D + C - 5. kapitola

Překlad: Simča

"A ona si byla hrozně vědoma toho, že byla naživu. Nejenom že dýchala a žila, byla… naživu. "

-Mary Balogh

DECLAN

"Chtěl bych ti připomenout, že jsi tuto ženu potkal jen před týdnem a již bortíš naše plány,"řekl Liam po telefonu.

"Nejsi právě teď v posteli s modelkou?"

"To sem nepatří," řekl. "Neodmítáme se navzájem kvůli ženám."

"Upřímně, jsem unavený vidět stále tvou tvář, Liame."

"Víš co? Doufám, že ti zlomí srdce na deset tisíc kusů."

"Zavěšuju, osle." Zavěsil jsem dřív, než stačil odpovědět.

Zastavil jsem před budovou WMB právě když vyšla ven oblečená v krémovém saku, džínách a balerínách. Nabídl jsem se, že ji vyzvednu doma, ale řekla, že musí něco rychle zařídit v kanceláři.

"Ahoj," řekl jsem, když jsem vystoupil z auta a šel k ní.

"Promiň, že jsi musel jet celou cestu až do centra. Musela jsem tohle zařídit."

"Nic se neděje." Otevřel jsem pro ni dveře dřív, než jsem zamířil zpátky k sedadlu řidiče. "Je všechno v pořádku?"Zeptal jsem se jí, když jsem si sedl.

Přikývla. "WMB dnes o něčem hlasuje, takže jsem tam musela být. Ale neboj se, tvoje peníze jsou v bezpečí. "

"To rád slyším. To je důvod, proč jsi studovalabyznys? Pro banku tvého otce?"Zeptal jsem se.

"Jo. Můj otec tohle začal vlastníma rukama. Chtěla jsem ji udržet v chodu."

"Je to obdivuhodné. Většina lidí by prostě vzala svůj podíl a moc se nestaralao to, odkud se vzal."

"Nejsem většina lidí."

Podíval jsem se na ni. "Ne, nejsi."

Usmála se, když se podívala z okna, jak město mizelo za námi. Šlápl jsem na plyn, toužíc se dostat na letiště co nejrychleji, abychom mohli začít náš výlet.

"Kam jedeme?"

"Uvolnit se," odpověděl jsem. "Udělala sis volno celý týden, že jo?"

"Jo, ale řekl jsi jen, abych se oblékla pohodlně a vzala svůj pas bez zavazadla."

Mohl jsem říct, že byla opět nervózní.

"Věříš mi?" Zeptal jsem se.

"Ano."

"Dobře. Bereš zamýšlený riziko, a to tehdy začíná zábava,"odpověděl jsem, jak jsem jel směrem k soukromému letadlu.

"A co oblečení?"

"Až se tam dostaneme, něco koupíme. První lekce, Coraline, nemysli na to, prostě se bav,"řekl jsem,

jak jsme se dostali na asfalt.

Pilot a naše letuška tam stáli a čekali na nás.

"Když jsem řekla zábava, chtěla jsem tancovat a cpát se všemi druhy různých dobrot," zašeptala, když se dívala na letadlo.

"Budeme dělat všechny ty věci, ale ne v Illinois."

"Vítejte na palubě, pane Callahane," řekl pilot.

"Postarejte se o nás, Olivere."

"Samozřejmě." Následoval nás dovnitř, když jsme se posadili.

Coralininy oči si prohlížely každý kousektryskáče, leštěné dřevěné stoly, kožená křesla a televizi, která visela dvě místa za mnou.

"Je tu i ložnice, pokud budeš… unavená."

Čekal jsem, dokud se její oči ke mne znovu nevrátí.

"Jak dlouho budeme ve vzduchu?

"Ne dlouho. Chceš utéct dříve, než se zavřou dveře?" Opravdu jsem doufal, že ne.

Usmála se. "Nechal bys mě?"

"Chtěla bys?"

"Pane Callahane."Letuška mě od ní odtáhla k mé velké zlosti.

"Budete si něco přát, zatímco ještě nejsem ve vzduchu?"

Na vteřinu jsem se zamyslel, jak mé oči přešly na Coraline, když si svlékla sako.

