FL - 2. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Nevěděla jsem koho očekávat, ale rozhodně jsem nepomyslela, že Blake West bude ten, který tam bude postávat s namyšleným výrazem. Z výrazu jeho tváře nebylo pochyb o tom, že slyšel část ne-li vše z našeho rozhovoru. Co do háje dělal na naší koleji?

Vytáhl jednu červenou růži, kterou měl za zády, což bylo nečekané a jeho namyšlený výraz zmizel a najednou byl vážný.

„Ahoj Candi, nevadilo by, kdybych ti ukradl na pár minut Rachel?

Ohlédnu se na ní a její křenící se úsměv. Zrádce. Podívám se zpět na Blakea, který vyčkává s úsměvem.

„Tedy pokud nejsi zaměstnaná, nebo něco takového. Vypadá to, že máš někam namířeno.“ Podíval se na ruku, která ještě teď držela dveře.

Trvá mi chvilku podívat se dolů a uvědomit si že se dívá na můj krém. „Oh....um, nejsem. Ne. Zaměstnaná nejsem.“ Wow, to se mi povedlo.

Blakovi rty sebou škubly a zaklonil hlavu, aby zakryl úsměv.

Snažíc se nevypadat jako úplný idiot jsem se zhluboka nadechla a dvakrát přemýšlela nad další otázkou předtím, než se zeptám. Dobře, dobře přemýšlela jsem nad ní čtyřikrát. „Takže, co pro tebe můžu udělat?“ Jo já vím, nyní chápete, proč nad tím musím tolik přemýšlet.

„Napadlo mě, jestli bych si s tebou mohl na pár minut promluvit.“

„Uh, uvědomuješ si, že je skoro jedna hodina ráno?

Zvedl hlavu a vypadal rozpačitě. Ten jeho pohled byl tak odlišný od všeho co, jsem kdy viděla, a málem jsem nevěděla jak na to reagovat.

„Jo, omlouvám se. Myslím, že jsem bojoval sám se sebou už nějakou dobu, o tom jestli sem mám opravdu přijít a promluvit si s tebou, až jsem ztratil ponětí o čase.“ 

Zvedl přede mně růži, jako by si teprve teď vzpomněl, že tam je.

„Ta je mimochodem pro tebe.“

„A to jsem si myslela, že tu chodíš po chodbách s růží v ruce jen tak.“ Nešikovně jsem od něj růži vzala a chvilku se na ni dívala.

„Takže Blaku...“ odkašlala jsem si a vyhledala jeho oči chvilku předtím, než udělal krok zpět.

„Můžu s tebou tedy na chvilku mluvit? Slibuji, že tě nebudu zdržovat dlouho.“

Jo, dobře, to, že jsem tě odmítala celou tu dobu a ty tu teď stojíš u mých dveří, v jednu hodinu ráno, je trochu strašidelný. Ale samozřejmě máme společnou historii, a ty jsi teď neuvěřitelně sexy a přemýšlím o tom, jak to Candice dělá, že myslí tak jasně.

„Jo, jasně, proč ne?“ Šla jsem za ním na chodbu, zavírajíc dveře a opírajíc se proti nim.

„Rachel....“ Nervózně si přejel vlasy a na okamžik se zastavil, jako by se snažil přijít na to co říct. „Školní rok se chýlí ke konci a já se budu přes léto vracet do Californie. Cítím, jako bych s tebou promeškal šanci. A to nechci. Vím, že si mě měla ráda, když jsme byli mladší. Ale Rach, byli jsme tak mladý.

„Já jsem pořád o pět let mladší než ty, to se nezmění.“ 

Ušklíbl se. „Ty i já víme, že vztah mezi třináctiletou a osmnáctiletým a jednadvacetiletou a šestadvacetiletým je rozdíl.“ 

Takže? Tohle právě teď vůbec nepřispívá k mému argumentu.

„Dobře, ale ty a já jsme se v průběhu posledních osmi let změnili. City se změnily ....“

„Jo.“ Přerušil mě a jeho modré oči potemněly, když se na mě podíval. „To změnily.“

Nenáviděla jsem, že moje tělo reagovalo na jeho vzhled. Ale upřímně si myslím, že je nemožné pro kohokoli na něj nereagovat. Jak jsem řekla. Adonis.

„Um... Blakeu, podívej.“ Suše se usmál a můj bože, ten úsměv byl příliš dokonalý.

„Hele upřímně mám problém s tím, že jsi neustále obklopen velmi dychtivými a ochotnými ženami. Není to tak že bych si na tebe dělala nárok po pár schůzkách, ale zveš mě na rande, když se na tebe holky sápají a slintají po tobě. Je docela urážlivý že mě zveš ven, když ony se pro tebe každou chvilku svlíkají.

Jeho výraz potemněl a naklonil hlavu do strany.

