PMA - 20. kapitola

Překlad: Tanulka

Potřebuji hrdinu…

Tessa

„Tess, vážně. Slez z té židle, zlatíčko a pojďme na panáka!“ Slyšela jsem Lexi křičet přes hudbu a kývla hlavou směrem k baru. Usmála jsem se na ni, vstala jsem a šla za ní napříč přeplněné místnosti, kde mi hudba neuvěřitelně řvala do uší.

Byla jsem s holkama v klubu Vanity, velmi populárním nočním klubu na náměstí v centru Denveru. Snažila jsem se žít svůj život, nebo spíš ho lepit, ale každou chvíli my mysl sklouzávala zpátky k Blakeovi.

Viděla jsem záblesk naděje, po víkendu v Shaneově domě po naší krátké emocionálně vyčerpávající konverzaci. Ale každým dnem, který od té doby uplynul, se moje naděje zmenšovaly víc a víc, když jsem o něm nic neslyšela.

Snažila jsem se horko těžko dostat zpátky do normálního života, ale jak šel čas, tak jsem si všimla, že život, prostě nehodlá být normální, dokud nebudu s Blakem. Byla to moje spřízněná duše a bez něj jsem se cítila prázdná. Nic mi nepomáhalo, ani moje plány, které jsem měla po ukončení školy. V té době se mi pracovní úvazek na dva roky zdál jako skvělý nápad. Ale potom, co mi do života vstoupil Blake, už se mi to jako skvělý nápad nezdálo. Absolutně teď nemám volné myšlenky na práci, kromě běhání. Mé dny byly plné slz, cvičení a dalších slz. Naštěstí, že už mě Jared přestal pronásledovat.

Po posledním incidentu jsem zašla na policii vyplnit hlášení. Palmer nechtěla ode mě odejít, dokud to neudělám a já už jsem jí měla plné zuby. Požádala jsem o soudní zákaz přiblížení, ale bohužel nemohli Jareda nikde najít. Vyšla i jeho fotka v novinách. Od té noci před Shaneovým domem byl nezvěstný a to bylo už víc jak měsíc.

Jednou za čas, jsem zašla s některou z kamarádek na oběd nebo večeři. V těchto dnech jsem si dala sprchu, udělala make up, na tvář si přilepila falešný úsměv a nikomu jsem se nesvěřovala, v jaké hluboké depresi jsem vlastně byla.

Tohle byl právě jeden z těch dnů. Všichni si mysleli, jak je mi dobře, že jsem se dostala ze svého bytu a snažím se na Blaka zapomenout, ale pravda byla taková, že jsem na něho nechtěla zapomenout. Byl mojí součástí a bez ohledu na to, jak tvrdě jsem se snažila, nikdy nebudu schopná nechat ho jít.

Jak jsem se blížila k baru, kde nám Lexi bůhvíco objednávala, jsem se rozhodla, že už je čas Blaka z mé mysli vyhodit a začnu tuhle noc. Koneckonců, holky tenhle večer naplánovaly jen pro mě a já jsem to nechtěla zkazit, jen proto, že nemůžu dostat Blaka z hlavy.

„Do dna!“ Řekla Lexi, když mi podávala sklenku plnou jantarově zbarvené tekutiny. Předpokládala jsem, že to byla whiskey, Lexiina oblíbená. Nikdy nepanákovala nebo nepila nic jiného, s výjimkou příležitostného piva. Vzala jsem sklenici a před ní ji vypila. V žaludku se mi příjemně rozlilo teplo.

Požádala jsem barmana o pivo a dostala jsem krásně studenou láhev. V tom už mě Lexi tahala za ruku na taneční parket. Zbytek holek už provokativně tančilo na „Give Me Everything“ od Pitbulla, tak jsem se přidala. Najednou jsem byla v klubíčku zamotaných paží, tisknoucích si mě k sobě a nutíc mě k tanci. Nemohla jsem si pomoct, ale smála jsem se a byla jsem ráda, za tyhle úžasné ženské v mém životě. Byly tu vždy pro mě a já jsem každou z nich neuvěřitelně milovala.