"Ano, dva velké šálky kávy, ale naplňte je jen do poloviny."

"Vážně?" Zasmála se Coraline.

"Nikdy jsme nedokončili první kolo, možná se nám to teď podaří."

"Neděláte nic polovičatě, viďte, pane Callahane?" Opatrně na mě pohlédla.

"Když něco chci, jdu si za tím vším, co jen mám. Život je příliš krátký. "

"A ty chceš mě?" Bylo to, jako by se stále snažila o tom ujistit, a pokaždé, když se zeptala, moje přesvědčení se stávalo silnější.

"Ano." Chtěl jsem jí, a pro tuto chvíli to bylo vše, na čem mi záleželo.

"Jste lehkomyslný, pane Callahane," zašeptala, když jsme začali stoupat z ranveje. Sevřela konce svého sedadla, ale nepodívala se ode mě pryč. "Když unesete dívku pryč na týdenní rande, nemuselaby vás později nechat odejít."

"Takový je plán. Těším se na objevování světa s sebou. Bude to jen Declan plus Coraline."

"Teď jsem nadšená." Usmála se a poděkovala letušce, jak nám přinesla šálky kávy.

Nemohl jsem setřít úsměv z obličeje, když jsem ji sledoval. Můj mozek se zavařoval, jak se snažil myslet na věci, které jsme mohli dělat. Věci, které by se ji líbily, ale nezahrnovaly kolem příliš mnoho lidí, zatímco jsem ještě musel udělat svou práci. I když na mě Liam nadával, sám se mi vlastně nabídl, že sepostará o všechny mé věci doma, včetně dohlédnutí na Otise, dokud se nevrátím. Bůh ví, kdy budu mít znovu vážný zájem o někoho jiného. Nebyla kolem kvůli mým penězům – jí samotné se dařilo dobře. Nehledala slávuaneumírala po mé pozornosti. Byla sladká – říkala, děkuji všem kolem ní nejméně dvakrát, a navíc k tomu všemu, byla krásná a inteligentní. Kdyby byla Irka, už bych jí dávno přivedl domů Sedricovi. Měli jsme pravidlo v naší rodině. Každý musel být ženatý do jejich třicátých narozenin. Kvůli našim životům, bylo prostě jednodušší vzít si jednoho z našich lidí… a přesto jsem tady.

"Jsi v pořádku?" Zeptala se, když položila ruku na mou.

Zíral jsem na ni chvíli, moje mysl byla úplně prázdná.

Proč se tak sakra chovám?

"Jsem v pořádku. Mělaby sis teď odpočinout, abys pak nebyla unavená."

Udělala obličej a chtěl jsem se smát, jak roztomile vypadala.

"Co?"

"Chrápu a radši bych, kdybys tomu nebyl svědkem."

"Chrápeš jako kočka nebo opilý řidič náklaďáku?"

"Nemůžeme být všichni perfektní," zamumlala, ne tak docela odpovídajíc na otázku, jak se napila kávy.

"Jsem nejdál od dokonalosti." Byl jsem drogový dealer, vrah, a něčím dalším, čím rodina potřebovala, abych byl. Moje mysl křičela, že tomu nebude rozumět, ale pořád jsem stejně tlačil dopředu.

CORALINE

"Vítej v Mexiku. Konkrétně v Cancúnu,"řekl Declan, když mě držel za ruku. Vyšli jsme do horka a já jsem mohla cítit oceán ve větru.

Nemohla jsem se přestat usmívat. "Cancún?"

"Ano. Pojďme začít,"řekl, když kráčel po schodech dolů se mnou.

Černý Range Rover s tónovanými sklyna nás čekal, a Mexičan držel otevřené zadní dveře, ale Declan zakroutil hlavou, vzal od něj klíče a mluvil s ním španělsky. Declanova španělština byla tak rychlá a plynulá, že malinko španělštiny, co jsem se učila na střední škole, bylo všechno k ničemu. Muž kývl na

cokoli řekl a vytáhl mobil.

"Připravena?" Zeptal se.

