Enforce - 11. kapitola

Překlad: Mili

Sestry by měly být nezákonné.

Nixon

Mo: WTF

Zpráva přišla v sedm ráno a zářila přes celý displej. Byl jsem v naší kanceláři v kampusu, i když na první pohled to mohlo vypadat jako byt starého mládence s plnohodnotnou kuchyní, ložnicí, čistým šatníkem a šíleně obrovskou plochou televizí. Opravdu to vypadalo jako něco, co by si mohlo dovolit bohaté děcko mít ve škole, kterou vlastní.

Ale byla to pro mě nutnost. Protože z většiny části jsem nebyl doma, abych mohl řídit operace; byl jsem na Eagle Elite, což znamenalo, že jsem potřeboval místo, kde můžu spát. Kromě toho bylo mnohem jednodušší mít přímý přístup do univerzitního počítačového systému, než dělat z domu a nabourávat se do něho. De Lange o tom nevěděl - naproti tomu chtěl s námi být v dobré přízni, takže i kdyby to věděl, pochybuju, že by řekl jediné slovo.

Zíral jsem na mobil dobrých pět minut a pak jsem odpověděl Mo.

Já: Tím WTF mám předpokládat, že nemůžeš najít své boty?

Mo: Jdi se bodnout. Ona obědvá s námi.

Já: Holky musí jíst.

Mo: Měkneš, bratře?

Já: Dávej na ni pozor - jestli udělá něco podezřelého, víš, co dělat.

Mo: Nezabiju ji jenom kvůli  tomu, že je zvědavá.

Já: To po tobě nechci. Jestli bude zvědavá na to, co nemá, tak ji dorazím já. Teď jdi na vyučování a snaž se si nevyhrnovat sukni moc vysoko. Tex se pak těžko soustředí.

Nazpátek mi přišel smajlík. Mezitím, co jsem hlídal Trace a zbytek gangu, jsem se cítil, jako bych několik dní nespal. Byl jsem do byznysu vtahován víc a víc. Když přijde na vraždu, která se odehrála před všemi těmi lety - tu, která zničila spojenectví mezi mou rodinou a Alferovými - tak nejen, že jsem byl ve slepé uličce, ale navíc můj hlavní podezřelý, De Lange, už celé měsíce neudělal žádný chybný krok.

Neměli žádné peníze, možná to byl celý problém. Poznačil jsem si, že s nimi mám udělat nějaký kšeft, hodit kost, a uvidím, jestli někdo nebude v pokušení si promluvit. Už jsem to předtím zkoušel, ale teď když byli někteří ze společníků víc zoufalí, nemohlo to ničemu ublížit, že.

Rychle jsem si na sebe oblékl Elite uniformu a vyšel z pokoje. Dveře se za mnou s posunutím zavřely. Chodby byly poloprázdné; pár holek mým směrem zamávalo, ale ignoroval jsem je, jako jsem to dělal vždycky. Nestály za ztrátu mého času, ledaže by ležely na zádech, ale i tak by mě to nudilo - všechno z toho.

"Vypadáš jak samo peklo." Tex mě dohonil a plácl mě po zádech, zrovna když nás na chodbě odchytil Chase. Jeho tvář všechno prozrazovala - vinu.

"Jak to šlo včera večer?" Zeptal jsem se klidně.

"Pár škrábanců tady a tam." Hodil mi svůj telefon.

Roloval jsem několika posledními fotkami a povzbudivě přikývl. Tvář byla rozpoznatelná, ale sotva. Chybělo pár prstů, dokonce i pár prstů na nohou.

"Nechal jsi mu zuby."

Chase pokrčil rameny. "Cítil jsem se velkoryse."

"Vtipné, já taky." Zakýval Tex. "Minulou noc jsem byl tak velkorysý, že jsem - "

"Jestli to má být o Mo, tak se toho prosím zdrž." Zvedl jsem ruku.

Tex se zazubil, ale v jeho očích se zablesklo. Sakra, s tím chlapem jsem si potřeboval krýt záda. Byl až otravně chytrý a sralo mě, že nechal lidi myslet si pravý opak. Dokonce jsem u něho upustil od ochranky, i když jsem věděl, že to je ta poslední věc, kterou jsem měl udělat, už kvůli jeho minulosti, a zvlášť, když jsem teď šéf.

"Zavolej svému otci." Hodil jsem Chasovi telefon zpátky. "Řekni, aby De Langovi hodil návnadu. Chci s ním udělat dohodu, malý obchod. Dát jim pár peněz, abych viděl, jestli je k něčemu použijí."

"Rozumím." Chase poslal rychlou zprávu a potom zasténal. "Zatraceně nesnáším školu."

Zakoulel jsem očima a bouchl jsem ho do zad. "A myslíš, že já ji mám rád?"

"Třídní zkrachovalci." Phoenix na nás kývnul z povzdálí chodby, "Ať nejdete pozdě..."

"Jasně." Odfrkl jsem. "Protože by nás mohli vyhodit?"

"Kéž by," souhlasil Tex. "Kéž by."

Na mobilu mi zazvonilo upozornění. Přijdu pozdě na vyučování, a to jsem profesoru Sandersovi zvesela oznamoval, že za něho vezmu jeho politiku pro prváky.

Byl to kreténský tah. Jeho máma umřela a já se smál - jo, zatraceně jsem se smál - když jsem na třídním seznamu uviděl jméno Trace. Jak lépe dohlížet na holku, která sem nepatřila, než být její učitel? Sakra, jen pomyšlení na to, že bych ji ohnul přes lavici a - zakroutil jsem hlavou. To se nestane. Byla to jen další tvář, další holka.

