PMA - 16. kapitola

Překlad: Tanulka

Co to sakra s tebou je…

Tessa

Vražedný pohled v Blakeově tváři stačil dost na to, abych začala křičet. Pěsti na bocích měl sevřené a klouby mu zbělaly. Okamžitě jsem věděla, proč byl tak rozzlobený. Musel vidět mé přivítání s Ethanem z poschodí a špatně si to vyložil.

Musela jsem si s ním zkusit promluvit, aby neudělal nějakou hloupost, ale on se blížil tak rychle. Jeho obličej byl zkroucený do chmurné čáry. Srdce mi bušilo, věděla jsem, co se Blake chystá udělat. Potřebovala jsem ho zastavit dřív, než se dostane dost blízko k Ethanovi a ublíží mu. Sundala jsem ruce z Ethanových ramen právě v okamžiku, kdy Blakeovi pěsti startovaly. Postavila jsem se před Ethana, když Blake prudce vymrštil pěstí. Při blížení pěsti jsem viděla v Blakeových očích strach. Všechno se pohybovalo jako ve zpomaleném filmu, a než stačil zastavit svou ruku, praštil mě do obličeje.

Wau!

Nebylo tam nic než tma. Pohltilo mě ticho, s výjimkou mírného zvonění v uších. Ležela jsem na něčem tvrdém a studeném, tělo se mi třáslo. Můj žaludek se cítil prázdný a plný zároveň, mé srdce závodilo.

Když jsem pomalu otevřela oči, místnost se se mnou točila. Co se sakra stalo?

Přes zvonění v uších jsem tlumeně slyšela křičící hlasy, volající na mě. Bolelo mě to – palčivá bolest, úplně jiná, než jsem doposud kdy cítila. Moje hlava měla pocit, že mě někdo bodl nožem a nakrájel mou tvář. Mé oči se znovu zavřely, jako by je ovládala má bolest v hlavě.

Nemohla jsem se pohnout, ani mluvit a vše, co jsem chtěla udělat, bylo křičet bolestí, ale nemohla jsem. Cítila jsem, že se mě lidé dotýkají, snaží se mě vyptávat, ale nemohla jsem reagovat. Zvuky přicházely a odcházely a bolest mě zaplavila. Poté začala odcházet v cyklech. Nakonec, bolest a hluk zůstaly stejné – způsobující mi na krátkou chvíli období míru. Musím se probrat. Ta bolest byla nesnesitelná.

Po čase, který mi připadal jako věčnost, jsem se přinutila otevřít oči. Ležela jsem na zemi a kolem mě byl dav lidí. Snažila jsem se zaostřit oči a zkusit někoho poznat. Ohlédla jsem se a uviděla Blaka klečícího po mém boku. Jeho ruce opakovaně běžící přes jeho vlasy. Něco říkal, ale bylo to tak tlumené, nerozuměla jsem mu.

Rozhlédla jsem se kolem a všichni na mě zírali v šoku a strachem ve tvářích. Lexi plakala a Cara tam stála s rukou před ústy, jako by byla v šoku. Cam byl za Blakem, něco mu říkal, ale nemohla jsem rozeznat co. Viděla jsem Matta a Shane klečící vedle Blaka. Ohlédla jsem se a viděla jsem Palmer tlačící se davem lidí ke mně. Cole byl hned za ní. Klekla si vedle mě a vzala mě za ruku, když na mě začala mluvit. I přesto jsem nedokázala rozeznat slovo. Ústa se pohybovala, ale nic si neprorazilo cestu přes mé uši.

Podívala jsem se na Blaka a viděla v jeho očích slzy a právě potom, mi všechno začínalo dávat smysl.