Na vteřinu jsem se dívala do jeho zelených očí. Chtěla jsem vědět, co říkal ve španělštině, ale rozhodla jsem se neptat. Kývla jsem hlavou a umožnila mu pro mě otevřít dveře. Když se posadil, řidič za oknem na něj kývl a dal mu palec nahoru. Declan nastartoval motor a my jsme vyjeli od tryskáče.

Když jsme se dostali na hlavní silnici, byla plná, ale mohla jsem rozeznat dva vozy, jeden ve předu a druhý za námi.

"Ochranka?" Zeptala jsem se při pohledu na něj.

Ušklíbl se. "Jste chytrá, slečno Wilsonová."

"Myslela jsem, že je to jen Declan plus Coraline? Dělají jaksi zřejmé, že nejsme jen dva obyčejní lidé. "

"Jsme dva bohatí cizinci, je lepší, když je to zřejmé, Coraline. Budou obtěžovat naši ochranku, zatímco my se budeme bavit."

Posunula jsem se ve svém sedadle, když jsem se podívala ven na město. Bez ohledu na to, kam jsem se podívala, viděla jsem čistou modrou vodu a bílé písčité pláže, které byly poseté pouličními prodejci, kteří prodávali vše od plavek ke zmrzlině. Minuli jsme fontánu, kde lidé mladí i staří tančili, jak voda stříkala kolem nich. Byl to ráj.

"Teď, když jsme tady, řekneš mi, co budeme dělat?" Zašeptala jsem, neschopna posunout oči od výhledu.

"Když tito řeknu, možná vycouvneš."

"Hej!" Podívala jsem se na něj a on na mě zíral tak intenzívně, že jsem bojovala s nutkáním se podívat jinam.

"Hej, co?" Zeptal se, položil ruku na mou. Líbilo se mi, jak mě jeho prsty svíraly.

"Jsem mnohem odvážnější, než vypadám."

"Jsem rád." Soustředil se na silnici před sebou.

Jeli jsme dál v pohodlném tichu, zatímco palcem třel kruhy na zadní straně mé ruky. Připadalo mi to, jako by se buď snažil mě uklidnit,nebo utěšit, a já nevěděla proč, dokud jsmenezastavili u soukromého letiště. Beze slova, jsem se otočila k němu.

"Jsi statečnější, než vypadáš, pamatuješ?" Usmál se, když odepnul můj bezpečnostní pás.

Ne, tak statečná. Byla jsem zmrazena v době, kdy pro mě otevřel dveře.

"Věř mi."

Opravdu jsem neměla na výběr.

Šla jsem za ním ven.

"Vítejte ve Sky House!" To bylo vše, co jsem pochopila od mužského a ženského instruktora, kteří nás potkali venku.

"Podívej," řekl Declan a cítila jsem každou píď jeho tvrdé hrudi za mnou. Poslechla jsem a podívala se nahoru, stejně jako tři malí lidé se vznášeli – nebo spíš padali dolů.

"Druhá lekce: zábava a nebezpečí jsou někdy synonyma," zašeptal mi s rukama na mých ramenou. "Budu za tebou po celou dobu."

"Udělejme to," odpověděla jsem, i když mé srdce bylo cítit, jako kdyby se snažilo uniknout z mé hrudi a v uších mi zvonilo, jak se krev nahrnula do hlavy.

Nehádala jsem se, když nás nahlašoval, připoutali naši ochranou výstroj, a vedli nás do malého letadla, které mělo obdélníkovou díru na boku. Vlezla jsem dovnitř a Declan mě otočil, takže jsem mu čelila.

Zastrčil mi vlasy za ucho a podal mi gumičku. Trvalo mi vteřinu si udělat culík.

"Dobrý?" Zeptala jsem se ho.

"Ještě ne." Zvedl mou bradu a jemně mě políbil. Přitiskla jsem se k němu a políbila ho zpět, ale až příliš brzy se odtáhl.

"Jen pro případ, že to nepřežijeme," řekl s velkým úsměvem na tváři.

Plácla jsem ho po rameni, jak jsem se zamračila. "Přežijeme to! Nedovolím, aby tomu bylo jinak."

"Jsem rád. Nemáš důvod být nervózní. Nyní se otoč."

Když jsem se otočila, připoutal mě k němu. Nasazujíc si brýle, jsem zalapala po dechu, když jsem ucítila jeho ruce se dotýkat mých prsou, jak utahoval západku.

