ST - 36. kapitola

Překlad: Teza

Grace

„Miluji ty šaty. Budete vypadat tak nádherně, holky!“ řinula Kayla, než nám nalila více vína pro ni a mě. Po dlouhém dni nakupování družičkových šatů jsme se rozhodly zastavit a navečeřet se u Giovanniho, v malebné malé italské restauraci s nejlepším jídlem ve městě.

„Nikdo si nás vedle tebe nevšimne.Nemůžu se dočkat, až tě Cooper uvidí v tvých šatech,“ odpověděla Julie a úsměvem.

„Jsou docela grandiózní, že jo?“ Kaylin úšklebek se změnil ve smích, který jsme sdílely.

Julii přišla zpráva a vytáhla ji z konverzace.Jak to čte, její obličej pořádně zbarví červeň.

Kayla protočí oči. „To ti právě sextuje Hulk?“

Její úsměv mluvil za vše, když zastrčila mobil zpátky do kabelky, než se na mě podívala. „Jax říká, že nejsou moc daleko.Jenom hodinu nebo míň.“

Přikývla jsem. „Taky jsem před chvílídostala jednu od Sawyera, říkal to samé. Určitě jeli daleko.Říkal Jaxson, kam jeli?“

„Ne, ale ani jsem se vlastně neptala.“

„Jeli do Virginie.“

Ztuhla jsem; z Kayliny odpovědi mi zamrzla krev, když řekla název místa, na které se snažím zapomenout, že existuje.

Uklidni se, Grace. Může existovat hodně důvodů, proč jeli tam.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se a pokoušela se udržet v klidu a pohromadě.

Pokrčila rameny. „Zaslechla jsem Coopa, když o tom mluvil s Jaxsonem po telefonu. Cokoli je tam zavedlo, tak z toho byl Coop vystresovaný.“

A teď vím, že to nemá co dělat s věcmi do posilovny, jak jsem předpokládala, jak mě nechal věřit. Zrada, strach a úzkost do mě narazily jako nákladní vlak.

„Grace?Hej, jsi v pořádku?“ zeptala se Julie a dala mi na rameno teplou ruku.

Snažila jsem si přilepit uklidňující úsměv na tvář, ale cítila jsem, jak mě v očích bodaly slzy. Musela jsemodtamtud k sakru vypadnout. „Jo, jsem v pořádku, ale musím jít. Musím se o něco postarat.“ Vytáhla jsem peníze z kabelky, nechala jsem dost, abych se ujistila, že jeza mou porci zaplaceno.

„Prr. Zadrž, holka,“ řekla Kayla a popadla mě za zápěstí. „Zaprvé platím já a zadruhé nevypadáš v pořádku. Co se děje?“

Snažila jsem se polknout přes bolest, která mi ucpávala hrdlo. „Moc se vám oběma omlouvám. Potřebuji odejít.Slibuji, že vám všechno vysvětlím později, ale právě teď nemůžu.“ Obě mě sledují a jasně vidí, jak blízko mám ke ztrátě kontroly.

„Okay. Pak tě tedy odvezu,“ odpověděla Kayla, chňapla po klíčích z kabelky.

Zavrtěla jsem hlavou a zastavovala ji. „Ne, není to tak daleko a právě teď potřebuji čerstvý vzduch.Opravdu, lidi, zůstaňte a dejte si dezert.Slibuji, že vám později zavolám, dobře?“ obě je obejmu a k sakru odtamtud vypadnu, než se kompletně před nimi zhroutím. Moje boty dupou o chodník, jak rychle jdu, moří mě milión emocí.

Jak tohle mohl udělat?Slíbil mi to!

Třásla jsem se vzteky, když jsem vytáhla mobil a vytočila ho.Zvedl to na třetí zvonění. „Ahoj, dortíku.Jsme skoro doma.“ Když jsem slyšela jeho hlas, srdce mi jako vždy vynechalo úder, než mě přemohla bolest.

