MMM - 23. kapitola

Překlad: Marta

Sky

„Mohla by ses přestat ošívat?“ mumlá ke mně Seth a protočí oči, když klepe na dveře Mattova bytu.

Uhladím si košili. „Vypadám dobře?“ zeptám se.

Znova protočí oči a střelí po mě podrážděným úšklebkem. „Jedinou stížnost, kterou Matt může mít, je, že máš na sobě příliš moc oblečení.“ Odfrkne si.

„Sethe!“ pokárám ho. Opravdu by o takových věcech neměl mluvit.

„Co?“ zeptá se. Rozhodí ruce. „Vše, co tím myslím, je, že je zvyklý, že ho zdravíš mezi dveřmi v pyžamu. Možná neví, co s tebou dělat, když jsi oblečená.“

Jeho obličej zčervená, když si uvědomí, co právě řekl.

„Nevadí,“ zavrčí. Znova zaklepe. Dveře se rozlétnou a jeden z Mattových mladších bratrů nám pokyne vpřed. Pokoj je zcela plný lidí, ale myslím, že většina z nich jsou Mattovo bratři.

„Který jsi ty?“ zeptá se Seth. To bylo trošku hrubé, ale taky jsem byla zvědavá.

„Jsem Sam,“ říká. „Ten hezký.“

Plácne si rukama se Sethem způsobem, jak to muži dělají. Pak otevře náruč ke mně. Nevím, co dělat.

„Nedotýkej se mé holky!“ zakřičí hlas od televize. Podívám se a usměju, když vidím Matta sedět na podlaze před gaučem. Má v ruce herní ovladač a zuřivě s ním pracuje.

„Příliš pozdě,“ škádlí ho Sam. „Ty jsi tam a ona tady úplně sama.“ Zabalí mě do náruče a stiskne. Pravděpodobněji to vypadá těsněji, než ve skutečnosti je. Myslím, že to prostě dělá, aby vydráždil Matta.

„Vezmi to za mě, Sethe,“ volá Matt. Nepřestává hrát.

Seth na mě zvedne obočí. „Jdi,“ říkám. Zakření se a jde nahradit Matta na podlaze. Matt mu předává ovladač, zastavujíc se na okamžik, aby ho sledoval.

„Chystá se zabít všechny moje muže,“ říká Matt, když se vleče na nohy.

Jde ke mně a moje srdce začíná bušit. Je pátek a neviděla jsem ho od té doby, co odešel včera z mého bytu, když jsem musela jít pro dívky do školy. Musel minulou noc dlouho pracovat, ale dnes má volno. Nemohla jsem mu říct ne, když zavolal a pozval nás.

Joey mě zatahá za ruku a podívám se na ní. „Co se děje?“ zeptám se.

„Musím jít na nočník,“ říká.

Matt ukáže ke koupelně a jdu s ní tím směrem. Omlouvám se, naznačím ústy Mattovi přes rameno.

Zakření se a pokrčí rameny. „Když musíš jít,“ říká.

„Já to zvládnu,“ říká Joey, když se s ní snažím jít do koupelny. Zavře mi dveře před obličejem.

„Dobře… ,“ říkám si pro sebe.

Otočím se a vběhnu přímo do Mattovi hrudi. Popadne mě za lokty, aby mě ustálil, a najdu svůj nos proti jeho tričku. A líbí se mi tam, protože voní jako Matt. A já mám Matta ráda. Hodně. „Voníš dobře,“ říkám tiše ústy proti jeho hrudníku.

Skloní hlavu a přitulí se ke straně mého krku. „Ty taky,“ zašeptá. Nakloním hlavu, abych mu dala lepší přístup.

Najednou se za námi ozve hlasitý kašel. Matt zasténá a zvedne hlavu.

„Už jsi s tím skončil?“ říká.

Paul se jen zasměje a přikývne směrem k Mellie, která mě pořád drží za ruku. „Jsou tu v místnosti děti, hlupáku,“ říká. Natáhne se a vidím malou blondýnku, která stojí vedle něj.

„Kdo je tohle?“ zeptám se a ukážu k malé holčičce.

Matt k ní ukáže, když si dřepne. Vyleze mu na koleno. „Jsem Hayley,“ říká. Má modré oči a blonďaté vlasy přesně jako všichni Reedové a je rozkošná.