Brzy jsme všechny tančily a zpívaly z plných plic. Nevědomky jsme tím lákali mužské diváky, kteří se přibližovali. Použily jsme tedy typicky ženský tah a předstírali jsme, že jsme skupinka lesbiček. Kdykoliv se některý přiblížil a chtěl s některou z nás tančit, tak se ostatní přidali a odehnali ho.

Celou noc jsme strávili tancem, pitím a smíchem. To bylo přesně to, co jsem potřebovala pro svou ubohou mysl za celý měsíc. Po hodinách tance a mnoha panácích, jsme se rozhodli noc ukončit. Klopýtali jsme z klubu okolo jedné třicet do Averynina auta. Opět se označila za řidiče a my jsme se samozřejmě nehádali. Nepila a my jsme to věděli.

„Miluju vás lidi! Díky moc za dnešní večer!“ Nezřetelně jsem hodila své paže kolem Cary a Lexi, které jely vzadu se mnou.

„Samozřejmě, zlatíčko! Jsme rádi, že jsi přišla. Nemysli si, že jsme si nevšimli, jak nešťastná jsi byla. Snažila ses to zakrýt, ale opravdu to z tebe sálalo,“ škádlila mě Lex  a zbytek dívek se začal smát.

„Hovno! Až doteď jsem si myslela, že to vlastně hraju dobře! Řekla jsem, křížíc si ruce na prsou a předstírajíc, že trucuju.

„Tess, my tě známe líp, než ty sama sebe. Opravdu sis myslela, že nás oklameš?“ Zeptala se mě Palmer a podívala se na mě se zvednutým obočím.

„Dobře, Bože, já to chápu. Jsem špatná herečka.“ Rozhodila jsem ruce v obraně. Zbylých třicet minut jízdy jsme strávili chichotáním na hloupé vtipy a mluvením o hloupých mužích v našich životech. Když začala hrát „Holding Out for a Hero“ od Elise Lieberth, všechny jsme začaly zpívat, tak hlasitě, jak jsme jen mohly, paže kymácejíc v pomalém rytmu nad našimi hlavami. Pomalá verze písničky byla hypnotická a v mém opilém stavu, jsem viděla jen jednu osobu a její tvář.

***

V době, kdy mě Avery vysadila před mým bytem, bylo už tak dvě třicet a já jsem byla vyčerpaná. Moje chodidla mě zabíjela z toho, jak jsem celou noc tančila na podpatkách a můj hlas se z toho všeho zpívání začínal ztrácet. Všechno, co jsem chtěla, bylo se převléknout do mých pohodlných kalhot na jógu a zalézt si do postele a spát aspoň deset hodin.

Zamávala jsem Avery a sledovala, jak mi mizí z dohledu. Zívla jsem, otočila jsem se a zamířila k mým dveřím, hledajíc klíče v kabelce. Nakonec jsem je našla, když jsem došla k mému bytu ve druhém patře.

Odemkla jsem dveře, vzala za kliku a celé mé tělo udeřilo do chladné oceli. Moje hlava narazila na kov tak silně, mé tělo se hroutilo a vyšel ze mě všechen vzduch.

Co se to k čertu stalo?

Z rány jsem měla okamžitě závrať a zatemnělo se mi, bolest mi prostoupila hlavu. Když jsem se konečně vzpamatovala, došlo mi, že jsem stále na chodbě před bytem, ale se svázanýma rukama za zády. Ústa jsem měla zalepena páskou, abych nemohla křičet. Bojovala jsem proti svému útočníkovi, ale byla jsem z té rány dezorientovaná.

Cítila jsem něčí teplý dech na krku a těžký zápach vodky mi prostupoval nosem. Hlavou mi vířila spousta myšlenek, věděla jsem, že panika  mě nikam nepřivede. Pak jsem slyšela Jaredův děsivý hlas a ztuhla jsem, strach mě paralyzoval. „Říkal jsem ti, že si tě najdu, kotě,“ zašeptal. Celé mé tělo se třáslo ryzím strachem.

Než jsem si stačila uvědomit, co se děje, tlačil mě do mého bytu. Kopnutím zavřel dveře a hodil mě na zem. Přistála jsem na boku a ucítila ostrou bolest běžící mým tělem. Když si svlékal černou koženou bundu, smál se hlubokým smíchem a odhodil ji na zem vedle mě. Vypadal extrémně dementní, jak tam stál a zíral na mě. Jeho dech byl těžký, tmavě zelené oči, které se mi dřív zdály fascinující, byly nyní černé vzteky.