Polkla jsem přes knedlík v krku. „Vau, to byla docela daleká cesta pro náčiní do posilovny. Kam že jsi říkal, že jedete?“ snažím se znít nonšalantně, ale neuspěji.Ztichl, když si uvědomil, že to vím. Zasmála jsem se, i když na tom nebylo nic, co by znělo pobaveně. „Nevěřím tomu! Nevěřím tomu, že jsi mi lhal!“

„Nelhal jsem!Poslouchej-“

„Ano, lhal jsi! Slíbil jsi mi to, Sawyere.“ Můj hlas se zlomil spolu s mým srdcem. „Slíbil jsi mi, že tam nepůjdeš, že to neřekneš duši.Jak jsi mě mohl takhle zradit? Věřila jsem ti se svým tajemstvím.“

„Grace, promluvíme si o tom, až se vrátím domů!“

„To si nemyslím, kámo, nevrátíš se zpátky do mého domu, dneska můžeš spát zatraceně u sebe!“

„Zatraceně, Grace!“

To je poslední věc, kterou slyším, než zavěsím. Jsem příliš ublížená a rozčilená, abych s ním mluvila, a nechci říci něco, čeho budu litovat. Můj mobil začal ihned zvonit. Věděla jsem, že je to Sawyer, tak jsem ho hodila zpátky do kabelky a ignorovala ho.

Nemůžu tomu uvěřit. Proč by tam jel? Jenom ho zbít?  Oh Bože, prosím, že ho nezabil. Ne, že bych se zajímala, jestli je Earl mrtvý, ale pro Sawyerovo dobro… Bože, teď to ví i Jaxson a Cade. Ani moji nejlepší přátelé to nevědí. Nemohu uvěřit, že by takhle zradil mou důvěru – ať už to myslel dobře nebo ne.

Šla jsem po příjezdové cestě a byla jsem sklíčená z myšlenky, že dneska budu spát bez něj, i když jsem naštvaná jako sviňa, zvažuji, že mu zavolám zpátky a řeknu mu, že může přijít domů. Miluji toho velkého, hloupého troubu, ale nechci, aby si myslel, že to, co udělal, je v pořádku.

Ugh, co k sakru budu dělat?

Vešla jsem do domu s myslí na plné obrátky a těžkým srdcem. Zamknula jsem za sebou dveře, než jsem zamířila do kuchyně, kde jsem upustila kabelku na stůl. Pak mám tušení, když Chuckie neudělal jeho obvyklé přivítání. „Chuckie hochu, kde jsi?“ slyším ho kňučet z mého pokoje. Co to k sakru?

Když jsem se vydala do chodby, začal mě mořit známý pocit, ten samý, který jsem cítila před třemi lety. Zpomalila jsem krok a rozhlédla se, ale nevidím nebo neslyším nic neobvyklého až na Chuckieho kňučení.

Srdce mi začalo tlouci tak nahlas, že se bojím, že mi vyletí z hrudníku. Strčila jsem do dveří, rozsvítila a uviděla Chuckieho, jak se schovává pod mou postelí. Znova jsem se rozhlédla, ale nic jsem neviděla. „Chuckie? Pojď sem, hochu, co se děje?“ stále kňučel, když se začal unaveně plazit zespoda postele a všimla jsem si, že kulhá. Ustaraně jsem se k němu vydala, když se po mé levici ozvala hlasitá rána vteřinu před tím, než se z mé skříně vyřítila velká, černá postava. Moje reakce je rychlá. Otočila jsem se a vyběhla ze dveří, když se po mně natáhl.

