CYL - 26. kapitola

Překlad: Verča

V době, kdy jsme dorazili na panství, Jettovo špatná nálada se zhoršila. Vyšli jsme schody, zatímco Jett si mě schoval za záda a naznačil Kennymu, aby byl zticha. Prohlížel si okolí a můj pohled padl na přední dveře. Byly pootevřené, ale kupodivu moje první myšlenka byla, že jsem možná zapomněla zamknout, když jsme odcházeli.

I přesto, že se můj tep zvýšil, moje mysl zůstala překvapivě klidná. Možná proto, že přestalo pršet a svítilo slunce, a zdálo se mi absurdní, aby se dovnitř někdo vloupal uprostřed dne.

Vytáhl pistoli a Jett mi pokynul, abych se se Sylvií schovala za křoví na druhé straně domu a zůstaly tam bez ohledu na to, co se stane. A pak v mrknutí oka byl s Kennym pryč.

„Tak pojď,“ zašeptala jsem Sylvii a táhla ji do okolních keřů. Probojovávaly jsme si cestu hustým porostem a dávala jsem si pozor, abych si nepoškrábala ruce a nohy. Když jsme došli na dvůr, sehnuly jsme se a chytila jsem Sylviininu ruku. Naše pohledy zůstaly přilepené na zavřených balkonových dveřích, když jsme poslouchaly jakékoliv zvuky.

Začala jsem počítat vteřiny v mé hlavě, když jsme uslyšely výstřel po mé pravici a pak další. Z mých rtů mi uniklo zakňučení. Mé srdce se zastavilo v hrudi a zjistila jsem, že běžím otevřeným terénem kolem domu a k předním dveřím. Nohy se mi třásly a křičela jsem Jettovo jméno. Byla jsem si vědoma toho, že jsem byla snadný cíl.

„Jette,“ zařvala jsem běžíc přímo do jeho náručí, šťastná, že jsem u něj. Vevnitř bylo ticho jako v hrobě a Jett vyšel sám; tato skutečnost mi poslal mráz do mých žil. „Kde je Kenny?“

„Snaží se dostat toho chlapa.“

„Jsi zraněný?“ Přejížděla jsem mu prsty přes paže a hrudník, kontrolující, jestli někde nemá zranění.

„Ne, ale poslouchej. Potřebuju abys zůstala uvnitř, skrytá. Jasné?“ Řekl mi, políbil mě a otočil se k odchodu. Uchopila jsem ho za paži v pokusu zastavit ho. „Prosím, nechoď. Nechci abych ses zranil.“

„Nezraním se, bejby,“ zašeptal.

„Co se děje?“ Zeptala se Sylvie, její tvář byla děsivě bílá.

„Kenny honí vetřelce,“ řekla jsem.

Její ruce se přestěhovaly na její hruď. Obejmula jsem jí a přitáhla si ji blíž. „Bude v pořádku.“

Teprve teď jsem si všimla, že místnost byla prohrabaná. Téměř všechno bylo otevřené a obsah skříněk byl rozházen na podlaze.

„Možná bysme se měly zamknout v kuchyni,“ zašeptala jsem Sylvii, zjišťujíc, že to byla jediná místnost s únikovým východem a velkým množstvím zbraní v případě, že bysme se potřebovaly bránit.

Čekaly jsme v kuchyni, potichu, dokud jsme neslyšely kroky. Tak lehké. Zamkla jsem dveře a vzala si velký řeznický nůž a naznačila Sylvii ať se schová za kuchyňskou linku. Nutila jsem se dýchat a tiše jsem poslouchala všechny zvuky.

***

„Brooke?“ Zavolal Jett z chodby.

„Jsme tady,“ zakřičela Sylvie.

Moje ruka stále svírala nůž, odemkla jsem dveře a otevřela je. Jett a Kenny stáli na chodbě, jejich výraz byl tvrdý. Sylvie skočila do Kennyho náručí. Byla jsem v pokušení udělat to samé, ale upustila jsem od toho.

