SW - 27. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Jitka

Máma mě ujistila, že v neděli pozdě v noci, odesílala tiskovou zprávu, ale média byla i v pondělí neúprosná. Když jsem to ráno šla na trénink, čekali na mě před domem paparazziové, kteří na mě křičeli otázky a fotili si mě. Byly jsme nucené trénovat na krytém hřišti místo venku, jak jsme byly zvyklé.

Trenérka Davisová mě požádala, abych po tréninku zůstala déle. Vysvětlila mi, že ona a tým stojí za mnou.

Řekla, že kancelář školy vydala svou vlastní tiskovou zprávu, ve které odsuzují Taru, jako „intrikující mrchu“. Dobře, možná to nebyla přesná interpretace, ale přesto byla trenérka na mé straně a nehodlala mě v tom nechat samotnou.

V pondělí v noci jsme si s mamkou přes pokojovou službu objednaly večeři a pochutnávaly si na ní, když mi zazvonil telefon. Na displeji se rozsvítil Liamův úsměv s dolíčky a já cítila, jak se mi zachvělo srdce.

„Ahoj zlato,“ přijala jsem hovor unaveným hlasem.

„Ahoj, jsi v hotelu?“ Zeptal se, zatímco byly v pozadí slyšet zvuky z ulice.

„Jo, máma a já jsme si objednaly něco pokojovou službou.“

„Dobře, tak fajn, budu tam za chvíli.“

Podívala jsem se dolů na můj úbor a uvědomila jsem si, že mám ještě mokré vlasy ze sprchy.

„No… jo… jo, uvidíme se za chvilku,“ řekla jsem, zavěsila a podívala se na mámu.

„Přijde Liam. Vlastně si myslím, že už by mohl být tady,“ přiznala jsem a rozpačitě se usmála.

Mamčino obočí vystřelilo nahoru. „Setkám se s naštvaným Liamem Wilderem. Jak vzrušující,“ mrkla a snědla další sousto jídla.

O několik minut později se ozvalo měkké zaklepání na dveře a já vyskočila, abych ho pustila dovnitř.

Jakmile jsem otočila klikou, ovanula mě jeho typická vůně. Přišel rovnou z tréninku, takže se vůně jeho umytého těla mísila s vůní jeho potu a pižma. Bylo to podivně svůdné a já jsem na něj málem skočila už na chodbě, zvláště poté, co jsem otevřela dveře a uviděla ho. Světle hnědé, nepoddajné a sexy vlasy. Jeho fotbalové šortky, ve kterých předváděl své opálené nohy a jeho tréninkové tričko, které mu přilnulo k pevné hrudi.

Usmála jsem se, vyskočila jsem na něj a ovinula mu ruce kolem krku.

Hlídač, stojící za našimi dveřmi si odkašlal a já se začala smát. Úplně jsem zapomněla, že tam je. Hlavně proto, že normální lidé ochranku nemají.

„No ahoj i tobě.“ Liam se usmál a spustil mě dolů, aby mi dal pusu. Jakmile se odtáhl, jeho oči se mi zadívaly přes rameno na mou matku, která už vstala, aby ho přivítala. Spustila jsem ruce z jeho krku a otočila jsem se k mamce čelem. Věděla jsem, že se dívá, jak moc jsme si v tuhle chvíli podobné. Měla stejně tmavě hnědé vlasy jako já, jen je měla nakrátko ostříhané. Měly jsme stejnou postavu, i když já jsme měla trochu víc svalů, zatímco ona byla o něco vyšší a mrštnější.

Rozzářeně jsem vtáhla Liama do pokoje.

„Nemůžu uvěřit, že tě konečně poznávám,“ usmála se mamka a natáhla k němu ruku. „Já jsem Lydia.“

Potřásl jí rukou a já viděla, jak se v opálené tváři začervenal. „Dobrý den, paní Bryantová.“

„Moje dcera mi o vás za posledních pár týdnů málem vymluvila díru do hlavy,“ řekla a v tu chvíli jsem to byla já, kdo byl úplně rudý.

Liam ke mně sklouzl sebejistým pohledem.

„Ona přehání, sotva jsem se o tobě zmínila,“ mrkla jsem.

Liam s mamkou se na sebe podívali a oba se na sebe drze usmáli. „To neslyším nic překvapivého. Vaše dcera mě bez debat miluje, paní Bryantová. Zatím mi to sice neřekla, ale nebude to dlouho trvat.“

Spadla mi čelistaž na zem a podívala jsem se na Liama. Máma se zasmála a mrkla se na mě vědoucím pohledem. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to řekl tak… bez obalu. A sakra, to se ve mně dalo tak snadno číst?

„Páni, zdáš se tím být docela jistý Liame,“ zažertovala moje matka a mávnutím nás vyzvala, abychom si sedli ke stolu a najedli se.

Liam pokrčil rameny a já na sobě cítila jeho pronikavý pohled.