Chuckie šíleně štěká, když běžím chodbou, jak nejrychleji mohu, strach pohání mou rychlost. Když jsem to zvládla na konec chodby, zezadu mě sejmula mohutná síla a oba jsme vletěli do obýváku. Můj obličej zasáhl stranu konferenčního stolku. Náraz mi roztrhl tvář a černé skvrny mi tančily před očima. Byla jsem otočena na záda a chlap s tmavými vlasy a černýma zlomyslnýma očima, které vypadají nejasně povědomé, si na mě obkročmo sedl a obmotal ruku okolo mého krku.

Kopu a bojuji ve snaze ho ze sebe dostat. Když moje ruka přijde do kontaktu s jeho obličejem, odtáhne se a dá mi facku. Hlava mi cvakne na stranu a krev zaplní ústa.

Děje se to všechno znovu.

„Ah Grace, konečně se potkáváme. Nemáš tušení, jak dlouho jsem čekal na tuto chvíli. Vlastně jsem rád, že to dopadlo tímhle způsobem.“

Než se mohu vůbec snažit přijít na to, co říká, hlasité zavrčení naplní vzduch, když na něj Chuckie skočí a zaboří zuby chlapovi ze strany do krku. Zakvílel bolestí sekundu před tím, než ze sebe shodil Chuckieho.

S vyštěknutím Chuckie plachtil několik stop vzduchem, než přistál na zádech. Jakmile narazil na zem, chlap vytáhl zbraň a zamířil na něho.

„NE!“ zakřičela jsem. Ale když jsem popadla ruku chlapa, bylo už pozdě – pistol vystřelila a zasáhla Chuckieho.

„Chuckie!Oh Bože, oh ne!“ vzlykala jsem, srdce se mi roztříštilo na milion kousků, než mě naplnil vztek. „Ty bastarde!“

Chlap se stále kouká na Chuckieho a dává mi výhodu. Drápnu do obrovského šrámu od Chuckieho zubů, který je na straně jeho krku, prsty se mi ztratily v krvi a syrovém mase.

Křičel bolestí a spadl na bok, vzal do hrsti krvavou ránu.Přetočila jsem se a začala se zvedat, když popadl můj kotník a strhl pode mnou nohu, což způsobilo, že se můj zbitý obličej rozdrtil o tvrdou podlahu. „Ty zkurvená děvko!“ doručil na má záda pár srdce zastavujících ran, než mě otočil a vecpal pistol proti mému čelu surovou silou. Jeho oči jsou divoké a zuřivé. „Udělám to pro tebe tak bolestivé, jak jen bude možné!“

„Proč?Proč to děláte?“ vzlykla jsem zmateně, proč mi tak moc chce tenhle chlap ublížit.

„Jsem překvapený, že ti to ještě nedošlo.Zvláště pokud vezmu v potaz, jak jsem podobný svým bratrům.“ Srdce se mi zastavilo. Oh můj bože, teď vím, proč vypadá tak povědomě, má stejné oči jako Miguel.

Usmál se, jak mnou rozbřesklo poznání. „Jop, další bratr, o kterém nikdo nevěděl. Vyrostl jsem v Missouri s mojí děvkařskou matkou, kterou zbouchl ten samý muž, který zplodil mé bratry.Bratry, o kterých jsem nevěděl, že existují, dokud mě Miguel nenašel. Zrovna jsem dokončil střední školu, když mi řekl, že chce, abych šel na Floridu a abychom byli opravdovou rodinou s ním a Emiliem.“ Krátce získal vzdálený pohled, než se jeho výraz znovu změnil v rozzuřený. Rýpnul zbraní tvrději do mého rozbitého obličeje, což mě donutilo vykřiknout bolestí. „Ale pak jsi musela jít a všechno posrat. Emilio je mrtvý kvůli tobě!“ zařval. „A teď je Miguel zpátky ve vězení po vší mojí zasraný tvrdý práci, abych ho dostal ven!“

Všechno se bolestně rozjasnilo. „Oh můj bože, to jsi byl ty. Ty jsi zabil forenzního experta.“

