D+C - 3. kapitola

Překlad: Simča

"Udělejte si čas na přemýšlení, ale když přijde čas na akci, přestaňte myslet a jednejte."

-Napoléon Bonaparte

CORALINE

Nechala jsem svůj telefon vypnutý poslední dva dny. Nechtěla jsem na něj zírat, uvažovat, zda nebo ne zavolá, když jsem už znala odpověď. Takže můj plán byl dělat to, co jsem na prvním místě přišla do Chicaga dělat - pracovat. Byla jsem teď v rohové kanceláři WMB, dívajíc se na panorama Chicaga. Ve třiadvaceti jsem byla oficiálně schopna účastnit se každého zasedání, mít vlastní kancelář a své vlastní zaměstnance. Kdo potřeboval něco jiného?

Kdo potřebovalDeclanaCallahana?

"Pojďte dál," řekla jsem nahlas ke dveřím kanceláře.

"Slečno Wilsonová?"TyroneStevens, druhý nejmladší člen, vstoupil do mé kanceláře. Byloblečený v modrém proužkovaném obleku a byl nejméně o deset let starší než já. Byl menší asi palec nebo dva, než já a jeho kůže byla o odstín tmavší než moje.

Jeho tmavě hnědé oči si mě pohlédly. "Slyšel jsem, že jste si zařídila kancelář a chtěl jsem vás pozdravit dříve, ale práce se mi dostala do cesty."Natáhl ruku a já jí potřásla, jak jsem se usmála.

"Děkuji, pane Stevense. Je opravdu dobré být tady."

"Byl jsem jen středoškolský stážista, když váš otec začal tuto firmu. Jsem si jistý, že je na vás hrdý. Jste pozoruhodná mladá žena."

"Moc mi nelichoťte. Alespoň ne, dokud si to nezasloužím."

Přikývl. "Samozřejmě. Pokud budete něco potřebovat, prosím neváhejte a zeptejte se mě. "

"Budu si to pamatovat, ale opravdu doufám, že nebude třeba tak brzy za vámi běžet," odpověděla jsem trochu rozpačitě pod jeho pohledem.

Čekala jsem, že řekne ještě něco víc, ale neudělal to.

"Potřeboval jste něco?" Vyzvala jsem ho.

"Ne. Promiňte. Nechám vás pracovat. Znovu, vítejte ve své bance."

Zasmála jsem se. "Děkuji."

Ustoupil ke dveřím, a než mohl úplně zavřít, moje sekretářka nahlédla hlavou dovnitř. Její brýle sklouzly po nose a ona si jezatlačila zpátky nahoru a čekala, dokud ji nevyzvu.

"Ano?"

"Váš strýc je zde. Řekla jsem mu, že nepřijímáte nikoho, ale on říká, že neodejde dokud- "

"To je v pořádku, Constanzo, pusťte ho dovnitř."

Ale než mohla, strýc Adam vtrhl do mé kanceláře. "Co jsem vám říkal? Pokud byste měla mozek- "

"Strýčku!" Přerušila jsem ho, když jsem spěchala ke dveřím. "Promiňte, Constanzo. Pokud mě někdo bude shánět, řekněte, že mám schůzku."

Přikývla a já zavřela dveře, než jsem se k němu obrátila.

"Neurážej mé zaměstnance!" Vyštěkla jsem.

Odfrkl si, když šel k oknům. "Tvé zaměstnance? Podívej se na sebe, mluvíš stejně jako tvůj otec. Pak to budetvoje práce, tvá firma a tvé peníze. Tady se mi opakuje historie s dítětem. "

Zhluboka jsem se nadechla. "Co chceš?"