"Jsi v pořádku?" Otázal se, když kolem mého pasu omotával pás.

Přikývla jsem a držela se, jak letadlo vzlétlo.

Podívala jsem sedolů, jak jsme vzlétli do pravděpodobně dokonané výšky, odkud jsme měli skočita podívala jsem se jinam. "Na rozloučenou jsi mě měl políbit vášnivěji."

Neodpověděl, ale cítila jsem, jak se za mnou smál.

"Jste připraveni?" Zeptal se pilot před námi.

"Ne."

"Ano," řekl Declan, a my se přiblížili ke dveřím. "Až napočítám do pěti."

Zavřela jsem oči a počítala, "1… 2… 3…"

"Teď!" Skočil kupředu, tlačíc mě z letadla a tahajícmě s sebou.

"DECLANE!" Vykřikla jsem, když jsem pocítila nával větru všude kolem nás. Ale neodvážila jsem se otevřít oči.

Ó můj bože. Ó můj bože.

"Otevři oči, Coraline!"

"Ne!"

"Coraline!"

Nakoukla jsem ven, a jak jsem uviděla modrou vodu a stovku stop pobřeží pod námi, mé oči se rozšířily.

"Ach můj bože!" Křičela jsem a pak jsem se smála.

Nebyla jsem si úplně jistá, jak hlasitě jsem křičela, nebo jestli mu to vadilo, ale nemohla jsem přestat, ne proto, že bych byla vyděšená, ale proto, že jsem cítila vzrušení! Nikdy jsem nechtěla, aby to skončilo, a když jsme se dostali blíže k zemia vytáhl padák, byla jsem trochu zklamaná, ale to trvalo jen chvíli díky tomu, jak jsem se cítila.

Declan s námi přistál dokonale. Jeho nohy se dotkly země těsně předtím, než tak udělaly moje.

Ve chvíli, kdy jsem mohla, jsem se otočila a skočila do jeho náruče a políbilaho na rty tak tvrdě, jak jsem jen mohla. Obtočil kolem mě paže, když mě odlepil od země. Otevřela jsem pro něj ústa a jeho jazyk bojoval s mým.

Kdyby nebylo naši zoufalé potřebě po vzduchu, nikdy bych ho nepustila.

"Děkuji," řekla jsem hlubokými nádechy. Jak se mi podařilo nemít srdeční záchvat, bylo mimomě.

"Už žiješ?" Zašeptal ani ne palec od mého obličeje.

"Mohu zemřít šťastná."

Zamračil se. "Ne, to nemůžeš. Mám ti ještě hodně co ukázat."

V jednom dni, Declan Callahan rozšířil můj svět víc, než jsem kdy považovala za možné. Připadala jsem si jako bych byla naživu, každý jeden z mých smyslů se nyní plně probudil. Měla jsem dost odvahy skočit.

A teď, když jsem ji měla, nebylo cesty zpět.

DECLAN

Stál jsem na verandě naši dvou-ložnicové vily s výhledem na pláž. Ujistil jsem se, že nebude mít jen oblečení, které ji bude vyhovovat, ale i osobní služku jen v případě, že by něco potřebovala, když jsme tu byli.Když jsem se podíval dolů na své ruce, usmál jsem se při vzpomínce na ní v mé náruči; jak mě líbala, jak já líbal ji. Ona byla jediná žena, se kterou jsem chodil, od doby, co jsem byl v pubertě. Ženy jsem nelíbal. Nechávat je líbat mé tělo, v pořádku. Šukat je, to ano. Ale nikdy jsem necítil potřebu být s nimi víc osobní. Možná to bylo proto, že když jsem byl dítě, viděl jsem často líbat se moje rodiče. Znamenalo to něco, co jsem nechtěl promarňovat, nechtěl jsem, aby to bylo nesmyslné. Liam myslel, že jsem blázen, alevšichni jsme měli své meze. Nikdy neřekl ženino jméno v posteli. Neal, před Olivií, nikdy nevzal ženu na jiné místo, než dorestauracena Padesáté šesté. Ani jednou jsem nikdy nebyl v pokušení překročit svou mez, a přesto od prvního okamžiku, kdy jsem ji potkal, přemýšlel jsem, jak by její rty byly cítit na mých. A teď, kdyžjsem to věděl, jsem chtěl ještě víc.

