SW - 18. kapitola 2/2

Překlad: Marťa
Kor.: Jitka

„Ahoj, Joshi,“ odpověděla jsem prostě. Určitě nevěděl, že se ten článek bude točit kolem nás, takže jsem mu to neměla za zlé. Ale přesto mě neopouštěla určitá pachuť v puse.

„Vy dvě vypadáte, jako dvojčata,“ usmál se a pohled mu kmital ze mě na Beccu a zpátky. Becca potlačila smích tím, že si zakryla ústa.

Byl natolik opilý, že byl neškodný a myslím, že takhle to bylo lepší.

„Měli bychom se bavit, jdeme,“ natáhl se pro mou ruku, ale já ji z jeho sevření vytáhla.

„Ve skutečnosti jsme já a Becca šly na záchod,“ lhala jsem a jednoduše se na něj usmála.

Skočil na to. „Dobře, ale najděte mě, až budete hotové.“

Sledovaly jsme ho, jak odchází a za okamžik ho pohltil dav lidí před námi.

„Musel začít pít brzy,“ poznamenala Becca a já se podívala na svůj telefon. Bylo teprve sedm hodin a on už byl na dobré cestě se opít do bezvědomí, jestli bude pokračovat stejným tempem.

„To už není můj problém! Pojďme najít pití.“ Provlékly jsme si ruce do sebe a vrhly se do víru párty. Poměrně hodně lidí se zastavilo a podívalo se na nás, ale myslím, že to bylo proto, že jsme měly stejné šaty.

Pennův dům byl otevřeně uspořádaný. Jídelna byla propojená s obývacím pokojem a ten se pak rozšířil do dalšího posezení. Celá zadní část domu byla od podlahy ke stropu prosklená, takže jsme viděly bazén a dokonalý výhled na oceán.

„Páni. Tohle místo je úžasné,“ zamumlala Becca, když jsme se obě zastavily a dívaly se chvíli na západ slunce.

„Jsem rád, že se vám to líbí,“ odpověděl Penn zpoza nás. Becčino tělo ztuhlo a pak svou ruku vyvinula z mé. Když se otočila čelem k němu, viděla jsem na ní, jak chce svou euforii zamaskovat chladnou fasádou, ale nedařilo se jí to. Byla nadšená, že ho vidí.

„Ahoj!“ Usmála se na něj a já přesunula svůj pohled na Penna. Tmavé vlasy měl sčesané dozadu a v hnědých očích měl jiskru, když se na ní usmál. Hlavu sklonil trochu na stranu, jakoby se snažil všechno o ní zjistit, jen nevěděl, kde začít.

Na sobě měl bílý kostkovaný pléd, který mu končil v polovině předloktí. Pod ním měl tmavě červené šortky.

„Jsem rád, že jste přišly dámy,“ řekl Penn a konečně se na krátký okamžik, podíval i na mě. Bylo to, jako bych se mu musela připomínat, i když stojím hned vedle Beccy. Wow, tenhle chlap byl z ní úplně hotový.

„Čau, Penne. Máš krásný dům,“ pochválila jsem ho a mávla rukou, abych obsáhla celou místnost. „Jak dlouho tady žiješ?“ Cítila jsem, že musím rozproudit konverzaci. Becca se nemohla přestat usmívat na tak dlouho, aby začala mluvit.

Přejel si rukou zamyšleně po bradě. „Myslím, že dva roky. Liam a já jsme si chtěli koupit sousední nemovitosti, takže když se tyhle dva domy dostaly na trh, skočili jsme po nich.

Sousední nemovitosti?

„Myslela jsem, že Liam vlastní dům, kde žijí členové LA Stars?“ Zeptala jsem se.

„Ach, jo, je to jeho dům, stejně jako tamten,“ objasnil Penn a ukázal oknem. Sledovala jsem jeho pohled k domu na sousedním pozemku. Bylo zřejmé, že je Liamův. Byl krásný. Vypadal stejně, jako Pennův, ale styly byly zcela odlišné. Měl velkou bílou verandu, se kterou dokonale ladily závěsy v námořnické modři v každém okně. Lehké osvětlení v prvním patře vykreslovalo lidi, kteří stáli naproti domu.