Tančila jsem s Ethanem, smáli jsme se, protože mi zrovna řekl, že byl kurva šílený z mého rande s Blakem. Pak jsem ho uviděla – hněv, vztek a zlost na jeho tváři. Viděla jsem zatnuté pěsti, jak se jeho ruka vymrštila a pak tmu. Cítila jsem se, jako bych měla začít zvracet – Blake mě zasáhl. Ach můj Bože! Blake mě vlastně uhodil! Oči se mi zalily slzami a stékaly mi po tváři. Zvedl se mi žaludek a vlny nevolnosti začaly zaplavovat mé tělo.

Můj sluch se mi začínal vracet a vše, co jsem slyšela, byla Lex. Stála vedle Blaka, slzy jí stékaly po tváři, její řasenka byla rozteklá až k bradě. Sklonila se k němu a řvala mu do uší, „Ty hajzle! Co jsi to udělal?!“ její hlas byl plný vzlyků. „Vypadni pryč od ní!“ Matt vstal, chytil ji kolem pasu a odtáhl ji pryč.

Pomalu a bolestně jsem otočila hlavu k Blakovi. Jeho krví podlité oči se setkaly s mými. „Do prdele…holčičko…sakra..,“ zvolal hlasem, sotva srozumitelným. „Je mi to tak líto…Sakra! Co jsem to jenom udělal? Tess, prosím tě, řekni něco,“ prosil. „Sakra! Je mi to tak zatraceně líto.“ Hlas se mu zlomil a  slzy mu tekly po tvářích.

Moje první pocity ohromení vyprchávaly, jak jsem se pomalu dostávala k vědomí. Věděla jsem, že rána nebyla určená mně, ale čím víc jsem si uvědomovala, co se stalo, tím víc jsem byla rozčílenější. Nedal mi vůbec příležitost promluvit si s ním, než ránu vypustil.

Zavřela jsem znovu oči a snažila se bojovat se slzami, ale k ničemu to nebylo. Utekly mi i přes zavřené oči. Cítila jsem, jak mi někdo mačká ruku a tak jsem otevřela oči. Podívala jsem se přes rozmazané vidění a byla to Palmer, držela mě za ruku.

„Tess, drahoušku, slyšíš mě? Jestli mě slyšíš, prosím tě, můžeš něco říct? Jsem z tebe úplně vyplašená,“ řekla se slzou na tváři.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nedát na sobě znát bolest a emoce. „Jsem v pořádku, Palm,“ pronesla jsem. Můj hlas se třásl a bolelo mě mluvit. V hlavě mi bušilo a stranu obličeje jsem měla v jednom ohni. Měla bych se posadit.

Palmer mě tahala za ruku a pomáhala mi, abych si sedla a nespadla. Sedění pro mě byla muka. Všechno se se mnou točilo a hlava mě bolela ještě víc.

„Díky bohu!“ Vykřikla Palmer, když se podívala na můj obličej. „Do prdele, Tess, musíme ti na to dát led. Než ti ta tvář nateče,“ zpanikařila. „Budu hned zpátky.“ Vyskočila a vyběhla nahoru po schodech pro nějaký led.

Ohlédla jsem se na Blaka a ten se díval na zem, opakujíc stále stejná slova. „Je mi to líto, holčičko, je mi to tak zatraceně líto.“

Cítila jsem, jak mě něčí ruka pohladila po tváři a když jsem se podívala, byl to Ethan, který vedle mě klečel. „Do prdele, jsi v pořádku, Tess?“

Slyšela jsem, jak Blake okamžitě vyskočil. „Dej ty zatracený ruce od ní pryč, pitomče!“

Zařval Blake, s rukama na straně. Musela jsem se pokusit zastavit tohle šílenství. Zavřela jsem na chviličku oči a posbírala zbytek sil. Když jsem je otevřela, viděla jsem Blakeovo zakopnutí – zjevně byl opilý. Kdy se sakra stihl takhle opít?

„Blaku, přestaň,“ řekla jsem s takovou silou, kterou jsem dokázala nashromáždit. „Co to sakra s tebou je?“

Pomalu jsem vstala a hlava se mi stále točila. Začala jsem zase klesat, ale Blake mě popadl kolem pasu a pomohl mi vstát. Když jsem nabrala znovu rovnováhu, odtlačila jsem ho od sebe, takže jsem byla mezi ním a Ethanem.

