BM - 1. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

Yulia

Vězenkyně. Zajatkyně.

Jak mě Lucasovo těžké tělo tlačí do postele, pociťuju skutečnost mnohem víc než dřív. Ruce mám uvězněné nad hlavou a mé tělo napadl muž, který mi právě ukázal nebe i peklo. Cítím, jak ve mně Lucasův penis ochabne, a v očích mě začnou pálit slzy, jak tu ležím s odvrácenou tváří, abych se vyhnula pohledu na něj.

Vzal si mě a já ho nechala. Ne, nenechala jsem ho jen tak – povzbudila jsem ho k tomu. I přes vědomí, jak moc mě můj věznitel nesnáší, jsem ho políbila a poddala se svým snům a představám, které v mém životě nemají místo. Poddala jsem se touze po muži, který má v plánu mě zničit. Nevím, proč to Lucas zatím neudělal, proč jsem v jeho posteli místo připoutaná v nějaké mučící místnosti, zlomená a krvácející. Tohle jsem nečekala, když mě sem Esguerovi muži včera přivedli a já zjistila, že muž, u kterého jsem si myslela, že jsem způsobila jeho smrt, je naživu.

Naživu a odhodlaný mě potrestat.

Lucas se nade mnou pohne, nadzvedne své těžké tělo a já pocítím chladný závan klimatizace na mém zpoceném těle. Vnitřní svaly se mi stáhnou, když ze mě jeho penis vyjede a já si uvědomím rozbolavělost mezi nohama. Hrdlo se mi stáhne a pálení v očích se zhorší. Nebreč. Nebreč. Opakuju si ty slova jako mantru, soustředím se, abych měla slzy pod kontrolou. Je to těžší než by mělo být, a já vím, že je to jen kvůli tomu, co se mezi námi právě stalo.

Bolest a potěšení. Strach a rozkoš. Nikdy jsem nevěřila, že tahle kombinace by mohla být tak zničující, že bych se mohla vznášet ve vzduchu hned poté, co spadnu do propasti své minulosti. Nikdy jsme si nepředstavila, že bych po Kirillovi mohla prožít takové okamžiky. Jen při pomyšlení na jméno mého učitele se mi hrdlo ještě víc sevře a znovu vyvstanou temné vzpomínky. Ne, stop. Nemysli na to.

Lucas se znovu pohne, nadzvedne hlavu a já vydechnu úlevou, když uvolní mé zápěstí a svalí se ze mě. Pichlavá bolest za mýma očima ustoupí, když se nadechnu, zaplním plíce potřebným vzduchem. Jo, to je ono. Potřebuju od něj trochu odstupu. Nadechnu se znovu, otočím hlavu, abych viděla, jak Lucas vstává a sundává si kondom. Naše oči se střetnou a já v jeho modro-šedých očích zahlédnu náznak zmatení. Během další vteřiny je ale pryč a zanechá jeho hranatou bradu tvrdou a nekompromisní, jako vždy.

„Vstaň.“ Lucas se pro mě natáhne a chytí mě za ruku. „Jdeme.“ Táhne mě z postele. Jsem moc roztřesená na to, abych odporovala, takže klopýtám za ním, když mě táhne chodbou. O chvíli později se zastaví před dveřmi do koupelny. „Potřebuješ chvilku?“ zeptá se a já na tu nabídku vděčně přikývnu. Potřebuju víc než minutu – potřebuju věčnost, abych se z toho dostala – ale spokojím se i s minutou soukromí, pokud je to všechno, co dostanu. „Nic nezkoušej,“ řekne, když zavře dveře, a já si jeho varování vezmu k srdci, nedělám nic jiného, než že použiju záchod a co nejrychleji si umyju ruce. I kdybych našla něco, čím bych s ním mohla bojovat, nemám na to teď sílu. Jsem vyčerpaná, jak psychicky tak fyzicky, tělo mě bolí skoro stejně, jako má duše. Bylo toho tolik, všeho: krátké spojení, které jsem myslela, že máme, způsob, jakým se z ničeho nic stal chladným a krutým, vzpomínky doprovázené zničující rozkoší. Skutečnost, že si mě Lucas vzal, i když má tu druhou tmavovlásku, která mě šmíruje oknem. Hrdlo se mi sevře a já potlačím vzlyknutí. Nevím, proč tahle myšlenka na všechno, je tak bolestivá. Nemám na svého věznitele žádný nárok. Při nejlepším jsem jeho hračka, jeho majetek. Bude si se mnou hrát, dokud se nezačne nudit, a pak mě zlomí. Bez přemýšlení mě zabije.

