TC - 27. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Nastoupené vojsko

Když se vrátím do pokoje, volám na recepci. Nějaký blbec to zvedne po prvním zazvonění.

„Tady recepce. Jak vám můžu pomoci, pane Walkere?“

„Jo, potřeboval bych doručit pár věcí do pokojů mých hostů.“

„Jistě, pane Walkere.“

Třu si dlaní čelo, když přemýšlím. „Potřebuju někoho, kdo zvládne makeup a úpravu vlasů. Ach a možná někoho, kdo udělá skvělé nehty.“

„Ano pane, manikérku.“ Slyším v jeho hlasu, že se usmívá. „Jednu tady máme.“

„Jo. A taky potřebuju stylistku. Potřebuju, aby zavolali mým hostům, zjistili velikosti a pak přinesli vhodné oblečení do klubu.“

„A ještě něco dalšího?“

Rozhlédnu se po pokoji. „Jo, potřebuju láhve Doma a ten největší slaninový cheeseburger, který máte.“

„Chcete to přinést na pokoj, pane?“

„Jo, přidejte mi to na účet.“

„Děkuji. Řekneme stylistce, aby vašim hostům hned zavolala. Chcete, aby stylistka navštívila i váš pokoj?“

Podívám se na svou rudou vestu, námořnicky modrou košili, tmavé džíny a pásek od Louise V.

„Jistě,“ odpovím. „Pošlete ji sem.“

„Za chvíli tam budou.“

Zavěsím a jdu do postele. Je dost velká pro mě a dalších 6 koček. Bum! Chvíli poslouchám radiovou stanici Pandora a probírám se kanály, než naladím Korn. Hudba začne řvát a o chvíli později někdo zaklepe na dveře. To je chlast. Na to není nikdy brzy.

Kluk, který jej přivezl, čeká trapně ve dveřích, než podepíšu účet a dám mu dvacku. Pak si naleju starého kamaráda Doma do sklenice a hodím to do sebe. Šampaňské by se mělo upíjet. Ale bude párty, tak je to jedno.

Stylistka po chvíli přinese šedý sportovní kabát a červené tričko s výstřihem do V. Přemýšlím nad její volbou.

„Zvládla jste to dobře,“ řeknu.

Pevně se usměje a pak spěchá za mými hosty.

Podívám se do zrcadla. Překvapení, překvapení – vypadám zatraceně úžasně. A co je důležité, navštívím Charlie. Pokud ji nepřiměju žádat víc věcí, alespoň se postarám o to, že bude mít další značky. A bude to zatraceně snadnější. Oškliví lidé jsou různí, ale rozhodně se dají ovlivnit. Vezmu si sklenku šampaňského, upravím vlasy a odejdu z ložnice.

Je 10:45. Dobře. Potřebuju, aby měla Charlie tu správnou náladu. Otevřu dveře pokoje, přejdu chodbu a zaklepu na její dveře.

Dveře mi otevře muž po 30. „Co chceš? Mám hodně práce.“

„Kdo, sakra, jsi?“ zeptám se.

Nakloní hlavu na stranu a dá si ruku v bok. „A kdo jsi, sakra, ty?“

„Jsem ten, kdo platí za tento pokoj.“

Spustí ruku. „Ach. No, najali mě, abych dnes připravil tuto holku.“

„Jo, já vím. Jsem ten, kdo tě najal.“

„Hm. Hm.“ Zavrtí hlavou, jako kdyby chtěl říct: No a? pak se podívá přes rameno. „Podívej, pořád máme dost práce. Nemůžu si dát pauzu. Můžeš přijít později?“

„Vole, vypadni mi z cesty.“

Otevřu dveře. V pokoji je úplný zmatek. Všude jsou žehličky na vlasy, make-up a stojany s šaty a blůzami. U dveří do koupelny jsou bílé župany, růžové push-upky a na posteli to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.

Otočím se na kluka. „Co se tady stalo?“

„Kouzlo,“ řekne. „A nemyslím si, že kouzlo znamená zázrak, protože neznamená. Tak zvládni svá očekávání.“

Najednou ho chci praštit do tváře. Místo toho odhrnu oblečení a posadím se na postel. Kluk se otočí a jde do koupelny. Zaklepe – nebo spíš zabuší – na dveře.

„To už stačí,“ křičí. „Musím udělat vlasy.“

„Naser si,“ řekne nějaká holka, která určitě není Charlie.

Kluk po mně střelí pohledem, jako by nevěřil, že to řekla, jako by se se mnou chtěl podělit o frustraci. Otočí se ke dveřím a přitiskne pusu na dveře.

„Poslouchej, ty zkrachovalá mrcho. Radši otevři ty zatracené dveře, nebo –“

Zkrachovalá mrcha otevře dveře, které ho praští do tváře. „Vycouvej.“

Narovná se, jako kdyby se ji chystal praštit, ale ona si jen vykračuje do pokoje. „No tak, Charlie.“ Řekne a přitáhne bílou židli k zrcadlu. „Posaď se tady.“

Nakouknu přes chlápkovo rameno, protože jsem zvědavý, co s ní udělali – jestli vypadá jako člověk. Ucítím vůni parfému a začne mě šíleně svědit nos.

A pak se objeví.

Zasáhne mě to.

Není úplně krásná. Ale vypadá…vypadá…hezky. Možná jsem si zvykl na její tvář, jak jí září tváře, když je nadšená, nebo špulí pusu, když se směje. Její tvář – Charliinu tvář – mám svým způsobem rád. Beze změn.