„Četl jsem, že Mark Twain řekl, že vše, co potřebujete k úspěchu v životě, je sebevědomí a důvěra. Kinsley může potvrdit, že disponuji obojím.“

Smála jsem se. „To je tak snadné ve mně číst?“

Střelil po mě hravým výrazem, než moje mamka řekla: „Víte, že je to stejné jako když jsem já potkala Kinsleyina otce. Myslím, že jsme spolu chodili měsíc, když mě požádal o ruku. Ale my jsme byli mladí a lehkomyslní. Bylo nám tehdy jen devatenáct.“

Rozkašlala jsem se a snažila se ignorovat skutečnost, že mě Liam stále sleduje. Zapomněla jsem na to, že se máma vdávala v mém věku. Nedokázala jsem si to představit. Jak by na to někdo našel čas? Snažila jsem se dostat na olympiádu, ne plánovat jaké šaty budou mít družičky.

„No, ujišťuji tě, mami, že nebudeš mít na krku dospívající nevěstu.“ Našla jsem konečně svůj hlas a usmála se na ni.

Liam pokrčil rameny. „Právě jsi oslavila devatenáctiny. Máme ještě 300 dní, než se to změní.“

Zase jsem otevřela pusu a otočila se k němu. „To nemůžeš myslet vážně.“

Usmál se a zavrtěl hlavou. „Ne, ale záležitosti ohledně lásky beru seriózně.“

Vrhla jsem na něj ostrý pohled a pak jsem mu podala svůj talíř se zbylými hranolky.

„Jsi si jistá, že máš dost?“ Zeptal se a hravě mě štípl do pasu.

Srazila jsem mu ruku pryč, a kdyby tu nebyla mamka, zatlačila bych ho dozadu na postel a zlíbala ho do bezvědomí. „Jo. Dojez to. Snědl jsi něco před tréninkem?“

„Jo. Jsem vyčerpaný. Nezůstanu dlouho, jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku.“

„A chtěl se se mnou setkat,“ přerušila ho maminka s úsměvem, který vypadal přesně jako ten můj. Jablko rozhodně nepadlo daleko od stromu.

Liam se zasmál. „Samozřejmě. Vlastně jsem přišel, abych se seznámil s tvou maminkou. Ty jsi byla dodatečný bonus.“ Zamrkal a já jsem se na něj rozzlobeně zamračila.

Snědl mé poslední hranolky a položil talíř zpátky na stůl. „Radši půjdu domů nebo tady usnu.“

Zamračila jsem se. Nebyla jsem připravená, že by tak brzy odešel. „Můžu tě doprovodit dolů?“

„Ne, takhle oblečená,“ poznamenal a já si uvědomila, co mám na sobě. „Co takhle zajít zítra po zápase s našimi mamkami na večeři? Máma tě chce ještě vidět, než odjede zpět do Londýna,“ poznamenal, když kráčel ke dveřím.

Zatleskala jsem a moje máma souhlasila dřív, než jsem stihla odpovědět. „To zní skvěle.“

Sklonil se a políbil mě na tvář a pak mi zašeptal do ucha, aby to mamka nemohla slyšet. „Budu ti zítra fandit, Kinsley.“

Jeho dech mi ovanul tvář a stisknula rty a přikývla. Naše pohledy se setkaly a já nasávala poslední okamžiky, kdy byl se mnou.

Hloupost.

Byla jsem na to připravená? Ztratit v devatenácti své srdce? Znala jsem vůbec toho, po kterém mé srdce touží? Co ho baví a co se mu nelíbí? Liam byl starší a pravděpodobně prošel rukama nepřeberného množství dívek, než poznal mě.

Jak jsem zavřela dveře pokoje, cítila jsem v žaludku tíhu při představě, že bych se měla řídit hlavou. Být sportovní hvězdou, bylo pro normální a zdravé vztahy takřka nemožné. Netoužila jsem být středem pozornosti nebo slávy, ale být s Liamem znamenalo přijmout všechno, co s ním souviselo.

Adios srdce. Ráda jsem tě poznala.

***

„Tak holky, pro tuhle chvíli jste tvrdě trénovaly a všechny musíte mít na paměti, že se jedná o postupový zápas. Zůstaňte v klidu a zaměřte se na zahrání čisté hry. Jedná se o jednoduchý zápas, takže pojďte ven a ukažte jim, co dokážete!“

„Divoké kočky na tři,“ pokynula trenérka a odpočítávala.

„Divoké kočky!“ Vykřikly jsme všechny jednohlasně, a pak se otevřely dveře a my jsme vyběhly na hřiště. V LA byl krásný den. Slunce nám svítilo nad hlavou a většina smogu z dnešního rána zmizela. Teplota byla akorát příjemná. Už jsem se zapotila při rozcvičce, ale byl to dobrý pocit. To jsem milovala. Žila jsem pro fotbalové zápasy. Těch devadesát minut poháněl mé tělo adrenalin a já si to užívala jako nic jiného.