Jsi moje, řekl, když mě šukal, a na ten krátký moment jsem myslela, že to tak je. Myslela jsem, že se ve mně topil stejně, jako já v něm. Evidentně jsem se mýlila. Tenká vrstva slz mi zamlží zrak, mrknu, abych je dostala z očí. Obličej, který se na mě dívá ze zrcadla v koupelně, je vyzáblý a chladně bílý. Dva měsíce v ruském vězení si vybrali svou daň. Ani nevím, proč mě teď Lucas chce. Jeho přítelkyně je mnohem hezčí se svou opálenou pokožkou a jasnými rysy.

Vyděsí mě prudké zaťukání.

„Minuta utekla.“ Lucasův hlas je tvrdý a já vím, že se mu nemůžu déle vyhýbat. Nadechnu se, abych se uklidnila, a otevřu dveře. Stojí před dveřmi a čeká na mě. Očekávám, že mě vezme zpátky, ale místo toho vejde do koupelny. „Vlez dovnitř,“ řekne a zatlačí mě směrem ke sprše. „Osprchujeme se.“ My? Bude se sprchovat se mnou? Vnitřnosti se mi stáhnou, poleje mě při té představě horko, ale poslechnu. Nemám na výběr, a i kdybych měla, vzpomínky na týdny bez sprchy v moskevském vězení jsou pořád ještě čerstvé. Pokud můj věznitel chce, abych se sprchovala pětkrát denně, ráda poslechnu.

Sprchový kout je dostatečně velký, abychom se tam pohodlně vlezli oba, prosklené dveře jsou čisté a moderní. Obecně je všechno v Lucasově domě čisté a moderní, úplně jiné oproti malému bytu ze sovětské éry v Moskvě, kde jsem bydlela. „Máš pěknou koupelnu,“ řeknu přihlouple, když zapne vodu. Nevím, proč jsem si ze všech témat vybrala tohle, ale potřebuju se nějak rozptýlit. Jsme spolu nazí ve sprše, a i když jsme právě měli sex, nemůžu na něj přestat civět. Jeho jasně viditelné svaly se při každém pohybu stáhnou a jeho penis mu visí mezi nohama se stopami spermatu. Není jediný muž, kterého jsem viděla nahého, ale je rozhodně ten nejlépe vypadající.

„Líbí se ti koupelna?“ Lucas se otočí ke mně, nechá vodu padat na jeho široká záda a já zjistím, že nejsem jediná, kdo si všiml sexuálního napětí ve vzduchu. Je v jeho přivřeném pohledu, kterým přejíždí po mém těle, než se zase vrátí k obličeji, způsob, jakým sevře ruce, jako by se nutil po mně nenatáhnout.

„Ano.“ Snažím se udržet klidný tón, jako by o nic nešlo, že tu spolu stojíme poté, co mi vyšukal mozek z hlavy. „Líbí se mi jednoduchost zařízení.“ Je to pěkná změna oproti jeho složitosti.

Pozoruje mě svýma spíš šedýma, než modrýma očima v tomhle světle, a já vidím, že na rozdíl ode mě se nenechá rozptýlit. Chce, abychom se spolu osprchovali z nějakého důvodu, a ten důvod je mi jasný hned, jak se po mně natáhne a přitáhne si mě k sobě pod padající proudy vody.

