BM - 19. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

19/ Lucas

Yulia leží stále pode mnou, její křehké tělo se už jen třese a já tak poznám, že už není na tom starém místě plném strachu.

Je tady zpátky, u mě.

Měl bych se cítit dobře z toho vítězství. Jméno jejího učitele a zkratka agentury jsou solidní vodítka. Naši počítačoví experti projedou internet a je jen otázkou času, než lokalizují Yuliina šéfa a jejího milence.

Splnil jsem úkol, který jsem si předsevzal.

Ale z nějakého důvodu se necítím jako vítěz. Bolí mě na prsou, když z Yulie vytáhnu prsty. Cítím prázdnotu tam, kde předtím byla žárlivost a vztek,

Ublížil jsem jí. Ne moc – možná vůbec, alespoň ne fyzicky. Nebyla úplně suchá a já byl opatrný, abych jí nic neudělal. Ale i přesto jsem jí ublížil, přenesl jí do její hrozné minulosti, abych ji zlomil. Věděl jsem o jejím strachu ze sexuálního násilí, vyděsil ji dost na to, aby se pokusila zaútočit, a pak provedl protiúder, kterého se bála nejvíc. Obnovil jsem podmínky z její noční můry, abych přivedl zpátky tu vystrašenou patnáctiletou holku.

„Yulie.“ Slezu z ní a posadím se, bolest na prsou se zvětší, když tam jen leží a třese se. Natáhnu ruku, něžně ji pohladím po zádech neschopný najít správná slova. Její pokožka je studená a vlhká, roztřeseně dýchá. „Zlato…“

Odsune se ode mě a stočí se do klubíčka. Šortky má stále pod koleny, ale nevšímá si toho. Jen si tiskne kolena k bradě, jako by chtěla zmizet. „Pojď ke mně, miláčku.“ Nemůžu si pomoct a znovu k ní natáhnu ruku. Ztuhne, když si ji přitáhnu do klína, každý sval v jejím těle je ztuhlý napětím. Vím, že můj dotyk je teď to poslední co chce, ale nemůžu ji nechat si tím projít samotnou. I když vím, že miluje někoho jiného, nemůžu nechat Yulii být.

Obličej položený na mém rameni má vlhký, hladím ji po zádech, po vlasech, po lýtkách. Vůně broskví dráždí můj nos, ale tahle chvíle tlumí moji touhu po ní, nechává mě se soustředit na její pohodlí. S koleny u brady nevypadá Yulie větší než dítě, celé její tělo se mi vleze do klína. Její nízká váha přidává tlak na už tak bolavé srdce. Nevím, co dělat, tak ji jen držím, nechám teplo své kůže sálat k jejímu studenému tělu. Neodtahuje se, nebojuje se mnou a to mi teď stačí. Musí mi to stačit.

„Omlouvám se,“ zamumlám, když se začne uklidňovat. Ty slova jsou pro ni nejspíš bezvýznamná, stejně jako pro mně, ale potřebuju, aby mě pochopila. „Nechtěl jsem ti ublížit, ale musel jsem překonat tenhle mrtvý bod. Nikdy bys mi nevěřila natolik, abys mi o UUR řekla. A teď je konec. Je konec. Slíbil jsem ti, že ti neublížím, když promluvíš, a to dodržím. Bude to v pořádku. Všechno bude dobré.“

Až bude její milenec mrtvý, bude jen a jen moje.

Yulia nic neodpoví, ale po několika minutách se její dech zklidní a přestane se třást. Dokonce má i teplejší pokožku, ale stále je ztuhlá.

„Jsi unavená, zlato?“ zašeptám a hladím ji po zádech. „Chceš jít spát?“

Neodpoví, ale cítím, jak ještě víc ztuhne. „Neboj, ani se tě nedotknu,“ řeknu, když si domyslím důvod. „Jen půjdeme spát, ano?“

Stále neodpovídá, ale já to ani nečekám. Vezmu ji do náruče, vstanu a odnesu ji na její stranu postele, pak ji něžně položím na přikrývku. Yulia se ode mě okamžitě odvrátí, přitáhne si deku k bradě a já ji nechám být, zatímco si svléknu oblečení a dojdu pro pouta. Položím se vedle ní, odtáhnu deku a natáhnu se po jejím levém zápěstí. „No tak, zlato. Znáš to.“

Neodporuje, když jí zamknu pouta kolem zápěstí a připoutám ji k sobě. Spát takhle by mělo být nepohodlné, mít připoutaná levá zápěstí k sobě, ale už jsem si na to zvykl a přijde mi to naprosto přirozené. Jakmile je Yulia připoutaná, přitáhnu si ji zády k sobě. Když jí přitisknu rozkrok na zadek, ucítím na nahé kůži tvrdý materiál a uvědomím si, že si vytáhla šortky, zatímco jsem se vysvlékal. Rozhodnu se ji nechat spát takhle, ale když se několikrát zavrtím, abych našel pohodlnější polohu, natáhnu se po zipu.

„Budu tě jen držet,“ slíbím, když ji stáhnu šortky. Leží vedle mě, ani se nepohne. „Bude to pohodlnější.“

Odkopnu šortky pryč, znovu si ji k sobě přitáhnu a podivím se, jak její tělo sedí do mého náručí. Než jsem Yulii potkal, nikdy jsem neměl chuť se s ženou mazlit, ale teď si neumím představit, že bych ji nedržel při usínání. Samozřejmě, normálně Yulii objímám po sexu, což si uvědomím, když mi začne tvrdnout penis. Spát je mnohem jednodušší po několika kolech sexu.

Tak dobře. Zhluboka se nadechnu a představím si, jak se plazím sněhem v afgánských horách, jak mi studený sníh prostupuje oblečení. Když to nepomůže, myslím na rodiče, a jak se nikdy nedotýkali nebo neusmáli jeden na druhého, potlačovali starání se a vzájemnou touhu po rodinném poutu.

Druhá vzpomínka splní svůj úkol a má erekce ustoupí dost na to, abych se uvolnil. Když se potopím do příjemné hlubiny spánku, zdá se mi o broskvových koláčích, andělech s dlouhými blond vlasy a úsměvem.

Yuliiným zářivým, skutečným úsměvem.