„Chyběl jsem ti, Tess?“ Zeptal se vřele a s vytřeštěnýma očima. Naklonil hlavu takovým způsobem, že mi naskočila husí kůže.

V hlavě mi bušilo a bála jsem se jakkoliv pohnout, když on procházel mým bytem. Nespouštěl ze mě oči a zamířil k pohovce. Posadil se, dělajíc si pohodlí. Dal si nohu přes nohu a ruku položil na zadní stranu polštářů. Druhou rukou si hladil bradu a zeptal se mě: „Co se děje, Tess? Opravdu sis myslela, že se vzdám tak snadno?“

Moje mysl se snažila vše, co se stalo v posledních minutách zpracovat. Slyšela jsem, že mluvil, ale nedokázala jsem registrovat, co říkal. Místnost se se mnou třásla a nedokázala jsem říct, jestli to bylo z toho alkoholu nebo z té rány do hlavy, ale potřebovala jsem se začít orientovat. Jared byl tady, v mém bytě a já jsem věděla, že tu nebyl proto, aby si povídal. Nevěděla jsem, čeho přesně byl schopný, ale věděla jsem, ať to bylo cokoliv, nebylo to dobré.

Hlava se mi konečně trochu vyčistila a mohla jsem se lépe soustředit. Pocity v mých končetinách se vrátily, tak jsem věděla, že se mohu pohybovat. Můj strach nebyl pryč, ale věděla jsem, že se odtud potřebuju dostat a to rychle!

Začala jsem vstávat, nohy se mi třásly a moje hlava mě bolela, jakoby jí opakovaně zasáhlo kladivo. Jakmile jsem si myslela, že jsem dostatečně stabilní, rychle jsem se přesunula ke dveřím.

„Ach, ach, ach, Tess!“ Posmíval se mi Jared a vyskočil. Slyšela jsem ho přijít ke mně, když jsem dosáhla na rukojeť. V momentě, kdy jsem otevírala dveře, mě popadl za vlasy a přitáhl si mě zpátky a hodil mě na pohovku. „Nezkoušel bych to znovu, být tebou,“ varoval mě. Oči měl zamlžené, sledoval mě posraným způsobem a z kalhot vytahoval lovecký nůž, kterým mi zamával před obličejem. Mé srdce se zastavilo a nemohla jsem dýchat. Náhle jsem si uvědomila, že je to mnohem vážnější, než jsem si dokázala představit.

Sklonil se, aby mi viděl přímo do obličeje a moje tělo se třáslo. Cítila jsem chladný kov mezi lopatkami a obrysy Jaredovi tváře šeptající mi do ucha: „Nenuť mě to použít, kotě. Nerad bych zkazil to tvé dokonalé tělíčko, protože jsi porušila pravidla.“ Čepel nože mi běžela po krku a hrudníku, zastavila se v horní části mých prsou. „Hodláš být hodná holka a udělat, co ti řeknu?“ Zeptal se mě.

„A…Ano,“ koktala jsem, když jsem zavřela oči a modlila se, aby skoval nůž.

„Hodná holka.“ Poplácal mě po hlavě a odstrčil mě od sebe, vracejíc se na pohovku. Sedl si do stejné pozice jako před tím, ale tentokrát měl v ruce místo své brady nůž.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit. Moje instinkty o přežití se probudily a já jsem věděla, že budu muset hrát pěkně to, co on chce, a co řekne, tak dlouho, jak to jen půjde. Abych mohla téhle noční můře uniknout, musím nějak přivolat pomoc.

Můj mobil, byl naštěstí, v mé zadní kapse, ale nemohla jsem se k němu dostat, aniž by mě Jared viděl. Potřebovala jsem jen chviličku, kdy by mě neviděl. Mozek mi běžel na plné obrátky, jak jsem se snažila vymyslet plán. Vše, co jsem potřebovala, bylo jen několik sekund pro volání. Ublíží mi to – Věděla jsem, co mi pak udělá.

„Hm, N…Nedáš si něco k pití, Jarede?“ Zeptala jsem se třesoucím hlasem. V duchu si nadávajíc. Jestliže půjdu pryč, budu se muset chovat, méně nervózně.