Blázníš, Declane.

"Declane?"

Otočil jsem se a ztuhl. Stála tam oblečená v bílých dlouhých šatech s výstřihem u krku a dlouhýmrozparkem na stehnu. Což znamenalo, že jsem mohl vidět její dokonale dlouhé nohy a hladká stehna, spolu s křivkou ňader.

Snažila se mě zabít.

"Boty nebo ne?" Zvedla podpatky.

Zavrtěl jsem hlavou. Neexistoval způsob, jak bych nechal kohokoli jinéhoji vidět dnes večer.

"Večeře na nás čeká na pláži," řekl jsem tiše, když jsem šel k ní. "Vypadáš… nemám slov, Coraline."

Usmála se, jak přešla z nohy na nohuazastrčila si vlasy za uši. "Děkuji. Taky nevypadáš špatně."

"Půjdeme?" Nabídl jsem jí paži.

Spojujíc paže, jsem ji vedl ke schodům a ven z domu. Na pláži by byla černočerná tma, kdyby nebylo několik luceren, které osvětlovaly cestu a vedly hned ke stolu ve středu. Číšník stál a čekal na nás, jak jsme sepřibližovali, potom vytáhl její židli a pomohl jí se posadit.

"Páni," zašeptala s pohledem na hvězdy nad námi.

"Líbí se ti to?"

"Líbitse je slovo, které nestačí."

Dobře.

"Nevadí ti mořské plody?"

"Miluju mořské plody."

Náš číšník pokynul k obsluze, která přinesla naše talíře na stříbrných podnosech.

"Grilovaný humr s pažitkou a ricottovýminoky." Obsluha před ní položila talíř a ona se krásně usmála.

Byl to úsměv, který jsem si sobecky chtěl nechat pro sebe, ale místo toho jsem mu poděkoval, když umístil můj talíř přede mě.

"Co byste chtěli k pití, pane?" Zeptal se.

"Dvěmojita z granátových jablek," řekl jsem a přikývl, než odešel pryč. Nakonec jsem se k ní otočil a zeptal se: "Proč nepiješ?"

"Není to tak, že nepiju, je to spíš tak, že nemám ráda chuť alkoholu." Vytáhla kus masa z humra.

"Ty nemáš ráda žádný alkohol?"

"Vím, že je to divné. Ve škole byla sázka, kdo pro mě udělá drink, který by mi ve skutečnosti chutnal. Ale aspoň můžu říct, že jsem si pamatovala všechno, co se stalo, když jsem byla na výšce." Zachichotala se pro sebe.

"Ty jsi věčný optimista, viď?" Líbilo se mi to na ní.

Přikývla. "Jsem na pláži v Cancúnu, jím to, co jsem si jistá, že je nejlepší humr ve městě, se sexy chlapem, který má svou osobní misi, abych se bavila. Jak bych nemohla být optimista?"

Předklonil jsem se. "Myslíš, že jsem sexy? Snažil jsem se krotit."

"No, tragicky jsi selhal," odpověděla a vzala si sousto.

"Aspoň nejsem jediný," řekl jsem, jak mé oči přešly k jejímu krku. "Nemohl jsem předtím vymyslet správné slovo, ale myslím, že se teď hodí hříšná. "

"To je přesně to, co jsem zamýšlela."

Naše oči se znovu setkaly, a pokud by nebylo číšníka, který nám přinesl nápoje, možná bych náš večer zkrátil. Sáhl jsem pro svou ledově chladnou sklenici s vodou a zhluboka se napil v naději, že by mě to zchladilo natolik, abych to zvládl do konce večeře.

Když se její noha otřela lehce o mou, poskočil jsem a chtěl jsem se sobě zasmát a dát si hned i facku.

"Omlouvám se, moje nohy jsou dlouhé," řekla.

Všiml jsem si. "To je v pořádku."

Nebylo. Byl jsem dvě vteřiny od sklizení stolu a mít jí k večeři.