„Jste v pořádku?“ Zeptala se, bojíc se o Kennyho život. „Bály jsme se. Díky bohu, že nikdo není mrtvý.“

„Jsme v pořádku,“ řekl Jett. „ Nicméně jsme je nedostali.“

Je?

Zvedla jsem obočí a schovala si ruce za záda, aby neviděl ten nůž, nebo moje třesoucí se prsty. „O kolika lidech mluvíme?“

„Byli dva. Jeden byl tady a druhý čekal v autě. Odjeli pryč.“

„Bylo to stejné auto, které nás pronásledovalo?“ zeptala jsem se.

„Nemyslím si,“ řekl Jett. „Měli na sobě lyžařské masky a auto nemělo poznávací značku, ale jsem si jistý, že to není to samé auto.“

„Mluvili anglicky. Že jo, brácho?“ Řekl Kenny Jettovi. „Slyšel jsem toho prvního, jak něco křičí. Málem jsi ho dostal.“

„Tys ho zastřelil?“ Zeptala jsem se zděšeně.

Co jsi čekala, Stewartová.

Samozřejmě, že jsem do značné míry čekala násilí, ale nebylo lehké to přijmout.

„Netrefil jsem ho,“ zamumlal Jett. „Bohužel. Pojďme se podívat co vzali.“ Zírala jsem na Jetta s otevřenými ústy. Něco v jeho pohledu – jen malý záblesk mi ukázal, že něco skrývá a usilovně se snaží odvést mou pozornost od něj.

„Jette, co se děje?“ zeptala jsem se, můj pohled přejel jeho tělo, abych se ujistila jestli není postřelen. „Jsi zraněný?“ Vzal mé ruce do jeho. V tu chvíli jsem si všimla drobných krevních stříkanců na jeho tričku.

„Je to jen škrábnutí,“ řekl Jett. „Nedělej si starosti. Viděl jsem horší.“

Moje hrdlo se sevřelo při jeho slovech.

„Jak se to stalo?“ Táhla jsem ho za paži, nutíc ho aby se posadil. Trhl sebou, ale nepohnul se.

„Nůž. Neviděl jsem ho a překvapil mě.“

„Podívám se na to.“ Vytáhla jsem mu tričko a zalapala po dechu nad pěti centimetrovou řeznou ránou. Krvácelo to, ale nevypadalo to, že je rána hluboká, ale potřeboval to pořádně vydezinfikovat a možná i to chtělo i stehy. Nechtěla jsem, aby jeho krásná pleť byla poškozená.

„Jdeme do nemocnice.“

„Je to jen škrábnutí, bejby,“ řekl Jett, tahajíc si triko dolů.

„Musíme to vyčistit.“ Zamračila jsem se na něj.

„Řekl jsem, teď ne.“ Odstrčil mě a šel chodbou do knihovny.

K čertu s jeho tvrdohlavostí a neochotou vzdát se.

Spěchala jsem za ním a zastavila se ve dveřích, připravena argumentovat, když Kenny vypustil řetězec nadávek.

„Co se děje?“ Zeptal se Jett.

Kenny ukázal na počítač Alessandra. Byl tam pořád. „Všechno důležité je pryč.“

„Co myslíš tím všechno?“ Zeptala jsem se pomalu.

„Finanční zprávy, Lucazzoneho papíry, kniha a disk.“

Zírala jsem na Jetta otevřenými ústy. Moje vidění se rozmazalo a moje hlava byla těžká, myslela jsem, že omdlím. „Všechno?“ Zašeptala jsem.

Kenny přikývl.

„Do prdele.“ Zanadával Jett.

***

Uklidili jsme, takže si Alessandrův personál ničeho nevšimne. Pracovali jsme tvrdě, aby místnost vypadala jako předtím. Každý kus důkazu byl pryč, Jett trval na tom, že odjíždíme. Nechtěli jsme jít do postele. Po úklidu, nám dali se Sylvií půl hodiny na to, abychom si sbalily věci, což nám trvalo dvě hodiny, protože Sylvie si během této návštěvy pořídila spoustu věcí, takže se jí to všechno nemohlo vejít do kufrů.