"Víš, že jsme začali tuto společnost společně? Nejdříve jsme byli jen bookmakeři, podvodníci na ulicích. Tvůj otec byl mozkem, já zas měl pouliční chytrost, půvab. Lidé mi věřili tak snadno.Příliš snadno. Pak začal investovat… beze mě. Zdvojnásobil své peníze nejen na papíře, ale i v jeho rukou. Pak koupil kancelář… beze mě. Tento obchod rostl z čista jasna. Nemohl jsem tomu uvěřit. Myslel jsem, že jsme to konečně dokázali a pak jsem se šel jednoho dne do jeho kanceláře a

holka, stejně stará jako jsi ty, řekla, že nemůžu vstoupit… bez schůzky. Měla jsi vidět můj obličej. "Otočil se a podíval se kolem kanceláře a viděla jsem napětí v jeho čelisti, když zaskřípal zuby. "Tehdy jsem si uvědomil, že mozek předčil kouzlo. Ze všeho mě vyhodil, zbavil se mě a já s tím nemohl nic dělat- "

"Strýčku." Povzdechla jsem si. "Znám ten příběh. Skoro každý den mi ho říkáš od doby, co zemřel. "

"Zaplať Pánbůh, že je pryč! Byl to zasranej hajzl!"

Zhluboka jsem se nadechla, jako by mě bodl. Bez ohledu na to, kolikrát to řekl, to bolelo. Chtěla jsem křičet, že to byl můj otec, ať už byl dobrý nebo špatný, ale věděla jsem, že by strýc mlel ještě víc.

"Potřebuješ více peněz, strýčku?" Jen jsem chtěla, aby odešel.

Hořce se uchechtl. "Ty malá… Ne. Nepřišel jsem si pro peníze! Přišel jsem si pro svůj podíl, je nejvyšší čas, abych dostal, co mi patří. Toto místo by nebylo postaveno, kdyby nebylo mých kontaktů a dohod!"

"Víš, že to nemůžu udělat."

"Proč ne? Nejsi významným akcionářem?"

"Takhle to nefunguje -"

"Tak to zařiď Coraline! Zaplať za hříchy svého otce! Jsme rodina. Staral jsem se o tebe, od doby, co jsi byla dítě. Nemáš nikoho jiného než mě. Tvoje krev je moje krev, jak se můžeš ode mě odvrátit?"

Přikyvujíc jsem se snažila neplakat. Nenáviděla jsem, když se mnou takhle manipuloval. "Něco pro tebe vymyslím a budeme tu společně pracovat, ale musíš se chovat jinak, strýčku. Nemůžeš jen tak vyhazovat peníze do vzduchu."

Zazářil, když spěchal ke mně a dal mi malou pusu. "To je moje holka."

"Jdi domů, strýčku. Do konce týdne tě sem dostanu,"zašeptala jsem. A proti svému nejlepšímu úsudku, jsem ho objala zpátky.

"Jo, dobře. Nezklam mě."Pustil mě a odešel z mé kanceláře.

Znovu jsem si připadala jako dítě. Jediný okamžik, kdy jsem od něj dostala lásku nebo náklonnost a vlastně i od všech z rodiny, bylo jen tehdy, když si ode mě něco vzali.

Ale byli jsme rodina.

S povzdechem jsem si sedla zpátky do svého křesla, a jak jsem se do něj opřela, zavřela jsem oči.

Jsi v pořádku, Coraline. Jsi v pohodě. Nepotřebuješ jejich náklonnost. Jsi v pohodě.

"Slečno Wilsonová? "

Nemohla jsem mít chvilku klidu?! Ježiši!

"Ano, Constanzo." Otevřela jsem oči a zírala do stropu.

"Znáte nového investora?"

Narovnala jsem se. "KellyLaoghaire?"

Kývla. Dnes ráno jsme obdrželi téměř osmdesát milionů dolarů od fondu Laoghaire.

"Pošlete je dovnitř!" Řekla jsem rychle, uhladila si vlasy a narovnala šaty.

Mířila jsem směrem ke dveřím, připravená je pozdravit, kdyžDeclanCallahan vstoupil do mé kanceláře, na sobě měl nejlepší oblek a úsměv, který se šířil přes jeho obličej.

"Je mi potěšením, že vás poznávám, slečno Wilsonová," řekl a natáhl ke mně ruku.

Stála jsem tam ohromená se pohnout… a trochu moc ráda, že ho vidím.

DECLAN

V době, kdy se dostala přes její šok, už jsem seděl v jednom z křesel před jejím stolem. Říci, že jsem byl ohromen by bylo slabé slovo. Její kancelář byla jednoduchá, klasická a elegantní. Stěny za jejím stolem zobrazovaly její tituly a ocenění, a já jsem si mohl jen představit, jak těžce musela pracovat, aby získala rohovou kancelář v nejvyšším patře.

