D+C - 2. kapitola

Překlad: Simča

"Možná nevěříte v magii, ale něco velmi divného se děje právě v tomto okamžiku."

-Leonora Carrington.

CORALINE

"Dostala ses domů v pořádku?" Přečetla jsem si textovou zprávu,kterou poslal před více než dvaceti minutami.

Nemohla jsem se přinutit k odpovědi. Hlava se mi pořád točila. Byly tři hodiny ráno a nemohla jsem přestat myslet na to, jak tvrdě bylo cítit jeho tělo, jak setlačil proti mě a jak pěkný byl polibek. Ne.

Pěkný nebylo to slovo - hříšný, sexy a vynikající -mi přišlo na mysl.

Dej se dohromady, Coraline!

Nebyla jsem tím člověkem… odvážná, sexy Coraline, kterou dnes večer potkal, jsem nebyla já aneměla tušení, kde se ve mě vzala.

Měla bych mu napsat zpátky, že jo?

"Dostala jsem se domů v pořádku. Díky. Doufám, že ty taky. Dnes večer jsi byl milý."Odeslat.

Počkejte! Ne! "Dnes večer jsi byl milý?" Co to mělo sakra znamenat? Hodila jsem telefon stranou a pohřbila svůj obličej do polštáře.

CINK

V sekundě, kdy jsem touslyšela, jsem skočila směrem k telefonu.

"Milý nebylo to, na co jsem sázel, ale aspoň jsem konečně udělal dojem."

"Na co jsi sázel?"

"Vášnivý?"

Usmála jsem se. "Mise splněna."

"Vsadím se, že to říkáš všem chlapům. Takže jsi byla nejlepší studentkou na Stanfordu?"

"Jak to víš?" Zašeptala jsem si pro sebe. Než jsem mu mohla odepsat, odeslal vysvětlení ve dvou po sobě následujících zprávách. Bylo to, jako by věděl, že mě zaskočil svou otázkou.

"Byla to první věc, která na mě vyskočila, když jsem si tě vygooglil."

Následováno…

"Vygooglil jsem si tě, protože jsem tě nemohl dostat ze své mysli."

Sáhla jsem po svém laptopu na druhé straně postele, taky jsem si ho vygooglila a zamračila se na první věc, kterou jsem viděla.

"První věc, která mi na tebe vyskočila, je žemodelka Victoria Secretpřiznala, že je do tebe zamilovaná."

To byl důvod, proč jsem mu na prvním místě neměla odepisovat. Byla jsem mimo jeho ligu. Když jsem se snažila kliknout na článek, 404 error zpráva se objevila. Vrátila jsem se zpět na domovskou stránku, článek byl pryč a mě napadlo, jestli jsem si nepředstavovala celou věc.

"Co to sakra?" Zívla jsem si pro sebe.

CINK

"Všichni máme minulost, Coraline. Nejdřív mě poznej, než se rozhodneš, kdo jsem."

"To máš pravdu. Dobrou noc… znovu."Držela jsem telefon k mé hrudi, když jsem usínala… myslíc na něj.

***

Byla neděle ráno a teta Trisha, která byla ještě v županu s natáčky ve vlasech, a strýček Adam, který ošetřoval kocovinu nějakou polévkou, se již léčili.

"Co je to?" Zvedla jsem účet do ruky.

"Coraline, dnes ráno jdi řvát někam jinam," teta zamumlala a podala šálek kávystrýci, než se posadila.

"Utratili jste téměř čtyřicet tisíc v posledních třech týdnech! Na čem? Právě jsem vám dala peníze!"

"Coraline!" Vyštěkl strýc na mě. "Teď ne."

Nikdynebyl ten správný čas pro ně.

Dala jsem účet zpět na stůl.

"Jdu na mši. O tom si promluvíme později,"řekla jsem na cestě ven, a stejně jako vždycky, mluvili jen tak hlasitě, abych slyšela.

"Co je s tou holkou?"

"Zlato-" začala moje teta.

"Peníze. Peníze. Peníze. Nemluvila o nich, když letěla sama do Kalifornie! Zdá se, že zapomíná, že Wilson je mé příjmení taky! Pokud by její otec nebyl tak zatraceně chamtivý, měl bych svůj podíl taky!"