„Moje dcera,“ říká Paul. Kývne ke dveřím v chodbě. „Chceš vzít holky, aby si hrály v tvém pokoji?“

Hayley přikývne a usměje se. Čekají na Joey, až vyjde z koupelny, a pak Hayley vezme za ruku Joey a za druhou Mellie a táhne je do jejího pokoje. Zavře za nimi dveře s hlasitým bouchnutím.

Paul se poškrábe na hlavě. „Myslím, že bych si na tohle měl zvyknout. Ale nevím, jestli to dovedu,“ říká. Zavrtí hlavou.

„Budou tam v pořádku?“ ptám se Matta. Tak trochu se chci jít podívat, kde si hrají.

„Zkontrolujeme je za chviličku,“ říká Matt. Jeho pohled vystřelí po místnosti, pak otevře dveře a strčí mě do ložnice. Zavře za námi dveře a jemným postrčením mě otočí ke zdi. „Chyběla jsi mi,“ zašeptá.

Jeho ruce sevřou můj obličej a kolenem mi vklouzne mezi nohy, což je tak trochu dobře, protože moje kolena jsou vratká, když mě popadne. „Matte,“ varuji ho. „Děti.“

„O všechny je postaráno,“ říká. Jeho rty se dotýkají mých a zasténá proti mým rtům, když se jazykem vžene dovnitř. S každým dotykem mi bere dech. Jeho jazyk se zaplétá s mým, napodobuje způsob, jakým mě celou olizoval včera v posteli a moje srdce začíná bušit.

Sevřu mu rukama košili a snažím se udržet na nohou. Odtáhne se a podívá se mi do tváře. „Jsem rád, že jsi tady,“ říká tiše. Odhrne mi vlasy z čela a pak ustoupí.

„Čí je tohle pokoj?“ zeptám se. Ale okamžitě to vím. Podle knížek naskládaných na nočním stolku až k celkové spořádanosti, vím, že je Mattův.

Ušklíbne se. „Je můj. Do čího pokoje bych tě měl vtáhnout?“ odfrkne si. „Nechtěla bys vidět Paulův pokoj. Jsou tam nějaké ujeté blbosti.“

„Vážně?“ ptám se.

Zašklebí se. „Ne. Dělám si srandu. Ale pohled na tvé tváři je k nezaplacení.“ Směje se a já ten zvuk miluju.

„Paulova dcerka je rozkošná,“ říkám. Přeběhnu prstem přes fotografie připevněné na zrcadle u prádelníku. Všechny jsou s ním a jeho bratry a s dívkami jejich životů – Reagan, Emily, a Friday. „Přijdou dneska i přítelkyně?“ zeptám se. „Nebo jsem ta jediná?“

„Budou tady brzo. Děláš si srandu? Nezmeškaly by perfektní příležitost podusit tě.“ Usměje se. „Takže buď připravená.“

Chystají se mě podusit? Upustím lahvičku kolínské, kterou jsem držela, ale Matt ji chytí, než může zasáhnout podlahu.

„Přestaň se znepokojovat,“ říká. „Jsou neškodné.“  Pokýve hlavou dopředu a dozadu jako kdyby nad tím přemýšlel. „No, nemůžu nazývat Reagan neškodnou. Může z nás vykopat to nejlepší. Ale s tebou, neškodná.“

Nevím, co na to říct.

„Nedělej si starosti,“ říká znova. „Mají tě rády. A ví, že tě miluju, takže se budou chovat co nejlépe. Slibuji.“

Srdce se mi zvětší. Ještě nejsem zvyklá na Mattovo vyznání.

„Pořád mě miluješ, že?“ ptá se Matt.

Protočím oči a snažím se být nonšalantní. „Nic se od včerejška nezměnilo.“  Podívám se na něj zpod přivřených řas. „Něco se pro tebe změnilo?“

„Jo,“ říká. „Chci tě víc, než jsem chtěl včera,“ říká, jeho hlas je jemný a hrubý v tu samou chvíli.

Ozve se zaklepání na dveře a otevřou se na kousek. „Chováte se slušně?“ zeptá se ženský hlas.

„Otevři dveře a zjisti to.“ Zavolá Matt zpátky.

