D+C - PROLOG

Překlad: Simča

"Nikdy nemůžete být, kde vám není předurčeno být…"

-John Lennon

DECLAN

"Dvě snídaňové speciality, Beatrice, a přidej do nich trochu lásky." Liam mrkl na starší irskou ženu, která doplňovala naše šálky. Opřel se do boxu vEastsidebistru, zatímco déšť, který bil proti oknu vedle nás, pokryl celé Chicago za temný mrak. Beatrice na něj zavrtěla hlavou a nazvala ho hráčem v irštině, než vzala naši objednávku a odešla.

"Minulou noc jsi nespal," uvedl Liam a já věděl, kam míří.

"Jsem v pořádku-"

"Křičel jsi o pomoc." Zamračil se. "Táta stál u tvých dveří-"

Napodobil jsem jeho výraz. "Řeknu mu, aby s tím přestal. Opravdu, není třeba. Jsem v pořádku. Noční můry nejsou tak špatné, jak tomu bylo v minulosti. Ty to víš."Někdy jsem se cítil jako zrůda v této rodině. Nemohl jsem prostě jednou jít spát, aniž by z toho byla nějaká hororová show?

"Pokud potřebuješ-"

"Nepotřebuju. Jsem v pořádku. Nech toho, Liame."

Už nic víc neřekl a napil se své kávy.

Díval jsem se z okna a sledoval déšť. Letošní léto bylo nejdeštivější vůbec a díky tomu, se Chicago zdálo být spíš jako Seattle v některých dnech, ale horší, kvůli větru. Zrovna jsem se odvrátit, když jsem uviděl ženu bojujíc s rozbitým deštníkem. Kvůli větru jí kabelka odletěla hned z ramena a veškerý její obsah se vysypal na zem. Z nějakého důvodu jsem se narovnal, jako bychji chtěl pomoci, ale ona všechno rychle posbírala a běžela dovnitř bistra, aby se ukryla. Zvuk zvonku se ozval, jak otevřela dveře označujíc její vstup na bezpečné a suché místo.

"Táta říkal, že jdeme dnes večer do klubu." Liam změnil téma, ale nemohl jsem odtrhnout od ní zrak, jakotírala vodu z jejích rukou.

Byla promočená skrz naskrz, a zelená halenka, kterou měla na sobě, spolu s jejími těsnými, tmavými džíny, se tiskly k jejímu tělu a zvýraznily každou její křivku. Tmavé vlasy měla přilepené na její hnědé tváře, jak déšť kapal z jejích svůdných rtů. Bojovala se svým žlutým deštníkem, jak její hnědé oči se zlostně na něj dívaly ve frustraci.

Je krásná.

"Musíš si dělat legraci," zvolala a pohlédla na hodinky.

Šla někam pozdě?

"Na co se díváš?"

"Co?" Podíval jsem se zpět kLiamovi.

Zíral na mě a já se obrátil zpátky k dívání se na ni. Rychle si mumlala a já se ušklíbl, když se podrážděně pro sebe zasmála. Nemohl jsem se od ní odtrhnout.

"Proč se usmíváš na tu ženu?"

"Co?"

"To je druhé "co", které jsi mi dal v poslední minutě. Co udělala, ukradla tvůj mozek?"

"Drž hubu," zamračil jsem se na něj, když jsem se natáhl pro cukr a nasypal jej do mého šálku.

Zavrtěla deštníkem, jako kdyby se ho snažila uškrtit a zjistil jsem, že jsem se zase od ní nemohl odtrhnout.

"Prosím funguj. Prosím." Prosila ho.

Věděla, že jsme ji mohli všichni vidět?

"Nemyslíš si, že to stačí?"

"Co?"

Zasmál se, když kývl směrem k cukru v mých rukou. Pokukujíc dolů, viděl jsem horu, která se vytvořila na vrcholu mého pití. Pouštějíc cukr zpět na stůl, jsem se nenápadně na ní znovu podíval; Byla ve svém vlastním malém světě.

Vážně, co se to kurva se mnou dělo?

"Za tebou je deštník," uvedl Liam, stále s úsměvem, když jsem dosáhl za sebe pro něj.

"Hej!" Řekl mladý pihovatý kluk, jak jsem houchopil.

Zlostně jsem se na něj podíval a on pomalu polkl. "Promiňte, pane, nevěděl jsem, že jste to vy."

"Žádný problém," zamumlal jsem, když jsem vstal a upravil si sako. IgnorujícLiamův smích, jsem šel k ní.

Proč jsem byl sakra nervózní?

Čím blíže jsem se dostal, tím krásnější byla. Kousala se do plných rtů s odhodlaností.

"Potřebujete-?"

"Ano!" Málem zaječela ve vítězství, zatímco její deštník se konečně otevřel. Tak široce se usmívala, že to bylo nakažlivé a ocitl jsem se taky s úsměvem. Dávajíc deštník za svá záda, jsem se snažil k ní promluvit, ale aniž by se na mě podívala, vyběhla z bistra na ulici tak rychle, jak jen bylo možné. Během několika okamžiků, její žlutý deštník zmizel v davu a já bezmocně udělal krok kupředu, jako bych se chtěl za ní honit, ale to bylo šílené.

"Příště jednej rychleji, bratře." Liam přehodil paži kolem mých ramen. "Škoda. Byla opravdu sexy."

Setřásl jsem ho, víc otrávený sám se sebou než s ním, protože měl pravdu – byl jsem příliš pomalý.

" Příště budu rychlejší," zašeptal jsem, stále hledíc do davu, kam zmizela.

Musel jsem ji znovu vidět.