Ignorujíc ho, jsem šla do garáže a rozsvítila světla. Popadla jsem klíče ke svému šedému Infiniti a vyjela ven tak rychle, jak jen bylo možné. Nebyla jsem doma ani týden a už jsem byla unavená s jednáním s nimi. Bylo tak mnohem jednodušší, když jsem byla daleko. Mohla jsem předstírat, že mi nechodí jejich zprávy nebo hovory, aby na malou chvíli byli nuceni žít z toho, co už měli.

Proč jsem se vrátila?Na to jsem se ptala sama sebe alespoň stokrát za posledních pět dní. Ale znala jsem odpověď, oni byli jediná rodina, kterou jsem měla. Žádné prarodiče, žádní rodiče, žádní sourozenci, jen oni. Mohla bych zvládat jejich zneužívání, ale nemohla jsem zvládat osamělost.

To byl důvod, proč jsem se vrátila do Chicaga. Kromě toho, když jste tu vyrůstali, bylo docela těžké odejít. Město mělo svůj způsob, jak vám přirůst k srdci… město větru. Někdy, když jste se zastavilina dost dlouho, měli jste pocit, jako by vás vítr mohl odfouknout a vzít kamkoliv.

Byla jsem tam o deset minut dříve, ale parkoviště pro katedrálu svatého Petra bylo už téměř plné. Řada černých luxusních automobilů byla zaparkovanávepředu; jeden Rolls-Royce, Bentley, Audi a Aston Martin. Řekla bych,že nejvíce diskrétní auto na parkovišti, bylo Audi. Zavrtěla jsem hlavou, vzala jsem věci a vypnula si telefon, když jsem vešla dovnitř.

Zastavila jsem se u zdi dárců v kostele, která stála přímo před druhými dvoukřídlými dveřmi, které vedly dovnitř. S úsměvem jsempohladila zlatou desku, kde byla vyrytá jména mých rodičů.

"Ahoj mami a tati," zašeptala jsem, než jsem zamířila dovnitř.

Nebyla jsem pobožná, ale přišla jsem, protože jsem věděla, že by si přáli, abych přišla. Vstoupila jsem do přeplněného kostela a posadila se dozadu mezi starou ženu a malého chlapce.

"Ahoj," řekla jsem roztomilému chlapci, jak jsem se usmála. Usmál se a skryl tvář do hrudi svého otce. Usmála jsem se na něj a pozdravila se s ostatnímu, jak kněz přistoupil. Obvykle jsem vypnula po této části, ale upoutal mě pohyb v přední čísti a moje ústa se otevřela, neboť nikdo jiný než DeclanCallahan, oblečený v námořnicky modrém oblekua stříbrné kravatě, zamířil směrem k pódiu k prvnímu čtení.

"Sedni si," malý chlapec vedle mě řekl, když zatahal za mé šaty.

Uvědomila jsem si, že jsem byla jediná, kdo ještě stál a tak jsem se rychle posadila a doufala, že si nikdo jiný nevšiml. Bohužel, jediný člověk, u kterého jsem to nechtěla, si všiml. Declan se dívalpřímo do mých očí a pozvedl obočí. Vše, co jsem mohlaudělat, bylo uchopit knihu přede mnou a předstírat, že čtu.

"Rčení 21: 19-26. Je lepší žít v zemi pusté než s hašteřivou a zlostnou ženou."

Jak četl, protáhlslova, určitá slova, a kdybych nebyla všímavá, tak bych si nemyslela, že vybral tuto část jen proto, aby si ze mě tropil žerty. Nemohl ani setřít úsměv z tváře.

Milovala jsem zvuk jeho hlasu.

V okamžiku, kdy mě ta myšlenka udeřila, snažila jsem se ho zablokovat. Naštěstí skončil svou četbu a

již odcházel z oltáře, a zpátky do první řady.

Ze všech kostelů ve městě, proč musel přijít do tohoto? A proč jsem si nesedla?