Podupávám nohama a musím se postavit. Bez přemýšlení jdu k Charlie. Stylistka pořád žvaní, tak na ni ukážu a řeknu: „Sklapni.“

Tváří se znechuceně a zamračí se na chlápka, který ji jen odmávne.

Charlie ztuhne. Pusa se jí začne chvět, jako kdyby se chtěla usmát, ale není si jistá, jak by měla reagovat.

Když jsem kousek od ní, nikdo nepromluví. Má na sobě lehkou blůzu s dlouhými rukávy. Pod ní je černá podprsenka. Blůza jí volně visí přes těsné kožené kalhoty, které se jí tisknou k malým kotníkům. Taky jsem si všiml, že se houpe a balancuje na černých botách od Loubotina. Vlasy má rozpuštěné a ještě neupravené.

Nic z toho mě nepřekvapuje.

Je to její kůže.

Je…bezvadná.

Rudé skvrny jsou pryč. Beďary – pryč. Má porcelánově hladkou pokožku, která žádá o dotyk. A proč bych neměl?

Pohladím ji na kůži. Zavře oči a nadechne se. Rád bych řekl, že je hloupá. Že tak zadržuje dech. Ale já jej taky zadržuju – jsem ztracený ve chvíli s holkou, která má tváře jako panenka.

Pak si vzpomenu na značky, které souvisí s touto žádostí a objeví se její duše. Než zjistím, co se děje, z hrudníku mi vyletí značky a spěchají napadnout její světlo. Pořád jí ho zbylo hodně, ale poprvé vidím pokrok a je tmavší, než před pěti dny. Žaludek mi při tom poklesne.

Kluk tu chvilku zničí, když chytne Charlie za ruku. „Promiň, milovníku, ale potřebuju ji.“

Postavím se a sleduju kluka, jak jí rozdělí vlasy. Pak jí pár pramínků natočí a upraví vlasy prsty. „Aby to nebylo příliš přehnané,“ řekne jen tak mezi řečí.

Stylistka dokončí Charlie makeup. „Voilá!“

Přivede Charlie k zrcadlu, kde se prohlédne. Přejede si prsty po hedvábné blůze, hebkých vlasech…zlatém řetízku na krku. Ale pořád se dívá na svou tvář. Zajímá mě, jestli to udělala, když jsem odešel z jejího pokoje. Musela, nebo ti dva znají něco, co já ne.

I pokožka na jejím krku je lepší a celá její tvář prakticky září.

„Jsi šťastná?“ zeptám se jí. Stojím u koupelny. Ještě jsem nepřiměl své nohy spolupracovat.

„Zatraceně, že je šťastná,“ řekne kluk. „Právě jsme ji změnili na zatracenou Popelku.“

Už mám těch jejich řečí dost, tak jim do upocených dlaní dám prachy a mávnu, aby šli. Pak se, otočím k Charlie, která září.

„Je to dobré, co?“ řekne.

Zasměju se. „To je. Takže jsi žádala o…?“

„Lepší pokožku,“ dořekne to za mě. „Řekla jsem si, tak co. Kolikrát budu v Las Vegas s nejlepšími kamarády?“

„Souhlasím,“ řeknu, i když si nejsem jistý, co mám dělat. Musím se ujistit, že se smlouva uskuteční, ale potřebovala to? Dospěla by k tomu a nebylo to tak zlé. Ne, když se usmála. Protože když se Charlie usměje, ničeho jiného si nevšímáte.

Obejdu si ji dokola a prohlížím si změnu. Vím, že je téměř běžně krásná, ale bolí mě to, jak předtím vypadala. Uvidím někdy její růžové tváře?

Chci se jí znova dotknout, když někdo zaklepe na dveře. Charlie rychle couvne a vypadá zklamaně, že nás vyrušili. O dvě sekundy později někdo znova zaklepe. Jsem naštvaný.

„Jste tam?“ zavolá Annabelle.

Usměju se a dám si prst na rty. Charlie si zakryje pusu, ale i tak se zasměje.

„Slyším, že se směješ.“ Řekne Annabelle. „Pusťte nás, zatraceně, dovnitř. Myslela jsem si, že se sejdeme v Danteho pokoji. Stojíme tady a klepeme asi 10 let.“

Přejdu pokoj a otevřu dveře. „Říkáš 10 let?“

„Ber nebo nech být.“ Projde okolo mě v úzkých černých šatech a na vysokých podpatcích. Vlasy má ostříhané jako z Pulp Fiction^[1]a má dlouhé zlaté náušnice až po ramena.

„Annabelle, vypadáš skvěle.“ Nevěřím, že to říkám, ale je to pravda. Je to velká holka, ale v těch upnutých šatech je jasné, že má křivky na správných místech. Nikdy jsem si jich nevšiml, ale s trochou postrčení je z ní opravdu kočka.

Annabelle ječí asi dvě sekundy, když uvidí svou zářící kamarádku a pak spěchá k Charlie do koupelny, aby se probrala make-upem, který použili stylisti.

Přes rameno uvidím Blua, který stojí na chodbě a čeká, až ho pozveme dál. Hraje sis manžetami, aby se vyhnul očnímu kontaktu. Stylistka mu oblékla černou košili, tmavé džíny a hnědé kovbojské boty. Vypadá jako velmi městský kovboj. Sedí mu to.

Plácnu ho do ramene a zvedne hlavu. „Hlavu vzhůru, hombre. Dnes jsi jako model v GQ^[2]; chovej se tak.“

Kousne se do tváře, aby se neusmíval.

A pak uvidí Charlie.

---

[1]Pulp Fiction - http://www.csfd.cz/film/8852-pulp-fiction-historky-z-podsveti/prehled/

[2]Módní časopis pro muže