Znovu se usmál, tenhle úsměv byl zlejší než ten poslední. „To se vsaď, že jsem ho zabil. Ten plán byl tři roky sestavován. Začal jsem na Univerzitě Florida s trestním právem a poznal jsem hodně lidí, ten správný druh lidí. Jako soudci,“ zasmál se, „a kurva,soudce Robinson byl snadným terčem. Hoď do toho chlapa pár drinků, dej před něj nějakou kundičku a ta sračky byla v kapse. Vydíral jsem toho zmrda, abych se ujistil, že pustí Miguela ven po tom, co jsem skončil s forenzním expertem. Bylo to zasraně brilantní. I když jsem tě hrozně chtěl najít s bratrem, abychom tě donutili zaplatit, nemohl jsem riskovat, že bych byl nalezen, tak jsem zůstal.“ Teď jeho úsměv zmizel, výraz mu znovu ztvrdl. „Pak jsem zjistil, že všechna naše zasraně tvrdá práce byla vyhozena do sraček – že Miguel je zpátky ve vězení. Stále mi zasraně bereš rodinu!“

Zasmála jsem se, nemohla jsem si pomoci, a je to šílený zbláznila-jsem-se smích kvůli prohlášení, které udělal. „Vzala jsem ti rodinu? Tví bratři znásilnili a zabili jedinou rodinu, co jsem měla.“ Slzy mi proudily po tváři. „Ženu, která byla nejvlídnější, nejlaskavější osoba, která nikdy nikomu nic neudělala, byla znásilněna a třicet sedmkrát bodnuta tvou zasranou rodinou!“ teď křičím, vztek nahradil bolest. „Emilio si zasloužil zemřít a to si zaslouží i Miguel.Oba si zaslouží shnít v pekle za to, co udělali.“

Sotva jsem dokončila poslední slovo, než mi obmotal ruku okolo hrdla a odřízl mi všechen přísun vzduchu. „Zmlkni!Zavři kurva hubu! Ujistím se, že zakusíš stejného osudu jako tvoje máma.“ Uvolnil mi hrdlo a šel popadnout moje tričko, když začalo hlasité bušení na mé dveře.

„Grace, baby, otevři!“

Oh bože, Sawyer!

Úleva mě naplnila jen na krátkou vteřinu, než mi Miguelův bratr přibouchl ruku přes ústa. „Zmlkni. Nebo přísahám Bohu, že mu vrazím zasranou kulku do hlavy.“

Jenom z té myšlenky jsem vzlykala. „Grace, myslím to zasraně vážně. Nikam nepůjdu, dokud mě nevyslechneš.“

„Do prdele!Kurva, kurva, kurva!“ vydechl tiše, ale drsně. Podíval se dolů na mě, snažil se rozhodnout, co dělat. „Jdi se ho zbavit. Jeden špatný tah a je po něm. Chápeš to?“

Přikývla jsem.Sakra, co budu dělat? Mysli rychle, Grace. Musím dát Sawyerovi znamení. I když jsem za něj vyděšená, musím věřit, že nás z toho bude schopen dostat.

„Grace!Nenuť mě vyrazit ty zasrané dveře. Víš, že to udělám.“

Nízké fňuknutí spadlo z mých rtů, když jsem vytažena na nohy za vlasy. „Myslím to vážně, ani jeden špatný zasraný krok,“ tiše mi vyhrožoval do ucha.

Když jsem se dostala ke dveřím, zůstal za mnou a bolestivě mi rýpal pistolí zezadu do hlavy. „Sawyere?“ jeho jméno spadlo do vzlyku. Zastavila jsem se a snažila se dát do kupy.