"KellyLaoghaire?" Zašeptala, když kráčela ke straně stolu. Její šaty byly příliš lákavé; zlatý zip, který se táhl po zadní části jejího krku a pokračoval dolů k jejímu zadku, nutilmé ruce sebou škubat.

"Ano. KellyLaoghaire. To bylo jméno mé matky předtím, než se stala KellyCallahanovou."

"Peníze?" Pomalu zpracovávala.

"Peníze mi zanechali, když zemřeli. Opět jsem ve vašich rukou, slečno Wilsonová."

Ústa se jí rozevřela a já jsem si přál, aby tomu tak nebylo, protože všechno, na co jsem mohl myslet, bylo chtít slyšet její sténání.

Zavrtěla na mě hlavou, když se usadila do svého koženého křesla jako královna na svůj trůn.

"Proč to děláš?"

"Hledal jsem místo pro investování. Proč ne ty?"

"Proč mám pocit, že jde o víc než jen mou banku?"

Držela se zpátky, mohl jsem to vidět, jak zkřížila nohy a přejížděla svýma očima z mých rtů ke krku a zpět k mým očím, než pokračovaly na další kolečko.

Ušklíbl jsem se. "Protože jsi chytrá. Ačkoli upřímně, přišel jsem sem, protože jsem se ti nemohl dovolat."

"Možná jsem nechtěla, aby tomu tak bylo."

"Možná ses jen bála. Možná se bojíš,že se ti bude líbit trávit čas se mnou, nebo dokonce to budeš milovat."

Odmlčela se a věděl jsem, že jsem měl pravdu.

Měl jsem přijít dřív. Proč jsem byl vždycky tak pomalý, když přišlo na ní?

"To je celá řada možná, paneCallahane."

"Dobře. Poté mi dovol to objasnit. Přišel jsem napravit všechen zmatek mezi námi."

"Takže tohle je to, co jsi měl na mysli tím, že uděláme naše vlastní kouzlo?"

Pokrčil jsem rameny. "Dělám, co jen můžu s věcmi, které dostanu."

"Declane, nejsem Popelka."

"To je dobře, protože já nejsem princkrasoň. Dávám přednost černé."Měl jsem na mysli moje šaty, ale úsměv, který se ji vloudil na tvář,ukázal, že pochopila dvojí význam.

"Nehraješ podle pravidel."

"Samozřejmě že ne. Jsem Callahan, děláme naše vlastní pravidla, takže by bylo dobré si na to teď zvyknout."

"Declane, měli jsme sex, a bylo to skvělé. Tak proč to tak nenechat a jen tak neodejít?"

"Protože nemám touhu tak udělat, a já vždycky dělám to, co chci. Měla bys taky. Upřímně netuším proč s tím tak moc bojuješ."

Neodpověděla a doufal jsem, že to bylo proto, že neměla odpověď.

"Nebereš odmítnutí dobře, že ne?"

"Ne. Ale ty jsi mě neodmítla. Namísto toho, jsi mě odstrčila na délku paže. Vtáhlajsi mě dovnitř, ošukala mě a zase odstrčila. A protože jsem musel odevzdat více než osmdesát milionů dolarů, jen abych zase viděl tvou tvář, můžeš mě alespoň vzít na oběd…"

"Declane-"

"Nemysli na to jako na rande, ber to jako klientský oběd. Myslel jsem, že sevšichni připravujete potěšit KellyLaoghaire? Málem jsi na mě skočila, když jsem vešel dovnitř, než sis uvědomila, kdo doopravdy jsem. "

"Dobře. Kam bys chtěl jít? A protože se jedná o klientský oběd, platím. "

"Překvapte mě, slečno Wilsonová."

Přikývla a natáhla se pod její stůl, aby vytáhla kabelku. Následoval jsem ji ven. Mé oči byly přilepeny na její zadek, a soudě podle toho, jak moc s nímpohupovala,mi řeklo, že o tom věděla. Zavřela dveře a promluvila ke své sekretářce a pak tiše kráčela k výtahu se mnou.