"Nezdáš se být v pořádku," řekla a opět se její noha otřela o mou. Tentokrát jsem se sehnul a popadl ji.

"Škádlíš mě, Coraline?" Zeptal jsem se, hleděl jsem na křivku jejích rtů. Usmála se na mě v záři svíček.

"Nemám ponětí. Nyní následuju tvé vedení, vzpomínáš? Co se bude dít dál, je na tobě." Vzala si další malé sousto.

Pustil jsem její nohou, vstal a přešel k ní. Odtahujíc její židli, jsem všechno shodil ze stolu.

"Co to děláš?"

"Vedu," řekl jsem, než jsem udělal to, co jsem měl udělat, když jsem ji uviděl poprvé. Tvrdě jsem ji políbil, jak se její tělo do mě opřelo. Moje ruka sklouzla pod rozparek jejích zatracených šatů a chopil jsem do rukou její zadek. Naše jazyky se o sebe otíraly, jak mi dovolila ochutnatsladkost jejích mokrých úst. Narazili jsme do stolu, nutíc jí se pustit mých vlasů.

"Ach…" zasténala mi do úst, jak se moje ruka přesunula z jejího zadkuk teplému prostoru mezi

stehny.

"Declane…" zalapala po dechu, když se naše rty odtrhly a dva prsty do ní vklouzly. Zavřela oči, ústa měla dokořán. "Lidé… se dívají."

"Otočí se." Jemně jsem ji kousl do krku… lidé se budou muset odvrátit, protože neexistoval způsob, jak bych to mohl zvládnout zpět do vily. Ptáka jsem měl tak tvrdýho,že byl připraven roztrhat díru do mých kalhot. Ale její potěšení bylo přednější.

Spadl jsem na kolena do písku, moje prsty nezpomalily, a můj jazyk se k nim připojil, jak jsem olizoval, cucal a ochutnával každou píď jí.

"Declane!" Popadla mě za vlasy jednou rukou, zatímco druhou svírala stůl. Ignorujíc ji, jsem zvedl jednu její nohu na mé rameno. Vychutnával jsem si zvuky, které přicházely z jejích rtů, jak se mísily s mým jméno. Křičela znovu a znovu, a když jsem jí jazykem šukal, prsty jsem pohyboval rychleji a rychleji.

Byla pro mě tak mokrá… jen pro mě. Její nohy se třásly vedle mě, ale já jsem se nezastavil, nemohl jsem, i kdybych chtěl.

"Ach… ano… Declane!" Zasténala, jak byla na vrhu jejího orgasmu proti mým rtům.

Byla to hudba pro mé uši.

CORALINE

Olízl si rty přímo přede mnou, když jsem lapala po vzduchu. Můj hrudník se zvedal a klesal, a moje nohy byly pořád roztažené, když se postavil mezi ně. Políbil mě, dovolujíc mi ochutnat samu sebe na jeho rtech.

"Tentokrát tě nechci jen ošukat," zašeptal, když se odtáhl a opřel čelem proti mému. Stáhla jsem mu kalhoty, a jeho penis mi okamžitě zasalutoval, když byl volný.

"Škoda, protože to právě chci." Pohladila jsem ho… byl silný, tvrdý a horký. Trhl sebou v mé ruce.

"Víš vůbec, jak moc tě chci?"

Kývla jsem a stiskla ho.

Zasténal, když mě políbil znovu, tentokrát jemněji. "Kondomy jsou v pokoji."

"Jsem na pilulkách."

"Díky bohu." Přejel špičkou proti mně, škádlíc mě, ale spíš nás oba mučil. Jeho obličej nebyl víc než palec od mého… pevně svíral mé stehno a s jedním silným tahem vpřed byl ve mně a já omotala kolem jeho krku ruce, jak jsem se ho držela.

"Kurva," zasyčel. "Jsi… tak… těsná."

Moje záda se prohnula a on mě zvedl, když vrazil do mě hlouběji a tvrději.

"Bože. Prosím, nepřestávej. Prosím."

Nepřestal. Ústa se mu rozdělila a bral si mě divoce. Užívala jsem divoký výraz v jeho tváři. Položil mě dolů na stůl, roztáhl midoširoka nohy a bušil do mě tak silně, že jsem musela držet v klidu svá vlastní prsa.