Nic speciálního.

Vlítnul jsem do třídy a zavřel za sebou dveře. Většina studentů byla zaneprázdněná posíláním smsek, flirtováním, zabýváním se svými životy, které neměly nic společného s tím, že ve škole probíhá mafiánská válka - jako by jejich životy vůbec nebyly ochraňovány, protože jsem to tak zařídil.

Podrážděně jsem zakoulel očima a hledal Trace. Ve vteřině, kdy se naše pohledy setkaly, uhnula a podívala se dolů na stůl. Do tváří jí vstoupila červená. Zakřenil jsem se. Peklo si pro mě přicházelo, ale nebylo by pěkné, kdyby ji tam s sebou vzal na projížďku?

"Všichni mě znáte a jestli ne, tak se zeptejte někoho vedle sebe, protože nebudu opakovat své jméno. Profesor Sanders má úmrtí v rodině a protože pro něho dělám obchodní stáž, požádal mě, abych ho zastoupil. Mnozí z vás jsou senioři, kteří tuto hodinu odkládali až na poslední ročník. Vítejte v Politice pro první ročník. Tento předmět vás bude srát, bude těžký jak samo peklo, a když nedostanete B, tak v podstatě propadáte. Ale..."

Obešel jsem stůl a opřel se o něho, nechal jsem slova viset ve vzduchu, když se na mě třída zaměřila. Měl jsem jejich pozornost, ale ne Traceinu. Vypadala, že se snaží, co může, aby neměla pražádný kontakt s mojí tváří. Ne tak s mými boty, zírala mi na boty.

"Jestli budete poslouchat, dělat úkoly a vyndáte si hlavu z prdelí dost dlouho na to, abyste dávali pozor, můžete se něčemu naučit."

Trace se mi podívala do očí - konečně. A usmála se.

To stačilo k tomu, abych rukama sevřel stůl tak silně, až jsem se bál, že do nich vyryju trvalou stopu. Její zatracený úsměv.

"Trace," vyštěkl jsem její jméno s predátorským úsměvem na rtech, ona si narovnala sukni a postavila se vedle stolu, jak bývalo zvykem. Ještě, že jí Mo řekla, že se to tak dělá.

"Ano?"

"Vyjmenuj všechny prezidenty Spojených států. Máš tři minuty."

Ta holčička se na mě ušklíbla a v rychlé sledu je ze sebe začala pálit, zatímco zbytek těch bystrých mozečků ve třídě civěl, jako by právě vyřešila světový hladomor a na sobě při tom měla jenom spodní prádlo.

Wow! To je špatná věc, na kterou bych měl myslet, když se snažím vypadat autoritativně. Tracein hlas zněl třídou, dokud konečně neskončila.

Sedla si dolů a já se cílevědomě vydal k jejímu stolu, plný dojmů z toho, že to zvládla as navíc, že to zvládla tak rychle. Zvuk mých bot klapajících o podlahu byl v místnosti jedinou ozvěnou.

Traceiny rty se chvěly, když zvedla pohled, aby se mi podívala do očí.

Usmál jsem se.

Neměl jsem v plánu se usmát, ani jít k jejímu stolu. Měl jsem v plánu si z ní udělat legraci, ale nemohl jsem. Já, Nixon Abandonato, jsem místo toho zbaběle couvnul a řekl něco tak příšerně debilního, že jsem to chtěl narvat obličejem do nejbližší zdi. "Pěkné boty."

Třída si začala mezi sebou šeptat, jak jsem se vracel do přední části a zkřížil paže na hrudníku. "První osoba, která udělá přesně to, co právě udělala Nová Holka, si vydělá Áčko dnešního dne."

Ruce v místnosti lítaly nahoru. Vyvolal jsem v průběhu další hodiny několik studentů - každý z nich se pokusil a pochybil. Většina z nich to podělala už po Hooverovi.

Rozpustil jsem třídu, dal jim úkol, který profesor Sanders přiřadil a sledoval, jak se šourají pryč. Trace se snažila přikrčit za jiným studentem a já nahlas pronesl, "Jsou to Winky?"

Zastavila se u dveří a otočila se s nelítostným pohledem. "Ano."

"Jsou od mé sestry?" Věděl jsem, že nejsou, ale doufal jsem, až příliš jsem doufal, aby byly.

"Ne." Kočka a myš byly tak zábavné, když myška měla tento svůj postoj. Sakra, chtěl jsem ji chytit a nikdy ji nenechat jít.

"Od koho jsou?" Zašeptal jsem.

Pokrčila rameny, vypadala u toho pekelně sexy, a dala si ruce v bok, což mě přivádělo k šílenství, protože způsob jejího postoje jakoby mi říkal, "Podívej se sem."

"Tak přemýšlej." Odfrkl jsem si a podíval se pryč, rozčílený, že jsem měl tak násilnou reakci, rozčílený, že jsem nechtěl nic víc, než ji políbit na ta její lákavá ústa. "Nemůžeme vést jednoduchý rozhovor? Kdo koupil ty boty, Trace?"

"Botičková víla," řekla skrz zatnuté zuby předtím, než vydupala ze třídy, sice se málem srazila s dveřmi, ale přesto stejně dupala.

To bylo poprvé, kdy se ke mně holka otočila zády.

Naschvál.

Líbilo se mi to.

Až příliš.

Zíral jsem pár minut na dveře a pak se nahlas zakuckal smíchy. Chtěla si hrát? Fajn, ale budu kousat... a budu si to užívat.