Byla tak blízko.

"Slečno Wilsonová? "

Oba jsme se otočili na černocha, který podával hromadu souborů její sekretářce.

"Pane Stevensi, toto jeDeclanCallahan, majitel fondu Laoghaire,"prohlásila.

Jeho oči se rozšířily a natáhl pro mě svou ruku. "Je mi potěšením, že vás poznávám."

"Podobně." Ne tak docela. Potřásl jsem mu rukou.

"Právě míříme na oběd."

Zlostně jsem se na ni podíval. Nepozívej ho.

"Opravdu? Můj rozvrh-"

"Pane Stevensi, děkuji, ale jsem si jistá, že to zvládnu,"řekla s hlavou vztyčenou.

Dveře výtahu se otevřely za námi a my si nastoupili.

"Promluvíme si, až se vrátíte," řekl.

"Samozřejmě. Děkuji ještě jednou-"

Zmáčkl jsem tlačítko pro zavření dveří.

"Declane."

"Líbíš se mu." A mě se to vůbec nelíbilo.

"Ne, to teda nelíbím." Zavrtěla hlavou a zasmála se, jako by to bylo nemožné.

Neměla vůbec tušení, co s muži dělala. Předtím, než si uvědomil, kdo jsem, díval se na mě se směsí zlosti a žárlivosti. Jeho oči byly plné chtíče v okamžiku, na ni padly.

Na zlomek vteřiny jsem si je představil společně, a abych si ji nárokoval, jsem položil ruku na její zadek.

"Declane."

"Pokud se ti to nelíbí, tak mi řekni, ať ji pustím."

Neřekla nic, ale místo toho vzhlédla ke kamerám.

"Tyto věci nemají zvuk," odpověděl jsem, než jsem stiskl její zadek, užívajíc si toho, jak pevný byl v mé ruce.

"Kdyby tu nebyly vůbec,přitlačil bych tě ke zdi a líbal tě od tvých rtů až dolů k tvé-"

"D… Declane," řekla tiše.

"Přesně takhle. Říkala bys moje jméno přesně takhle. V této budově je devadesát osm podlaží? Zajímalo by mě, jestli bych tě mohl udělat dříve, než se dostaneme dolů. Budou stačit moje ruce? Nebo ještě lépe, můj jazyk?"

"Nech toho," řekla a já pustil její zadek, jak jsem si upravil kravatu.

"Proč? Proto, že by tě zajímala stejná věc?"

Neodpověděla. Místo toho si narovnala sukni. Bylo legrační, jak jsme oba cítili nutkání si upravit naše oblečení, i když jsme nic nedělali. Možná to bylo proto, že jsme se navzájem ošukávali v našich myslích. A v mé mysli, výtah nikdy nedosáhla dna.

CORALINE

"Absolon, pěkná volba," prohodila jsem, když jsem si rozložila ubrousek a jeden z číšníků, když nás uviděl, přišel k nám a položil láhev vína za tisíc dolarů do ledu na stůl, než ho pozdravil.

Sakra. Chtěla jsem, aby to byl můj okamžik se ukázat…ukázat mu, že jsem bylamnohem víc na úrovni,než jen píchačka v autě v parku. Ale zdálo se, že tubyl jako doma, jako by byl v jedné z nejdražších restaurací ve městě tolikrát, že ho to nevyvede z míry.

"Pane Callahane," snažilajsem se, aby to znělo profesionálně, i když pořád jsem myslela, jak dobrý to byl pocit ho na sobě cítit znovu. "Tady je několik mých nápadů, jak mám v úmyslu ztrojnásobit peníze, které jste investoval. Pokud máte nějaké připomínky, prosím dejte mi vědět. "

Podala jsem mu desky. Vzal je a dal na stranu. "Díky, ale jsem si jistý, že se o to postaráš."

"Opravdu jsi tak naivní, nebo jen hloupý?" Opáčila jsem, používajíc jeho vlastní slova proti němu.

Ušklíbl se. "Ani jedno. Jak jsem řekl, věřím, že se o ně dobře postaráš."

