POAK - 18. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

No, budu teta. Nebo to bude druhý bratranec, nebo sestřenice?

Ach, kdo se stará, jací budeme příbuzní; Eva byla prostě těhotná. Svět skončil.

Zbytek rána a většinu odpoledne jsem strávila s ní, abych ji uklidnila. Zvládla jsem, aby se párkrát zasmála, ale většinou jsem jí podávala kapesníky. Mluvily jsme o její budoucnosti, co chce dělat s její situací, a jak to řekne rodičům a Alecovi.

Myslím, že se víc bála to říct Alecovi, než tetě Mads a strýci Shawovi.

„Není takový, ReeRee. Říkám ti to teď. Nevydržíme spolu. Ani jednou se na mě nepodíval tak, jako Mason na tebe a vy jste zřejmě jen kamarádi.“

Narovnám ramena. „Jak se na mě Mason dívá?“

Eva zavrtí hlavou a povzdychne si. „Pokud to nevíš, určitě ti to neřeknu. Pořád si myslím, že by ses od něj měla držet dál. Máš menší možnost, že s ním budeš, než já s Alecem. Ježíši. Alec bude úplně jiný, až se to dozví.“

Příliš jsem myslela na Masona, abych odpověděla. Ale opravdu, jak se na mě, sakra, dívá?

„Sakra!“ vyletěla jsem z gauče a vzpomínala, jak se na mě posledně díval, než jsem mu zavřela dveře před nosem. „Sarah má oslavu. Úplně jsem na to zapomněla. Začala před pěti minutami. Omlouvám se, E. Musím jít.“

Vyběhla jsem z pokoje, abych vzala dárek. Eva vstala na nohy a vypadala vyděšeně, když jsem vešla do obývacího pokoje. „Ale – „

Vzala jsem ji za ruku. „Chris a Liam. Chris a Liam.“ Připomněla jsem jí. „Bude to v pořádku. Vrátím se za pár hodin a můžeme pokračovat tam, kde jsme přestaly. Dobře?“

Eva se kouše do rtu, ale přikývne. „Nezapomeň na mě.“

„Nikdy.“ Jsem ráda, že se náš vztah zlepšil od odpoledne, kdy jsem ji viděla, jak se plazí po Masonovi a rychle jsem ji objala. „Miluju tě, E. Vše bude v pořádku. Věř mi.“ Pak jsem vyšla ze dveří.

Sakra, jak jsem mohla zapomenout na Sarah? Musím být nejhorší chůva.

O pět minut později přijedu smykem před dům Arnostů. Nervózně vydechuji.

Skočím oběma nohama do narozeninové oslavy.

„Tak moc mě to mrzí, že jdu pozdě.“ Zadýchaně proběhnu hlavními dveřmi bez zaklepání. „Ztratila jsem pojem o čase, když jsem psala papíry do školy. Já vím…“ odmlčím se, abych se zakřenila, protože napětí ve vzduchu by se dalo krájet. „Jsem strašný maniak.“

Pak jsem se otočila ke třem dívkám, které jsem neznala. Skrývaly se na druhé straně pokoje, dál od Sarah. „Ahoj, jsem Reese,“ řeknu jim, když jdu dopředu, abych jim potřásla rukama. „Jsem chůva Sarah.“

Brittany, Leann a Sorcha se představily, upjatě se na mě usmály a neklidně se podívaly na Masona a Sarah, kteří seděli společně na pohovce.

„No, ráda jsem vás poznala. Jsem si jistá, že to dnes bude super. Sarah žije párty. Což mi připomíná, že musím oslavenkyni obejmout.“

Přijdu k Sarah, skloním se, abych ji objala, a položím před ni dárek, až krabička zachrastí. „Myslím si, že to budeš milovat.“ Položím to na hromádku dalších dárků na stolku.

Sarah vypadá mizerně. Přísahám, že má v očích slzy a její zlost směřovaná na Masona mě šokuje. Nepřestává se ošklivě dívat na její spolužačky.