„Holčičko, je mi to líto. Viděl jsem tohodle čůráka jak se po tobě sápe,“ řekl nezřetelně, „a tak mě to vytočilo. Myslel jsem...“ řekl do ztracena. Sklopil oči, bylo vidět, že je v něm hodně lítosti.

„Co sis myslel, Blaku? Že jsem tě podváděla? Že mi ublíží?“ řekla jsem, získávajíc znovu sílu. „Na co jsi myslel, protože teď, si nemyslím, že jsi byl v právu!“ zařvala jsem na něj, popadla se za spánky, protože se mi hlavou prohnala bolest. Každý, kdo na večírku byl, se už kolem nás shromáždil a sledovali nás, zírali na nás a poslouchali každé slovo.

Blake sklonil hlavu a zavřel oči. Vypadal jako by měl fyzickou bolest a to bolelo moje srdce. Neřekl nic. Udělal krok ke mně a já ho nechala. On byl moje slabina a já ho nechtěla zastavit. I přesto, že moje mysl křičela, abych ho odstrčila, mé tělo nesouhlasilo. Toužila jsem po něm a nebylo nic, co by to změnilo.

Opatrně si opřel hlavu o mojí a zadní stranu ruky mi dal dolů ze strany mého obličeje, který bušil bolestí. Tiše promluvil. „Nechtěl jsem tě trefit. Víš to, že jo?“ zašeptal. „Vstoupila jsi přímo přede mě. Mířil jsem na toho kreténa.“ Pokýval Blake hlavou směrem k Ethanovi.

Co? Nechala jsem svou mysl opět získat kontrolu a odstoupila jsem od něho. Slyšela jsem, jak těžce dýchá, absence mého těla mu způsobovala bolest. Chtělo se mi k němu přitulit, dát mu vědět, že jsem stále jeho. Ale nemohla jsem. Stála jsem pevně na svém místě, odmítajíc, aby tělo převzalo nadvládu. Znělo to, jako by mi dával vinu za to, že jsem stála v cestě a tím jsem byla znovu naštvaná.

„Ten kretén, mimochodem, má jméno. Pokud bys sem přišel normálně a nešílel, tak bych tě seznámila se svým starým kamarádem ze střední školy Ethanem.“ Vysvětlila jsem mu s rukama na bocích. Podívala jsem se na Blaka, z mého hlasu slyšel můj hněv a vztek. „On a jeho přítel se právě přistěhovali do Kalifornie a já jsem ho neviděla déle než dva roky. Ale ty z toho nic nevíš, protože jsi totální pitomec, protože si hned myslíš to nejhorší.“

Blake se ani nepohnul. Hlavu měl pořád sklopenou a díval se do betonu pod našima nohama. Byla jsem si jistá, že se snažil všechno, co jsem právě řekla, zpracovat. Věděla jsem, že to bude dlouhý proces, zejména pokud byl opilý, ale tím mě naštvání neopouštělo.

Stála jsem tam nasoptěná, z očí zuřící a čekala, jak bude reagovat. Neudělal to.

Dívala jsem se jako ve zpomaleném filmu, jak se otáčí a jde pryč, mizíc v davu, který nás obklopoval.

CO TO SAKRA? On šel opravdu pryč?

Hlava mi padala a srdce se rozbíjelo na malé kousky, bolest na hrudi mi způsobovala bolest v hlavě. Začala jsem brečet, když jsem se na něho dívala, jak mizí v domě.

Nemohla jsem dýchat. Padla jsem na kolena, zaplavená vším, co se právě stalo. Cítila jsem nevolnost, dala jsem si ruku před pusu a prosila své tělo, ať zůstane silné. Lexi, Avery a Palmer byli okamžitě po mém boku.