Snažila jsem se na něj nemyslet nebo na cokoliv jiného. To trvalo jen po dobu třiceti minut nebo tak nějak. Předtím, než jsme si všichni stoupli na svátost, přišel znovu do mého zorného pole. Stál stranou se zlatým podnosem v ruce. K mému zděšení, řada se rozdělila a brzy jsem se přistihla, jak mířím k němu jako Titanic k ledovci. Příliš mnoho lidí bylo za mnou v řadě, a kdyžse jeho zelené oči zaměřily na mě, cítila jsem, jako by mě to táhlo k němu… byl to ten samý pocit, který jsem měla, když jsem seděla naproti němu v bistru.

"Tělo Kristovo," řekl s úsměvem, jak držel posvěcený chléb.

"Amen," zašeptala jsem, když jsem natáhla ruce.

Ale nedal mi ho do ruky a zírala jsem na něj a čekala. Jeho oči se otočily na starší ženě v jiné řadě, která otevřela ústa pro kněze.

Musel si dělat srandu.

Ale zjevně si nedělal. Stáhla jsem ruce a otevřela pro nějústa.

Položil svátostní chléb na můj jazyk, ale ne dříve, než se jeho prst otřelo mé rty, způsobujíc, že jsem se otřásla. On mi ušetřil jeden pohled, ale neřekl nic. Nakonec zvedl jiný chléb a podíval se na toho, kdo byl za mnou.

Odcházejíc, jsem se dotkla svých rtů pomalu, jak jsem se podívala zpátky k němu.

Znovu ne. Nebyl žádný způsob, jak bych mohla být k němu tak moc přitahována. To nebylo normální, že ne? Byla to dlouhá doba, ale mužský dotek by mě neměltolik ovlivňovat. Sedlajsem si, zkřížila paže a nohy, jak jsem čekala na konec mše.

Měla jsem prostě odejít. Jenom si hraje.

"Ahoj, ahoj," malý chlapec řekl, když na mě zamával.

"Omluvám se, že vás tak obtěžoval," řekla jeho matka, když ho zvedla.

"Ne, bylo to v pořádku." Ve skutečnosti jsem si ho ani nevšímala. Kývla na mě, její syn stále mával, jak šli ven. "Ahoj, ahoj!"

"Tví přátelé?"

Překvapeně jsem se obrátila a našlaDeclan, jak nebyl víc než palec ode mě.

"Včera jsem čekal celý den, že zavoláš," řekl a sledovala jsem, jak jeho oči se posouvaly z mých očí na mé rty, pak ke krku a pak na mou hruď. "Nikdy jsem nečekal na zavolání ženy, nebo že by mě žena odmítla. "

"Byla jsem zaneprázdněna," lhala jsem.

Zamračil se a prohlédl si mě, jako by mohl vidět mou lež.

"Máš přítele, Coraline?" Zeptal se mě, když jsme šli směrem k východu.

"Co?"

"Máš. Přítele?"Zopakoval.

Byli jsme venku a otec Thomas se již se všemi zdravil.

"Proč?"

"Jen jestli to byl důvod, proč jsi nezavolala. A pokud ano, jak tvrdě se budu muset snažit?"zeptal se, když si strčil ruce do kapes.

On byl zdaleka nejvíce přímý člověk, jakého jsem kdy potkala ve svém životě.

"Snažit s čím, pane Callahane?"

Ušklíbl se. "Naším randem, samozřejmě."

"A jestli mám přítele?" Zašeptala jsem, stále si nejistá, jestli to byl jen sen nebo realita. Muži jako on

nebyli skuteční, nebo alespoň pro mě nebyli.

"Ukradl bych tě mu," řekl, když uzavíral mezeru mezi námi.

Blokoval slunce, když stál přede mnou; vše, co jsem viděla, byl jen on. Ale nehodlala jsem se mu poddat.

"A co když mám snoubence?"

"Ukradl bych tě mu přímo pod nosem. Koneckonců, byla by to jeho vina, když ti nedal prsten."

Schovala jsem ruce za zády.

"A když mám manžela?"

"Pak jsi udělala hroznou chybu. A jakmile bychom napravili situaci, měl bych tě," zašeptal, když mistáhl vlasy za ucho. "Skončili jsme teď s touto hrou, slečno Wilsonová?"

"Musím uznat, pane Callahane, jste dobrý." Udělalajsem krok zpět a usmála se.