„Grace, baby, prosím nebreč. Pusť mě dovnitř. Nech mě to vysvětlit.“

Samozřejmě, že si myslí, že brečím kvůli němu.Takový hloupý, hloupý důvod, proč se na něho naštvat. Zhluboka jsem dýchala a snažila se formulovat slova. „Sawyere, musíš odejít-“

„Ne! Zasraně nikam nejdu, dokud mě nevyslechneš!“

Cítila jsem, jak mi varovně byla přitlačena zbraň do hlavy s větší silou. Mysli, Grace… „Prosím, Sawyere. Vrať se zpátky do svého a Cooperova bytu. Můžeme si promluvit o tom, co se stalo s Kaylou zítra, slibuji.“ Utichl.

Prosím, prosím, ať pochopí, co říkám.

Čekala jsem na jeho odpověď. „Fajn, zítra. Ale věz tohle, zasraně nikam nejdu, Grace. Budeme to řešit.“

Nesou jeho slova také význam? Slyšela jsem dusání jeho bot dolů po předních schodech, jak odcházel, pak o minutu později nastartoval jeho truck.

Oh ne, kam jde?

Najednou mnou trhl dozadu za vlasy vteřinu před tím, než je přes mou tvář doručena bolestivá rána, která mě shodila na zem. Ani nemám čas se posbírat, než je Miguelův bratr zpátky na mně.

Na čele se mu dělají kapičky potu, obličej má bledý a ze šrámu na krku mu leje krev. „Čas na to, abys utrpěla stejným osudem jako tvoje máma přesně, jak Miguel chtěl,“ hrozil, ale slabě.

Otřel si pot, který mu padal do očí, a dal pistol na stůl za mnou. „Až skončím se šukáním tě, pobodám tě třicet osmkrát místo třiceti sedmi, které dostala tvoje máma. Poslední bodnutí, které vezme tvůj zasraný život, bude za Emilia.“

Oh bože, Sawyere, kde jsi?

Vzal můj slabý svetřík a snažil se ho roztrhnout, ale sotva se natrhl, jenom k mým prsům, kde visel přes rameno.S uvědoměním, že je tak slabý, jsem začala bojovat vší silou, kterou jsem měla. Kopala jsem, křičela a škrábala. „Ne!Přestaň!Slez ze mě!“

Sotva registruji rozzuřený řev. V jednu chvíli mě drtí jeho váha, jeho ruce hrubě drápají po mém oblečení, a pak ve druhé nic necítím a moje ruce zasahují vzduch.

„Ty svině!Zasraně tě zabiju!“

Protočila jsem se na bok a viděla Sawyera na vrchu Miguelova bratra, jeho výraz nemilosrdně zuřivý, když mu dával ránu za ranou do obličeje. Jeho pěsti rychlé a smrtelné.

„Sawyere, přestaň!“ křičela jsem v obavách, že ho zabije.

Když zastavil své údery, vytáhl zbraň a strčil ji pod bradu chlapa. „Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych ti teď neměl vystřelit zasraný mozek.“

Oh Bože. „Sawyere, prosím ne!“

Ignoroval mě, ruka se mu třásla sebezapřením, aby nezmáčkl spoušť. „Kdo kurvajseš?“

Už mu to chci vysvětlit, když se chlap zlomyslně usměje svým zmláceným a zakrváceným obličejem. „Jsem chlap, který ošuká a naseká tvojí přítelkyni na milion-“

Sawyer ho nenechal dokončit, zvedl ruku a knokautoval ho do bezvědomí zadkem jeho pistole.Omráčeně jsem seděla, moje tělo se silně třáslo strachy a adrenalinem, zatímco jsem se snažila zpracovat, co se stalo. Sawyer se na mě poprvé podíval a jeho bouřlivý výraz se zjemnil. „Ježíši, Grace, jsi v pořádku?“ zeptal se, když se ke mně začal opatrně přibližovat.

Jeho znepokojený hlas mě vytrhl ze šoku a teď si uvědomím, že se krčím v rohu proti zdi. Nechtěla jsem být od něho pryč ani o chvíli déle, tak jsem k němu začala lézt, potkala ho na půli cesty, než jsem se zhroutila v jeho náruči.