Slyšela jsem Caru šeptat Camovi, když mě holky zvedaly na nohy, „Jdi si s ním promluvit, Came. Neměl by být teď sám.“ Dívala jsem se bezmocně, skrz slzy, jak Cam kývl na Matta a Shana a všichni tři zmizeli v domě.

„Tess, musíme ti na to dát nějaký led. Pojď si sednout,“ řekla Palmer, když mě doprovázela k nějaké židli a podala mi pytlík s ledem, který držela. „Myslíš si, že potřebuješ jít do nemocnice?  Mohla bys mít otřes mozku.“

Zavrtěla jsem hlavou, že ne. Ještě v šoku, jsem tam seděla a zírala na led, chladící mi ruce. Možná, že když ho budu držet dost dlouho, rozšíří se do mého srdce a já už nebudu v hrudi cítit tu bolest.

„Avery, můžeš najít Devina a říct mu, co se stalo? Nevím, kde sakra byl, ale jsem si jistá, že bude chtít mluvit s Blakem,“ řekla Lexi, hledajíc ho. Mohla jsem je vidět i slyšet, ale byl to pocit, jako by byli jen kolemjdoucí. Cítila jsem se tak nepřítomně, jako by se to dělo všechno jen kolem mě.

Cítila jsem, že si někdo sedl vedle mě. Ethan položil ruku kolem mě a přitáhl si mě blízko k němu. Zabořila jsem hlavu do jeho ramene a začala v plné síle brečet.

„Ethane, je mi to tak líto,“ Omlouvala jsem se, sledujíc skvrny na košili od mých slz. „Nemůžu uvěřit, že jednal právě takhle! Ach můj bože, jsem tak v rozpacích,“ zvolala jsem, vzdouvajíc se na jeho hrudi v plné síle vzlyků.

„To je v pořádku, Tess. Nemusíš se omlouvat, neudělala jsi nic špatného,“ ujistil mě.

„Nemůžeme vědět, jak to vypadalo z dálky, ale neměl by mít takový vztek. Měl by s tebou nejdříve mluvit,“ řekl Ethan, když mě objímal. Utřela jsem si slzy a snažila se uklidnit. „Sakra, já tomu nemůžu uvěřit, že jsem ho poznal takhle. Ty jsi, ale tvrdá mrcha, víš to? Jsem tak polichocen, že jsi vzala tu ránu za mě. Víš, že bych vypadal jako hovno se zlomeným nosem,“ řek a mrkl na mě.

Smála jsem se na Ethanovu komentáři. Vždycky měl takový jednoduchý humor k sobě. „Jo, no, to mám u tebe. Moje tvář je jak v ohni,“ řekla jsem s grimasami, lehce se dotýkajíc strany obličeje.

„Kdybych věděla, že to bude takováhle bolest, tak bych ho nechala uhodit tebe.“

„Co se vlastně stalo, Tess?“ Zeptala se Palmer, sedící na druhé straně. „Byli jsme v garáži a nic neviděli. Proč sis sakra stoupla před někoho, jako je Blake, když chtěl někoho praštit?“

„Myslela jsem si, že když tam vkročím, tak mě uvidí a zastaví se. Zdá se, že jsem se mílila,“ odpověděla jsem. „A navíc, kdybych to neudělala, tak by tu ránu dostal Ethan a byla by to moje vina.“

„Tess, to by nebyla tvoje vina! Díky za to, že jsi to udělala, ale vážně jsem trochu větší než ty. Pravděpodobně by mě tak nesložil jako tebe,“ řekl. „Neměla jsi udělat to, co jsi udělala. Bože, mohl ti vážně ublížit!“ Huboval mi Ethan a vrtěl hlavou.

On mi opravdu ublížil. Mé srdce bylo rozbité. Nechal mě tu stát bez vysvětlení, žádný důvod proč to udělal. Copak si opravdu myslel, že bych ho podváděla? Byl tak naštvaný na mě, nebo na sebe? Byla jsem tak zmatená. Měl by se mi tu omlouvat a přitom se cítím já, jako bych udělala něco špatně. Potřebovala jsem si s ním promluvit. Potřebovala jsem vědět, proč mě tu opustil.

