Elite - 24. kapitola

Překlad: Mili

"Doma?" Zopakovala jsem potichu.

Z ničeho nic mi otevřel dveře od auta muž se sluchátkem v uchu. "Slečno Alfero, jaká čest. Tudy, prosím."

Civěla jsem na muže a podívala se dozadu na dědu. Vystoupil z auta a šel k nám.

Chlap se sluchátkem na dědu stroze přikývl. "Pane Alfero, vítejte doma, pane."

Děda tomu člověku rychle pokýval na oplátku a položil mi ruce na záda, když mě vedl ke schodům vedoucím k obřím vstupním dveřím.

Nic, co kdo předtím řekl, mě nemohlo připravit na to, co bylo za dveřmi. Nic. Nebyla jsem si jistá, jestli mám být šťastná nebo smutná nebo naštvaná nebo zlomená na kousky... Mohla jsem jenom koukat na to, jak ve vstupní hale mého údajného domu stojí Nixon alespoň s patnácti ozbrojenými muži. Chase a Anthony byli po jeho boku.

"Připraveni?" Zeptal se Nixon a ani jednou se nepodíval mým směrem, zato se díval přes mé rameno na dědu.

Děda drsně odpověděl, že ano a dál mě tlačil obrovskou halou.

Se zlomeným srdcem a absolutně podvedená jsem nevěděla, co mám dělat. Jediné, čím jsem si byla jistá, bylo, že osoba, které jsem chtěla věřit, mi lhala, a to po dlouhý čas.

Nohy mi málem vysadily ještě předtím, než jsem si sedla na pohovku. Nixon si sedl přímo naproti mně. Všichni jeho ozbrojení chlapi stáli za ním a když jsem se otočila, všimla jsem si, že máme dvakrát tolik mužů za námi v hale.

Všichni měli zbraně.

A každá ze zbraní Nixonových mužů byla namířená na dědu. Každá zbraň z dědovy tlupy byla namířená na Nixona.

Bylo to jako ve špatném mafiánském filmu.

Rozdíl byl jen v tom, že při každém mrknutí se to stávalo víc a víc realitou.

"Porušil jsi pravidla," řekl děda a opřel se o opěradlo.

Nixon se ušklíbl. "Co? Myslel sis, že jsem to věděl?"

"Vyrostl jsi s ní!" Zakřičel děda.

"Bylo jí šest!" Zařval Nixon.

"Ty jsi stejně tak mohl zmáčknout kohoutek. Tvůj otec..."

" - Je mrtvý." Zašklebil se Nixon. "Studený a bez života, ležící přímo vedle mé matky."

"Cože?" Vykřikla jsem. "Říkal jsi, že - "

"Monroe to neví, Trace." Nixonovy oči na krátký moment zněžněly. "Byl už nějaký čas nemocný. Je to..."

"Není to žádný její zatracený problém." Vyšlo z Anthonyho, který na mě zíral způsobem, jako bychom si před dvěma dny vůbec nepotřásli rukou nebo spolu nemluvili.

"Pánové." Odkašlal si Chase. "Zpátky k důvodu, proč jsme uspořádali tuto schůzku."

Děda se vedle mě naježil. Očividně nerad přijímá rozkazy od lidí, co jsou mladší než on, i když na druhou stranu jsem si taky nemohla být jistá, jestli o své věku nelžou.

"Jak už jsem říkal..." Děda kolem mě položil paži a stiskl. "Tato dívka chudák ztratila rodiče, když jí bylo šest let. To je pořád věk na to, aby byla rozpoznatelná, měl jsi to vědět, Nixone."

"Já jsem ti řekl, kdy jsem ji poznal já," bránil se Nixon. "A nemohl jsem s tím nic udělat!"

"Vzal jsi ji pryč ze školního pozemku."

"Předtím, než jsem to věděl." Nixon si těžce povzdechl. "Neměl jsem žádnou představu, dokud jsem neviděl ten zatracený náhrdelník a nápis Alfero na něm."

"Tak ses měl držet dál."

"Opatrně," řekl Anthony po Nixonově levici. "Možná máš teď právo na to, abys ho mohl vyzvat na souboj, ale pořád je tu šéf. Již nějakou dobu. Tak našlapuj opatrně, starý muži."

