Enforce - 6. kapitola

Překlad: Mili

Proč musí vypadat tak zatraceně lákavě?

Nixon

Sundal jsem si sluneční brýle a dovolil sám sobě to potěšení si prohlídnout Trace od hlavy k patě. Sakra, uškrtím Mo za to, že mi s ní takovým způsobem mává před nosem, a podle stylu, jakým se na mě moje sestra dívá, ví úplně přesně, co dělá.

Přimhouřila oči a sevřela rty, jako by říkala, "No? Jak jsem si s ní počínala?"

"Dobrá práce." Pokýval jsem Mo. "Vypadá, jako by sem patřila."

Mo zakoulela očima. "Patří sem, ty pitomče." Tváře mi vzala do svých teplých rukou, na každou z nich mi dala vzdušnou pusu a pak o krok ustoupila. Náš otec měl divné názory ohledně toho, jak by mi Mo měla vyjadřovat respekt, ačkoliv jsme stejně staří. Já jsem muž; ona je žena. Podle jeho názoru by měla být vždycky pod ním i pode mnou. Mo taky dobře věděla, že mě rozčiluje, když ten typ loajality a lásky předstírá. K čertu, vím, že mě má ráda, ale ani tak jsem se necítil líp, když mi stiskla ruku a vsunula do ní lísteček.

No, sakra.

"No já to vidím jinak..." Zakřenil jsem se a strčil si lístek do kapsy. "... vyhrála hloupou soutěž. Tu, kterou vyhlašujeme každý rok, aby chudí znevýhodnění lidé po celém světě měli možnost vstoupit do vyšší společnosti. Ona..." Ukázal jsem přímo na ni a naklonil se s úšklebkem blíž, aby nemohla vidět nic než nenávist, aby mohla zatraceně cítit, jak moc bych jí mohl ublížit - zničit ji, kdybych si to přál. "Je jenom číslo."

Tváře Trace se zbarvily do červena, když vyštěkla, "Aspoň nejsem osel."

Opravdu jsem musel bojovat s tím, aby se šok z toho, co řekla, neodrazil na mé tváři... a pak bylo zase skoro až nemožné se nezačít smát. Řekla mi právě, že jsem osel? Před Vyvolenými? Vážně? Bylo to směšné jak peklo, protože neměla ani ponětí, že v této chvíli jsou na ni pravděpodobně namířené tři zbraně a jen čekají na jediný chybný pohyb. Nic jsme o ní ještě nevěděli - žádné informace; byla hrozba a zrovna mi nestydatě vyhrožovala.

Olízl jsem si rty, pomalu jsem se k ní přibližoval a vyrýval jsem si do paměti podobenku jejího zarudlého obličeje. Zvedl jsem ruce. Abych udělal co? Nebyl jsem si jistý, ale v minutě, kdy jsem se prsty dotkl jejího zápěstí, rozezněl se pronikavě mikrofon, díky čemuž jsem musel ustoupit o krok dozadu.

"Je to zapnuté?" Promluvil Thomas do mikrofonu. "Prosím o pozornost."

Sakra. Zapomněl jsem na svůj proslov. Klestil jsem si cestu k pódiu a očima jsem pomalu prozkoumával  zabezpečení celého okolí. K čertu, bylo by na prd být první školní den zastřelený.

"Prezident studentského spolku by vás rád přivítal zpět ve škole!" Zatleskal Thomas. Všichni udělali totéž. Pár holek se mě snažilo dotknout, ale byly ochrankou rychle odstrčeny. Není do prdele šance, že bych ty kurvičky ze čtvrťáku na sebe nechal sáhnout.

Lidé začali skandovat mé jméno. Skvělé, jen ať to Trace slyší, jen jí dejte najevo, jak moc to tady ovládám, jak moc jí můžu zničit život, zlomit jí vaz nebo ji naopak od těch samých věcí zachránit pouhým zahýbáním prstu nebo pokýváním hlavy.