Potřebovala jsem slyšet od něho omluvu a potřebovala jsem odpovědi – Nehodlala jsem ho nechat, aby ode mě znovu odešel.

Omluvila jsem se jim, vstala jsem a šla do domu, abych ho našla. Podívala jsem se po domě, ale nikde nebyl k nalezení. Nikoho jsem nemohla najít. Matt, Devin, Shane, Cam, všichni zmizeli. Zmateně jsem se obrátila na Avery, kterou jsem viděla vstupovat do dveří. Vypadala rozrušeně, když zamířila ke mně, prohrabovala si její dlouhé vlasy. Avery měla ty nejlepší vlasy, tmavě hnědé se světlými pramínky. Vždycky jsem chtěla vypadat jako ona, ale věděla jsem, že by se to ke mně nehodilo. Její zelené oči byly trochu nateklé. Zajímalo by mě, co se stalo?

„Ahoj Avery. Je Blake venku?“ Zeptala jsem se jí, když vešla do kuchyně. Zamířila rovnou do baru a vytáhla láhev.

„Jo, je tam s klukama. Je to zmatek, Tess. Nikdy jsem ho neviděla tak rozrušeného,“ řekla a podala mi láhev vody. „Tady – zmírní ti to bolest a otok. Zatím to není moc špatné, ale časem to může vypadat děsně.“

Vzala jsem si od ní láhev. „Diky, Avery. O čem venku mluví? Řekl vám, proč ode mě tak odešel?“

„Ne, zatím co je venku, toho moc neřekl. Prostě pořád opakoval, že si tě nezasloužil.“ Obejmula mě. „Je opravdu opilý, Tess. Všichni jsme,“ řekla a její tvář byla přepadlá. „Možná, by bylo lepší, aby sis s ním promluvila ráno, až bude střízlivý. Pokud chceš, můžu tě odvézt domů. Vím, že jsi na noc plánovala něco jiného, ale pokud chceš – Já můžu jít klidně hned.“

Stála jsem v šoku. Nemyslí si, že si mě zaslouží? Jak si to může myslet? Možná to je to, proč mě tam nechal stát.

Avery stála ve dveřích a čekala na mou odpověď. „Díky, Avery, dej mi tak patnáct minut a dám ti pak vědět.“ Přikývla mi.

Nečekala jsem, až odejde a vydala jsem se ven ze dveří. Opilý nebo ne, musela jsem s ním mluvit. Zastavila jsem se před dveřmi. Okna byla otevřená a slyšela jsem mluvit Blaka, „Kurva, nevím, co dělám. Měla by mít někoho, kdo není takový žárlivý kretén. Kriste!“ Slyšela jsem jeho zasténání.

„Nemůžu uvěřit, že jsi ji, kurva praštil.“ Jeho hlas byl nakřápnutý a znělo to, jako by brečel. Svěsila jsem hlavu, přehrávajíc si úder v mé hlavě, bolest v mém obličeji byla tím větší, čím jsem si to připomínala. „Blaku, vážně se musíš uklidnit. Nechtěl jsi ji udeřit a ona to ví. Přestaň se tu trýznit a běž si s ní promluvit. Podle Avery, byla rozrušená spíš tím, že jsi ji tam opustil,“ řekl Devin.

„Nemůžu – Nebyl bych schopen se jí podívat do očí. Viděli jste, jak se na mě dívala? Ona mě pravděpodobně nenávidí.“ Blake zněl poraženě.

„Co jsi čekal, člověče? Vždyť jsi jí srazil zadek až na zem! Byla na pár minut v bezvědomí,“ řekl Shane podrážděně. „Co jsi čekal, že udělá? Skočí ti do náručí a políbí tě.“ Shaneova slova byla nezřetelná – zřejmě byl opilý. Debil jeden! Blake byl rozrušený a on se do něj ještě navážel.