"Declane! Ano!"Křičela jsem a bylo mi úplně jedno, že mě mohl někdo slyšet.

"Nemáš… tušení… jak moc… jsem chtěl být… znovu v tobě," řekl mi mezi výpady.

"Jak moc… mému ptákovi… chyběla tvoje kundička."

Obalil moje nohy kolem jeho pasu a zvedl jednu ruku, aby dal mou nad hlavu, zatímco druhá se natáhla do mého výstřihu a stáhla podprsenku dolů. Svírala jsem ho, když jsem se setkávala s každý jeho výpadem.

Vzal jednu z mých bradavek mezi zuby, když mě šukal.

"Ach…" zasténala jsem a zavřela oči. Mé tělo se otřásalo, jakje olizoval a pak tvrdě kousal.

"Declane….AH!" Zvedl jednu mou nohu na své rameno, a tentokrát, když do mě vrazil, udělala jsem se a křičela jeho jméno.

"Kurva," zavrčel bez zastavení, jak mě objal.

Políbila jsem ho a užívala si, jak sladce chutnal. Jeho ruce se posunuly ještě jednou, když mě chytil za zadek.

"Tvrději, Declane," zašeptala jsem. A on to udělal. "Šukej mě, Declane!"

"Ježíši, Coro!" Zasyčel a podíval se směrem dolů, jak jeho dech zavrávoral.

"Udělej se uvnitř mě, Declane…."

Kousla jsem se do rtu, jak jsem se snažila uklidnit. Ale nemohla jsem, jeho rty byly všude, a cítila jsem ho všude, jak do mě bušil tvrději… tvrději… tvrději. Věděla jsem, že nebudu schopna chodit rovně, když vyjde slunce, ale byla jsem s tím v pohodě, pokud to znamenalo, že bych mohla mít tohle všechno.

"Bože, ty jsi tak krásná," zašeptal.

Nemohla jsem mluvit, pokaždé když jsem se snažila, sten vyšel z mých rtů. On mě hluboce políbil, jak jsem přitiskla své ruce zpět na svá prsa.

"Declane!" Zase jsem vykřikla.

"Coro!" Zavrčel, jeho tělo se třáslo, jak se udělal.

Mohla bych žít sto let a věděla jsem, že by mě nikdy neomrzelo slyšet ho říkat mé jméno.

DECLAN

V době, kdy se nám podařilo se uklidnit po naši eskapádě na pláži a kdy jsme se dostali dovnitř, už jsem byl připraven si ji vzít znovu.

Nevěděl jsem, co se se mnou dělo. Chtěl jsem ji šukat, dokud bynevyšlo slunce a neslyšel ji křičet mé jméno v potěšení. Dobrý bože, byla křikloun a to mě dělalo ještě tvrdším. A to byl jen první den. Jak přežiju celý týden? Cítil jsem, jak padámhlouběji a hlouběji. Připadal jsem si jako jiná lidská bytost, když jsem byl kolem ní.

"Jdu si dát rychlou sprchu." Políbila mě na tvář a já ji plácl přes zadek.

"Do toho. Je to jediná přestávka, kterou ode mě budeš mít."Myslel jsem to jako vtip, ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím více se to zdála být pravda.

Otočila se ke mně zády a já stáhl její šaty. Nechala je spadnout na zem, hned u mých nohou, a během několika vteřin, její spodní prádlo se připojilo k šatům na podlaze. Otočila se na mě a svit měsíce políbil každou část její hladké pokožky.

Můj pták vzrostl a usmála se, když si všimla.

Opravdu se mě snažila zabít.

"Coraline." Nebyl jsem si jistý, co jsem chtěl říct.

"Ano?"

"Jdi rychle do koupelny."

"Ne," zavrtěla hlavou.

To mě poser.

Udělala krok vpřed a položila ruku na mou hruď. "Nevím, co jsimi to udělal, Declane. Kdysi jsem si myslela, že jsem byla dost sladká a nevinná."

"A pak?" Polkl jsem, když jsem se snažil soustředit výhradně na její oči, ale bylo to ještě horší, než se dívat na její tělo.