"Ale pořád jsem tě nepřesvědčil," prohlásil pod dechem. A mohla bych přísahat, že dodal: "Máš dobrý instinkt." Ale nebyla jsem si jistá, možná to mluvilo moje vlastní podvědomí.

Podívala jsem se pryč. "Jak jsem řekla, už jsem potkala muže, jako jsi ty."

"A jak jsem řekljá – ne, nepotkala."

Podívala jsem se na něj a zjistila, že jeho oči byly stále na mě. "Děkuji ti za to, že se o mě zajímáš, Declane. Vážně, líp jsem se dlouho necítila. Ale já - já nejsem randící typ."

"Dobře. Uteč. Ale neohlížej se, jinak se tě nevzdám,"řekl.

"Dobře." Přikývla jsem, když jsem prošla kolem něj.

Neohlížej se.

Neohlížej se.

Coraline, neohlížej se! Prosila jsem samu sebe, jak jsem uchopilakliku dveří od mého auta.

"Coraline!"

Otočila jsem se a usmál se jen pár kroků ode mě.

"To je podvádění!"

"Podle koho? Pravidlo bylo,neohlížej se, nikdy jsem neřekl, že na tebe zavolám. Opravdu se ve tvém světě lidé vzdávají tak snadno?"

Ano. A nemohla jsem popřít tu část mě, která byla ráda, že na mě zavolal.

"Jsou lidé vždycky tak tvrdohlaví ve tvém světě?"

"Miláčku, jsem Ir. Nikdo není tvrdohlavější." Zabouchl dveře od mého auta, bráníc mi se dostat dovnitř. "A protože ses ohlédla, pojďme někam."

"Mám práci."

"To byla tvoje výmluva za to, že jsi včera nezavolala. Kromě toho, je neděle, neměla bys pracovat. Právě ses vrátila do Chicaga, měl bych ti ukázat všechno, oco jsi přišla."

"Chicago se tak moc nezměnilo."

"Tak to se mýlíš. Chicago se mění každou noc."

Kousla jsem se tvrdě do rtu, nejistá si, co mám dělat… nebo alespoň moje mysl si nebyla jistá, moje tělo nicméně se k němu otočilo.

"Není to rande," objasnila jsem.

Přikývl. "Jasně. Není to rande. "

"Pak budu řídit sama-"

"Plýtvání benzínu. Pojď."Vzal mě za ruku a táhl mě ke svému tmavě šedému Aston Martin. Držela jsem pevně jeho ruky, jako on mé. Když pro mě otevřel dveře, sklouzla jsem na sedadlo spolujezdce a hodilasi tašku vedle nohy. Mluvil s někým vedle Audi na krátký okamžik před tím, než nastoupil dovnitř.

"Je všechno v pořádku?" Zeptala jsem se a ohlédla se na mladého muže s rozcuchanými tmavě hnědými vlasy a zelenýma očima, který stál a zíral na auto.

"Neboj se. Můj bratr Liam, jen chtěl jít ven,"odpověděl, když vyjel z parkoviště.

"Neměl jsi ho odmí-"

"Chce jít na módní přehlídku a vybrat si modelky. Proč bych to dělal, když sedíš hned vedle mě?"

Neodpověděla jsem, když jsem se podívala z okna. Co jsem dělala v jeho autě?

"Kdo to byl?" Zeptal se.

"Co?"

Nedíval se na mě, byl zaměřený na silnici před sebou.

"Muž, který ti ublížil? Kdo to byl?"

"Nikdo."

Nastalo na chvíli ticho, než promluvil. "Víš, jsi v lhaná hrozná."

Vím.

Zastavil uMillennium parku.

"Jestli existuje něco v Chicagu, co se nezměnila, je to Millennium Park." Jednalo se o největší turistickou atrakci Chicaga.

"Věř mi," prohlásil, když vyšel a přešel k mé straně, ale sama jsem si otevřela dveře k jeho zklamání. Sundal si kravatu a sako a hodil je do auta. Poté, co si sroloval rukávy, držel mě za ruku, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě; jako by to dělal tisíckrát předtím a udělá to tisíckrát znovu. Vedl nás do parku, a překvapivě nebyl tak přeplněný, jak jsem si myslela, že bude.

