TB - 15. kapitola

Překlad: Niki

Kacey si přála, aby mohla zmizet v přikrývkách, když její budík začal zvonit v osm ráno. Co si proboha minulej večer myslela?

Zřejmě nepřemýšlela, prostě pila a popadla prvního chlapa vedle ní. No, ne prvního chlapa, jedinýho chlapa. Nejžhavějšího zatracenýho chlapa, jakého kdy ve svém životě viděla.

Všichni muži Titusové by měli být zastřeleni, to bylo víc než jasný.

On ji políbil první, ne? Ne, ona se naklonila první, ale co očekával, že ona udělá? Se vším tím vínem v jejím systému? A způsob, jakým se na ni díval? Jeho oči pronikaly skrze ni, jeho vůně se od něj linula. Stálo by to extrémní sebeovládání, odstrčit se od toho chlapa, a pak jela na vzteku do konce noci.

Ještě dva dny.

Měla jen dva celé dny a pak se mohla vrátit do svého nudného života a zapomenout na Travise. Dokonce i ta představa způsobila, že se jí sevřelo srdce, ale to bylo hloupý.

Spěchala přes ranní rutinu, popadla běžecké boty a sluneční brýle a rozběhla se ke dveřím.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ Zavolal za ní Travis. Srát na to.

„Když to musíš vědět, jdu běhat.“

Odmítla se otočit. Bylo příliš brzo na to, aby se zabývala jeho dokonalou tváří.

„Připojím se k tobě.“

„Ne!“ Zařvala Kacey dřív, než se stačila zastavit. „Tím myslím, nemusíš. Budu naprosto v bezpečí.“

Travis zaklel. „Věř mi, nemohl bych se starat míň, jestli tě nějakej bezdomovec sebere z ulice. Musím s tebou mluvit. Počkej, vezmu si svoje boty.“

Přikývla, stále nenavazujíc oční kontakt a vyběhla ze dveří, aby se protáhla.

„Připravena?“ Zavolal Travis o pět minut později. Otočila se a málem zakopla.

„Jasně, jo, jdeme. Fajn.“ Zacvakla si jazyk za zuby, zavřela oči a představovala si svět, kde se na ni perfektní mužské exempláře nedívaly způsobem, jako Travis. Ale jeho oči vypadaly spíš vztekle, než cokoli jiného.

„Doufám, že zvládneš držet krok,“ zavolala na něj, jak udávala tempo.

Travis se rozesmál. „Prosím tě, minulý týden jsem běžel maraton. Jsem si fakt jistej, že můžu udržet krok.“

Zavřela pusu a zamračila se.

„Takže….“ Doběhl vedle ní, ani těžce neoddechoval, přestože udržoval poměrně rychlé tempo. „….ty a Jake.“

Kecy, kecy, kecy, kecy.

„Jo?“ Nonšalantně se na něj podívala.

„Nedělej to.“

„Co jako?“ Zeptala se Kacey.

„S ním, nepouštěj ho dovnitř, Kacey.“

„Co, nominoval si sám sebe na mého ochránce?“

„Někdo tě musí chránit!“ Chytil ji za ruku a tahem je oba zastavil.

„Opravdu? To je to, co jsi dělal včera v noci? Chránil mě? Protože je jasný jak peklo, že to vypadalo jak něco jinýho. Dík za objasnění.“ Kacey ho odstrčila, ale chytil ji za zápěstí.

„Víš, že to není pravda, ne že by na tom záleželo, s ohledem na to, že si v tu samou hodinu líbala mého bratra.“

„Věř si, čemu chceš, a pro záznam, Travisi….“

Jeho hlava se napřímila.

„Byla to opilecká chyba. Nikdy se to nestalo, okay?“

Nosní dírky se mu rozšířily, jak zaklel a podíval se na zem. „Dobře, takže to, co se stalo mezi tebou a Jakem, byla další nehoda?“

„Znovu, není to tvoje věc. Prostě mě nech na pokoji, Travisi. Běž si najít někoho jinýho, koho můžeš mučit, dobře? Musím to odběhnout dřív, než půjdu na tu blbou pozdní snídani.“

„Jestli je to, co chceš.“ Podíval se zpátky dolů na zem a pak zanadával, přejíždějíc si rukou přes jeho husté vlasy. „Ublížíš si, víš to, že jo?“

Kacey si povzdechla. „Ublížím si v obou směrech, Travisi. Záleží jen na tom, kterému bratrovi se rozhodnu dát tu příležitost, nemyslíš?“

Mlčel.

To byla veškerá odpověď, kterou potřebovala.

Přikyvujíc se otočila v opačném směru a rozeběhla se. Slzy hrozily, že jí stečou po tváři. Ale kvůli čemu? Kvůli Travisovi? Kvůli Jakeovi? Pro Jakea ani žádné city neměla! Byl to sobeckej parchant, ale Travis? Travis by mohl být nefalšovaný. Nebo snad ne? Důvěra tu nebyla, ale v poslední době se zdálo, že jsou dva odlišní lidé, a pak….