„Myslíš si, že jsem je ojel jako všichni ostatní?“

Ehm do háje, uhm jo?

„Jestli jo, tak to je tvoje věc. Neměla jsem to říkat, promiň. Ale ať už jsi takový nebo ne, tak se je nesnažíš odstrčit. Od té doby co ses sem přistěhoval, jsem tě neviděla s méně než dvěma ženskýma, aniž by se tě nedotýkaly. Nepřipadá ti to divné?“ Jsem opravdu jediná, které to přijde divné?

Najednou se odstrčil od protější zdi, udělal dva kroky směrem ke mně a já se snažila co nejvíc natlačit na dveře. Srdce zastavující úsměv a jasně modré oči nyní nahradila temnota, která napadla můj osobní prostor. Kdyby nebyl tak zatraceně pěkný, použila bych na něj jeden chvat z karate a připomněla mu, co je to osobní prostor. Snažila jsem se kontrolovat svůj dech a polykala přes sucho v ústech.

„Ne Rachel. Co mi přijde divný, je to, že si neuvědomuješ, že jsem si nevšiml žádné z těch žen, neboť jediné, čeho si všímám, jsi ty. Vyhledávám tě každý den. Myslím si, že si neuvědomuješ, že ty jsi nejlepší část mého týdne. Přestěhoval jsem se sem kvůli práci předtím, než jsem se vůbec dozvěděl, že ty a Candice se chystáte na tuhle školu, a poprvé tě vidět po letech.... bože. Rachel, byla jsi tak nádherná a neměl jsem tušení, že jsi to ty. Doslova jsi mě zastavila uprostřed chůze a neviděl jsem nic jiného než tebe.

„A tímhle způsobem přitahuješ k sobě lidi........ vždycky to tak bylo. Nemá to nic společného s tím, jak ohromně nádherná jsi.... i když to není na škodu.“ Ušklíbl se a prozkoumával můj obličej.

„Ale máš osobnost, která je jedinečná, až k prasknutí. Jsi milá, laskavá a jsi šťastná a to dělá šťastné i lidi kolem tebe. A tvůj úsměv a smích je nakažlivý.

Jedině muži jako je Blake West mohou říkat takové věci a mě přesto buší srdce, místo toho abych se jim vysmála do obličeje.

„ Ty nejsi jako každá jiná žena. I přesto, že se je mezi námi nějaký věkový rozdíl, nevypadáš jako holka, která je jen na flirt a můžu tě ujistit, že to není to, co mám rád, nebo to, co hledám s tebou. Takže nevidím jinou ženu kromě tebe. Už tomu rozumíš?“

Do prdele. On to myslí vážně?

„Rachel?“

Kývla jsem a usmála se.

„Takže dovolíš mi si s tebou tenhle týden někam vyrazit?“

Poprvé od té doby, co se vrátil do mého života, vypadal nejistě. Stále jsem byla v šoku, ale podařilo se mi znovu kývnout a zamumlat „Jasně kam chceš jít?“

Zeširoka se usmál a oddechl si „To je překvapení.“

Zamračila jsem se. Jak může mít naplánováno překvapení, když ani nevěděl, jestli řeknu ano?

„A tím překvapením myslíš to, že nemáš ponětí?“

„Ne, je to překvapení.“

Začala jsem se měnit v Candice, přemýšlejíc nad tím, co si vezmu na sebe, ale přerušilo mě velké zívání, při kterém jsem zněla jako Chewbacca (postava ze Star wars). Snažila jsem se zakrýt obličej volnou rukou, ve které jsem nedržela růži a nepříjemně jsem se zasmála. „Panebože, to je trapný.“

Jeho smích byl hluboký.

„Je pozdě, nechám tě jít spát. Pokud tě z nějakého důvodu v týdnu neuvidím, tak tě vyzvednu v pátek v sedm. Je to v pořádku?“

„To zní dobře, uvidíme se, a děkuji za růži.“ Předtím, než mohl vidět víc, otočila jsem klikou, dala mu malý úsměv a vlezla do pokoje se stále usmívající se tváří. „Do háje.“ zašeptala jsem a nechala hlavu klesnout proti dveřím.

„Pověz mi všechno!!!“ Candice prakticky vykřikla a já se na ní zamračila.

Jako kdyby neposlouchala.

„Jdeme v pátek na rande. Toť vše.“

„To není všechno, co říkal, Rachel! Omdlívala jsi, když ti řekl, že jediné co vidí, jsi ty???“

„Omdlívat Candice? Vážně? Tohle není jeden z tvých romantických příběhů.“ ale jo, trochu na mě padaly mdloby.

„A to je důvod proč ti nic neříkám. Stejně jsi odposlouchávala, tak jaký to má smysl ti to říkat znovu?“

„Protože chci podrobnosti, jak se na tebe díval a jak si na něj reagovala.“

Ó bože, tohle bude dlouhá noc.