Běžela jsem vedle Beccy k postranní čáře a podívala jsem se do prostorů, kde seděla moje máma s paní Wilderovou. Vypadaly roztomile, jak tam tak seděly vedle sebe, jakoby byly přítelkyně už léta. Zamávala jsem jim a ony křičely na mě a Beccu. Zatím jsem neviděla Liama, ale věděla jsem, že je pravděpodobně ještě na tréninku.

Bylo tam strašně moc lidí z médií. Mnohem víc, než by mělo být na předsezónním zápase ženského fotbalu. Protočila jsem očima a ignorovala je. Byl to pro mě dost velký stres i bez toho, abych se starala, že se mé selhání rozmázne po internetu.

Sofie a naše spolu-kapitánka postoupily dopředu, aby se účastnily losování, a pak jsme se za jásotu fanoušků rozmístily po hřišti. Zaujala jsem svou pozici, vyklepala si ruce a snažila se uvolnit svaly a zklidnit svůj dech. Bylo normální cítit se před zápasem nervózně, zvlášť když jsem měsíce nehrála oficiální zápas. Ale tyhle nervy byly pro vítězství dobré.

Naklonila jsem se, sevřela si kolena a chvíli jsem se koncentrovala na tuto chvíli.

Média se budou psát své příběhy. S tím nikdo nic nenadělá, takže se tím zabývat nemělo smysl. Moje oči se zaměřily na ohnutá stébla trávy pod mýma nohama a mé odhodlání začínalo stoupat jako ta stébla, která jsem přešla. Tohle byla moje hra. Média se mě tady nemůžou nijak dotknout.

Běžela jsem kousek stranou, a když jsem se dostala na bok, podívala jsem se nahoru a uviděla Liama, jak se opírá o plot. Vypadal stejně zpocený jako já. Myslím, že spěchal z tréninku, aniž by se osprchoval. Jakmile uviděl, že se na něj dívám, vyslal mým směrem sebevědomý úsměv. Střelila jsem po něm rychlý vzkaz a otočila jsem se zpátky k mému týmu právě včas, abych zachytila trenérčino mávnutí, kterým nás sháněla dohromady.

Druhá polovina uběhla rychle, a kromě jedné srážky s obránkyní druhého týmu jsem zahrála skvělou hru. Připadalo mi jako bychom spěchaly, abychom z tohoto zápasu odešly s vítěznou páskou. Trenérka Davisová na nás byla hrdá a já si všimla, že Becca a Emily hrály stejně dobře. Věděla jsem, že pokud budeme takhle pokračovat, určitě se budeme moci ucházet o mistrovství. Rychle jsem se osprchovala a oblékla, oživila líčení a vzala si pěkný top, který jsem měla v tašce.

„Vážně s námi nechcete jít na večeři?“ Zeptala jsem se Emily a Beccy, jakmile jsme vyšly ze šaten.

„Ne, vyzvedne mě Penn,“řekla Becca.

„Mám rande po Skypu,“ mrkla Emily. Ona a její přítel pravděpodobně stále sexovali přes internet, ale nemohla jsem jim to mít za zlé. Já budu dělat to samé, pokud bude Liam žít v jiných zemích.

„Dobře, uvidíme se později, lidi!“ Zamávala jsem, jak jsme se rozcházely. Zamířila jsem k parkovišti a otočila se na malou skupinu fanoušků, kteří na mě čekali u tribuny. Nemohla jsem si pomoct. Při tom pohledu jsem se celá rozzářila.

„Tady je!“ Přihnala se paní Wilderová s rozhozenýma rukama ve vzduchu. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou, když všichni hlasitě tleskali. Opravdu z toho dělali velkou vědu.

„Pro někoho, kdo nesnáší být středem pozornosti, je tohle velký skok,“ zažertovala jsem, zamířila ke skupince a vrhla se do mamčina objetí. Pevně mě sevřela, než mě pustila. Ten okamžik zachytil fotoaparát, který mě na okamžik oslepil.

„Dobře, dobře. Pojďme se najíst, a cestou k autu budeme mluvit jen o tom, jak skvělá sportovkyně jsi.“ Slíbila moje máma.

Když jsem teď s nimi šla, byla jsem naprosto šťastná. Moje endorfiny ze hry ale začaly mizet ve chvíli, jakmile jsem si vzpomněla na novináře.

Paparazzi nešlo tak docela ignorovat, i když jsem se snažila jejich přítomnost zasunout někam do nejzazší části své mysli.

Od té noci před několika dny jsem své jméno na internetu nehledala, ale lepší to rozhodně nebude. Dokud budeme Liam a já spolu, budeme v záři reflektorů, a proto jsem musela zvážit, zda dělám dobrou věc.

Dávala jsem v sázku hodně pro chlapa, který se pravděpodobně chtěl vázat asi tak, jako George Clooney.