Šli jsme dál, dokud jsme nestáli u CloudGate, nebo Fazole jak všichni říkali ocelovésoše ve tvaru fazole v parku. Když jsme se tam dostali, malý dav se shromáždil kolem kapely.

"Tři, dva, jedna!" Křičeli, jak začali tleskat spolu s davem. Nejlepší způsob, jak to popsat musel být funk z 80. nebo 90. let a brzy začali všichni tančit.

"Jsme ve flash mob?!" vyjekla jsem a dívala se na něj.(Taneční setkání)

On pokýval hlavou, tancujíc taky, pak nás přitáhl blíže k přední straně.

"Nevím, co mám dělat!" Zasmála jsem se.

"Pak nedělej nic!" Zařval zpátky.

Pokud nebudu tancovat, budu vyčnívat ještě víc. Vzdala jsem se a začala poskakovat kolem něj. Nepustil mě, jak se semnou točil.

"Neslyším vás!" Zařval zpěvák.

Křičela jsem tak hlasitě, jak jsem jen mohla, až jsem se bála, že můj hlas praskne. Potom se širokým úsměvem, jsem rozhodila ruce nahoru a houpala se do rytmu hudby.

"Vypadáš ještě krásněji, když se usmíváš," řekl mi a já ztuhla uprostřed davu.

"Ne. Pokračuj v tancování, pořád se usmívej nebo křič, podle toho, co ti vyhovuje nejlépe. Buď šťastná po celou dobu, Coraline."

Nevěřila jsem v magii, nebo v šťastně až do smrti. Tak jako tak život fungoval, a přesto jak jsem ho sledovala tančit kolem mě, nemohla jsem si pomoci, ale věřit v ní aspoň malinko. Bylo to jako by se pro mě čas zpomalil, takabych si mohla užít jen jeden tento okamžik. Strávila jsem celý život přejíc si něco jako je toto, prostě být spontánní a prostě žít život tak, jak jsem cítila, že bych měla žít. Tak proč jsem cítila nutkání utíkat od toho, co jsem vždycky chtěla? Proč jsem bojovala se svým vlastním štěstím?

"Declane?"

"Jo-?"

Políbila jsem ho. Doufajíc, že ho líbám stejně, jak jsem chtěla, aby líbal on mě. Na chvíli se zastavil předtím, než mě objal a prohloubil polibek, zatímco hudba pokračovala řvát v pozadí. Přitiskla jsem se do něj a užívala si ten okamžik… užívajíc si jeho. Stále jsem si nebyla jistá, jestli nebyl pouhým výplodem mé fantazie. Pokud byl, nezáleželo na tom. Věřila bych v magii… i kdyby jen pro dnešek.

DECLAN

V jedné minutě -

Zhruba 1800 hvězd exploduje.

Blesk udeří na Zem 360 krát.

Dvě stě padesát lidí se narodí.

Sto sedmdesát lidí zemře.

A pak jsem si uvědomil, aniž bych věděl něco jiného kromě toho, že byla krásná, že měla úchvatný úsměv, a že její polibky byly jako čerstvý déšť v poušti, jsem věděl, že Coraline Wilsonová bude v svém životě na dlouhou dobu.

Bylo to šílené. Ale já prostě věděl, že to muselo být.

"Declane?" Zašeptala, když jsme se od sebe odtrhli. Neuvědomil jsem si, že jsem na ni zíral, ale viděl jsem svůj odraz v jejích očích.

"Promiň. Byl jsem ztracen v myšlenkách."

"O čem?"

Naštěstí jsem nemusel odpovídat, protože policie náhle vběhla do parku a začala popadat lidi, když se snažili utéct.

"Na viděnou příště, lidi!" Kapela se zasmála, když spěchali se sbíráním svých věcí a hned utíkali.

Držel jsem jí u sebe, ujišťujíc se,že do ní nikdo nevrazí, jak se i dav rozcházel.

"Proč je přerušují?" Zamračila se. "Moc se mi líbili."

"Hudebníci tady nemůžou hrát, je to v rozporu se zákonem. Ale neboj se, pořád se vracejí," ujistil jsem jí.