Chtěla jsem mu říct, aby mi nevěřil, ale to by nebylo moudré. On a já jsme se natáhli pro vodu a naše ruce se o sebe otřely. Rychle jsem stáhla ruku, obávajíc se, že by si všimnul, jak nadšená jsem byla tímto jednoduchým dotykem.

"Řekni mi něco o fonduLaoghaire." Zvedla jsem jídelní lístek.

"Raději ne," řekl, a já se na něj ohlédla. "Radši bych ti řekl o sobě. Jmenuji se DeclanCallahan, a užívám si dobré víno, ještě lepší ženy a sex."

Chtěla jsem ho tak moc.

"Pokud chceš nalákat dívku, neříkáš obvykle něco romantického?"

"Mě se to zdá docela romantické, protože mám všechno, co mám rád tady."

Do háje, byl dobrej.

"Nemáme sex."

"Baby, máme sex od chvíle, co jsem vešel do tvé kanceláře," zašeptal.

Prosím, vezmi si mě.

Zkřížila jsem si nohy pod stolem, snažíc se dát dohromady. Všiml si. Jak mohl jeden člověk mě přinutit na vše zapomenout a jen na něj znovu skočit? Říkala jsem si, že nejsem tím člověkem, ale už jsem si nebyla tak jistá.

"Jste připraveni, nebo byste chtěli ještě chvilku?" Číšník se zeptal, jak přišel k nám.

"Ne!" Narovnala jsem se, jak jsem odpověděla. Ale problém byl, že jsem neměla tušení, co jsem chtěla.

"Mohu?" Zeptal se Declan a přikývla jsem. Vzhlédl k číšníkovi. "Dá siTeriyaki lososa s rýží s plátky žampionů, ať jich je klidně víc. Glazura by měla jít na rybu nikoli na rýži, a k pití si dá… "Odmlčel se a podíval se na mě. "Namíchejte to nejlepší nealko, jaké budete umět. Já si dám svíčkovou, tak jak mám rád, Kevine. "

"Samozřejmě, pane Callahane." Přikývl.

"Udělal jsem dojem?" Zeptal se Declan když zvedl sklenici vody ke rtům.

"Takže si umíš objednat jídlo. Pokud bys mi dal pět minut, jsem si jistá, že bych si objednala totéž."Pokrčila jsem nenuceně rameny.

Uchechtl se. "Jsem si tím jistý. Tak, řekni mi víc o sobě, Coraline.

"Není co víc ří-"

"Takže říkáš, že už o tobě všechno vím?"

"Dobře. Jmenuji se Coraline Elizabeth Wilsonová. Jsem jedináček, žiji se svým strýcem a tetou v RavenHillHeights… "

"Buďvíc osobní," zašeptal, jak se ke mně naklonil. "Kdo jsi, Coraline Elizabeth Wilsonová? Snažil jsem se na to přijít na vlastní pěst, ale jednoduše nedokážu na tuto otázku odpovědět. "

"Osobní?"

"Proč se bojíš se mnou bavit?"

"Protože nevím, jak se bavit, Declane. Nejsem jako ty. Potřebuju muže, na kterého se můžu spolehnout, ne muže, který mě chce vzrušit ve výtahu. "

"Proč nemůžeš mít obojí?"

Proč jsem nemohla? Protože… "Obojí neexistuje."

"V mém světě ano," uvedl.

Zavrtěla jsem hlavou. "Žijeme ve stejném světě, Declane-"

"A v tom se mýlíš. I když je pravda, že sdílíme stejnou planetu, věř mi, když říkám, že všichni žijeme v různých světech. Byl jsem vychován způsobem, kdysi muž vezme ženu, stará se o ní, chrání ji, bojuje za ni, a jistě jako peklo, vzrušuje jí bez ohledu na to, kde je. Irové by se mě zřekli, kdybych dělal jinak."

"A ty sis mě vzal?"

"Zatraceně chci, ale ty mě držíš na délku paže."

Ani jeden z nás neřekl nic víc, protože naše jídlo bylo přineseno. Sotva jsem držela vidličku rovně, jak jsem jedla.

"Je to dobré."

To bylo vše, co jsem mohla říct.

