Unforgiven - 24. kapitola

Překlad: Peťa

Před šesti měsíci

„Za pár měsíců se dostane ven, Darrene.“ Jeho rodiče seděli naproti němu u stolu v restauraci. Byla to jejich nedělní večeře, ale tohle nebylo to, co čekal, že je uslyší říct.

„Co se stalo s deseti lety?“

„Propuštěna dřív za dobré chování. Předpokládali jsme, že se to stane. Není to úplné překvapení.“

„Vrátí se sem?“

Jeho táta pokrčil rameny. „Nevím. Její matka je vše, co jí zůstalo a ta pořád bydlí tady, takže bych předpokládal, že ano.“

„Přál bych si, aby prostě navždy zůstala pryč,“ zamumlal, když položil svou vidličku.

„No, je slušná šance, že nezůstane. A to znamená, že je slušná šance, že na ni v určité chvíli narazíš. Bojuješ s hněvem vůči ní“-

„Bojuju s hodně věcmi, ale moje zášť k Bailey není jednou z nich. Nenávidím ji. Je to vážně pěkně jednoduché.“

„Vy dva jste byli kamarádi. To v situacích jako tato přináší velkou přítěž.“

Kamarádi s Bailey. Jo. Byla mu vším, nemístné nebo ne. Její přátelství pro něj znamenalo víc než skoro cokoli. Ale do pekla, nebyla šance, že by se to napravilo. Ani přátelství, ani touha, ani jeho city k ní. Ani v nejmenším nebyl v konfliktu. Prostě ji nenáviděl a doufal, že ona ví, jak moc.

„Tak dlouho, jak se ode mě bude držet dál, budeme jednoduše v pohodě. Nemám žádný zájem ji vidět. Už pro mě nic neznamená.“

„Jsi si tím jistý?“ Jeho matka stále pokračovala. Sakra ano, byl si jistý.

Konečně byl na místě, kde dokázal tolerovat svůj život. Konečně byl ve vlastním domově. Byl pokojný a mohl tam uniknout a ignorovat svět. Byl zaneprázdněný v nemocnici, ale to bylo daleko zvládnutelnější než časově omezená stáž. Byl v takovém bodě, kde jeho život konečně nebyl bolestivou chaotickou záležitostí, která se zdála být, jako by to bylo dvě sekundy od vykolejení a hození ho do vývrtky. Jasně, pořád byl naštvaný. Soustředil se na to daleko víc, než by měl, ale už to nebylo vše pohlcující. Byly dokonce chvíle, kdy se cítil jako muž, kterým byl před smrtí sestry. Přemýšlel o své budoucnosti – skutečné budoucnosti jednoho dne se ženou a dětmi. Skutečný život. Možná i skutečné štěstí. Byl blízko a nebyla do pekla žádná šance, že mu to ona posere. Bojoval několik předešlých let svého života a byla to její vina. Nerozpadne se znovu.

Bailey Trent nebyla ničím kromě špatné vzpomínky a nebude se dívat, jak ho tato vzpomínka teď sejme.

„Ano, mami. Jsem si jistý. Bailey pro mě nic neznamená.“