Jeho ruce mě konejšivě třely nahoru a dolu po zádech. „To je v pořádku, baby. Všechno je v pořádku.“ Nejsem si jistá, jestli uklidňuje sebe nebo mě. Odtáhnul se, jemně držel můj obličej a posuzoval to, o čem si jsem jistá, že je nateklý, krvavý binec. Čelist se mu se zuřivostí sevřela. „Ježíši, omlouvám se. Je mi to tak zasraně líto. Neměl jsem tě opustit.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Není to tvoje chyba. Jsem jenom ráda, že jsi přišel. Nevěděla jsem, co dělat. Ani jsem neměla šanci se snažit dostat pro zbraň. Pak řekl, že tě zabije, pokud něco řeknu-“

Odřízl má hysterická slova a znovu si mě přitáhl k sobě. „To je v pořádku, baby. Vedla sis dobře, Grace.“

„Už tu na mě čekal ve skříni, když jsem přišla domů, a Chuckie…“ zalapala jsem po dechu, když jsem si vzpomněla na Chuckieho. Odtáhla jsem se od Sawyera a rozeběhla jsem se přes pokoj k jeho boku. „Sawyere, střelil ho. Chuckie ho napadl, když mi ubližoval a on ho střelil.“ Je pod ním malá kaluž krve, ale mohu vidět, jak se jeho břicho těžkým dechem bolestivě zvedá a klesá. „Oh díky bohu, stále žije, musíme mu pomoci.“

Sawyer přišel a dal zbraň dolů vedle mě. „Dobře, baby, počkej tu s ním, já dojdu pro ručníky. Coop by tu měl být každou chvíli, volal jsem mu, než jsem šel dovnitř,“ řekl, když pospíchal do kuchyně.

Zabořila jsem obličej Chuckiemu do krku. „To je v pořádku, chlapče, jenom vydrž.“

Když jsem zaslechla policejní sirény, postavila jsem se a rozešla jsem se ke dveřím, když mě na místě zastavil Sawyerův příkaz. „GRACE, K ZEMI!“ otočila jsem se a viděla Miguelova bratra, teď už při vědomí, se zbraní namířenou přímo na mě. „KURVA!“

Stalo se to tak rychle- slyšela jsem výstřel právě, když do mě Sawyer narazil a srazil mě k zemi.

Je mi vyražen dech z plic v jednom bolestivém zasyčení. Něž vůbec mohu zaregistrovat, co se děje, Sawyer už popadl zbraň, kterou nechal vedle mě, a střelil Miguelova bratra do hlavy. Z hlasitého výstřelu jsem sebou pod ním trhla.

Padlo okolo nás ohlušující ticho, když jsem se snažila nadechnout, ale Sawyerovo tělo mě stále drtilo a bylo pro mě nemožné dostat vzduch.

„Kurva!“ Sawyer se ze mě svalil na bok a teď všude na sobě vidím krev. Moje ruce mě začaly horečně prohledávat ve snaze vidět, kde jsem byla zasažena, dokud si neuvědomím, že to není moje krev- je Sawyerova.

„Oh můj bože! Oh můj bože! Sawyere?“ v panice jsem se posadila. Vzala jsem ručníky, se kterými běžel, a začala tlačit na pravou stranu jeho hrudníku, blízko k jeho rameni, odkud vytékala krev.

O vteřinu později se moje dveře rozletí a pět strážníků v uniformách vběhnou dovnitř s vytaženými zbraněmi. Vzlykla jsem úlevou, když jsem uviděla Coopera. Prohlížel si můj zakrvácený stav. „Do prdele, Grace, jsi v pořádku?“ zeptal se, pospíchal ke mně. „Co se kurva stalo?“

„Ta svině mě střelila!“ odpověděl Sawyer s bolestným stenem.

„Protože ses vrhnul před jeho kulku, ty idiote! Na co jsi myslel?“ brečela jsem a křičela na něj. I když jsem ho chtěla pekelně zlíbat.