„Dolů.“ Svůj rozkaz doprovodí silným zatlačením na má ramena. Nohy se mi podlomí, neschopné odporovat síle jeho rukou tlačících dolů. Najednou před ním klečím, hlavu mám v úrovni jeho vzrušeného přirození. Jeho silná záda odrazí většinu vody, ale pořád na mě dopadá pár kapek, nutí mě zavřít oči. Chytne mě za vlasy a přiblíží mi hlavu k jeho penisu. „Jestli mě kousneš…“ Nedořekne svou výhružku, ale nepotřebuju detaily, abych pochopila, že by z toho nevzešlo nic dobrého. Chci mu říct, že varování není třeba, že nemám sílu bojovat, ale nedá mi šanci. Jakmile otevřu pusu, vrazí mi do něj penis tak hluboko, že se málem zadusím, než ho zase odtáhne. Nadechnu se, chytnu se pevně jeho stehen a on ho zase natlačí zpátky, tentokrát pomaleji. „Dobře, to je hodná holka.“ Sevření ve vlasech povolí, když sevřu rty kolem jeho penisu a nasaju ho. „Přesně takhle, krásko…“ Nepochopitelně mi při těch slovech projede teplo do podbřišku. Z našeho sexu jsem stále vlhká a cítím tu vlhkost, když k sobě stisknu stehna, ve snaze ovládnout touhu po něm. Nemůžu ho zase chtít. Můj poštěváček je rozedřený a opuchlý, ale můj vnitřek touží po jeho ovládnutí. Také si vzpomenu na rozrůstající se temnotu, vzpomínky, které jsou tak blízko, že mě pohlcují. Být s mužem jako je on – když jsem naprosto v jeho moci a chce mě potrestat – je má nejhorší noční můra, přesto to ale vypadá, že s Lucasem na ničem nezáleží.

Jsem pořád vzrušená.

Znovu mě chytne za vlasy, jak začne rytmicky přirážet, a já dělám, co můžu, abych uvolnila svaly v krku. Vím, jak dobře vykouřit ptáka, a ty zkušenosti teď využiju, chytím jeho koule do obou rukou, když začnu sát.

„Jo, to je ono.“ Hlas má plný chtíče. „Pokračuj.“ Poslechnu, stisknu varlata silněji, zatímco jeho penis vezmu hlouběji do pusy. Nevadí mi mu přinášet potěšení. I když jsem na kolenou, cítím se víc pod kontrolou, než kdy od mého příjezdu sem. Nechám ho to dělat a v tom je síla, i když vím, že je to jen iluze. Jsem jeho vězenkyně, ne jeho přítelkyně, ale v tuhle chvíli můžu předstírat, že jsem. Že muž, jehož penis mám teď v puse, mě považuje za něco víc, než jen sexuální objekt.

„Yulie…“ vydechne mé jméno, čímž mi přidá na té iluzi, a pak začne přirážet rychleji, než zastaví, a vystříkne mi sperma do krku. Soustředím se na dýchání a ne dušení při polykání, jeho varlata mám stále v rukách. „Hodná holka,“ zašeptá, nechá mě polknout každou kapku a hladí mě po vlasech – jeho dotek je tak něžný, jako nikdy předtím. Měla bych jeho uznání brát jako urážku, ale užívám si to, zoufale polykám každou kapku. Cítím se unavená, tak unavená, že jediné, co chci, je zůstat takhle – jak mě drží za vlasy, zatímco odpadám do nicoty. Příliš brzy mi pomůže na nohy a já otevřu oči, voda mi začne dopadat na prsa, místo na obličej. Lucas nepromluví, ale když si naleje mýdlo do dlaní a začne ho roztírat po mém těle, jeho dotek je něžný.

„Opři se,“ zamumlá, stoupne si za mě a já se o něj opřu, položím si hlavu na jeho silná ramena, zatímco mi omývá velkýma rukama prsa, břicho a pak citlivé místo mezi nohama. Stará se o mě, představuju si zasněně, nechám se unášet, zavřu oči a užívám si tu pozornost. Příliš brzy jsem umytá a čistá. Odstoupí a nasměruje sprchu na mě, aby ze mě opláchl mýdlo. Lehce se kolébám, nohy mě stěží unesou, když Lucas zastaví vodu a vyvede mě ze sprchy.

„Pojď, zavedeme tě do postele. Vypadáš, že omdlíš.“ Obtočí kolem mě ručník, zvedne mě a vynese z koupelny. „Musíš se vyspat.“ Donese mě do ložnice a položí na postel. Podívám se na něj, mé myšlení je zpomalené a líné. Nesváže mě na zemi vedle postele?

„Budeš spát se mnou,“ řekne a odpoví tak na mou nevyřčenou otázku. Znovu se na něj podívám, příliš unavená zjišťovat, co to vše znamená, ale to už bere želízka z nočního stolku. Než můžu začít přemýšlet o jeho úmyslech, do jednoho otvoru zaklapne mé levé zápěstí a do druhého své. Pak se položí za mě a obejme mě.

„Spi,“ zašeptá mi do ucha a já poslechnu, ponořím se do příjemného bezpečí bezvědomí.