„No, to už je lepší, kotě,“ řekl Jared, s novým vzrušením v hlase. „Dám si vodku s tonikem. Ale nejdřív chci omluvu.“ Poplácal sedadlo vedle sebe s nedůvěrou na můj nový postoj.

Neochotně jsem se zvedla na nohy, které se mi stále chvěly, a potácela jsem se k němu. Představa, že bych měla žádat o odpuštění za něco, co mi způsobil, se mi zvedal žaludek. Pomalu jsem se posadila a pečlivě ho sledovala, modlíc se, aby nehodlal použít na mě svůj nůž.

Jeho prázdná ruka se přesunula na mé stehno. Pevně ho stiskl a vypustil podrážděný povzdech. Pocit jeho ruky na mě byl cizí a nevítaný, zvláště když mě začal hladit. Musela jsem vyvinout hodně úsilí, aby se mi nezvedl žaludek.

„Řekni mi, co potřebuju slyšet, Tess.“ Zavrčel na mě.

Věděla jsem přesně, co chce, abych řekla. Věděla jsem, že nemám na výběr, ale po celé páteři mě mrazilo, když jsem to řekla: „Jsem tvoje, Jarede. Omlouvám se.“ Snažila jsem se být dost přesvědčivá.

„To je moje hodná holka. Teď mi můžeš donést to pití, abych mohl dokončit to, proč jsem sem přišel,“ řekl, když mi stále svíral nohu, jeho sevření bylo stále těsnější a těsnější.

Jeho slova mi vyvolala poplach v hlavě a věděla jsem, že to neskončí dobře. Vstala jsem a šla do kuchyně. Jakmile jsem se zvedla z gauče, uslyšela jsem, „Ach, zlato. Myslím, že jsi na něco zapomněla.“ Žaludek se mi sevřel v domnění, že uviděl telefon v mé zadní kapse. Ukázal mi nožem na tvář. „Potřebuju trochu lásky od mé první holky.“

Můj žaludek se při té představě sevřel, ale oddechla jsem si, že si nevšiml telefonu. Sladce jsem se na něho usmála a zamířila zpátky k němu, abych ho políbila na tvář. Upřeně mě pozoroval, když jsem se sklonila a dala mu jemný polibek na tvář. Zlověstný úsměv se šířil přes jeho rty, když jsem se odtáhla a zamířila do kuchyně. Dávala jsem si pozor, abych k němu nebyla zády a nemohl tak vidět telefon.

Když jsem se dostala do kuchyně, vyndala jsem dvě sklenice a vytáhla vodku z mrazáku. Měla jsem jen jeden pokus, proto bylo potřeba to udělat perfektně.

„Víš, miláčku, minulý měsíc jsi byla špatná holčička,“ slyšela jsem říkat Jareda, když jsem vytahovala Tonic a zavírala lednici.

„Je mi to líto,“ řekla jsem tiše. Potřebovala jsem, aby pořád mluvit, abych ho rozptýlila, takže jsem své ego nechala odpočívat a odpovídala mu jen krátce. Moje příležitost brzy přijde a potřebovala jsem se soustředit. „Nikdy jsem tě nechtěl podvádět, víš, to viď?“ Zeptal se, když na mě zíral s ledovým pohledem v očích.

„Chceš led?“ Zeptala jsem se, abych zamluvila jeho otázku.

„Jasně,“ řekl.

Obrátila jsem se k ledničce a položila jeho skleničku pod dávkovač ledu. Když jsem se otočila zpátky, předstírala jsem, že mi omylem kousek ledu ze sklenice spadl na podlahu. Tenhle plán jsem měla v hlavě celou dobu, tohle byla moje jediná šance.

„Do prdele!“ řekla jsem s podrážděním v hlase, když jsem se přikrčila a předstírala, že ho chci zvednout. Jakmile jsem byla z dohledu, vytáhla jsem mobil z mé zadní kapsy.

„Potřebuješ pomoct, zlato?“ Slyšela jsem Jareda z obývacího pokoje.