Dveře se pomalu otevřou a Emily vstrčí hlavu dovnitř. „Oh, díkybohu,“ vydechne.

Matt na ní přimhouří oči. „Co?“

„Jste oba oblečený. Myslela jsem, že by to bylo nepříjemné, kdybych vás oba našla nahý nebo tak něco.“

„Pak bys měla zůstat venku,“ říká Matt, ale přitáhne si jí k boku a udělá jí noogie. Emily se zakření a odrazí ho. „Co chceš?“ zeptá se Matt.

„Dělám pro Reagan margaritu,“ říká. „Chcete, lidi, taky?“ Podívá se z Matta na mě a zpátky. Dokonce ani nevím, jestli Matt pije, viděla jsem ho pít jen pivo.

„Sky chce jednu,“ říká. Přikývne ke mně.

„Mám děti,“ protestuji.

„A o všechny je postaráno,“ říká. Přikývne k Emily. „Udělej jí jednu.“

Emily odejde z pokoje a nechá dveře pootevřené. „Nemůžu se opít,“ šeptám. „Musím jít domů na konci večera.“

Přitáhne si mě znova k sobě  prsty zaháknutými za poutka mých džínů. „Doufal jsem, že možná budeš chtít zůstat na noc,“ říká. „Holky se můžou utábořit u Hayley. Seth si může vzít gauč. Já budu spát se Samem. Má tam oddělené postele.“

Bude spát se Samem? „Proč bych zůstala na noc, když budeš spát se Samem?“ vypísknu. Odstrčím jeho hruď. „Pokud zůstanu, budeš spát se mnou.“

„Nechci dávat Sethovi špatný příklad,“ říká tiše.

„To proto jsi nepřišel minulou noc po práci?“ zeptám se. Zním, jako bych trucovala a tak trochu to dělám. Nesnáším to, ale je to, co to je.

„Mmm hmm,“ hučí mi vedle ucha. Ten zvuk vibruje přímo do mého nitra.

„Mohli bychom dát Setha k Samovi a ty bys mohl začít na gauči,“ navrhuji. Zabořím obličej do jeho hrudi, abych skryla své rozpaky.

„Oh, to je nápad,“ říká. Předstírá, že to promýšlí. „Budu o tom přemýšlet.“

„Nebo prostě půjdeme na konci večera domů. To je jednodušší.“

„Domů?“ ptá se.

Přikývnu. „Domů,“ říkám znova. „Můj domov. Náš domov.“ Podívám se mu do tváře a usměje se na mě. Jeho oči jsou jasné a zaměřené, mám všechnu jeho pozornost.

„Domů,“ říká tiše. Přikývne.

Mohla bych stejně tak vyložit karty na stůl, že? „Vše, na co můžu od včerejška myslet, je, jaké to je, když jsi uvnitř mě. Je to tak… správné.“ Zasténám. „Zním hloupě.“

Vezme mě za ruku a přitáhne si jí ke svému předku, dokud není přitisknutá přes jeho tvrdou délku. „Zníš kurevsky žhavě,“ říká. Jeho rty mi přejedou přes čelist až k vlasům. „Jsi vlhká?“ zeptá se, vydechne mi slova do ucha.

„Jo,“ zašeptám v odpověď. Matt mi rozepne džíny a sklouzne dolů zipem. Zoubky cvakají, dokud nejsou úplně dole.

„Můžu si sáhnout?“ zeptá se.

Přikývnu u jeho krku. „Jo,“ zašeptám znova. Vezmu jeho ušní lalůček mezi zuby a jemně skousnu. Jakmile to udělám, jeho prsty proklouznou skrz mé teplo přímo ke klitorisu. Padnu dozadu proti zdi. „Matte,“ šeptám a natahuji se po jeho zápěstí. „Neměli bychom tohle dělat.“

„Já vím,“ říká. „Budu rychlý. Jen chci cítit, jak se uděláš.“

Nemůžu dýchat. „A co ty?“ zeptám se.

Uchechtne se. „Tohle je pro mě.“ Jeho prsty sklouznou přes mou vlhkost, tisknou se tvrději a naléhavěji, pak uvnitř mě zahákne dva prsty a palcem brnkne o klitoris. Uvnitř džínů nemá příliš prostoru k práci, takže jeho pohyby jsou rychlé a trhavé. Vyklenu boky a pomáhám mu najít rytmus. Otevřu oči a podívám se do jeho modrých, které zírají dolů na mě. „Matte,“ protestuji. Ale je to víc prošení než protestování.

