespala dobře.“ Řekla jsem, krčíc rameny. Doufala jsem, že tím bude mít náznak, že jsem byla vděčná, že mu na mě tolik záleželo, ale přijít a kontrolovat mě, že to už bylo trochu moc. Opravdu jsem chtěla několik hodin spánku, než přijde Blake.

„Dobře, necháme to zatím tak,“ řekl a jeho hlas zněl zklamáním. „Jen jsem ti chtěl říct...víš co viď? Nevadí. To není moje věc, tak jako tak,“ řekl, když se zvedal k odchodu.

„Říct mi co, Shane?“ Zeptala jsem se ho.

„To nic není, nedělej si starosti. Neměl jsem nic říkat. To není moje věc.“

„Shane, zřejmě jsi sem přišel, abys mi něco řekl. Tak ven s tím, než budu muset zvednout z gauče moje bolavé unavené tělo a vyrazit to z tebe,“ zeptala jsem se. Nebylo nic, co by mě naštvalo víc, než když někdo něco řekne a nedokončí to. Zírala jsem na něj, paže zkřížené na hrudi a čekala jsem.

„Dobře, ale řeknu ti to jen proto, že mi na tobě záleží a nechci tě vidět zraněnou víc, než už jsi.“ Jakmile to řekl, tep se mi začal zrychlovat. Věděla jsem, že to nebude dobré, když to takhle začínalo.

„Dobře...“ Podařilo se mi říci, ale ovládal mě strach. Možná jsem neměla ho nechat mluvit.

„No, pamatuješ na noc, kdy byla párty pro Davise?“ Zavrtěla jsem hlavou, že přesně vím, o jaké noci mluví. To byl ten večírek, kdy mi Blake vložil do srdce malou naději, že bychom mohli být zase spolu. To bylo také naposledy, co jsem ho pak téměř měsíc neviděla. „No, já vím, že to není moje věc, ale Blake tam udělal něco, co si myslím, že bys měla vědět. A když říkám, že udělal něco... Myslím tím, dělal něco s někým jiným.“

Moje srdce se propadl do žaludku a okamžitě jsem pocítila, že budu zvracet. Celá místnost se se mnou začala točit, a tak jsem se musela chytit gauče, abych nespadla. To bylo příliš mnoho. Zavřela jsem oči, neschopna mluvit, snažíc se zoufale uklidnit. Pomalu jsem je otevřela a pohled mi padl na balónek, který se vznášel na Shaneovou hlavou.

„Nechtěl jsem ti to říct, protože technicky, tě vlastně nepodváděl. Myslím, že jste v tu dobu nebyli spolu. Ale slyšel jsem, že je zpátky ve tvém životě a myslel jsem, že máš právo to vědět,“ odmlčel se Shane a nechal mě jeho slova vstřebat. „Blake je jedním z mých nejlepších přátel, ale to ty jsi taky. Nemůžu vidět, jak ti ubližuje. On se nikdy nezmění, Tess, možná, že to vidíš.“

Slyšet Shana říkat, že jsme nebyli spolu, bylo horší než slyšet, co řekl. Věděla jsem, že jsme nebyli spolu technicky, co dělal, by mi nemělo vadit, ale vždycky byl v mém srdci. Skutečnost, že na mě zapomněl tak rychle, jen pro kus zadku, to mě ničilo. Zničil mě.

„Kdo?“ Koktala jsem vrtíc hlavou: „Kdo to byl?“ Vykoktala jsem ze sebe. Pořád jsem zírala na balónek, jak se držel u stropu.

„Kristi Andrews. Víš, Blakeova první přítelkyně,“ pokrčil rameny. „Oni spolu chodili téměř rok na střední škole a pak ho bez důvodu zničehonic opustila.“

Věděla jsem, o kom mluvil. Předtím mi o ní Blake vyprávěl. On ji miloval a ona mu roztrhala srdce před celou školou.

„Začali spolu mluvit na večírku a pak spolu odešli. Další věc, kterou vím je, že leželi na zadní korbě Devinova náklaďáku. Říkal jsem ti, Tess, že to pro tebe nebude dobré. Nerad bych viděl, aby tě podváděl stejně, jako to dělal Jared.“

„Opravdu jsi je viděl, víš, dělat to?“ Spolkla jsem knedlík v krku a trhla sebou, když jsem ty slova řekla. Bolelo mě už jen to říct to nahlas, ale fyzické ublížení, to už bylo příliš.

Ani jsem doopravdy nechtěla znát odpověď, ale bylo už příliš pozdě. Nakonec jsem odtrhla svůj pohled od balónku a podívala se Shaneovi do očí, hledajíc odpověď dřív, než ji stačí říct.

„No, nebylo to z první řady, ale nevím, co jiného by tam mohli dělat,“ řekl ohleduplně a zíral na mě s lítostí a smutkem. Mohla jsem říci, že to bylo pro něho těžké, Blake byl pro něho jeden z nejlepších přátel a on ho tím zrazuje, ale já jsem mu byla vděčná, že to udělal.

Nebyla jsem schopná déle zadržovat slzy, nebylo úniku a začaly se mi řinout po tvářích. Rychle jsem je setřela a pomalu vstala z gauče. Jak moc vděčná jsem Shaneovi byla, bylo načase ho opustit. Potřebovala jsem být sama. Řekl mi, že je mu to líto, že byl posel špatných zpráv a po dlouhém objetí a slibu, že mu zítra zavolám, nakonec odešel.

Několik dalších hodin jsem strávila brečením do polštáře. Nemohla jsem pochopit, co se právě stalo. Slyšela jsem všechno, co Shane říkal, ale bylo to skoro, jako kdyby to byl sen.

Mé myšlenky byly všude možně.  V jednu chvíli jsem proklínala Blaka a v další jsem pochybovala o všem, co Shane řekl, že by to byla pravda. Mé srdce říkalo, že neexistuje žádný způsob, že by byl Blake vinen, ale moje mysl křičela, že Blake nebyl nikdy nevinný. Koneckonců byl to muž.

Byla jsem příliš unavená, než abych zpracovala cokoli, a to nebylo dlouho předtím, než jsem tvrdě

usnula a snila o perfektním světě, kde nebylo nic z těch sraček s Blakem.