„Ne!“ Zařvala jsem, asi příliš moc zoufale. Jednou rukou jsem se snažila odemknout telefon a druhou jsem házela led do dřezu. Slyšela jsem, jak Jared vstává, a ve stejném okamžiku kdy jsem zmáčkla zelené sluchátko, vyjel na mě seznam kontaktů. Neměla jsem moc času. Zpanikařila jsem, ťukla na obrazovku a modlila se, že volám někomu, kdo bude vědět co dělat.

„T...eee...SSS,“ řekl Jared přehnaným hlasem, který mi připomínal něco ze „Shinning“. Slyšela jsem, jak se blíží, a tak jsem zastrčila telefon zpátky do kapsy. Zvedla jsem led ze země a sklenici ve stejném okamžiku, kdy se Jared naklonil přes barový pult. Vypadal podrážděně, když jsem hodila vše do dřezu.

„Ano, Jarede?“ Odpověděla jsem vesele, aby se situace nezhoršila. Když nic neřekl, pokračovala jsem v mluvení, „Máš hlad?“

„Ne, na jídlo,“ přiznal, hrajíc si s nožem za jeho zády. Nemohla jsem si pomoci, ale dívala jsem se na lesklou čepel. Od které se odráželo světlo. Myšlenka na ostrou hranu, kdekoliv poblíž mě mi způsobila třes.

„Jarede, proč nejdeš zpátky a neuděláš si pohodlí než dokončím ten nápoj,“ naznačila jsem mu, zvednutím pohledu, ale zastavila jsem se u jeho úst, nemohla jsem si pomoct. Byly takové bez života a studené, chtěla jsem se jim vyhnout za každou cenu.

„Proč pořád říkáš mé jméno?“ Zeptal se, klepnutím špičky nože o pult.

„Myslím, že si to ani neuvědomuju, že to říkám,“ řekla jsem, když jsem mrkla řasami a snažila se ho přesvědčit k tomu, co jsem říkala dříve. Po pravdě řečeno, říkala jsem to osobě na druhém konci telefonu a doufala jsem, že mě někdo poslouchal. On mě pečlivě studoval, když jsem vytáhla další sklenici a dokončila pití. Konečně jsem mu podala vodku s tonikem.

„Vejdi a neuškoď,“ pronesl a přitom zvedl sklenici do vzduchu. Přikývla jsem a pomalu zvedla sklenici jako on. Přivřel oči a hodil do sebe pití najednou. Mé ruce se třásly jako blázen, když jsem sklenici dala ke rtům a napila se.

„Neodpověděla jsi na mou otázku, Tess,“ zavrčel, když odložil prázdnou sklenici zpátky. „Víš, že jsem tě nechtěl podvádět, že jo?“ Zeptal se znovu.

„Já vím, že ne. Vydírala tě,“ prohlásila jsem rezignovaně lež, kterou mi řekl.

Jeho paže se začala třást a viděla jsem mu na očích, jak v něm stoupá hněv. „Tak proč jsi mě opustila, do prdele!“ Vykřikl a bouchl pěstí. Při tom zvuku jsem nadskočila, když projela tvrdým pultem.

Hrůžou jsem okamžitě stuhla a zůstala zírat s otevřenou pusou. Nevěděla jsem co dělat, byla jsem zkamenělá. Nechtěla jsem říct nic špatného, aby nebylo ještě hůř, nevěděla jsem co říct, aby se jeho hněv nezvětšil.

Bála jsem se podívat na výraz v jeho tváři, stále jsem se dívala do země. Slyšela jsem, jak sílí jeho kroky, když obešel kuchyňský pult. Srdce mi chtělo vyskočit z hrudi, jak jsem byla vystrašená. Stále měl v ruce nůž, jak jsem viděla přes řasy a zastavil se přímo přede mnou.

Volnou rukou mi zvedl bradu nahoru, takže jsem se dívala přímo do chladných, necitlivých očí. Strachem mi ztuhlo tělo a vlasy na zátylku se mi zježily. Něco nebylo v pořádku – Vypadal klidně, ale moje střeva mi říkala, že to tak není.