Napadlo mě, jestli tam teď je a chystá se na párty.

„Několik částí domu procházelo kompletní rekonstrukcí, takže bydlel jinde, než to dokončili.“

Ach, vzpomněla jsem si, že se o tom zmínil, a také to vysvětlovalo, proč mě tam nevzal, když jsme se plížili na rande.

„Vzaly jsme si plavky. Bude se ještě plavat?“ Zeptala se Becca a vtáhla mě zpět do konverzace.

Penn se usmál. „Ano, ale až později. Obvykle, až většina lidí odpadne. Je to pak větší zábava…“

Ach jo, vsadím se, že je.

Becca se kousla do spodního rtu a přikývla. Věděla jsem, že je nervózní. Rukama se držela za lokty a s Pennem udržovala oční kontakt jen na krátké okamžiky.

„Co byste řekly na malou prohlídku, dámy?“ Zeptal se Penn s pohledem upřeným na Beccu. To byl můj signál, abych je nechala samotné.

„Jděte napřed. Vezmu si něco k pití a myslím, že jsem támhle viděla kamarádku.“

Nebyla to kamarádka, ale jinak by mě nepustili. Becca na mě upírala své hnědé oči a chvíli jsem nepoznala, jestli mi děkuje nebo mě prosí, abych jí neopouštěla. Ať tak, či onak, pokrčila jsem rameny a ukázala jí palec nahoru, jakmile se Penn otočil. Když na Beccu čekal, až ho dohoní, napadlo mě, jestli ta prohlídka nezahrnuje i zvláštní prohlídku Pennovy dolní části.

Poté, co byli oba z dohledu, zamířila jsem ke stolu s pitím, kde stála dobře oblečená servírka, která servírovala koktejly. Technicky jsem nebyla dost stará na to, abych mohla pít, ale to bych nemohla chodit na žádný mejdan.

„Co vám mohu nabídnout?“ Zeptala se mě servírka se zdvořilým úsměvem. Zatímco se mnou mluvila, míchala pití dalšímu hostovi. Chvíli jsem jí sledovala v akci.

„Ve skutečnosti si nejsem jistá.“ Nemyslím si, že chci pivo, ale moc toho o koktejlech nevím.“

„Zkoušela jste je někdy dřív?“ Zeptala se mě, dokončila koktejl a podala ho osobě, která stála vedle mě.

„Ne, co v tom je?“ Zeptala jsem se s nesmělým úsměvem.

„Jeden díl vodky, jeden díl grapefruitového džusu a nakonec je ozdobený citronem nebo limetkou,“ vysvětlila s přátelským tónem.

„To zní skvěle. Jeden si vezmu,“ řekla jsem a sáhla do kabelky pro tuzér. Zatímco mi míchala drink, uvolněně jsme si povídaly. Milovala jsem ten tmavě růžový odstín, který měl finální výtvor a ve chvíli, kdy jsem se ho napila, jsem věděla, že mě přesvědčila. Opravdu to bylo výtečné. Grapefruit stáhl vodku tak, že to chutnalo víc sladce, než ostře.

„Myslím, že nám svůj nový oblíbený drink,“ pochválila jsem jí. „Až budete s tímto hotová, vraťte se a já vám umíchám jiný.“ Usmála jsem se a otočila se zpět k večírku.

Loknula jsem si doušek mého pití a prohlížela si scénu před sebou. Dav se trochu rozrostl od chvíle, kdy jsme dorazily, ale Pennův dům byl dost velký, aby se sem to moře těl vešlo. Když jsem přejížděla pohledem po každé ze skupinek a snažila se odhalit někoho z fotbalového světa, uviděla jsem Liama, jak mluví poblíž zadních oken s hezkou ženou.