Otočila se a uviděla, že všichni utíkali a vykřikla: "Osvoboďte hudbu! Pokračujte!"

Smála se, když sipřetáhla vlasy za ucho. Pak se její krásné oči otočily zpátky ke mně.

Ani jeden z nás nepromluvil. Prostě jsme tam stáli držíc se, jak se všichni ostatní vraceli do svých

vlastních realit. Bál jsem se, že kouzlo, nebo to co se mezi námi dělo, se zastaví. Každý jeden z mých smyslů si jí byly vědomy. Voněla jako levandule, vypadala krásněji než začátek jara na konci kruté zimy… nutila měmysletna tucet dalších laciných věcí, které se honily v mé hlavě.

Otočil jsem jí čelem ke mně a naklonil se dopředu a znovu ji políbil a nikdy nechtěl přestat.

CORALINE

Zvládli jsme to k jeho autu, a v okamžiku, kdy jsme se dostali dovnitř, jsem mu skočila na klín. Jeho sedadlo se posouvalo dolů, dokud jsme neleželi a jeho ruce našly cestu pod mou sukni. Moje kůže byla v jednom ohni a vše, na co jsem mohla myslet, bylo,"srát na to." Jestli mě odkopne poté, co dostane, co chtěl, pak bych raději, aby se to stalo dřív namísto později, protože skutečností bylo, že jsem se již do něj začínala zamilovávat.

Pokud to mělo být jen o sexu, mohla jsem to teď zvládnout.

"Ach, Declane," zasténala jsem jeho jméno.

Stiskl mi zadek a okusoval, lízal a líbal mě na krku, zatímco mé ruce bojovalys knoflíky jeho košile… akce, která byla trpělivější, než to, co udělal s mou. Popadl přední část mojí košile, roztrhl jia nechalvšechny knoflíky létat po celém autě.

Dívala jsem se na něj a zalapala po dechu, jak stáhl mou podprsenku dolů a vzal mou bradavkudo úst.

"Ach," vydechla jsem, když jsem se posunula na něj.

I když byly jeho kalhoty stále na místě, cítila jsem jeho tvrdý penis přesmé spodní prádlo, jak jsem se proti němu houpala.

Chtěla jsem ho cítit.

Mé ruce zatahaly za opasek a rozepnuly jeho kalhoty a osvobodily jeho erekci. Pulzoval mi v ruce a

zaškubal vzrušením, když můj palec promnul špičku.

"Kurva, Coro," zasyčel, když si olízl rty.

Kousla jsem se jemně do spodního rty a pak ještě jednou ho políbila. Mé ruce pomalu běžely podél něj a on zvedal boky vzhůru, vrážejíc mi do ruky. Jeho oči nikdy neopustily mé a jeho ruka přešla mezi má stehna, vklouzla do mého spodního prádla a třela sepomalu proti mně.

Otevřela jsem ústa, jak můj dech byl přerývavý a nerovnoměrný.

"Declane." Stiskla jsem ho, jak dva prsty do mne vstoupily. Píchal mě prsty, zatímco já jsem ho zpracovávala rukou. Užívala jsem si každý jeho sten a skutečnost, že se zdálo, že rostl ještě víc v mé ruce.

Znovu jsme se navzájem políbili, ale to nebylo jemné nebo vlhké. Bylo to vášnivé, hříšné a plné chtíče.

Naše jazyky se srazily a my sténaly do úst toho druhého.

"C… Coro." Když jsme se odtrhli, zajíkl.

"Chci tě." Olízla jsem si rty.

"Jsem v tvých rukou," odpověděl a vytáhl ze mě prsty a sledovala jsem, jak mě olízl ze svých prstů. Než jsem tomu mohladát jakoukoli myšlenku, naklonila jsem a taky je olízla.

"Jsi tak zatraceně sexy." Zasténal.

Ale já jsem nebyla. To jsem nebyla já. To dělal on. To díky němu jsem se tak cítila a nemohla jsem se ovládat. Nechtěla jsem se ovládat.

Přesunujíc se víc nahoru, moje prsa se tlačila proti jeho tváři a něžně políbil každé z nich. Umístila jsem se nad něj a usmála se, když jsem nechala hlavu jeho penisu se otírat o mé mokré záhyby.