Když se sklonil, aby mě políbil, zvedl se mi žaludek a než jsem se nadála, jeho rty byly u mě. Nutil mě otevřít pusu, napadajíc tak moje ústa. Chutnal po vodce a jeho jazyk mi vrazil do pusy. Když se odtáhl, zpanikařila jsem, protože jsem uslyšela pípnutí telefonu, bylo to upozornění na ukončení hovoru. Jared to slyšel taky, protože jeho oči byly plné vzteku. Sáhl za mě a vytáhl mi z kapsy telefon.

„Dobře, dobře, co to tady máme? Použila jsi ten telefon a někomu zavolala, Tess?“ Zeptal se. „Tak se koukneme. Poslední hovor byl ve tři jedenáct a šťastným příjemcem byl...Překvapení, překvapení! Není to nikdo jiný, než tvůj milenec, Blake.“ Podíval se na mě vražedným pohledem,

„Píp, Píp, Tess, porušila jsi pravidla.“

Následující chvilky se odehrály jako ve zpomaleném filmu. Sledovala jsem, ztuhlá strachem, jak Jared zvedl nůž do vzduchu. Mé oči se rozšířily hrůzou, protože jsem věděla, že se mě chystá napadnout. Než jsem mohla něco vymyslet, vymrštila jsem koleno do jeho rozkroku. Udeřila jsem ho tvrdě a sledovala, jak se kácel k zemi, křičíc bolestí.

Natáhla jsem se, popadla telefon z podlahy a vyskočila přes jeho shrbené tělo. Právě, když jsem chtěla udělat další krok, Jared se natáhl a popadl mě za kotník, což mi vzalo rovnováhu a já jsem spadla na zem. Snažila jsem se rychle posbírat na nohy, když z ničeho nic...

Rána!

Cítila jsem bolest v mých žebrech a zdvojnásobila se, křičela jsem, když mi nesnesitelná bolest projížděla celým tělem.

„Ty hloupá děvko!“ Zařval.

Rána! Rána! Rána!

Cítila jsem bodnutí znovu a znovu a byla jsem si jistá, že mě Jared bodá do boku svým nožem. Snažila jsem se i přes bolest dýchat, slzy mi proudily po tváři, když jsem vykřikla bolestí. Snažila jsem se zvednout ze země, když jsem viděla Jareda, jak hledá něco na podlaze. V tu chvíli jsem věděla, že jsem nebyla bodnuta – hledal na zemi nůž. Musel ho upustit, když jsem ho kopla do koulí. Začala jsem se rychle plazit pryč, jak jsem jen mohla, snažíc se uniknout netvorovi, který byl za mnou.

Chytil mě za nohy, přitáhl k sobě a převalil na záda. Obkročil mě, rukou mi chytil kolena a já jsem byla bezbranná. Byl příliš silný. Nebyl žádný způsob, jak uniknout.

Sáhl dolů a pokračoval v hledání nože. Já jsem sebou zatím mlátila všemi směry, snažíc se osvobodit. Křičela jsem, abych ho ze sebe dostala a modlila se, aby mě někdo slyšel a zavolal policii. Konečně jedno moje rameno bylo volné a já jsem se rychle otočila, doufajíc, v nějaký kontakt. Ucítila jsem náhlé bodnutí v ruce, jak jsem se dotkla Jaredovi tváře a on zavrčel.

Oba jsme sebou trhly, když se rozletěly moje vstupní dveře a současně ztuhli, když jsme na prahu uviděli Blaka. Pěsti zatnuté u boků a v očích vztek. Jeho vztek sálal z celého těla, jeho svaly byly vztekem napjaté a odhalovaly drobné žilky v jeho předloktí. Při pohledu na něj mnou projela úleva a přestala jsem bojovat. Nechala jsem své tělo konečně odpočinout. Jen jeho přítomnost ve mně vyvolala pocit bezpečí a věděla jsem, že přišel můj zachránce.

„Je příliš pozdě, Bentley! Jestli jí nemůžu mít já...tak nikdo!“ Zavrčel Jared a jeho slova mi zněla v uších. Celé mé tělo ztuhlo, když se v Blakeových očích objevila panika, vypadal čím dál víc vyděšený. Jeho postoj se změnil z obranného ve vystrašený. Oči měl vytřeštěné strachem a vyběhl, řítil se směrem k nám.

Příliš jsem se bála podívat na Jareda po tom, co právě řekl, nemluvě o děsivém pohledu v Blakeově tváři. Když jsem se k němu obrátila, moje srdce poskočilo při pohledu na Jareda, který uchopil vyleštěný nůž nad hlavu. To bylo ono.