Zezadu ho osvětloval západ slunce, ve kterém vypadal Liam neuvěřitelně pohledně. Měl na sobě černé plavky a černé tričko LA Stars. Vlasy měl o něco delší a rozcuchanější než obvykle a já věděla, že bude brzy potřebovat ostříhat. Na hladce oholené tváři měl sebejistý úsměv a bylo naprosto nemožné nevšimnout si jeho silné čelisti. Jeho kouzlo jsem prakticky cítila přes celou místnost. Ženy o něj projevovaly zájem, když procházely kolem, ale on byl zaměřený výhradně na ženu před sebou.

Bylo jasné, že se dobře znají. Smáli se a povídali si se zapojením rukou. Než jsem se nadála, mířila jsem k nim, místo toho, abych kroužila po místnosti směrem od nich pryč. Nemohla jsem si pomoct. Byla jsem jako můra, kterou přitahuje plamen, když šlo o Liama.

Jak jsem se blížila, ucítila jsem na sobě poprvé za tři dny pohled jeho šedých očí. V jeho pohledu se objevil záblesk něčeho: překvapení, chtíče, nenávisti…

Nedokázala jsem ho přesně rozluštit, a tak jsem se jen zhluboka a nechala své nohy přijít blíž. Jeho chladný výraz nezmizel, cítila jsem, jak se mi zvedá tepová frekvence a buší mi srdce, když mě sledoval přicházet.

Zastavila jsem se za ženou, se kterou si povídal a na kterou zapomněl, jakmile mě uviděl. Jemně jsem jí zaklepala na rameno. Otočila se spolu se zbytkovým úsměvem na tváři z jejich rozhovoru. Byl přátelský, i když se podívala na mě a já si nebyla jistá, jestli si to uvědomovala, či nikoliv. Kdyby byla jeho rande, nechtěla jsem, aby se na mě přátelsky usmívala.

„Mohu vám pomoci?“ Zeptala se, když jsem tam stála, jako hlupák. Nepřipravila jsem si nic, co mu řeknu a tak jsem nechala své puse volný průběh. Zdálo se to jako nejlepší volba.

„Ahoj… hm, vadilo by vám, kdybych vás na chvíli přerušila?“ Zeptala jsem se a záměrně jsem upírala svůj pohled na ní, místo na Liama, protože jsem si nebyla jistá jeho reakcí..

Překvapeně naklonila hlavu a nabídla mi pobavený úsměv. „Jasná věc.“ Otočila se zpět k němu. „Promluvíme si později Liame.“

„Díky,“ zamumlala jsem, ale když odcházela, zavolal na ni.

„Vlastně se k tomu můžeme vrátit za pět minut, vzhledem k tomu, jak moc mě nenávidí.“

Usmála se a já za sebou uslyšela Liamův smích. Byl temný a hladký jako stoletá whisky. Když jsem se k němu otočila, upíral na mě svůj pohled, tak ostrý a žhavý, že by dokázal zapálit oheň. Ne slabošský ohýnek… ale obří, doutnající táborák. Pravé obočí měl zvednuté trochu výš, šedé oči zúžené a rtech mu křivil úšklebek, kterým mi říkal, že mě má na háku.

„Jsem jedno ucho,“ zamumlal a zkřížil si ruce na široké hrudi.

Musela jsem si dát chvilku, abych posbírala svůj rozum, který se mi v tom okamžiku někam vypařil. „Chystal ses s ní něco mít, než jsem vás přerušila?“ Můj hlas odrážel víc, než jen zvědavou žárlivost.

„Ne,“ zazubil se a v očích se mu zablesklo. „Je to moje agentka. Za něco takového by si účtovala o hodně víc.“

„Ha-ha. Je pěkná,“ konstatovala jsem věcně.

„Není to můj typ.“

„Jaký je tvůj typ?“ Zeptala jsem se a zkřížila si ruce ochranitelsky a opatrně na břiše, abych si nevylila pití.