Když jsem se chystala vstoupit do dveří a dát Shaneovi jednu do zubů, Matt promluvil. „Drž hubu, Shane! On ví, co udělal a ty mu nemusíš ještě sypat sůl do rány. Proč nejdeš zpátky na večírek, abychom si tady mohli popovídat?“ Mattův hlas byl prudký. Nikdy jsem ho neslyšela mluvit, takhle naštvaně.

„To je v pořádku, Matte,“ promluvit Blake, „Zasloužím si to, co právě řekl. Jsem takový debil! Nejlepší věc v mém životě a já jsem to podělal.“

Nadskočila jsem, když jsem uslyšela velkou ránu a bylo mi jasné, že to Blake s něčím praštil o zeď domu. Slzy se mi hrnuly do očí a už jsem si nemohla pomoci – potřebovala jsem ho vidět. Pomalu jsem otevřela dveře a vešla na verandu. Pět párů očí se na mě podívalo, ale jen na jeden pár jsem upřela pohled já. Zíral na mě, plný lítosti. Oči měl podlité krví, ale byly to stále ty nejkrásnější oči, které jsem kdy viděla. Moje emoce mě začaly ovládat, ale já jsem se snažila neplakat.

„Hm, kluci, můžu mluvit s Blakem o samotě na chvilku?“ Zeptala jsem se tiše, ale oči jsem z něho nespustila. Jakmile jsem promluvila, Blakeovi oči padly k zemi. Těžce jsem polkla, snažíc se spolknout ten obří knedlík co jsem měl a v krku.

Kluci vstali a šli dovnitř. Těsně před tím, než odešel Devin, položil mi ruku na rameno.

„Prosím, uklidni ho, Tess. Už byl potrestaný dost a já s ním budu žít každý den.“ Kývla jsem na Devina. Věděla, že se Blake cítil hrozně, ale v mém srdci měl už dávno odpuštěno. Nehody se stávají. Ale pořád jsem potřebovala zjistit, proč byl tak naštvaný a proč ode mě odešel. Ve svém srdci jsem cítila bolest, když odcházel, a ta bolest značně převyšovala bolest na mé tváři. Poté co kluci odešli dovnitř a dveře se zavřely, jsem pomalu šla k němu.

Všechno, co jsem chtěla udělat, bylo ho obejmout a dát mu pusu, ale způsob jakým se díval na moje nohy, mě napadlo, že se mnou nechce mít nic společného. Když jsem byla dost blízko, natáhla jsem ruku a dotkla se ho. Blake sklonil hlavu a zavřel oči. Vypadal jako by byl plný fyzické bolesti a to mě bodalo do srdce.

Než jsem konečně otevřela pusu, promluvil on. „Rozesmál tě, Tess,“ jeho hlas byl měkký a zlomený. „Tenhle úsměv jsem nikdy na tvojí tváři neviděl.“ Zavrtěl smutně hlavou, stále mě odmítajíc. „Vypadali jste tak šťastně a pak se tě dotkl a já zcvoknul. Nejdřív jsem chtěl s tebou mluvit, věděl jsem, že bych měl, ale když jsem ho uviděl, jak ti šeptá něco do ucha a rozesmál tě...“ Jeho hlas se vytratil. „Já...Byl jsem tak naštvaný.“ Hlas mu přeskočil dojetím a cítila jsem, jako bych dostala další ránu, která mě svírala v mé hrudi.

Natáhla jsem se k němu, dávajíc si jeho ruce do mých. „Je to jen kamarád, Blaku. To je všechno. Úplně všechno. Prosím, nezlob se na mě, měl sis se mnou přijít promluvit...“

„Nikdy jsem se na tebe nezlobil, holčičko!“ Vyštěkl na mě a konečně se mi podíval do očí.

„Nemysli si, že jsem se rozzlobil na tebe! Byl jsem naštvaný na něho, že na tebe sahal!“ Zhluboka se nadechl a viděla jsem, jak ho ovládá vztek.