"A pak jsem tě potkala, a já se stala touto… otevřeně sexuální ženou. Myslím na to, jak tě chci uvnitř mne téměř každý den. V tom výtahu, jsem si přála… Bože, přála jsem si, abys mě přitlačil ke stěně a pohřbil sám sebe uvnitř mě. Chtělajsem tě ochutnat na jazyku… cítit tě v mých rukou. Jsem v jednom ohni, když jsi kolem a já nemám ponětí, jak to zastavit. "

"Dobře," zašeptal jsem. Pokud byla upřímná, pak já taky. "Chci ovládnout každou část tvého těla, Coraline. Mám tolik otázek,na které chci odpovědi. Jak hluboko si tě může vzít můj pták? Kolikrát tě mohu přivést k orgasmuza jednu noc? Jak hlasitá můžeš být? Jak hrubě to chceš? Jak daleko chceš zajít? Chci, abys byla nadržená celou dobu, protože tě potřebuju po celou dobu. "

Políbila mě a já věděl, že to bude dlouhá noc.

***

Ringggg.

Ringggg.

Ringggg.

Pouštějíc ji, jsem se převalil na stranu a sáhl po telefonu.

Do prdele. Zapomněl jsem zavolat Sedricovi když jsme přistáli.

Vstávajíc z postele, jsem popadl boxerky a vyklouzl ven, ujišťujíc se, že sem zavřel za sebou dveře, abych nevzbudil Coraline. Ušklíbl jsem se, když automaticky sáhla po prázdném místě na posteli.

Ringggg.

"Sedricu!" Řekl jsem rychle.

"Synu."

I když jsem byl opravdu jen jeho synovec, Sedric mi vždycky říkal synu bez ohledu na to, co se dělo. Bylo mi devět, kdy byli moji rodiče zavražděni, a vzal mě k sobě. Stále jsem sipamatoval, jak jsem byl v autě s tělem mé matkypřitisklým proti mně, jak mě chránila před kulkami, které rozbily okna.

Sedric mě vzal domů, svlékl mě a umyl ze mě krev. Bylo to osmnáct let, co jsem ztratil své rodiče, a jediný důvod, proč jsem mu neříkal otče,byl, protože jsem nechtěl nechat odejít své rodiče a on to chápal

"Užíváš si dovolenou?" Zeptal se mě bez emocí.

"Ve skutečnosti to není dovolená, ne?"

"Jsem rád, že ti nemusím připomínat. Žena, se kterou jsi, nebude rozptýlením, že ne? Telefon zvonil čtyřikrát předtím, než jsi odpověděl a nezavolal jsi mi, když jste přistáli."

"Ne, pane, jen se bavíme."

Odmlčel se na chvíli předtím, než promluvil. "Nikdy jsi nevzal ženu kamkoli dál než do hotelového pokoje, Declane, natož ze země. "

"Sedricu, nic to neznamená. Co potřebuješ, abych udělal?"

"Dealer, kterýzásobuje Seven Bloods. Jeho jméno je Emilio Guerra, přezdívka, Slasher. Poslal jsem

krytí, v případě, že ho budeš potřebovat, ale neočekávám, že budeš. Rozumíš?"

To znamenalo, že nechtěl, aby někdo věděl, že jsme to byli my.

"Ano. Zavolám, jakmile o to bude postaráno."

"Buď opatrný, synu." Zavěsil, aniž by čekal na mou odpověď. Jako vždy.

Zhluboka jsem se nadechl a zamířil zpátky dovnitř. Teprve když jsem vstoupil do našeho pokoje, ještě jednou jsem si uvědomil, že nepřeháněla. Ona opravdu chrápala… hlasitě. Ale vypadala roztomile.

Šel jsem k ní a přikryl ji dekou, protože klimatizace byla zapnutá. Popadl jsem svůjlaptop a sluchátka, posadil jsem se ke světlu a hledal Emilia. Potřeboval jsem sevykradnout někdy tento týden,zatímco spala, abych se o něj postaral. Také jsem potřeboval poslat důkaz Sedricovi. Mohl mě vzít za slovo, ale chtěl jsem, aby věděl, že jsem mohl být s ní a zároveň se ujistit, že o rodinnou práci bylo postaráno.