Zavřela jsem oči a čekala jsem na náraz, ale nedošlo k tomu. Podívala jsem se právě včas, abych viděla, jak Blake skočil na Jareda a shodil ho ze mě. Vydechla jsem zadržovaný den a byla jsem hrozně unavená, třásla jsem se a měla jsem celé tělo bolavé.

Byla jsem v šoku, když jsem sledovala Blaka a Jareda jak se perou. Zvonilo mi v uších, ale rozeznala jsem slabé zvuky klení a vrčení jak se po sobě váleli a snažili se dosáhnout na nůž, který Blake vyrazil Jaredovi z ruky.

Blake byl mnohem větší, než Jared a zdálo se, že zvítězí, když konečně získal kontrolu. Chytil Jareda za košili a přitiskl ho ke zdi. Blake těžce dýchal – nozdry se mu rozšiřovaly, když vymrštil pěst dozadu a praštil Jareda do břicha. Pak pokračoval s opakovanými údery do obličeje, zlomil mu noc a cákající krev byla po celé zdi mého obývacího pokoje. Slyšela jsem, jak kosti v Jaredovi obličeji křupaly pod tlakem Blakeovi pěsti, a věděla jsem, že jestli se nezastaví, tak Jareda zabije.

„Blaku!“ Vykřikla jsem a běžela k němu. Tahala jsem ho za rameno, když pokračoval v úderech do Jaredovi tváře, další do žeber a pak znovu do tváře.

„Zastav, zabiješ ho!“ Křičela jsem. Blake zastavil, ukročil dozadu a uvolnil sevření.

Jared okamžitě klesl na podlahu a sténal bolestí.

„Jsi v pořádku, holčičko? Blake se otočil a zeptal se mě. Popadl mě za ruce a držel mě, když se na mě znovu podíval.

„Myslím, že ano,“ řekla jsem, když se mi po tvářích začaly koulet slzy. Přitáhl si mě k sobě a obejmul mě. Cítila jsem bolest v žebrech, která mi vystřelovala do celého těla, ale bylo mi to jedno. Blake byl tady, zachránil mě a já bych snesla všechnu bolest na celém světě, pokud to znamenalo, že by mě neopustil.

„Policajti jsou už na cestě. Vypadneme odsud.“ Přitáhl si mě k boku a vedl mě ze dveří.

Byli jsme skoro venku, když jsem ucítila, jak se Blakeovy svaly stáhly okolo mého pasu. Začal nás rychle otáčet. Když jsem se otočila, viděla jsem Jareda, jak je připraven k útoku s nožem v ruce. Blake vykročil dopředu, mě strkajíc za sebe, aby mě ochránil a já s hrůzou sledovala, jak Jaredův nůž projel do Blakeova bicepsu. Z rány se řinula krev a moje ruka vystřelila k puse, jak jsem začala ječet hrůzou. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se děje.

Blake byl zaskočen, chytil se za paži a Jared znovu udeřil, tentokrát úder přistál do Blakeovi čelisti. Blake se zapotácel dozadu a Jared využil příležitosti bouchnout do něj a přirazit ho ke dveřím.

Nevěřícně jsem se dívala, jak Jared tlačí jeho předloktí proti Blakeovu krku. Pomalu zvedl nůž do vzduchu, když se na mě podíval. „Ty budeš další, kotě,“ řekl a přimhouřil na mě oči.

Ne! To se přece neděje!

Bez rozmyslu, jsem se vrhla na Jareda. Skočila jsem mu na záda, vrazila pěstí do obličeje znovu a znovu. On pustil Blaka a obrátil svou pozornost ke mně. Držela jsem se ho pevně. On se točil a kroutil, snažíc se mě setřást z jeho zad. Zapotácel se dozadu, dokud mě neměl proti stěně. Srdce mi bušilo, když udělal několik kroků dopředu, věděla jsem, co se chystá udělat. Ustoupil rychle a prudce, udeřil se mnou o zeď – hlava mi padla dozadu, náraz byl tvrdší než na tvrdou zem. Oči se mi vrátily do hlavy a pohltila mě tma.