"Přestaň mě škádlit," vydechl.

"Ráda tě škádlím." Políbila jsem mu nos, když jsem se o něj třela.

"Coraline."

"Ano?" Zeptala jsem se, když jsem se pomalu na něj sesouvala.

"Zatraceně," zasyčel, popadl můj pas a vytáhlmě směrem nahoru a vrazil do mě.

"Do prdele," vydechla jsem, když mi spadla brada a vlna rozkoše spěchala skrze mne. Nemohla jsem se ovládat. Mé ruce přešly na jeho ramena a začala jsem se odrážet a pohupovat proti němu. Držel mě kolem pasu a vrážel do mě, odpovídajíc každému z mých pohybů.

V autě bylo tak málo místa, že jsem si musela položit hlavu na jeho. Jeho zelené oči nikdy neopustily mojea já si užívala, jak jsem na něm jezdila.

Zavřela jsem oči. Nemohla jsem…

"N… Ne," řekl těžce dýchajíc. "Nepřestávej se na mě dívat, Coraline, prosím."

Bylo to jako by moje tělo dělalo, co chtěl… otevřela jsem oči a sledovala jsem,jak potěšení v něm se pokračovalo vybudovávat. Orgasmus nebyl daleko, a jak jsme se ztráceli sami v sobě, nemohla jsem si pomoct, a jen myslet na to, že byl tak sexy.

"Tak… t… těsná," zasténal, když jeho sevření na mě se utáhlo.

Mé ruce přešly k jeho nahé hrudi a vychutnávala jsem si pocitu jeho tvrdých svalů pod mými prsty.

"Rychleji," řekla jsem spíš pro sebe, než jemu, jak jsem se zvedla a spadla na něj.

Zvuk kůže proti kůži a naše sténání se smíchalo do jednoho, jak pach sexu zaplnil auto s každým přírazem.

Tak dobré!To byla jediná věc, která se mi honila myslí znovu a znovu.

"Tvrději." Kousla jsem se do rtu, když mě zatlačil proti volantu. Auto zatroubilo, ale ani jeden z nás jsme si toho nevšímali, jak jsme se navzájem šukali.

"Declane!" Vykřikla jsem. Mé ruce se zvedly vzhůru, jak jsem se držela proti střeše jeho auta, zatímco moje oči sezvrátily zpět do mé hlavy, když jsem se udělala.

Položil si hlavu na mé břicho a série nadávek a vrčenípadalo z jeho úst, když do mě vrazil hlouběji.

"Kurva, Coro. Ah!"Podařilo se mu říct, když se udělal taky.

Ani jeden z nás nic neříkal, když jsme se zhroutili na sebe. Odmítal mě pustit, a popravdě, nechtěla jsem to.

Všechny ty řeči, že nechcibýt jedna z žen, kterou ojede, byly k ničemu, odolávala jsem jen tři dny, než mě ošukal v jeho autě.

Tak nóbl, Coraline, na konci dne se zdá, že po tom všem se opravdu v ničem nelišíš.

DECLAN

Jeli jsme zpátky do kostela v tichosti a snažil jsem se nerozptylovat tím, že jsem ji zničil košili. Musela sidržet ruce na prsou, aby ji udržela uzavřenou. Ale nechtěl jsem to. Potřeboval jsem vidět znovu její kůži. Chtěl jsem po ní přejíždět svým jazykem. Potřeboval jsem víc. Nikdy jsem nechtěl víc.

Měl jsem chtít, aby odešla a nikdy se mnou o tom už nemluvila, ale to bylata poslední věc, kterou jsem chtěl. Nenáviděl jsem sex v autě… raději jsem dominoval svým ženám a nemohl jsem jí mít způsobem, jakým jsem chtěl… jakým jsem potřeboval.

Byla úžasná. Taky si to užívala? Byl jsem si jist, že ano. Ale co když ne? Mé oči opět přešly k ní a mé srdce začalo bít rychleji. Přinutil jsem se podívat pryč.

Co se to kurva se mnou dělo?

"Díky." To bylo všechno, co řekla, když jsme dorazili ke kostelu. Parkoviště bylo nyní zcela prázdné, ale přesto se rozhlížela, zatímco si držela košili uzavřenou, aby se ujistila, že nikdo nebyl kolem.