Podíval jsem se jí do očí. Jakmile jsem začal mluvit, všechna barva jí z obličeje vyprchala. "Rád bych vám někoho představil. Je tady nová," Trace vypadala, že omdlí. "A chtěl bych po vás všech, aby se jí od Eagle Elite dostalo vřelého přivítání! Prosím zatleskejte... " Zastavil jsem, bych zjistil, jestli Trace omdlí nebo zvedne obočí s vyzývavým pohledem. Ach, takže je to ten pohled. Pěkné. "... Dr. Tesse Stevens, naší nové učitelce historie."

Trace si viditelně oddechla.

Ušklíbl jsem se na ni. Šach mat.

Oplatila mi můj úšklebek úsměvem sobě vlastním - tím druhem úsměvu, za jehož pouhý záblesk by každý muž zaprodal svou duši - a je zpátky ve hře.

Čekal jsem, až Dr. Stevens zamává a pak jsem znovu oslovil dav. "A teď, vím, že všichni z vás touží po tom, aby konečně začal večírek." Mávnul jsem na Trace a olízl si rty.

Znovu zbledla. Bože, bylo vtipné sledovat každou její reakci. Přísahám, že bych tady mohl celé dny stát a říkat všelijaké sračky, co mi přijdou na mysl a být šťastný... asi tak poprvé v historii.

Mo ochranitelsky vzala Trace za paži a vyzývavě zvedla hlavu.

Ale no tak, Mo se do toho musela vložit a zničit můj běžný styl hodného kluka. No dobře. Dva tu hru hrát mohli. A teď byl lepší čas než kdy jindy předhodit Trace vlkům. Tady jsem aspoň mohl kontrolovat, co se bude dít. Tady nemohla být zraněná, jenom... ztrapněná a pokořená. Jo, to bylo ideální prostředí. A i když se mi z srdce nějakého důvodu rozhodlo bouchat v hrudi jak splašené, stejně jsem to udělal.

Udělal jsem další krok.

S pošklebkem jsem přešel ke straně, kde stála ona.

Chase už se přesunul za ni. Nemohl do prdele vědět, co chci udělat, ale ten hajzlík byl až příliš chytrý. Lehce jsem pokýval hlavou a zakašlal jsem do pravé ruky.

Chase znal správný postup. Předvést zajatce a podobné sračky.

"Jsem si jistý, že jste všichni zaznamenali, že tu máme novou studentku. Vítězku letošní soutěže o roční stipendium na Eagle Elite se zapsala dneska ráno." Úsměv se mi rozšířil do prvotřídních rozměru. "Trace, proč nejdeš sem nahoru a neřekneš nám pár slov?"

Posunkovala ústy ne a zabodla nohy do země, ale Chase už ji docela pevně držel. Bez námahy ji vedl přímo k pódiu, zatímco Tex přidržoval zuřivou Mo. Naklonil jsem směrem k ní hlavu a poslal jí úsměv, zatímco se mě snažila vyfuckovat.

Poslal jsem jí pusu.

Lidé zatleskali.

Natáhl jsem ruku k Trace, abych jí pomohl do schodů. Nebyl jsem bezcitný, abych ji nechal se v těchto podpatcích trmácet celou cestu do schodů samotnou. Měl jsem nějaké plány a ty nezahrnovaly tento druh ztrapnění.

Zrak jí padl na mou ruku.

Váhala.

Odkašlal jsem si.

S třesoucími prsty mě vzala za ruku a já pevně stiskl. A přísahám, že v té chvíli jsem byl transportován do svého dětství.

"Nixone, Nixone!" Běhala pořád dokola a dokola a šílel jsem z toho, až nakonec spadla dolů na zem. "Myslím, že jsem si poškrábala koleno."

"Jsou to slzy?" Snažil jsem se znít znechuceně, ale srdce se mi lámalo. Nenáviděl jsem, když brečela.

"Ne." Zkřížila paže. "Přísahám. Dostala se mi jen voda do očí."

"Voda do očí?" Zopakoval jsem chraplavě a natáhl k ní ruku. "Co kdybych ti pomohl vstát a vyčistit ti ten škrábanec?"

Její obrovské hnědé oči mě pohltily. Byly tak důvěřivé, tak... milující. "Dobře, Nixone... a neublížíš mi?"