Třu si ruce o sebe. „Takže…kde je Dawn?“

Mason se mračí na mě. Přes zaťaté zuby říká: „Je v kuchyni a připravuje jídlo.“

„Skvělé.“ Ignoruju jeho hrozné chování a přinutím se široce usmát. „Hladovím. Pojďme jí pomoci.“ Vezmu ho za ruku, táhnu pryč a poplácám Sarah po rameni, když ji míjím. „Budeme hned zpátky.“ Když jsme s Masonem na chodbě, zasyčím: „Co jsem, sakra, zmeškala?“

„To byl skvělý nápad pozvat její spolužačky,“ zamumlá. „Celou dobu ji ignorují a ani nestojí na stejné straně pokoje.“

Převrátím oči. „No, co jsi čekal, když se nad ní vznášíš jako naštvaný pes obránce? Přísahám, že máš pěnu u pusy, když se díváš na ty chudinky malé holky. Jsem překvapená, že ještě neutekly z domu s křikem.“

„Chudinky malé holky. Pozvali jsme každého spratka z její třídy a ukázaly se jen tři, které otevřeně přiznaly, že jsou tady jen proto, že je k tomu rodiče přinutili. Sarah je zdrcená.“

Náš rozhovor okamžitě ustal, když jsme vstoupili do kuchyně a našli Dawn, jak hekticky běhá okolo, bere zmrzlinu z mrazáku a dává ji do mísy.

„Ahoj, Dawn,“ přivítám ji. „Vypadáš trochu vystresovaně. Co kdybys šla navštívit hosty? S Masonem se o to postaráme.“

„Ach, Reese, jsi svatá. Díky.“ Dawn se na mě unaveně a s úlevou usměje – což někdy dělá i její syn. „Celé ráno jsem připravovala oslavu. Bude hezké si chvíli sednout.“

Když odejde z kuchyně, Mason zamumlá. „Díky, že jsi mě dobrovolně zapřáhla.“

„Co?“ zeptala jsem se šokovaně kvůli jeho hořkosti…směřované ke mně. Myslím tím, haló, právě jsem vešla do dveří. „Co jsem udělala?“

„Kde jsi byla?“

„Řekla jsem ti; byla jsem doma a vyplňovala papíry.“ Jo, jo, byla to totální lež. Dokončila jsem to včera v noci, než zavolala moje matka. Ale nemohla jsem mu říct o Evě. Neřekla to ještě ani Alecovi a rodičům.

Najdu punč v lednici a naleju ho do mísy. „Dělám docela zajímavou věc do hodiny Britské literatury. Musíme číst Chaucera ve staré angličtině, což je úplně na prd, když to musím překládat do dnešní angličtiny. Ale řekněme si, že Cantenburské povídky nejsou žádnou milou pohádkou. Jsem pořád naštvaná, že pachatel znásilnění skončil dobře, ale – „

„Nestarám se o písemnou práci, dobře.“ Mason rozhodí ruce. „Moje sestra bude brečet. Chtěl jsem, aby to byl její nejšťastnější den…ale nenávidí ho.“

Otevřu pusu. „Ach můj bože. Prožíváš tu určitou část měsíce, nebo co? Řekla jsem, že se omlouvám. Ztratila jsem pojem o čase. A bude to nejlepší narozeninová párty. Jen se potřebujeme dostat přes počáteční rozpačitosti a vše bude v pořádku. Věř mi.“

Projede si prsty vlasy a sleduje mě krájet dort. Protože na něm nebylo nic napsaného, ani ohromný slogan jako Veselé narozeniny, Sarah, bylo v pohodě ho nakrájet.

„Mrzí mě to,“ řekne ihned, vezme židli za opěradlo a skloní se dopředu, aby vydechl. „Já jen…po tom, co řekla dnes ráno Eva, nebyl jsem si jistý, jestli přijdeš. Pak ses opozdila a myslel jsem si – „

„Hej.“ Přestala jsem krájet poté, co jsem nožem zajela do polevy. Odložila jsem nůž stranou a snažila se mluvit klidně, když se na mě díval. „Nestarej se o Evu, dobře? Promluvily jsme si. Nepůjde na policii. Přísahám ti, že se o ni nemusíš starat.“

Oči má pořád trochu podlité krví z předešlé noci. Pronikavě se na mě dívá, když mi stiskne prsty. „To nebyla věc, která mi dělala starosti.“

Zamračila jsem se a snažila se vzpomenout na další část a uvědomila si, že myslí tu, kdy mu Eva řekla, že pro mě není dost dobrý.

Pustila jsem mu ruku a plácla po rameni. „Ach, cokoli. Víš, že se mě nezbavíš tak snadno. Budu tak otravná kamarádka, že tě nikdy nenechám samotného.“

Uvolní ramena, když vidí, jak se vracím ke krájení dortu. Ale i tak se na mě dál zmučeně dívá. „Slibuješ?“

Zakřením se a mrknu. „Přísahám, že je to pravda.“

Nakonec uvolní napjatá ramena. Na chvilku. Pak se zašklebí. „To není všechno. Máma pozvala na oslavu naši domácí. A ona řekla ano.“

„Ach, to je milé,“ řeknu a dávám první kousek na talíř. Pak mě to trkne. Podívám se na něj. „Počkat. Je to ta samá domácí, která byla tvoje první – „

Odmlčím se, když se na mě výhružně dívá.