DECLAN

Můj řidič nás přivezl zpět k její kanceláři, a po celou dobu jízdy, naše ruce do sebe náhodně narážely. Bylo to, jako by byly k sobě magneticky přitahovány. Když auto zastavilo, nechtěl jsem, aby odešla.

Otevřela dveře, aniž by se na mě podívala, ale než se dostala ven, zastavila se. Otočila se ke mně a rty přitiskla na ty mé. Nebyl jsem si jistý, jestli to byl sen nebo ne, ale nehodlal jsem ji nechat jít. Přitáhljsem ji k sobě blíž a pootevřela rty, abych ji ochutnal. Její ruce mě zatáhly za vlasy, jak jsem uchopil prsa přes její šaty.

Když jsem sáhl na její zip, zastavila se a odtáhla ode mě.

Ne!

"Sbohem, Declane. Nyní jsi můj klient a já nešukám své klienty. Tak mě přestaň vábit," zašeptala, rty palec ode mě. Pohnula se, aby mě znovu políbila, ale zarazila se a vymanilase z mého dosahu.

"Do hajzlu se vším!" Zasyčel jsem zklamaně, když se dveře zavřely. Byl jsem tak tvrdý, až to bolelo.

"Kam-?"

"Kam myslíš? Domů!"Odpověděl jsem, když jsem se opřel a zavřel oči. Chtěl jsem ledovou sprchu…ne, chtěl jsem se sám sebe dotýkat, zatímco bych na ní myslel, pak bych si dal sprchu.

Cítíc svůj telefon, jsem ho vytáhl a zvedl, aniž bych se podíval, kdo volá.

"Co?" Vyštěkl jsem.

"Declane."

Narovnal jsem se, jak jsem poznal strýčkův hlas.

"Sedricu. Promiň-"

"Co je to s tebou v poslední době?"

"Ukradl jsem mu ženu, která se mu líbila a teď je nasranej jako malá holka," lhal Liam a já si uvědomil, že to byla konference, jak seNeal uchechtl v odezvě.

"Dostaň se přes to," řekl Sedric vážně.

"To už dávno. Víš, jak se Liam rád chlubí."

"Hej-"

"Majitel klubu," Sedric ho přerušil a jeho hlas byl přísný a nízký. Slyšel jsem, jak něčím listoval. Tohle byl byznys.

"Jo. Byl v kómatu. Myslím, že jsme byli příliš drsní."Uchechtl se Liam. Ačkoli Liam byl jediný, kdo se o to vše postaral.

"Je vzhůru a chci, abyste podpálili jeho klub," řekl Sedric, než Liam stačil říct něco dalšího. "Slyšel jsem, že má obchodního partnera. Ujistěte se, že se taky nebude moc postavit na nohy."

"Rozumím. Otis mluví?"Zeptal jsem se.

"Všichni z vás musí být na pozoru. Nový gang je ve městě. Říkají si SevenBloods. Ztratili jsme hodně kokainu zhruba ve stejné době, kdy začali prodávat jejich. Dokonale se shoduje s naším."

"Vyrobil ho gang?" Nealse nakonec přidal.

"Kdysi jsme byli všichni gang. Nejsou jiní. Nejen to, že nás nerespektují, oni jsou daleko zorganizovanější, než dávají najevo. Ram je jedno z jejich sídel."

"Jsi si jistý, že bychom je neměli prostě zabít?" Zeptal se Liam.

Nastala na chvíli pauza. "Declane, jdi dnes večer do nemocnice a uvidíme, jestli můžeš získat více z Otise. Pokud tomu tak nebude, pak uděláme to, co bude potřeba. Neale a Liame, chci, abys zamířili do klubu dnes večer. Už mám pro vás připravena auta, která si prohodíte, než pojedete."

Zavěsil.

"Už někdo z vás slyšel o SevenBloods?" Zeptal se Neal.

"Ne," odpověděl Liam, než Nealovi zavěsil.

"Mám už dost svého otce, jak se snaží nám zadávat tyhle bratrský úkoly."

"No, pokud to někdo z vás posere, pak to bude váš poslední společný úkol, to je jisté."

Pokud existovala jedna věc, kterou SedricCallahan netolerovat, byla to chyba.

Zavěsil jsem, než mohl na mě Neal nadávat.