„Myslel jsem na záchranu tvého sladkého zadku, dortíku. Kurva!“ ostře se nadechl, když Cooper přitlačil na jeho ránu.

„Ježíši, zasraně šíleně krvácíš. Kulka prošla?“ Sawyer zatnul zuby bolestí a zavrtěl hlavou.

„Oh bože! Omlouvám se. Hrozně tě miluji! Prosím neumírej, Sawyere,“ vzlykala jsem a opřela hlavu o jeho, moje slzy mu padaly do obličeje.

Omotal mi ruku zezadu okolo hlavy a vtiskl mi na rty něžnou pusu. „Neumřu, baby, jenom to bolí jako svině.“ O minutu později vběhli zdravotníci a nabrali Sawyera na nosítka, i když se jim ten hloupý muž snažil říci, že půjde sám.

Cooper nabídl, že za mě odveze Chuckieho na veterinu, abych mohla být se Sawyerem. Cítím se hrozně, že nebudu tou, která tam pro něj bude zejména, když je zraněný kvůli mně. Srdce se mi láme, že ti dva, na kterých mi záleží nejvíce na světě, jsou postřeleni a krvácí, protože mě zachránili. Otočila jsem se na stranu a jemně objala Chuckieho. „Cooper se o tebe dobře postará, chlapče, okay? Slibuji, že tam budu hned, jak budu moct.“ Sledovala jsem Coopera, jak ho přikryl a nesl do auta, než jsem následovala zdravotníky do záchranky.

Zbytek noci se stal ve šmouze. Moje mysl je stále v šoku z toho, co se stalo, a srdce je těžké strachem o Sawyera. Jsem tak šťastná, že vidím všechny naše přátelé už v čekárně, když přijedu do nemocnice: Cade, Jaxson, Julie, Kayla a dokonce i Katelyn.

Všechny holky mě zabalily do skupinového objetí. „Je mi to tak líto, Grace. Neměly jsme tě nechat odejít, měly jsme jít s tebou,“ řekla Kayla provinile.

„Ne, nic z toho není vaše chyba,“ řekla jsem jí jemně. „Nikdo nevěděl, že existovalo nějaké nebezpečí a v tu dobu jsem potřebovala být sama.“ Až na to, že teď celý ten důvod, proč jsem byla v první řadě naštvaná, vypadá tak stupidně.

Kayla a Julie sedí z obou mých stran, obě mají ruku okolo mých ramen, aby poskytly útěchu, zatímco trpělivě sedíme a čekáme, až se Sawyer vrátí z operace.

Nezáleží na tom, jak moc se snažím, ale nemohu přestat brečet. Omluvila jsem se a šla sama na toaletu v naději, že se budu moci posbírat. Nedívala jsem se do zrcadla, věděla jsem, že jestli uvidím svůj obličej, budu se cítit ještě hůř. Zhluboka jsem vydechla a jemně na něj našplouchala trochu vody, chtěla jsem umýt slzy, strach a žal.

O pár minut později, když se cítím trochu více pohromadě, vyjdu z toalet a vidím samotného Cada, jak nervózně přechází. Když vzhlédl a uviděl mě, jeho výraz se zjemnil, no jemný na Cada. Věděla jsem, že se bojí o Sawyera, tak jsem k němu došla a omotalo mu ruce okolo pasu. Napnul se jenom na krátkou vteřinu, než mi oplatil objetí a je to opravdové objetí, ne jeho obvyklé nešikovné poplácání.

„Bude v pořádku, Grace, věř mi. Snažil jsem se ho zbavit od té doby, co mi bylo zasraně osm, nikam nejde.“

A poprvé za tuhle noc se usměji při vzpomínce na Sawyerův příběh o nich dvou. Modlím se, aby byl v pořádku, protože jestli ne, jestli ztratím taky Sawyera, vím, že to nepřežiji.