Děda si odkašlal. "Promiňte, pane Abandonato." Vyplivl ta slova, jako by byla jed. "Ale v okamžiku, kdy její krytí vyplulo na povrch, jsi ji měl zamknout v jejím zatraceném pokoji."

Cože? Proč by to děda říkal? Snažila jsem se pod jeho paží skrčit, ale držel mě pevně.

Nixonovy ledové oči se zapíchly do mých. "Ona je teenager, Franku. Co chceš, abych udělal? Odhalit krytí všech? Všechno zničit? A kvůli čemu? Kvůli opatření? Jsme v tom zatracené čtyři roky." Jeho pohled padl na Anthonyho. "Někteří z nás dýl. Jak jsem mohl vědět, že ji hodíš přímo do zatracené války? Svou vlastní vnučku? Vedli jsme si dobře, dokud jsi nám neudělal toto!"

"A ty pořád nemáš důkaz!" Vykřikl děda.

"Jsme blízko!" Vypálil Nixon. "Potřebujeme jenom víc času."

"Čas nevrátí Trace zpátky rodiče," řekl děda jemně. "Čas nevyléčí zlomené srdce a čas nespraví fakt, že jsi pomohl odhalit moji nevinnou vnučku našemu světu. Jen jsem chtěl uklidnit svoji umírající ženu a zároveň dovolit, aby Trace mohla udělat návnadu, když to bude nevyhnutelné, a co udělals ty? Nárokuješ si ji sám pro sebe! Abandonato!"

"Všechno, co můžu říct, je, že je mi to líto. Ale byl bys radši, abych ji nechal bezmocnou? Přiznej to. Věděla by, že se něco děje, kdybych ji zamknul v pokoji a upřímně jsme si ani nebyli jistí, jestli už byla odhalená, ne do včerejší noci, když nás skoro..." Nixon polkl. "Zabili."

"Kdy už bylo málem pozdě!" Děda zakýval hlavou. "Tak co budeš dělat teď? Jak to budeš chtít napravit?"

"Snadno. Necháme všechno utichnout a pak musíme zapracovat na tom, aby se infiltrovala rodina De Lange."

Děda spokojeně pokýval hlavou. "A ona musí být ochráněná."

"My ji chráníme." Ozval se Chase se zaťatými zuby. Až jsem čekala, že si jeden z nich zlomí.

"A skoro umřela," zopakoval děda a podíval se na Nixona. "Minulou noc. Že? Nebo počkej, ty jsi byl moc zaneprázdněný strkáním jazyka do krku mojí vnučky."

Ve mžiku Nixon vytasil zbraň a mířil s ní na dědu. "Ještě jednou zneucti respekt své vnučky před mými i tvými muži a skončíš."

Do zatraceného svatého háje.

Děda se zamračil. "To bys nikdy neudělal. Miluji ji. Schoval jsem ji. Patnáct let práce pryč jen kvůli tobě!"

Nixon složil zbraň a zanadával. "Neměla do té školy vůbec chodit."

Děda se přidal k nadávkám. "To její babička. Řekla mi na smrtelné posteli, že chce, aby Trace znala pravdu. Myslel jsem, že splním své ženě poslední přání a zároveň uchlácholím svoji vnučku. Dovolím jí zažít luxus, ve kterém měla vyrůstat. Ten život jí byl ukraden. Jak jsem řekl, nepředpokládal jsem, že bude odhalená, a kdyby byla, domníval jsem se, že bychom ji mohli použít ke stažení rodiny De Lange."

Nixon se podíval z dědy na mě. "Použít vlastní vnučku? Myslím, že jsme tady skončili."

"Myslím, že ano." Děda vstal ze svého místa. Nixon a děda se objali a políbili jeden druhého na tvář mezitím, co si říkali něco v tom pitomém jazyce, kterým pořád mluvili.

Nixon se na mě naposledy podíval a pomalu zavrtěl hlavou. Měla jsem srdce v krku. Cítila jsem, jak se mi začínají oči plnit slzami, když jsem z něho pohlédla na Chase. Aspoň Chase mi rty naznačil 'promiň' předtím, než se otočil a následoval Nixona ven.

"Ještě poslední věc," řekl děda.

Bleskově vytasil zbraň a střelil vedle Nixonovy nohy. Nixon se ani nepohnul. Jen zíral na zem a pak na dědu s chladnou lhostejností.

"Poznamenáno." Zakýval Nixon a celá skupinka odešla.