„Správně,“ řekne pomalu. „No…bude to zábava.“

Nemůžu se dočkat, až potkám tu pasáckou pumu a domácí v jednom znova. Jako ani náhodou.

Mason se otočí, aby přecházel po kuchyni, jako předtím u mě po obývacím pokoji. Projede si prsty vlasy, až má sexy rozcuch. Taky nechci, aby ho takhle viděla ta puma.

„Nesnáším, když přichází,“ říká tiše. „Vždycky hledá způsob, jak mě dostat do rohu, abych s ní musel mluvit. Mám z ní husí kůži.“

Chytnu ho za ruku a zarazím své nutkání uhladit mu vlasy. Je pořád příliš sexy, ale nevypadá tak, jako když se u mě včera probudil. Stojí přede mnou a dovolí mi, abych ho upravila, když mě sleduje.

„Chceš, abych tě chránila před tou pumou?“ zeptám se soucitně.

Skloní hlavu a nakloní se ke mně, jako kdyby mi chtěl položit tvář na rameno. „Ano.“

„Dobře.“ Zakřením se, když olíznu polevu z nože.

Vzhlédne a rty mu cuknou pobavením. „Máš tady něco.“ Přistoupí blíž, natáhne se a pomalu přejede palcem – ach, můj bože, tak mučivě a nádherně pomalu – přes koutek rtů. Když zvedne ruku, na prstu má kousek polevy.

Jsem zadýchaná, omráčená a olíznu si jazykem místo, kde pořád cítím jeho dotyk. Chci si na prst nabrat ještě víc polevy a rozmazat si ji po puse, aby se mě znova tak dotýkal. Ale jsem hodná holka. Roztřeseně se nadechnu a vidím, jak si dá palec do pusy a saje polevu.

Drahý bože.

Podprsenka mě najednou táhne na příliš citlivých ženských částech a v kalhotkách se taky necítím už tak pohodlně. Nikdy jsem nebyla tak nadržená, jako rozvášněná jen pohledem na kluka jen kvůli olíznutí polevy, až se mi z toho chce křičet úlevou.

Ale Mason Lowe vyslal nějaké mocné feromony. Moje tělo je vsakuje a prosí o víc.

Jako kdyby věděl, že moje hormony skuhrají a kroutí se, oči mu vzplanou a zhoupne se ke mně. Z 30 centimetrů mezi námi je najednou 6. Pak 3.

Nebezpečí. Nebezpečí, Will Robinson, křičí moje srdce, které rychle buší, jako by mi bušilo na dveře v mé hlavě, upoutalo pozornost a vytáhlo mě zpátky.

Zadržím dech, otočím se pryč a popadnu plechovku s oříšky. „Víš, můžu tu polevu nechat na později.“

Napjatě se zasměje. „Ale znáš mě. Pokud máš jídlo, musím ho ukrást.“

„Pravda.“ Vezmu nové oříšky, než mu nějaké nabídnu.

„Vidíš, znáš mě.“ Smyslně se usměje a vezme si plnou hrst.

Dotkne se plechovky a zamračím se. „Neber je všechny. Budou je chtít i hosté.“

Úsměv mu opadne. „Ti hosté by se měli k mé sestře začít chovat hezky, nebo mi můžou políbit prdel.“

To není spravedlivé. Kdyby měl někdo tu čest dotknout se toho perfektního a pevného zadku, měla bych to být já a ne malé holky, které rozrušily jeho sestru. Opravdu.

„Neboj,“ řeknu mu a mrknu. „Mám plán. Budou jíst Sarah z ruky, než oslava skončí.“

Mason zavrtí hlavou. „Usmíváš se příliš ďábelsky. Nevím, jestli bych měl být v úžasu, nebo se bát.“

„V úžasu,“ odpovím a pohladím ho po tváři. „Vždycky ze mě buď v úžasu.“

Usměje se, když se zhoupne blíž a vypadá opojený mým dotykem. „To jsem vždycky.“

Najednou myslím na sprosté věci. Věci, které miluju, ale neměla bych na ně teď myslet. Měla bych ho uklidnit. Zatraceně, byla jsem dobrá, nebo co?

Ale s klidným Masonem bylo na čase, abych zachránila svou malou kamarádku.