„Vím, co jsi viděl, mohlo to vypadat špatně, ale ve skutečnosti jsme nic nedělali. Zřejmě mi, ale nevěříš. Nedotýkal se mě nevhodně – jen jsme tančili,“ řekla jsem váhavě, a udělala další krok k němu.

Udělal další stranou a pustil mi ruce. Sklonila jsem hlavu. Měla jsem pocit, že se mi nebude líbit, to co mi chtěl říct. Dlouze vydechl, „Já vím.“

„Co? Proč jsi potom tak šílel?“ zařvala jsem zděšeně. Zkřížila jsem si ruce na hrudi a odvrátila se pryč. Byla jsem tak podrážděná. Věděl, že jsem nedělala nic špatného, ale přesto mám teď obtisk na obličeji?

„Byl jsem naštvaný sám na sebe... Nikdy jsem tě takhle nerozesmál. Nikdy jsem tě neviděl smát se tímto způsobem.“ Obrátila jsem se k němu. Jeho tvář klesla a viděla jsem bolest v jeho očích.

Pravdou je – že on byl ten důvod, proč jsem se smála. Ethan a já jsme si byli na střední škole hodně blízký. Když jsem ho viděla na tanečním parketu, myslela jsem si, že sním. Běžela jsem v šoku k němu a on byl ohromený stejně jako já. Zvedl mě a otočil mě, stejně jako jsme to dělali na střední škole. Trochu jsme si povídali, a když se mě zeptal, jestli s někým chodím, řekla jsem mu o Blakeovi.

Byl zmatený z toho, že je to ten, který mi zlomil kdysi srdce, ale zároveň byl šťastný za mě. Držel mě na délku paží a řekl mi, že je vidět, že jsem zamilovaná. Zavrtěla jsem hlavou, že byl šílený – zjevně popírajíc pravdu. Ale jak jsem tam stála, oči se mi rozšířily zjištěním – Já miluju Blaka víc než cokoliv jiného. A to ze mě vyhnalo to žijící hovno.

Ethan musel vidět strach v mých očích. S úsměvem mi zastrčil praven vlasů za ucho a pokrčil rameny. Podíval se na mě s pohledem, který křičel „říkal jsem ti to“ a oba jsme se začali smát. To bylo to, když se sklonil a políbil mě na tvář. Říkal, že je tak rád, že jsem konečně našla někoho, s kým jsem tak šťastná.

Ethan na mě dělal vtipné poznámky a tomu jsme se smáli, když jsme tančili.  Pak mi zašeptal do ucha, že je na mě pyšný, že jsem zkrotila takového děvkaře, jako byl Blake Bentley.“ Tomu komentáři jsem se tak zasmála, že jsem hodila hlavu dozadu, skoro jsem spadla.

On mě přidržel a uklidnil mě a v tom jsem se otočila a viděla Blaka mířícího naším směrem. Cítila jsem se tak špatně, chtěla jsem běžet k němu a skočit mu do náruče. Chtěla jsem mu to říct na místě, že ho miluju a nechat ho vzít mě domů a vášnivě se s ním milovat. Ale když jsem uviděla hněv v jeho očích, hned jsem věděla, že je něco špatně.

Blake byl jediný člověk na tomhle světě, na kterého jsem se chtěla usmívat a on to ani neví. Uzavírala jsem v sobě všechny emoce, které se ho týkaly.  Aby mi nebylo ublíženo.

Tolik jsem se bála mu říct, že ho miluju, protože jsem ho nechtěla vyplašit, ale věděla jsem, že to potřebuju udělat. Jednou v životě jsem musela být statečná. Musela jsem se vymanit ze svého ochranného pláště, který jsem měla. Zhluboka jsem se nadechla, připravena na svůj proslov. Mé ruce se třásly, srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Nemohla jsem uvěřit, že jsem chtěla vyslovit ta tři děsivá slova...