„Udělám tě, Sky,“ říká tiše. „Slibuji.“

Přikývnu a položím si hlavu dozadu, stěží schopná popadnout dech. „Dobře,“ zašeptám. A pak začnou otřesy. Matt se nakloní ke mně, přitiskne své tělo k mému, aby mě držel. Otočím hlavu přímo k němu, a když začnu vrcholit, skousnu kousek kůže na jeho krku. Ucukne, ale zavrčí a otočí hlavu, aby zakryl mé rty jeho, polyká jazykem a rty mé výkřiky uvolnění.

„Shh,“ říká proti mým rtům.

Kňučím a ani jsem si to neuvědomila. Moje tělo se chvěje, když vrcholím a vrcholím a vrcholím a jsem téměř zničená, když konečně přestane. Vytáhne svou ruku z mých kalhotek, zapne zip kalhot a knoflík. Pak se uchichtne a rychle mě políbí.

„Potřebuji pro sebe minutku,“ říká. Jeho hlas je silný a drsný a tak žhavý.

„Chceš, abych odešla?“ zeptám se. „Vážně?“

Políbí mě, jeho ústa tam přetrvají. „Proč nejdeš zkontrolovat děti?“ zeptá se. „Budu za tebou za minutu.“ Otočí mě dokola, otevře dveře a vystrčí mě do chodby. Slyším ho padnout proti dveřím na druhé straně a pak je zlehka udeří pěstí. Směje se a zavrčí moje jméno.

Sakra. Pořád se cítím uvolněná a malátná a on mě vystrčil do chodby. Paul vyjde zpoza rohu a najednou zastaví. Dá si ruku přes oči. „Nedívám se,“ říká. Jde po chodbě a znova se na mě nepodívá. Otevře dveře a slyším výbuch křiku malých holčiček. To je zřejmě místo, kde jsou holky. Je lehké je najít. Následuji ho na vratkých nohou, protože opravdu, co jiného mám dělat?

Strčím hlavu do pokoje, kde Paul sedí na zemi a po něm šplhají tři malé holčičky jako na koně. Nevypadá, že mu to vadí.

Jdu si sednout na kraj toho, co musí být postel princezny Hayley. Sleduji, jak Paul pohazuje děti kolem, vrčí na ně a kutálí je. Najednou se na mě podívá. „Hej, Sky,“ říká tiše. Sedne si s dětmi po stranách a podívá se na mě. Myslím, opravdu se na mě podívá.

„Jo?“ zeptám se. Pořád jsem nějak omámená.

„Buď s ním opatrná, ok?“ říká. Jeho hlas je tichý, ale silný a můžu říct, že to tak opravdu myslí.

„Cože?“ zeptám se. Přinutím se probrat ze svého oparu a soustředit se na něj. „Nevím, co tím myslíš.“

Začne uklízet hračky, hází je do nedalekého koše na hračky. „Hodně si toho prošel,“ říká Paul. „Nejsem si jistý, jestli by mohl přežít další zlomené srdce. A zůstat stejný, bezstarostný kluk, jakým je teď. Neznič ho, dobře?“ zeptá se. Povzdychne si.

„Nezničím,“ říkám. Nikdo to nikdy nechce udělat, že?

„Je speciální,“ říká Paul. „Ještě předtím než onemocněl, byl odlišný od zbytku nás. Je dobrý a laskavý  a pořád věří v dobrotu srdce. Potřebuje takový zůstat. Takže, nezraň ho.“  Poslední část říká tiše, takže ho děti nemůžou slyšet.

„Nezraním,“ šeptám. Chci ho napadnout a zeptat se, jak se opovažuje. Ale vidím v jeho očích zranitelnost. Vidím, že pro něj bylo těžké, mít se mnou tuhle konverzaci.

Přikývne a vstane, pak odejde z pokoje. Sedím a sleduji holčičky, jak si hrají, zatímco si sbírám myšlenky. Potřebuji koš, do kterého je dát, protože moje hlava prostě není dost velká.