Natahujíc se za sebe, jsem sebral sako a podal jí ho.

"Ne, je to v po-"

"Vezmi si ho, Coraline, jen pro jistotu."

Přikývla a já se zachvěl, když se její ruka dotkla mé, když si ho vzala. Oblékla si ho a vystoupila z auta.

Nemohli jsme takhle skončit.

Vystoupil jsem z auta a zavolal za ní. "Coraline!"

Zastavila se, aniž by se otočila.

"Coraline!" Zavolal jsem její jméno znovu a usmál se, když se odmítala otočit. Koneckonců, takhle to všechno začalo.

"Declane." Nakonec se ke mně otočila s malým, falešným úsměvem. "Je konec. Oba jsme dostali, co jsme chtěli. Hodiny odbily půlnoc a kouzlo je pryč. Teď můžeme jít každý svou cestou. "

Zamračil jsem se, když jsem přistoupil k ní a zavrtěl hlavou.

"Coraline, příběh nekončí, když hodiny udeří půlnoc. Tehdy vše začíná a my máme šanci vytvořit naše vlastní kouzlo."

Ušklíbla se a zavrtěla na mě hlavou, a otevřela dveře.

"Sbohem, pane Callahane."

Nastartovala auto a odjela bez dalšího slova.

Sedl jsem si zpátky do autaa zhluboka se nadechl. Vytáčejíc číslo, jsem čekal na jeho odpověď.

"Matka není ráda, že jsi vynechal nedělní brunch," uvedl Liam.

"Políbil jsem ji, Liame. V pátek a dnes znovu, než jsme měli sex."

Nastalo ticho, než promluvil. "Ty jsi ji políbil na rty…?"

Přikývl jsem, i když to nemohl vidět. "Jo."

"Myslel jsem, že to je tvoje hranice. Nikdy je nelíbáš na rty, Declane. Ošukáš je a odejdeš… tohle jsi dělal od doby,co jsme byli teenageři."

"To je ten problém… s ní není žádná hranice, Liame žádná hranice. Chci ji vidět znovu."

"Proč na ni tak visíš? Nevíš o ní nic."

"Nevím, ale ona je jiná." To byla jediná věc, na kterou jsem mohl myslet. "Je krásná, chytrá, a jiná. Opravdu potřebuju jakýkoli jiný důvod proč k ní být přitahován?"

"Přitahován? Ne. Posedlý? Ano. Zvlášť, když víš, že to nikdy nemůže být nic víc než flirt. Ona není jedním z nás, Declane, takže ji prostě dostaň ze svého systému, než otec zjistí, že pro tebe znamená víc, než jen nějakou píchačku."

Jak bych ji mohl dostat ze svého systému, když pokaždé, když jsem byl u ní, jsem se jí chtěl dotknout

více?

"Declane. "

"Jo."

"Drž se od dobrých dívek. Buď je zlomíme my, nebo ony nás. A jen v případě, že by tě to zajímalo, postaral jsem se o majitele klubu a dostal dluh. Otec je kontroluje a může nás potřebovat.

Nezapomeň, kdo jsi, co děláš,"řekl před tím, než zavěsil. Nenáviděl jsem, když začal být vážný.

Logika mi říkala, že měl pravdu a že bych se měl držet dál od slečny Coraline Elizabeth Wilsonové. Měla čistý záznam a nikdy ani nedostala pokutu. Chodila do kostela. Nepila a při tom jsem si nejprve myslel, že byla alkoholik… dával jsem přednost skutečnosti. Ale bez ohledu na to, jak tvrdě jsem se snažil, nemohl jsem najít něco, co by mě od ní odpuzovalo. Všechny připomínky k její promoční řeči byly od lidí, kteří ji gratulovali a říkali, že lepší člověk by si to nezasloužil. V naši rodině, byli dobří lidé šachové figurky… na jedno použití. Takhle to být muselo.

Proč vůbec myslím na rodinu? Ani jsme nebyli venku na pořádném rande.

Proto přemýšlím o pořádném rande?

"Declane, dej se dohromady," říkal jsem si bůhví kolikrát od chvíle, kdy jsem ji potkal.