….Pak řekl něco, co jí srdce proměnilo do ledu. Věděl o Jakeovi a Kacey, o tom, že šli na vysoký oddělenými cestami, samozřejmě, ale fakt, že by ji tohle hodil do obličeje, jako by byla nějaká děvka a jen dodatečný materiál, způsoboval, že ho chtěla zastřelit. Jak se opovažuje tohle říct? Dokonce i ve vzteku to nebylo přijatelné.

Otřela si zbloudilou slzu a zaměřila se na chodník. Jediné, co musela udělat, bylo dostat se přes dnešek a zítřek. A pak se mohla vrátit do Seattlu, zpět k její práci ve Starbucks a dokončit školu. Prostě musela mít na paměti, že všechno ostatní na ni čekalo a zapomene na Travise, že někdy existoval.

O pět mil později se vracela do domu totálně vyčerpaná. Jen aby našla babičku Nadine vycházet ven ze dveří, jako by šla na nějaké žhavé rande.

Byla opravdu tak nemocná, jak Jake říkal? Vypadala úplně v pořádku.

„Oh, panenko! Jak se máš dnes ráno?“ Mrkla. Ach Bože, měla na mysli to, jak včera večer přistihla ji a Travise.

„Um, babičko, je tu něco, co musíš vědět….“

„Oh fajnový, neopovažuj se omlouvat za své chování, mladá dámo. Pokud to někdo chápe, je to tvoje drahá stará babička. Drahý Bože, kdybych měla tvoje nohy, byla bych mnohem horší. Teď se prostě bav a buď v bezpečí, drahá.“

„Ale Travis a já nejsme, a Jake a já jsme a….“

Babička Nadine mrkla. „Naše malé tajemství, drahá. Nic jsem neviděla. Vím, že miluješ oba ty kluky, různými způsoby, samozřejmě. Myslím, že je na čase, abys zastavila následování Jakeova stínu a vypukla jako osobitá žena a tak dále.“

Kacey spolkla knedlík v krku. „My nejsme zasnoubeni.“ Nechtěla to vyhrknout.

„Zlatíčko, nejsem hloupá.“ Babička Nadine ji přitáhla do objetí, přestože byla zpocená. „Taky nejsem tak nemocná,“ zašeptala. „Oh, měla jsem jednu z těch hloupých panik, co staří lidé mívají, když něco přestane fungovat správně, ale jsem jako rybička.“

„Ale?“ Kacey byla rozpolcená mezi, cítit se šťastně a zmateně. „Proč jsi všem řekla, že jsi?“

Oči babičky Nadine se změnily do velmi vážných. „Zlato, na konci svého života si člověk uvědomí chyby, které v minulosti udělal. Jedna z mých největších chyb byla nepřinutit tě k návratu domů, abys čelila svým démonů, abys zdolala svou minulost.“ Babička zvedla bradu Kacey vrásčitou rukou. „Odvezl tě Travis do restaurace?“

Kacey se chtěla odtáhnout, ale místo toho se tvrdě kousla do rtu, aby se nerozplakala. „Ne, nevzal. Nemyslím si, že bych to místo mohla teď vidět, babi. Ne po všech těch vzpomínkách. A pak, když zemřeli, jen jsem to místo chtěla prodat, všechno opustit.“

Babička si povzdechla. „Chápu, zlatíčko, ale nemyslíš si, že je čas se vrátit?“

„Vrátit se?“

Babička jí přitáhla do pevného objetí. „Domů, zlatá holčičko. Čas vrátit se tam, kam patříš.“

Kacey objala babičku tak pevně, jak to jen šlo, dovolujíc si se uvolnit a vdechnout vůni babiččina francouzského parfému, která ji zaplavila.

„Vím, že můj mizerný vnuk zničil věci. Možná jsem mu vyhrožovala, aby tě dostal sem domů, ale ani na vteřinu si nemysli, že tato malá návštěva má co dočinění s ním. Tato návštěva – je pro tebe.“

„Tomu nerozumím.“ Kacey se podívala dolů na své ruce, najednou se všechno zdálo být tak matoucí.

„Budeš rozumět.“ Babička Nadine ji štípla do tváře. „Má drahá, velmi brzy porozumíš, proč je to důležité. Proč to všechno….“ Odtáhla se a zvedla ruce do vzduchu. „….je důležité. Tohle je život, a zlatíčko, ty musíš začít žít.“

Kacey přikývla.

„A teď….“ Babička Nadine si narovnala sako. „Mám rande.“

„Babičko, je devět ráno.“

„Kdo říká, že musíš randit pouze večer?“ Vytáhla znetvořenou tubičku rtěnky a udělala O, jak ji nanášela na rty. „Způsob, jakým to vidím já….“ Otřela si rty o sebe. „Je, že pokud randíš s osobou ráno, umožní ti to si celý den hrát.“

Příliš mnoho informací.

Příliš mnoho.