„Myslíš, že se vrátí?“ Zeptala jsem se Jetta, když jsme byli sami v mém pokoji. Seděl na posteli zatímco jsem zapínala můj kufr. Jettovo paže se mi omotaly kolem pasu a přitiskl si mě k sobě.

„Nejsem si jistý,“ zašeptal. „Mají tu knihu a mají pevný disk. Mají vše, co chtěli. Není tu nic, pro co by se sem vraceli.“

Vyhnul se mé otázce, tak jsem se otočila a podívala se na něj.

„Ale tohle není konec, že ne?“ Zeptala jsem se ho. Mohla jsem to vidět v jeho očích, ve způsobu jak se kousl do spodního rtu, ve způsobu jak se snažil skrýt rozzlobenou vrátku mezi obočím.

„Nemají žádný důvod.“ Odvrátil oči, stále mi ještě nedal přímou odpověď. „Ale není pro nás bezpečné zůstat tady. Vím, že je to tvůj dům. Myslím, že jednoho dne bude, ale zůstat tady není dobrý nápad.“ Vzal mě za ruku a přitiskl rty proti dlani. „Vrať se se mnou domů, bejby. Budu se cítit líp, když budeš se mnou.“

„A co Alessandro? Advokát mi volal, že je v komatu.“

„Vyřešíme to. Dobře? Jen mi věř. Vezmeme si další let, pokud to bude nutné. Není vhodné tu zůstávat, kdy neví, jak dlouho bude trvat, než se probudí. Nemá to smysl.“

A není vhodné tu zůstávat, když nevíme s kým máme tu čest. Byla jsem si jistá, že Jett přeskočil tuto část.

„Dobře.“ Vydechla jsem. „Vrátím se domů.“

„Fajn. Dojdu zařídit firemní letadlo.“ Vzal můj obličej do dlaní, jeho rty byly tak blízko, že jsem cítila jeho horký dech na své kůži. „A Brooke? Očekávám, že u mě začneš pracovat jako nová team manažerka s okamžitou platností.“

„Přijal se mě?“ Usmála jsem se. „Už se nemůžu dočkat.“

„No, ve tvém případě bych nebyl tak nadšený. Slyšel jsem, že tvůj nový šéf může být náročný.“ Řekl s kamennou tváří.“ Ve skutečnosti rád tráví čas se svou oblíbenou zaměstnankyní – prý mají sex v kanceláři bez jakéhokoliv oznámení.“

Smála jsem se jeho troufalosti. „Umím si poradit s náročnými.“

„A může být mrzutý, když něco chce. Jsi si jistá, co to znamená?“ Odmlčel se a přejel mi po vnitřku mých stehen. Můj dech se zadrhl.

„Mám skvělé reference od mého posledního šéfa,“ řekla jsem s úsměvem.

„Opravdu?“ Jel prsty trochu výš. „Mluvíš o lakomém sobci, který tě najal, aniž by s tebou provedl pracovní pohovor?“

Přikývla jsem. „Ano. Musela jsem odejít.“

„Dobře. Slečno Stewartová, jste velmi dobrá v tom, co děláte. Potřebuji někoho, jako jste vy v našem týmu. Gratuluji vám. Máte práci.“ Natáhl ruku a pak ji stáhl.

„Co?“ Zeptala jsem se opatrně.

„Zapomněl jsem něco zmínit.“ Mávl rukou, jako by to nebylo zase tak důležité. „Bylo mi řečeno velmi spolehlivým zdrojem –“ Usmála jsem se na něj, protože jsem věděla, že mluví o mně –„že jsem nenasytný a náročný. Bude tu nějaký problém?“

„Ráda kdykoliv vyhovím vaším požadavkům.“

„Kdykoliv. Teď, to zní lákavě.“ Prsty zajel pod mé kalhotky, posílajíc tak náraz rozkoše po celém mém těle. „Vezmu vás za slovo, slečno Stewartová.“

„Kdykoliv.“ Přitiskla jsem mé prsty proti jeho ústům a zvedla rty, abych se setkala s jeho ve vyhřívaném polibku.