"Ne." Vzal jsem ji za její buclatou malou ručku a vtiskl na ni polibek. "Nikdy bych ti neublížil."

Pustil jsem Traceinu ruku tak rychle, až jsem zatraceně málem zakopl a přepadl dozadu a vrazil do zadní části pódia. Takhle to bylo? Ztratím kvůli této holce zdravý rozum? Možná protože mi připomíná její nevinnost a to, co jsem ztratil. To, co jsem zničil svou neschopností, protože jsem nebyl dost starý na to, abych pomstil její smrt. Se sevřeným krkem jsem rychle promluvil do mikrofonu. "Představuji vám Trace Rooks."

Protáhl jsem si ruku a zase ji uvolnil, pak jsem sestoupil z pódia, když lidé začali tleskat.

"Pozvrací se," řekl Phoenix vedle mě. Byli jsme na jedné straně pod pódiem, zatímco Chase čekal na druhé.

"Myslíš?" Zašeptal jsem.

"Je bledší než duch. Vypadá jako..." Phoenix zakroutil hlavou. "To je to, co chceš? Abychom ji ponížili?"

"Jo," odsekl jsem. "To je to, co chci."

"Hmm, tvoje nová hračka..."

"A co je s tím?"

Trace zamávala z pódia. Dobrý bože, bylo to horší, než jsem myslel. Zapomeňte na sežrání jí zaživa. Oni ji zničí, roztrhají ji na kusy a budou se během toho smát.

"Můžu pomoct..." Zašeptal Phoenix.

O čem jsme to ksakru mluvili?"

"Jasný, fajn, cokoliv." Pořád jsem sledoval Trace, ta si odkašlala a s jistotou promluvila do mikrofonu.

"Trace Rooks, jestli tohle není venkovské jméno, tak už nevím," zavtipkovala. "Pocházím z místa, kde je víc krav než lidí a místní barman zná každého jménem. Hádám, že byste mohli říct, že sem nepatřím, ale jsem nicméně strašně vděčná. Jsem vděčná za příležitost rozšířit si své vzdělání a navíc jsem vděčná i za to, že zatímco tady stojím, Nixon se mi nesnažil podkopnout nohu ani mě nevykopl z jeviště. Myslím, že je tady pro mě pořád nějaká naděje. Bůů."

"Ty vole, ona právě zabučela?" Zeptala jsem se nahlas.

Phoenix mínil umřít smíchy.

Pusa se mi lehce pootevřela, když jsem sledoval, jak zamávala davu a dostala aspoň od poloviny z nich schválení.

Vtipné. Myslel bych si, že ji všichni budou nenávidět, ne že ji nechají jít.

A aniž by to tušila? Trace si právě na záda namalovala terč v kravské velikosti... protože dokázala, že bude bojovat.

Protože co by to bylo za mučení, kdyby si váš zajatec aspoň jednou nebo dvakrát nekopl? V tom je přece ta pointa.

Nezastřelíte nejpomalejší zvíře, když lovíte. Zastřelíte to, které představuje největší výzvu.

A to ona zrovna udělala.

"Její pohřeb." Povzdechl Phoenix. "Nemám pravdu?"

Snažil jsem se zakrýt svůj výraz, když můj pohled utkvěl na Trace. Pomalu ustupovala z pódia a přijala Chasovu ruku.

Co. To. Kurva.

Bez váhání.

Sevřela ji ve své a pak Chasovi věnovala úsměv, ze všech lidí zrovna jemu. Chasovi, tomu samému Chasovi, který podstatnou část dnešního rána strávil vražděním informátora a vytrháváním jeho nehtů.

Opravdu?

Zašeptal jí něco do ucha.

Obličej se jí zbarvil.

A já jsem do prdele viděl rudě.

"Tc, tc," zašeptal Phoenix po mé pravici. "Malý Chasík neví, že se nemá srát do šéfovy nové oblíbené hračky?"

A odešel. A nechal mě tady nasranýho a divícího se, co Chase má, co nemám já,  a hlavně, proč mi na tom do hajzlu vůbec záleželo.