Bylo možné přetočit ten rozhovor zpět a zapomenout, že se to někdy stalo?

„Já jdu.“ Babička mrkla a courala se přes ulici v šesti palcových podpatcích.

Něco bylo v nepořádku, když tvoje babička měla lepší oblečení než ty. Poznámka pro sebe: Později udělat nájezd na její šatník.

Fascinovaně, Kacey sledovala, jak babička zaklepala na dveře pana Casbona. Ty se otevřely dokořán a ona byla vtažena dovnitř.

Závěsy byly zatažené. Díky Bohu za malé laskavosti.

Kacey vstoupila do domu ještě v omráčení, než cokoliv jiného. Babička nebyla nemocná. Věděla, že Kacey a Jake nebyli zasnoubeni, a povzbuzovala Kacey, aby dělala co? Našla samu sebe? Proč musela přijít na jediné místo, kde byla tak obalená všemi jejími vzpomínkami z dětství?

Ten dům, ta rodina, která k ní byla téměř blíže, než její vlastní.

Když se ona a Jake rozešli, bylo to, jako kdyby se její svět změnil. Odešla od toho, že trávila každé prázdniny v jeho domě a vymýšlela výmluvy ohledně pracovních závazků. To všechno kvůli jedné pitomé noci. Jedna neopatrná noc, kdy si namlouvala, že by pro něj mohla být víc, než jeho kamarádka.

Oh, rok byla jeho přítelkyně předtím, než vše ukončili, ale bylo to víc o dohodě. Byla to cesta, aby ji ochránil před děsivými kluky, od maturitního ročníku na střední do jejich prvního ročníku vysoký.

Nikdy to nic neznamenalo.

Ani se tak nechovali.

Potlačila víc slzy, vzpomínajíc na vůni koleje, když se tam dostali večer zpátky z párty.

Jake se smál kvůli nějakýmu klukovi, který spadl do bazénu a Kacey pila vodu, jako by nebyl žádný zítřek. Nikdy nechodili na párty bez toho druhého a vždycky se ujistili, že se hydratují a vyhýbají se problémům. Ujeli ze společenských důvodů, tak to bylo.

Ale když ji Jake tu noc vysadil v bytě, zeptal se, jestli by se mohl svalit na gauč. Zůstal, a po chvíli se začali líbat.

Ani si nebyla jistá, kdo s tím líbáním začal. Naklonila se první ona? On? Záleží na tom teď? Pak šlo dolů jejich oblečení a všechno na co si pamatovala, bylo, že myslela na to, že bude konečně s mužem, kterého milovala. Muž, který stál po jejím boku celý život.

Ve své nevinné mysli si myslela, že dát mu samu sebe znamenalo….navždy.

V jeho mysli, to znamenalo….chvilka.

Jeden mizernej ani ne úžasnej okamžik, který skončil slzami frustrace.

Při nejmenším to bylo trapný. Jake seděl na okraji postele, hlavu měl v dlaních a opakoval znovu a znovu. „Oh Bože, co jsme to udělali? Co jsme to jen udělali?“

A ona tam seděla, zranitelná, už nebyla panna, a bojovala, aby ji po tváři nestékaly slzy. Pokud by to byl jakýkoliv jiný chlap, vykopla by ho a zavolala Jakeovi, aby se o ni přišel postarat.

Ale komu zavoláte, když vás opíchá váš nejlepší kamarád? Když jediná osoba, která vám rozumí, je ta, která se na vás nemůže ani podívat?“

„Musím jít,“ řekl tehdy a ani se neobtěžoval rozloučit, zeptat se, jestli je v pořádku, nebo tak něco. Zabouchnutí dveří bylo jako dopadnutí kladiva na její tělo.

Seděla v tichu, snažíc se vyrovnat dýchání. Ne tak docela chápala, proč ten zážitek nebyl tak kouzelný, jak slyšela, že bude a nevěděla, jestli to má někomu říct, nebo tam jen ležet.

Její rodiče byli pryč na dovolené, ale trochu věděla, že kdyby jim zavolala, stejně by to nezvedli. Bylo to tu samou noc, kdy zemřeli při autonehodě na cestě z letiště.

O týden později, Jake zamumlal omluvu, pak řekl, že bude mít chvíli hodně práce s předměty.

Začal volat je jednou týdně, pak jednou za měsíc, dokud nedostávala nakonec jen přání od něj a od jeho rodiny na svátky.

Znovu ji zaplavila bolest. Doteď si neuvědomila, že ztratila všechny milované, které kdy ve svém životě měla v tu osudnou noc.

Její rodiče, Jake, babička Nadine, a jeho rodina. Každý jí byl sebrán v jediném okamžiku. A najednou ji napadlo, jak byla daleko od nervového zhroucení.

S roztřeseným nadechnutím běžela po schodech nahoru. Na sebelítost a úvahy bude čas později, ale teď, teď se musela připravit k zavěšení se do Jakeovi paže, i když to bylo poslední místo, kde chtěla být.