„Dlouhé nohy, hnědé vlasy… Typ dívky, která tři dny předstírala, že neexistuju, a pak má tu odvahu přijít za mnou na párty, když mluvím s jinou.“

Lehce jsem se pousmála. „Není to další dívka, je to tvoje agentka.“

Usmál se a jeho rysy se uvolnily. Studovala jsem, jak se jeho lícní kosti svažují k ostrým čelistem. Bylo hodně těžké soustředit se na cokoliv jiného, když jsem u něj stála tak blízko po takové době. Vypadalo to, jako by odolnost mého těla k jeho naprostému magnetismu zmizela a já jsem musela začít znovu od nuly.

Ano, mozku. Ne, pořád je to nejkrásnější věc na světě.

„Nevěděla jsi, že je to moje agentka.“

Podívala jsem se dolů na podlahu a pokrčila rameny. „Mluvila jsem dnes ráno s trenérkou.“

„Jak to šlo?“ Zeptal se.                                                                                                                                                                  

„Vykopla Taru z týmu.“

Zvedl obočí. „Musela to udělat, ale nemyslel jsem si, že to skutečně udělá.“

„Docela to trenérce usnadnila, podle toho, co říkala.“ Zamumlala jsem a podívala se dolů na jeho tělo. Zpod levého rukávu trička vykukovalo jeho tetování a já se začervenala, když jsem si vzpomněla, jak se v pokoji převlékal.

„Týmu se bude dařit lépe, když v něm nebude,“ řekl Liam a udělal malý krok směrem ke mně. Spolknula jsem knedlík v krku.

„Taky mi řekla, že tohle,“ ukázala jsem mezi námi dvěma ze strachu, že ode mě bude troufalé vyslovit nahlas slovo vztah, „už není zakázané.“

Znovu zkřížil ruce na prsou, když jsem skončila. „Nebyl jsem si jistý, jestli přijdeš,“ připustil, přičemž udělal další nepatrný krok směrem ke mně.  Pokaždé, když jsem se nadechla, byla jsem ohromená vůní jeho mytého těla a kolínské. Dýchala jsem tak, že jakmile jeho vůně vybledla, okamžitě jsem tu opojnou vůni znovu nadechla.

„Nemohla jsem nechat Beccu přijít samotnou. Vytrpěla si kvůli mně od Tary spoustu nepříjemností… a ona opravdu chtěla vidět Penna.“

„Jsi tu jen proto, abys podpořila Beccu?“ V jeho hlase byl na okamžik slyšet náznak hněvu.

Sevřela jsem rty a zavrtěla hlavou, neschopná vytvořit jediné slovo. „Chystáš se později plavat?“ Zeptala jsem se, abych změnila téma.

„Uvidíme,“ odpověděl sebevědomě. Nehodlal se vzdát snadno. Jasně, že se před ním budu muset plazit.

Pohlédla jsem směrem k bazénu, jeho ruka se natáhla a jemně se dotkla mé. „Hej, měla bys najít Beccu a Penna. Musím si ještě promluvit s agentkou a domluvit si s ní na tento týden schůzku.“ Jeho tón dával jasně najevo, že ho netěší, že mě bude muset opustit a já to brala jako dobré znamení.

„Dobře... s tou agentkou, o které si rozhodně nemyslíš, že je hezká?“ Vtipkovala jsem jen napůl žertem.

Usmál se, jakoby ho moje žárlivost pobavila, a pak se sklonil níž a pečlivě vyslovil každou slabiku své další věty. „Není to Kinsley Bryantová.“

Sakra. Vtipné odseknutí zahrnující jinou dívku mi odumřelo se jménem Kinsley Bryantové na jazyku, potom mě políbil na tvář a šel najít svou agentku, než jsem stačila pronést jediné slovo.

Dívala jsem se, jak odchází, protože jsem si uvědomila, že moje přitažlivost k Liamu Wilderovi se vrátila v plné síle. Svou závislost jsem za posledních několik dní odstrčila do zapomnění. Zaměřila jsem se na fotbal, abych mohla předstírat, že neexistuje. Jo, no. Můj mozek, ale fungoval naprosto obráceně a místo toho jsem na něj myslela celý den.

Čas pro blbosti a hry skončil. Chtěla jsem ho a teď už mě nic nezastaví.